Článek
Rodinné tajemství
Budoucí největší česká malířka se narodila na začátku nového století, v roce 1902, jako Marie Čermínová do rodiny pražského listonoše. Z domova odešla už ve svých šestnácti letech a o svém otci i matce později odmítala mluvit a tvrdila, že žádnou rodinu nemá. Proč? To zůstává záhadou, kterých bude v jejím životě ještě několik.
Osudové setkání
Mladinká Marie se touží stát malířkou, ale umělecko-průmyslovou školu za chvíli opustí a pracuje v továrně vyrábějící mýdlo. Se svým celoživotním přítelem se seznamuje u moře, pod korčulským sluncem. Není jím nikdo menší, než slavný český malíř Jindřich Štýrský, který je v té době ovšem ještě studentem.
Spolu s Jindřichem Štýrským jeden čas Toyen tvořila textilní návrhy, které nanášeli pomocí stříkací pistole na látku.
Jestli byl jejich vztah milenecký, nebo pouze přátelský, to je další záhadou v životě této mimořádné umělkyně. Nebo umělce? Marie o sobě totiž mluvila v mužském rodě, dokonce nosila i pánské šaty. Byla to jen póza, legrace či chvilková záliba? Vždyť i svůj pseudonym si údajně zvolila kvůli jeho bezpohlavnosti. Jiná legenda zas říká, že jí ho vymyslel Jaroslav Seifert, se kterým se přátelila.
Proč Toyen nosila pánské oblečení a mluvila o sobě jako o muži? Cítila se tak, nebo šlo prostě jen o hru či vyjádření jejího pojetí umělecké svobody?
Ať to bylo tak či onak, Toyen začala poprvé vystavovat a stala se jedinou členkou skupiny Devětsil - hnutí, které formovalo moderní českou kulturu.
Paříž = svoboda
Paříž, město umělců, zlákalo i nekonvenční Toyen. Mohla si dovolit tam odjet díky penězům z dědictví Jindřicha Štýrského, který jejich společnou cestu financoval. Dokonce si ve francouzské metropoli otevřeli svůj vlastní ateliér, kde malovali a v pauzách mezi prací navštěvovali místní vyhlášené zábavní podniky. Zanedlouho se vrací zpět do vlasti, kde jejich noční život pokračuje dál. Ale i ten umělecký.
Mezi přátele Toyen patřili ti nejvýznamnější moderní umělci- André Breton, Max Ernst či Salvador Dalí. Ti všichni ji respektovali.
Toyen začal zajímat surrealismus, tedy rozumem nekontrolovatelný tok myšlenek, zachycení řeči podvědomí a snů. Nejznámějším surrealistickým umělcem světa je zřejmě katalánský malíř Salvador Dalí, kterému však bylo vytýkáno, že usiluje hlavně o komerční úspěch své tvorby, což bylo pro Toyen bezpředmětné. Ona v první řadě chtěla pouze možnost svobodně se vyjádřit.
Dalí se nezabýval jen malířstvím, ale i grafikou, ilustrací, psal knihy, navrhoval kostýmy a šperky a dokonce měl i svůj vlastní parfém.
Muž číslo dva
S o dvanáct let mladším básníkem Jindřichem Heislerem chce Toyen odcestovat do Brazílie. Je to její druhý osudový muž, který ji bude provázet nějaký čas životem. Jižní Amerika nevyjde, a jelikož je malířčiným novým blízkým přítelem Žid a u nás právě začíná zuřit druhá světová válka, rozhodne se Toyen k odvážnému kroku. Pronajme si v Praze garsonku, kde Jindřicha Heislera až do konce německé okupace ukrývá. Přitom nezapomíná ani na svého osudového muže Jindřicha Štýrského, který trpí vážnou srdeční chorobou, jíž tři roky před koncem války podlehne a ze své ochranitelky Toyen učiní dědičku. Nyní jí budou patřit všechna jeho díla.
Štýrský a Toyen byli nerozlučná dvojka. Otázky ohledně podstaty jejich vztahu malířku rozčilovaly. Tvrdila, že byli jen přátelé a kolegové.
Místo slávy bída
Všechno zlé jednou skončí. Stejně tak nastala i nová poválečná doba, aby však zanedlouho přinesla další temné časy. Mezitím si však Toyen užívá své československé slávy, kdy na její výstavu dorazí sám prezident Beneš. Přesto v rodné zemi zůstat nechce - a dobře udělá. Doma totiž upadla v nemilost, stejně jako celý surrealismus. I když bude v Paříži, kam se spolu s přítelem Heislerem stěhují, žít jednu chvíli v naprosté chudobě, bude svobodná.
Paříž milovala, ostatně jako většina umělců.
Ve Francii nebyla hvězdou jako doma, přesto stále malovala a pořádala výstavy. Byla také významnou členkou tamější surrealistické skupiny, kde se jí dostalo přezdívky Baronka. Prý kvůli jejímu vznešenému aristokratickému chování.
Částky, ze kterých se tají dech
I když ji Jindřich Heisler po čase opustil kvůli jiné ženě, přesto ji jeho smrt zdrtila. Už nemaluje, ale ilustruje a dokonce tvoří koláže z novin, kdy si vystřihuje obrázky, co ji zaujmou, a skládá je k sobě. I zde uplatňuje prvky erotiky, která se táhne celou její tvorbou. Ke konci života už Toyen nevychází z bytu a jednoho dne, konkrétně 9. listopadu v roce 1980, umírá.
Své jméno i svou minulost odmítla. I svou ženskou roli. Pseudonym Toyen si Marie Čermínová nechala zapsat i do všech svých dokladů.
Jak už to u umělců bývá, opravdu slavnými se stávají až po své smrti. Sběratelé Toyen milují a jsou ochotni za dílo s jejím podpisem zaplatit obrovské částky. Obraz s názvem Serenáda se vydražil za úctyhodných 40 500 000 korun, obraz Samotáři z roku 1934 se dokonce podařilo prodat za cenu 54 milionů korun a za dílo Cirkus zájemce zaplatil necelých astronomických 80 milionů českých korun. To je úctyhodné, nemyslíte? A je úplně jedno, jestli autorem byla žena, anebo muž.
