Článek
Na trůn nastoupil už v osmnácti
Když se v roce 1848 stal po abdikaci svého strýce Ferdinanda vládcem obrovské mnohonárodnostní monarchie, byl ještě mladíkem. Svou zemi provedl horšími i lepšími časy a opustil ji chvíli před jejím definitivním rozpadem. Jeden z nejdéle panujících monarchů světa se svého Bohem svěřeného úkolu zhostil s vervou a povinnost vůči svým národům pro něj byla vždy na prvním místě. Císař František Josef I. dokonce sám sebe označoval za prvního úředníka říše.
Obědval v pracovně
Panovníkův obvyklý pracovní den začínal opravdu časně. Vstával o půl čtvrté ráno a zanedlouho již seděl ve své pracovně, kde také v obležení spisů, které čekaly na vyřízení, posnídal. Na pracovní stůl byl císaři před polednem donášen i jeho oběd. Své povinnosti plnil svědomitě a často až do pozdního odpoledne. Na svém vždy pečlivě uklizeném psacím stole měl vystavené obrázky členů rodiny a přímo před Františkovýma očima visel velký portrét jeho milované manželky.
Ani večer nemíval klid
Kromě administrativy, kdy císař vyřizoval nejrůznější žádosti a spisy, bylo jeho pracovní náplní také přijímání úředníků, ministrů či všemožných návštěv. A odpočinek náš panovník nenalezl ani večer. To se zas účastnil různých společenských akcí, jako jsou večeře nebo třeba návštěvy divadel. Podnikal také mnoho zahraničních cest, při kterých se setkával s ostatními vládci okolních zemí a utužoval tak dobré sousedské vztahy.
Ve službě se nekouří
František Josef I. byl od dětství nadšen pro armádu, takže povinnosti, vyplývající z jeho postavení nejvyššího vojenského velitele v zemi, vykonával s nadšením. Při každoročních manévrech, během kterých žil spolu se svými vojáky ve skromném ubytování v polním táboře, se dokonce na několik hodin vzdával své velké vášně, kterou bylo kouření. Při cvičení na manévrech si nezapálil, byť to prý pro něj bylo velice těžké, ale jak svědomitý panovník tvrdil, voják ve službě prostě kouřit nesmí.
Před smrtí myslel na práci
Pracovitý císař se svým povinnostem věnoval doslova až do smrti. V úctyhodných šestaosmdesáti letech onemocněl zápalem plic, ale ani vysoké horečky mu nezabránily sedět za psacím stolem. I přesto, že se cítil velice špatně a každou chvíli se následkem svého těžkého stavu hroutil, strávil celý den úřadováním. Večer zesláblý ulehl a než ztratil úplně vědomí, přál si vzbudit v obvyklý čas 3:30, aby stihl dokončit rozdělenou práci. Toho večera, 21. listopadu roku 1916, František Josef I. po téměř 68 letech své vlády zemřel.
Zdroje:
VOCELKA, Karl a VOCELKOVÁ, Michaela. František Josef I.-Císař rakouský a král uherský. Praha:Paseka, 2017. ISBN 978-80-7432-806-0.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové-Životopisná encyklopedie. Praha:Brána, 2001. ISBN 80-7243-109-9.
WAGNER, Wilhelm J. Rakousko-Uhersko-Monarchie a lidé slovem i obrazem. Praha:Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-585-3.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta-Císařovna proti své vůli. Praha, Brána, 2002. ISBN 80-7243-153-6.
