Článek
Krabice z Vltavy
Ke konci dubna roku 1951 byl z Vltavy vyloven balík. Zachytil se na hrázi jezu v Klecánkách u Prahy. Ve velké papírové krabici obalené látkou se ukrývalo něco strašného. Byl v ní ženský trup bez hlavy a nohou s pěti bodnými ranami na hrudi. Přivolaní vyšetřovatelé dostali na rozuzlení tohoto děsivého případu pouhé tři dny. Nejprve bylo nutné zjistit totožnost mrtvé. Kromě spodního prádla na sobě měla neznámá žena i jizvu, která se ukázala být klíčem k zjištění jejího jména. Nebyla to totiž jen tak obyčejná jizva, ale důkaz po prodělané speciální operaci, kdy se lidem po tuberkulóze odebere část plic. Tyto zákroky se evidovaly a právě díky tomu netrvalo dlouho a jméno neznámé z Vltavy se zjistilo.
Zmizela i s penězi
Herta Černínová byla pětadvacetiletá účetní, kterou provázela dobrá pověst a která byla známá svou spolehlivostí. Před rokem se vdala a manželství bylo považováno za šťastné, děti zatím neměla. Její muž na ni denně čekal před podnikem Obnova, kde Herta Černínová pracovala. Dokonce spolu chodívali o poledních pauzách i na obědy. Když se však 17. dubna 1951, tedy šest dní před nálezem jejího těla, nevrátila z banky zpět do zaměstnání, začalo se po ní její okolí shánět. Důležité bylo, že nezvěstná žena u sebe měla velikou finanční hotovost. Jako účetní totiž pravidelně chodila do banky vyzvedávat peníze na výplaty zaměstnanců. Ten den to dělalo rovných 67 000 korun. Že by se jí mohlo něco stát, jistě napadlo mnohé, ale spíš převládal názor, že Herta i s penězi utekla do Německa. Když se však našla část jejího rozřezaného těla, bylo náhle jasné, že šlo o vraždu.
Vraha musela znát
Ale kdo měl na svědomí její život a proč ji vrah tak šíleně zmasakroval? Podle kolegů ten den Herta odešla do banky kolem půl dvanácté s tím, že se nemínila nikde zdržovat a chtěla se brzy vrátit zpátky do kanceláře. Z podniku to bylo do banky jen pár minut chůze a když zde prokazatelně vyzvedla peníze, muselo se něco stát až při zpáteční cestě. Na rušné ulici by ji však těžko někdo přepadl a odvlekl bez povšimnutí kolemjdoucích. Vraha tedy musela znát a jít s ním dobrovolně. V hledáčku kriminalistů se ocitl v první řadě Hertin manžel, ten měl ovšem alibi. Hledali tedy mezi kolegy úředníky.
Přes den v kanceláři, večer v baru
Tam jim do oka padl třiatřicetiletý ženatý účetní Miroslav Šmíd. Nejdříve na něm nebylo nic podezřelého a kvůli jeho slušnému vystupování si ho vyšetřovatelé ani jako vraha nedovedli představit. Mluvil klidně a sebevědomě, ale když jeho kolegové upozornili na to, že v den zmizení Herty Černínové ho v práci viděli ve dvou různých šatech, ze kterých jedny k sobě ani trochu neladily, Miroslav Šmíd znejistěl a začal se do své výpovědi zaplétat. U něj v bytě se však žádné stopy krve nenašly. Kde by tedy loupežnou vraždu spáchal? Postupně začalo vyplouvat na povrch, že přes den nenápadný úředníček se v noci mění na lva salónů a v luxusních podnicích utrácí tisíce. Doprovází ho i neznámá elegantní milenka. To ovšem účetní Šmíd popřel. Aby případ rozluštili, museli kriminalisté tajemnou blondýnu najít. Podařilo se.
Chlupy z milenčina foxteriéra jako důkaz
Rozvedená osmadvacetiletá Šmídova milenka žila se svou matkou v malém pražském bytě. Obě byly nezaměstnané a žily z peněz, které jim dceřin milenec pravidelně dával. Miroslav Šmíd je vydržoval. Kde na to obyčejný účetní vzal? Ukázalo se, že na svůj velice nákladný život plný výletů, nočních podniků a milenek si vydělával podvody. Zpronevěřil neuvěřitelné tři miliony korun, ale protože už je utratil, potřeboval sehnat další peníze, aby mohl pokračovat ve svém životním stylu. Motiv k loupežné vraždě tedy měl. Když se krev nenašla v jeho bytě, prohledali vyšetřovatelé byt Šmídovy milenky. A krevní stopy zde opravdu našli. Dalším důkazem byl i milenčin foxteriér. Na dekách, ve kterých byl balík s lidským trupem zabalen, se našly jeho chlupy.
Vražda ve vaně
Miroslav Šmíd se konečně přiznal. O tom, že svou kolegyni okrade a zabije, prý uvažoval asi týden. V onen osudný den nakázal své milence i její matce, ať do bytu přijdou až večer, že si tam chce pozvat návštěvu. Do aktovky si připravil kilogramové závaží a dlouhé kancelářské nůžky. Počkal si před bankou, až Herta Černínová vyzvedne finanční obnos a potom ji jako náhodou potkal a nalákal ji do milenčina bytu pod záminkou koupě psacího stroje. Ten jeho kolegyně prodávala a on jí namluvil, že když půjde s ním do bytu jeho údajné tety, rovnou jí za něj slíbené peníze vyplatí a stroj si od ní vyzvedne později. Po příchodu Hertu posadil na gauč, pustil hudbu a nalil jí likér. Potom nic netušící mladou ženu 17× uhodil závažím do hlavy. V bezvědomí ji odtáhl do vany v koupelně a tam ji nůžkami pětkrát bodl do hrudi. Potom se převlékl, umyl a odešel zpět do zaměstnání.
Vraha čekala poprava
Po konci směny se odebral zpět do bytu v doprovodu své milenky a její matky. Ty tvrdily, že jim vrah namluvil příběh o údajné tajné nepřátelské agentce, kterou měl za úkol odstranit. Proto ho prý poslechly a pomohly mu utřít krev. Šmíd mezitím v koupelně pilkovým nožem rozřezal mrtvé Hertino tělo. Proč? Bylo pak pro něj snazší dostat mrtvolu z bytu. Trup bez hlavy a dolních končetin uložil do papírové krabice od radia a zabalil dvěma dekami, které sloužily jako psí pelech. Nohy a hlavu strčil do kufru. Zbytek oblečení oběti a zakrvácený rozřezaný koberec zabalil do menších balíků. Když bylo po všem, dali si všichni v klidu večeři. S pomocí obou žen vrah hrůzný náklad odnesl do vypůjčeného auta, se kterým do bytu svou oběť i přivezl. Odjeli k prudkému břehu Vltavy, kam dva velké balíky shodili. Ostatní pohodili na různých místech v okolí. Potápěči se tedy dali do hledání a dva dny po Šmídově přiznání z Vltavy opravdu vylovili kufr se zbytkem těla zavražděné účetní. Miroslav Šmíd dostal trest smrti, který byl krátce před Vánoci roku 1952 vykonán. Obě ženy, které mu pomáhaly s odklízením těla, dostaly několikaleté vězení.
Zdroje: Český rozhlas, OOVB Strnadice, Náš region, měsíčník Policista vydávaný MV ČR- odbor prevence kriminality (č.1/2009, roč. 15)
