Článek
Patřila k nejkrásnějším ženám Evropy
Z toho, aby se ani ne dvacetiletá princezna Alžběta, které doma nikdo neřekl jinak než Ella, provdala až do vzdáleného Ruska, prý měla největší strach její slavná anglická babička. Vnučka britské panovnice Viktorie se narodila 1. listopadu roku 1864 jako druhé dítě královniny dcery Alice Sasko-Koburské. Jejím otcem byl Ludvík IV. Hesenský, který se po smrti strýce postavil do čela někdejšího Hesenského velkovévodství, jehož území je dnes součástí německé spolkové země Hesensko.
Vlevo stojící Alžběta prožila své dětství v Darmstadtu, hlavním městě Hesenského velkovévodství, kterému vládl její otec. Mladá princezna, které se říkalo zkráceně Ella, začala už během dospívání vynikat svou nevšední krásou. Vilém Pruský ji dokonce považoval za nejkrásnější dívku, jakou kdy viděl
Vysoká štíhlá princezna si díky svému neobyčejnému vzhledu brzy vysloužila pověst jedné z nejkrásnějších žen celé Evropy. Svůj půvab zřejmě zdědila po matce, o které se v mládí mluvilo jako o největší krásce britské vládnoucí rodiny. Není tedy divu, že o Alžbětinu ruku stálo mnoho mužů, ona však všechny nabídky k sňatku odmítla. Dokud o ni neprojevil zájem mladší syn bývalého ruského cara Alexandra II. a bratr jeho nástupce Alexandra III. Sergej Alexandrovič. Pro Alžbětu nebyl její nápadník žádným cizincem, naopak, znala ho již od dětských let. Mladý ruský velkokníže se totiž řadil k princezniným příbuzným a spolu se svou německou matkou, která se do Ruska přivdala, často navštěvoval její hesenskou rodinu.
V Rusku přestoupila k pravoslaví a stala se Jelizavetou Fjodorovnou
Také Sergej Alexandrovič byl proslulý jako velký fešák, ovšem na rozdíl od své vyvolené, kterou okolí považovalo za okouzlující a přátelskou, carův bratr působil na veřejnosti spíše rezervovaně až arogantně. Budoucí manželský pár spojovovalo hlavně jejich silné náboženské cítění, byť zpočátku nevyznávali stejnou víru. To se však po svatbě změnilo. Poté, co si Alžběta v roce 1884 v Petrohradě vzala velkoknížete z rodu Romanovců za muže, konvertovala k pravoslaví, což jen umocnilo příznivý dojem, který hesenská princezna na ruské obyvatelstvo hned po svém příjezdu učinila.
Z německé princezny Alžběty Hesenské se po sňatku stala ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Do Ruska se později provdala i její mladší sestra Alexandra, která se jako žena synovce Alžbětina manžela stala poslední ruskou carevnou. Obě sestry čekal v jejich novém domově tragický osud
Na nový život v daleké zemi si Alžběta, která v Rusku přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna, brzy zvykla. Když se začalo mluvit o sňatku její mladší sestry Alexandry s manželovým synovcem Mikulášem, byla to právě ona, kdo sestřinu lásku k budoucímu ruskému carovi velice podporoval. Samotný Alžbětin vztah s manželem byl zřejmě navzdory jejich bezdětnosti a řečem o Sergejově homosexualitě sice spíše formální, ale v zásadě dobrý a založený hlavně na vzájemné úctě. Svědčí o tom hluboký šok a smutek, který Alžběta prožívala po nečekané smrti velkoknížete.
Po manželově smrti zasvětila život Bohu a pomoci druhým
Sergej Alexandrovič Romanov byl kvůli svým skutkům, názorům i postavení v revolucionářských kruzích nenáviděn. Nechvalně proslul například příkazem vyhnat více než 20 000 židovských obyvatel z Moskvy v době, kdy v ruské metropoli zastával během panování svého staršího bratra post guvernéra. Když 17. února 1905 vhodil ruský básník Ivan Kaljajev ze Socialisticko-revolucionářské strany nitroglycerinovou bombu přímo do kočáru Sergeje Alexandroviče, byl to již jeho druhý pokus zavraždit neoblíbeného velkoknížete. O dva dny předtím si totiž svůj plán rozmyslel, protože spolu s cílem jeho atentátu seděla ve voze i Sergejova manželka.
Sergej Alexandrovič Romanov zemřel okamžitě. Výbušnina ho roztrhala doslova na kusy. Zdrcená Alžběta se po ztrátě manžela naplno oddala studiu náboženství a přípravám na svůj plán zasvětit zbývající roky svého života Bohu. Rozprodala veškeré šperky a cennosti, díky čemuž získala dostatek kapitálu k výstavbě Domu milosrdenství svatých sester Marty a Marie, jehož se stala abatyší. Přestože nešlo o klasický klášter, byl komplex obsahující nemocnici, sirotčinec, dva kostely a lékárnu veden podobně. Jeho smyslem byla pomoc moskevským chudým a nemocným.
Poté, co Alžběta ovdověla, stala se řeholnicí. Rozprodala svůj majetek a zbytek života strávila pomocí chudým
Vztah k charitě si Alžběta vybudovala už jako dítě. Sociální cítění totiž bylo blízké i její matce. Žena, jejíž krásu kdysi obdivovali muži z nejvyšších evropských kruhů, vyměnila drahé šaty za šedou pracovní uniformu, kterou pouze o nedělích a svátcích nahradilo bílé roucho. Alžbětou založená řeholní komunita čítala až 97 sester, které denně vydávaly jídlo pro tři stovky chudáků. Po vypuknutí první světové války pomáhala hesenská princezna a vdova po velkoknížeti vojákům na frontě, pro které mimo jiné organizovala budování skladů léků a polních kaplí.
Skončila pohřbená zaživa
Ani nebezpečí, které pro členy její rodiny představovali bolševici, když se v Rusku ujmuli vlády, nepřimělo Alžbětu milovanou zemi opustit. Podepsala si tím rozsudek smrti. Na jaře 1918 byla zatčena a po internaci v Permu a následném pobytu v Jekatěrinburgu se jejím posledním vězením stala budova bývalé školy v ruském městě Alapajevsk ležící na východní straně středního Uralu, které je vzdálené necelé dva tisíce kilometrů od Moskvy. Tato oblast bývala centrem železářské metalurgie, a nalézalo se zde proto mnoho povrchových dolů. Právě k jedné z opuštěných důlních šachet u nedaleké vesnice Sinjačichi byla Alžběta spolu s dalšími vězněnými členy rodiny Romanovců a lidmi jim blízkými odvezena během noci ze 17. na 18. července 1918.
Spoutaná Alžběta byla se zavázanýma očima dovedena až k ústí 18 metrů hluboké jámy, kam ji její věznitelé po úderu do hlavy ještě živou shodili, stejně jako zbytek skupiny zajatců. Jen bratranec Alžbětina manžela, velkokníže Sergej Michajlovič, se rozhodl bojovat a byl zastřelen. Po svržení do šachty za vězni bolševici hodili ještě granáty a nechali je v krutých bolestech umírat. Myšlenka na hrůzu a nepředstavitelné utrpení, které musela Alžběta a její příbuzní a přátelé ve svých posledních chvílích prožívat, je naprosto otřesná. Že si smrt pro některé z nich nepřišla brzy, dokládá svědectví místních, kteří prý z podzemí slyšeli ještě po několik dní tichý zpěv náboženských písní.
Ze staré štoly vzdálené asi 18 kilometrů od města Alapajevsk se stal hromadný hrob, v němž zemřela krutou smrtí část rodiny Romanovců. Po konci Sovětského svazu byla na místě vraždy postavena kaple
Dnes ji v Rusku uctívají
Dnes, téměř 108 let poté, co byla hesenská princezna a ruská velkokněžna Alžběta v zemi svého manžela brutálně zavražděna, je v Rusku uctívána jako svatá mučednice. Její ostatky po několika převozech spočinuly v Jeruzalémě, kde je ve dvacátých letech za účasti velkého zájmu veřejnosti pohřbili v ruském pravoslavném chrámu svaté Marie Magdalény. Kvůli své charitativní činnosti, oddanosti víře a kruté smrti byla Alžběta po pádu komunismu v roce 1992 pravoslavnou církví v Rusku kanonizována a zařazena mezi svaté novomučedníky. Dům milosrdenství svatých sester Marty a Marie, který velkokněžna založila, v dnešní době slouží jako vzdělávací centrum. Svůj původní účel pomáhat potřebným tak plní i nadále. Školí se zde totiž budoucí zdravotní sestry, jejichž posláním bude péče o nemocné.
Zdroje:
