Článek
Neobjevený turistický ráj
Na ostrov Sulawesi v Indonésii dnes zavítá jen málo turistů. Důvodem je téměř žádná nabídka služeb a špatná infrastruktura. Je to škoda, protože jedenáctý největší ostrov světa má návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Celebes, jak se mu také říká, se pyšní nedotčenou přírodou s osmi národními parky, několika stále činnými sopkami i bohatou kulturou místních sedmi etnik, která tento nejvýchodnější z ostrovů Velkých Sund obývají. Jsou zde také výborné podmínky pro potápění. Když se na Sulawesi počátkem 16. století usídlili Portugalci, brzy je vystřídali Nizozemci, kteří portugalskou osadu dobyli a ostrov se stal nizozemskou kolonií. Po krátké japonské okupaci během druhé světové války je dnes Sulawesi součástí Indonésie.
Cigareta pro nebožtíka
V hornaté části ostrova žije kmen Torajů, který je známý svými neobvyklými pohřebními rituály, které pro nás Evropany mohou být možná i lehce šokující. Na začátku dvacátého století nizozemští misionáři násilně obrátili většinu obyvatel na křesťanství, ale i přesto si Torajové uchovali své starodávné unikátní zvyky. Jedním z nich je i tradiční rituál Ma'nene. Ten se provádí zpravidla v jarním a letním období, kdy příbuzní vyjmou své zemřelé blízké z jejich hrobů a chodí s nimi po vesnici nebo je vezmou na domácí hostinu. Předtím je oblečou do nových slavnostních šatů, upraví je, očistí od hmyzu a na procházku jim nasadí třeba nové brýle nebo jim do úst strčí zapálenou cigaretu. Všude panuje radost a veselí, protože Torajové jsou šťastní, že se s milovanými mrtvými členy své rodiny mohou opět „shledat“. Nebožtíky při té příležitosti často navštíví i jejich známí a sousedé a povypráví jim, co se kde stalo nového. Místní věří, že se díky této péči, kterou zemřelým věnují, dočkají požehnání a veliké úrody.
Příslušníci kmene Torajů, kteří obývají Sulawesi, si staví domy ve tvaru lodi. Odkazují tak na způsob, jakým se na ostrov kdysi dostali.
Bizarní rituál Ma'nene probíhá zpravidla jednou za tři roky, ale zajímavý a neobvyklý je i torajský pohřeb, který mu předchází. Koná se totiž klidně i několik měsíců až let poté, co člen kmene zemře. Po tu dobu si rodina nebožtíka nechává doma. Příbuzní mrtvolu nabalzamují a ve zvláštní místnosti s nimi zůstává až do pohřbu, který je finančně velice nákladný a někdy trvá opravdu dlouho, než na něj rodina našetří. Po honosném obřadu plném zvířecích obětí a darů je nebožtík většinou uložen do skalního hrobu, kde odpočívá do doby, než jej přijdou jeho příbuzní převléknout a udělat si s ním foto na památku.
Torajové věří, že vztah s jejich milovanými nekončí ani smrtí.
Zdroje: Daily Mail, Celebes, Torajové, Deník, Prima Zoom
