Článek
Dobrák od kosti
Narodil se v roce 1819 na samotě zvané Ranklov a právě odtud pochází i jeho přezdívka Sepp Rankl. Sepp se tehdy domácky v této německy mluvící části Šumavy říkalo Josefům a Rankl bylo příjmení takzvaně ,,po chalupě". Kdysi bývalo běžné, že pokud stavení léta obývala rodina, do které se tam například přiženil či se tam přistěhoval nový domácí pán s jiným příjmením, stejně se mu říkalo po bývalém majiteli domu a takto byl také po okolí známý, aniž by sousedé třeba vůbec znali jeho skutečné jméno.
Stará Šumava bývala drsným krajem a život zde byl těžký.
Sepp si pro své živobytí vybral práci pro nedaleké sklářské huťe, do kterých dovážel dřevo a křemen. Vydělal si tím peníze, které mu spolu s jeho hospodářstvím zařídily poměrně slušný životní standard. Práce to však nebyla vůbec jednoduchá, naopak. Ale při jeho tělesné konstituci a pověstné síle šla tomuto pozoruhodnému horalovi práce od ruky. A jak že vlastně vypadal onen hromotluk? Nosíval široký klobouk, krátký kabát a v ruce pořád držel dřevěnou hůl, která měřila téměř metr a půl. Už na první pohled vzbuzoval respekt, ale lidé se ho bát rozhodně nemuseli. Naopak. Byl to dobrák a každému sousedovi i přespolnímu rád pomohl. Když hospodáři zapadlo kolo do bláta nebo do sněhu, nebylo pro Seppa žádným problémem nadzdvihnout celý vůz a vrátit ho zpět na cestu. Mohl si to díky své síle dovolit. Jindy zas zastavil splašený dobytek. Mezi horaly byl pro tuto svou dobrotu a ochotu pomáhat oblíbený.
Srovnal celou hospodu
Svou mimořádnou sílu ale dokázal uplatnit i jinak. Při vesnických zábavách není ani dnes nouze o pořádnou rvačku, kdy létají stoly i židle vzduchem. To však dobrosrdečný šumavský obr nestrpěl. Když nezabraly domluvy, neváhal zakročit a všechny rváče najednou popadl a hodil s nimi o zem, kde zůstali ležet. Propříště si dali velký pozor, aby je nenapadlo se zas prát, byl-li v hostinci také Sepp.
Sepp se bavil rád a nezkazil žádnou legraci. Pokud ho ale někdo naštval, špatně pochodil.
Také se ho právem obávali provozovatelé pouťových atrakcí v širokém okolí. Nemusel vyvinout mnoho úsilí, aby strhl různé měřiče síly, které se dříve při podobných akcích těšily veliké oblibě.
Napálili ho
Svou životní družku našel až ve zralém věku. Bylo mu už 45 let, když si vzal za ženu mladou, teprve dvacetiletou dívku z nedaleké vsi Zhůří. Jmenovala se Cecílie a navzdory věkovému rozdílu měli šťastné manželství, ze kterého se narodilo devět dětí. Sepp Rankl žil pro rodinu. Pilně pracoval, ale rád si zašel i na kus řeči se sousedy. Kam ale chodil ještě raději, byl kostel. Stejně jako většina obyvatel těchto odlehlých končin, kde býval život obzvláště těžký, svěřil i tento rázovitý muž svůj osud do rukou Božích. Byl natolik zbožný, že díky jeho silné víře můžeme dodnes vidět, jak tento nadprůměrně vzrostlý Šumavan skutečně vypadal. Dlouho totiž odolával nabídkám, aby se nechal vyfotografovat a zanechal na sebe památku pro budoucí generace. Až radní z blízkých Kašperských Hor využili jeho bohabojnosti a poslali mu falešný dopis se žádostí o fotografii, který podepsali samotným biskupem. Údajnému přání vysokého katolického hodnostáře Sepp nemohl odolat a nakonec se vyfotografovat nechal.
Jedna jediná fotografie, která zachycuje legendární šumavskou postavu Josefa Klostermanna, který je známý jako obr Sepp Rankl.
Ke stáří prodal svůj rodný dům na samotě a koupil si jiný ve vsi poblíž Stach. Zde ale žilo především české obyvatelstvo a Rankelský Sepp česky neuměl. A nejvíce ho trápilo, že nerozuměl panu faráři při nedělních bohoslužbách. Vyřešil to po svém- týden co týden chodil dalekou cestu do svého bývalého kostelíka v Nicově. Tam se kázalo německy a on si tak mohl opět poslechnout Boží slovo v rodném jazyce.
Místo muzea hřbitov
Šumavský obr Josef Klostermann zemřel v roce 1888, ale svět tak úplně neopustil. Alespoň tedy ten literární. Jeho jmenovec Karel Klostermann ho navždy zvěčnil ve svém románu V ráji šumavském. Spolu s historkami, které o tomto silákovi a především dobrém člověku kolují, se na něj ani po 135 letech od jeho smrti nezapomnělo. Vdově Cecílii nabízelo za manželovu neobvykle velikou kostru jedno vídeňské muzeum spoustu peněz. Ta nabídku nepřijala a legendární Šumavan tak dodnes v poklidu odpočívá na hřbitově ve Stachách.
Dřevěná socha Seppa Rankla stojí v obci Horská Kvilda a měří stejně jako místní legendární obr 213 centimetrů.
Zdroje:
HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. Plzeň:Starý most, 2014. ISBN 978-80-87338-41-4
MAZNÝ, P. a NYKLES, F. a BERNHARDT, T. 100 zajímavostí ze staré Šumavy. Plzeň:Starý most, 2010. ISBN 978-80-87338-07-0
KINTZL, Emil a FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava. Zlín:Kniha Zlin, 2015. ISBN 978-80-7473-297-3
