Článek
Původně šlo jen o malou legraci
Cottingley je malebné předměstí anglického města Bradford, které leží v hrabství West Yorkshire a je známé svou bohatou historií a zachovalou viktoriánskou architekturou. Místo však nejvíce proslavily známé fotografie zdejších víl, jejichž příběh do Cottingley stále přitahuje nové návštěvníky. Za jedním z největších podvodů dvacátého století stojí nevinný žert dvou sestřenic, které zde společně trávily léto roku 1917.
Prý viděly víly
Šestnáctiletá Elsie Wright a devítiletá Frances Griffiths si rády chodívaly hrát na zahradu za domem, kde protékal i menší potok. Odtud se mladší Frances vracela pravidelně zmáčená a matce tvrdila, že za její mokré šaty mohou víly, které u potoka žijí. Nikdo z rodiny jí samozřejmě nevěřil, ale dívčino tvrzení podpořila i Elsie a požádala svého otce, amatérského fotografa, aby jim zapůjčil svůj fotoaparát, protože ony hodlají existenci místních skřítků a víl dokázat pořízením jejich snímků. Elsie měla bohaté zkušenosti s fotografováním, jelikož vypomáhala ve zdejším fotografickém studiu. Její sestřenka Frances pobývala spolu s matkou v domě Elsiiných rodičů nějakou dobu během první světové války, kdy Francesin otec sloužil v armádě.
Záhadné fotografie plné podivných bytostí
Nadšené dívky se vrátily ze zahrady a tvrdily, že se jim skutečně podařilo nadpřirozené bytosti od potoka vyfotografovat, ale rodina nad jejich historkou pouze vesele mávla rukou. Když však byly postupně vyvolány dva snímky, které děvčata pořídila v létě 1917, dospělí z domu se přeci jen trochu zarazili. Na jedné z fotografií totiž spatřili Frances v obklopení čtyř bytůstek s křídly a na druhé viděli, jak si starší Elsie hraje s podivným skřítkem. Pro rodiče dívek šlo spíš o malý rodinný záhadný vtípek, který ale nedokázali vysvětlit, byť příběhu o vílách a skřítcích úplně nevěřili.
O údajných vílách z Cottingley se doslechl i autor Sherlocka Holmese
Možná by tajemné fotografie zůstaly ležet někde na dně šuplíku, dokud by se na ně úplně nezapomnělo, ale když se nejprve skeptická matka Elsie zúčastnila v roce 1919 jedné přednášky o vílách v Bradfordu, změnila názor a kopie snímků zapůjčila k výstavě. Tu na své výroční konferenci pořádala společnost, která organizovala zmiňovanou přednášku. Fotografií si všiml i prezident společnosti a díky němu se dostaly až ke známému spisovateli siru Arthuru Conanu Doylovi, který byl proslulý svým dlouholetým zájmem o nadpřirozeno.
Slavný spisovatel snímky zveřejnil v časopise
Nebýt autora postavy Sherlocka Holmese, příběh o vílách z Cottingley by nejspíš zůstal pouhým rodinným žertem. Arthur Conan Doyle zpočátku pravosti fotografií nevěřil, ale nechal je prozkoumat u odborníků a ti se překvapivě většinově shodli, že s negativy nebylo nikterak manipulováno. Uznávaný literát se spolu se svým přítelem rozhodl dívkám pořídit fotoaparáty a požádal je o další snímky. Na třech pozdějších fotografiích se Elsie a Frances opět objevují ve společnosti bytostí, připomínajících okřídlené víly. Sir Arthur Conan Doyle snímky na začátku dvacátých let postupně zveřejnil spolu se svými články, které se věnovaly právě fenoménu víl.
Příběh dvou sestřenic obletěl svět
Reakce na neuvěřitelný příběh o vílách z Cottingley byly smíšené. Někteří věřili a jiní ne. Arthur Conan Doyle dokonce prohlásil, že jde přímo o epochální událost. Právě jméno známého spisovatele dodávalo celému neskutečnému případu vážnost. Mezi těmi, kteří pravost snímků zpochybňovali, byl i legendární iluzionista Harry Houdini. Po zveřejnění v Británii byly fotografie publikovány také v Austrálii a USA, díky čemuž získaly celosvětovou proslulost a rozpoutaly vášnivou debatu o existenci nadpřirozených bytostí. A tyto dohady trvaly celá dlouhá desetiletí a neutichly ani po doznání hlavních aktérek celé aféry.
Víly byly papírové. Okopírovaly je z dětské knížky
Teprve v roce 1983 se sestřenice přiznaly, že šlo o padělek. Frances uvedla, že ji nikdy ani nenapadlo někoho podvádět, s Elsie se prý tehdy prostě jen bavily. Když se však do celé věci vložil tak vážený a slavný muž, jakým byl sir Arthur Conan Doyle, bylo jim hloupé přiznat, že si vše vymyslely, protože ho nechtěly uvést do rozpaků. Elsie tenkrát okopírovala obrázky tančících víl z jedné dárkové knížky. Dívky obrázky vystříhaly a jehlicemi do klobouku je připevnily tak, aby se daly vyfotografovat.
Diskuse dosud neustaly
Starší ze sestřenic, Elsie Wright, tvrdila, že všech pět snímků je falešných. Frances Griffiths sice přiznala čtyři padělky, ovšem o poslední fotografii stále prohlašovala, že ta jediná byla opravdu skutečná a že víly vážně existují. A proto se i dnes stále ještě vedou diskuse o pravosti snímků z Cottingley. Zahrada, kde dívky celý podvrh zrealizovaly, je veřejnosti nepřístupná, protože se jedná o soukromý pozemek. I tak však slavný příběh Cottingley ovlivnil. Míří sem kvůli němu spoustu turistů a po vílách jsou zde pojmenovány třeba místní silnice.
