Článek
Ticho a tma
V roce 1880 se v malém městě v Alabamě ve Spojených státech narodila dívka, která dostala jméno Helen Kellerová. Její rodina byla poměrně majetná, vždyť Kellerovi měli i svou vlastní kuchařku. Helenin otec byl armádním důstojníkem a spolu s její matkou se radovali ze zdravého dítěte. To se ale bohužel brzy změnilo. Když byly malé Helen necelé dva roky, onemocněla. Zřejmě spálou nebo meningitidou. Přežila, ale už navždy ztratila kvůli prodělané chorobě svůj zrak i sluch. Těžko si lze představit, co se asi muselo dítěti odehrávat v hlavě. Od té doby se její chování změnilo. Stala se nezvladatelnou. Že se nedokázala s okolím domluvit, v ní vyvolávalo pocity bezmoci a vzteku, které dávala najevo rozbíjením věcí a agresivním chováním. Rodiče si s dcerou nevěděli rady a známí jim dokonce radili poslat problémovou a postiženou dívku do nějakého ústavu nebo blázince. Pomocnou ruku jim podal až jejich rodinný lékař, který Kellerovi seznámil s vynálezcem Alexandrem Grahamem Bellem. Ten totiž působil mimo jiné také jako učitel sluchově postižených dětí. Bellova matka totiž ohluchla a on se kvůli ní naučil znakovou řeč. Právě on rodině poradil, ať Helen opatří učitelku, která se pokusí jí pomoci. Jednu konkrétní jim i doporučil. Učila děti v institutu pro neslyšící a stala se jedním z nejdůležitějších lidí v Helenině životě.
Učitelka Anne Sullivanová malou Helen zachránila a vrátila ji do života. Ta jí to nikdy nezapomněla.
Zázračná učitelka
Anne Sullivanová ke Kellerovým přišla právě v té nejtěžší době. Helen si frustraci ze svého hendikepu vybíjela už i na členech své rodiny a Anne brzy pochopila, že musí být přísná a důsledná. Sama byla částečně slepá vlivem prodělané infekce očí a její nesprávné léčby v dětství. Ani doma neměla na růžích ustláno, matka jí brzy zemřela a místo u otce alkoholika skončila v sirotčinci. Ve škole se naučila takzvanou prstovou abecedu a později ji i ona sama učila postižené děti. Práce s Helen nebyla vůbec jednoduchá. Děvče nechápalo, co se po ní chce. Až do okamžiku, který vše změnil. Anne vzala jednoho dne Heleninu ruku a do dlaně jí stříkala proud vody. Zároveň jí do druhé dlaně psala prstovou abecedou slovo voda. A hluchoslepá dívka konečně pochopila! Od té doby se s ní stala nevídaná změna. Z agresivní a depresivní rodinné tyranky se proměnila v inteligentní a rychle se učící veselou mladou slečnu.
Díky své trpělivé učitelce se Helen Kellerová naučila dokonce i mluvit. Také ráda tančila. Dokázala totiž vnímat hudební vibrace.
Promoce, která vstoupila do dějin
Helen začala navštěvovat školu pro nevidomé i dívčí školu v Cambridge. Její učitelka se stala zároveň i její společnicí a do škol ji doprovázela a překládala jí učivo pomocí prstové abecedy. Muselo to vyžadovat nesmírné oboustranné odhodlání. Díky němu se Helen přihlásila i na Radcliffovu univerzitu, která byla dívčí fakultou samotného Harvardu. Ve svých čtyřiadvaceti letech hendikepovaná dívka své studium úspěšně dokončila, a stala se tak vůbec prvním člověkem v historii, který s takovým postižením vystudoval univerzitu. Anne Sullivanová s ní zůstala i nadále. Žily spolu na farmě. Kontakt neztratily ani poté, co se Anne provdala.
Je neuvěřitelné, kam až to hluchoslepá Helen dotáhla. Při studiu na univerzitě ji na přednášky doprovázela její učitelka Anne a výklad jí překládala.
Helen Kellerová se stala známou spisovatelkou, vydávala knihy i v Braillově písmu a kromě prstové abecedy se dokonce naučila i speciální metodu čtení ze rtů pomocí konečků prstů. Aktivně se angažovala v pomoci stejně hendikepovaným lidem a za tím účelem pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé. Se svými přednáškami hodně cestovala, a to i po Evropě a Blízkém i Dálném Východě. Všude vzbuzovala obdiv, který jí vyjádřil i herec Charlie Chaplin nebo spisovatel Mark Twain. Ten Helen nazval jednou z nejvýznamnějších osobností celého 19. století. Setkala se i s několika americkými prezidenty, přičemž s Johnem Fitzgeraldem Kennedym i jeho bratrem ji pojilo přátelství. Lidi fascinovalo její odhodlání vzdorovat osudu a odvaha, se kterou dokázala zvítězit nad svým postižením. Po smrti Anne Helen pomáhala její sekretářka Polly a když i ta zemřela, nahradila ji další společnice Winnie. Život této mimořádné ženy skončil v roce 1968, kdy ve věku 87 let zemřela. Hellen Kellerová je dodnes inspirací pro všechny zdravotně i jinak znevýhodněné, kterým ukázala, že nic není nemožné.
Helen Kellerová až do své smrti pomáhala potřebným a dodávala odvahu stejně hendikepovaným lidem.
