Článek
Režisér oscarového Pianisty měl s hlavním hrdinou mnoho společného
Když se hollywoodský herec Adrien Brody připravoval na hlavní roli ve filmu Pianista, který se inspiroval životními osudy polského Žida Wladyslawa Szpilmana, bylo to pro něj náročné období. Držel přísnou hladovku, při které za krátkou dobu zhubl 14 kilogramů. Za svůj vynikající výkon před kamerou právem získal sošku Oscara, stejně jako autor filmového scénáře. Třetího Oscara si odnesl režisér Roman Polanski, který prý okamžitě po přečtení Wladyslawovy knihy pamětí věděl, že tenhle dechberoucí příběh z období druhé světové války natočí. Sám byl židovského původu a vyrůstal v polském Krakově. Dobře si tedy pamatoval, co za hrůzy se dělo, když do jeho země vtrhli Němci a některé své vzpomínky a zkušenosti s tímto těžkým obdobím do svého filmu také promítl.
Nejraději hrál Chopina
Pianista Polského rozhlasu Wladyslaw Szpilman se narodil 5. prosince 1911 ve městě Sosnovec a vyrůstal spolu se třemi sourozenci. Výjimečný hudební talent se u něj projevoval už od dětství a proto se rozhodl studovat hru na klavír a skladbu na varšavské konzervatoři a na Akademii umění v Berlíně. V polovině třicátých let získal místo v Polském rozhlase, kde pravidelně hrával živě klasickou i jazzovou hudbu, přičemž měl zvláštní a neobyčejné nadání pro interpretaci skladeb od svého krajana Fryderyka Chopina. Hudební génius, který několikrát koncertoval také u nás, se narodil ve Varšavě francouzskému emigrantovi a zchudlé polské šlechtičně. Wladyslaw Szpilman si stejně jako světoznámý klavírista skládal své vlastní skladby, které se v Polsku hrají dodnes.
Aby rodina měla co jíst, musel prodat i milovaný klavír
Když v roce 1939 do Wladyslawovy rodné země vtrhla německá armáda, byl jako Žid nucen přestěhovat se do nově zřízeného varšavského ghetta, kde panovaly šílené hygienické podmínky, řádily epidemie nejrůznějších nemocí a většinu zdejších obyvatel sužovala bída a hlad. Szpilmanovi museli rozprodat všechen majetek a aby měla rodina co jíst, prodal Wladyslaw dokonce i svůj milovaný klavír. Snažil se uživit staré rodiče a dvě sestry s bratrem, proto vystupoval v kavárně, kam chodili bohatí Židé z ghetta, kteří si ještě zábavu mohli dovolit. Talentovaný pianista přežíval, jak se dalo, dokud v roce 1942 celou jeho rodinu nezastihl příkaz k nástupu do transportu do vyhlazovacího tábora Treblinka. Na poslední chvíli ho z davu vytáhl příslušník takzvané židovské policie, který se musel podílet na transportech Židů. Onen muž totiž Wladyslawa Szpilmana poznal. Chodil na jeho kavárenská vystoupení a obdivoval hudebníkův neobyčejný talent. Řekl mu, ať okamžitě uteče a tím mu zachránil život. Tehdy to bylo naposledy, co Wladyslaw viděl svou rodinu, se kterou se nestihl ani rozloučit. Všichni zemřeli v plynových komorách. Toto trauma si v sobě jejich syn a bratr nesl až do konce života a nikdy se s jejich smutným osudem nesmířil.
Každý den si natahoval své hodinky
Od té doby se musel bývalý populární klavírista Polského rozhlasu skrývat po různých bytech a půdách v hlavním městě a byl odkázán na pomoc svých známých a přátel. Po mohutném povstání ve varšavském ghettu ho Adolf Hitler rozkázal srovnat se zemí. Městem postupovala těžká technika s plamenomety a ničila vše, co jí přišlo do cesty. Wladyslaw Szpilman přežíval v troskách kdysi krásné Varšavy a útočiště hledal v rozbořených domech a jejich půdách a střechách. Celou tu dobu si v hlavě přehrával všechny oblíbené skladby a denně si natahoval své hodinky, aby si udržel nějakou rutinu a neztratil pocit, že je stále naživu a že není zvířetem. V neustálém strachu z prozrazení živořil o hladu a žízni a jedinou jeho nadějí byla víra, že všechno tohle nepředstavitelné trápení jednou skončí.
,,Jste Žid?“
Jednoho dne, když už se válka chýlila ke konci, uslyšel ze svého úkrytu v podkroví polozničeného domu kroky. Budovu chtěla využít německá armáda a jeden z nacistických důstojníků si právě přišel objekt prohlédnout. Wladyslaw před ním už nestihl utéci na půdu a oba muži se střetli tváří v tvář. ,,Co tady děláte,“ zeptal se překvapený Němec. Wladyslaw odpověděl, že je pianistou Polského rozhlasu, ale důstojník mu nevěřil a pobídl ho, aby tedy něco zahrál na starém pianu, které se náhodou nacházelo ve vedlejším pokoji. Z nástroje se najednou pod hubenými prsty zoufalého Wladyslawa začaly linout známé tóny Chopina, kterého tak rád hrával dřív, když ještě nosil slušný oblek a byl oblíbeným klavíristou, kterému lidé za jeho virtuózní hru tleskali. ,,Jste Žid?“ Na důstojníkovu otázku hudebník přitakal a svému objeviteli ukázal úkryt, kde poslední dobou přežíval.
Z podporovatele nacismu se stal zachránce Židů
Kapitán wehrmachtu Wilhelm Hosenfeld sloužil jako voják už v první světové válce. Narodil se roku 1895 v německém Hesensku do katolické vlastenecké rodiny. Stal se učitelem a otcem pěti dětí. Do nacistické strany vstoupil už v roce 1935 a původně nacismus podporoval, ale později, když na vlastní oči viděl hrůzy, které má tato nebezpečná ideologie na svědomí, byl rozčarován. Od roku 1940 sloužil ve Varšavě a nad německým utlačováním a vyhlazováním Poláků a Židů byl zděšen, což vyjádřil i ve svých denících. Jistému Leonu Warmovi pomohl obstarat falešnou identitu a praci a zachránil ho tak od holocaustu. A za svůj život mu vděčil i Wladyslaw Szpilman, protože mu tento německý důstojník pomohl přežít poslední týdny druhé světové války. Pravidelně mu nosil jídlo a také mu daroval teplý kabát a deku. Při poslední návštěvě přinesl Wilhelm Hosenfeld dobrou zprávu. Wladyslawovi sdělil, že Němci z města ustupují a co nevidět sem přijede Rudá armáda.
Marně usiloval o propuštění svého zachránce ze sovětského vězení
Wladyslaw Szpilman válku přežil. Už o rok později o svých zážitcích napsal knihu Smrt města, která však byla brzy stažena. Jedním z důvodů se stal i fakt, že v ní byl vykreslen nacistický důstojník jako slušný člověk, což se tehdy mnohým zdálo v kontextu doby nepřijatelné. Wladyslaw se vrátil zpět do Polského rozhlasu a spolu s několika hudebníky jezdil na vystoupení po celém světě. Skládal své vlastní skladby a také se podílel na tvorbě filmové hudby, například i pro náš Barrandov. Na svého zachránce nezapomněl, ale neznal jeho identitu a dlouho po něm pátral. Jméno Wilhelma Hosenfelda se dozvěděl náhodně až v roce 1951. Tehdy si německý důstojník už rok odpykával pětadvacetiletý trest v sovětském vězení, kde skončil ihned po válce, odsouzen však byl až v roce 1950. Wladyslaw Szpilman spolu s Leonem Warmem, dalším Židem, kterého Wilhelm Hosenfeld během války zachránil, žádal jeho propuštění, ale marně. Člověk, který mu s nasazením vlastního života pomohl přežít poslední týdny německé hrůzovlády, zemřel v roce 1952 v sovětském vězení.
Premiéry Pianisty už se nedožil
Téměř čtyřicet let po skončení druhé světové války došlo ve Varšavě k setkání rodiny Wilhelma Hosenfelda a Wladyslawa Szpilmana. Příbuzní německého důstojníka se ubytovali přímo u Szpilmanů doma a také se šli společně podívat na místo, kde se kdysi Wladyslaw ukrýval a kde ho Wilhelm našel. Andrzej, jeden ze dvou Wladyslawových synů, se o otcových válečných zážitcích dozvěděl až ve svých dvanácti letech, když doma náhodou našel jeho knihu Smrt města. Andrzej po svém tátovi zdědil hudební talent, a i když byl hlavně zubařem, také komponoval svá díla a působil jako hudební producent. Významně se podílel na produkci a distribuci filmu Pianista, jehož premiéry se už jeho otec bohužel nedožil. Wladyslaw Szpilman zemřel v roce 2000. Wilhelmu Hosenfeldovi, muži, který mu pomohl přežít, byl o osm let později udělen titul Spravedlivý mezi národy. Toto vyznamenání patří od roku 1963 lidem nežidovského původu, kteří během druhé světové války riskovali své životy, aby pomohli Židům v záchraně jejich života.
