Článek
Dopřáváme si tedy poslední žvanec, takzvaný „zádušní“, abychom zahnali záduchu. Také únavu, hlad a chmury. Cestou si představuji, jak kdysi dávno Inkové se svým neotřesitelným klidem kráčeli po těchto strmých klikatých cestách, smířeni s neúprosným řádem přírody, nezatíženi obavami z toho, co je čeká příští den, nebo co leží za příští zatáčkou. A co myslíte? Leží tam asi tucet alpak. Povalují se na silnici nebojácně, samolibě, skoro až vzdorovitě. Každý, kdo cestuje po Peru, chce vidět lamu v přírodě. Takže když se na cestě objeví první skupina, všichni ve vozidle spontánně výsknou radostí, nahrnou se k oknům, fotí jako o život a nikomu nevadí, že musí desítky minut čekat, než se Noemovi troubením, výkřiky a házením kamení podaří stádo ze silnice odehnat. Elvis se směje, že cestou jich určitě ještě „pár“ uvidíme, a má pravdu. Čím dál od Cusca, tím divočejší ráz andských hor a početnější stáda lam na svazích. Alpaky, vikuně, bílé, hnědé, malé, velké… Stovky. Tisíce.
02
Zhruba po hodině divoké jízdy klesáme serpentinami na most přes rio Vilcanota a vjíždíme do městečka Pisac. Nejdříve vyděšeně, po chvíli už jen nevěřícně sledujeme, jak Noe na třetí pokus neohroženě couvá do uličky jen o pár centimetrů širší než jeho Archa. Obezřetně, skoro až něžně vykládá kufry na kamenné dláždění podél starobylé zdi, přímo pod dřevěný poutač s nápisem Hierba Buena Hotel Restaurante y Tienda. My se jdeme rychle ubytovat a pak hurá na večeři.
03
Jakub nás zkušeně vede přímo k lidové vývařovně poblíž Mercado De Abastos, jak se pisacká tržnice jmenuje. Zde se mnoho turistů nestravuje, o to víc je bufet oblíben u místních obyvatel. O vynikající kvalitě a naprosté čerstvosti jídel vypovídá fakt, že jsou dnes už všechna vyprodaná a paní kuchařka balí krám. Kouzlo Jakubovy osobnosti, podtržené znalostí kečujských národních lichotek však způsobuje, že hořáky znovu planou, voda bublá v kastrolech a omastek syčí v pánvích. Anžto naše cestovatelské stravování postrádá pevného řádu, každý závan čerstvé pochutiny se stává přímo vražedným úkladem pro čichové receptory a spouští mučivou slinivost v ústech.
04
Jídlo v Peru by se dalo rozdělit na dvě skupiny. První poskytuje úroveň, na kterou jste zvyklí, pokud běžně utrácíte za obědy či večeře horentní sumy. Druhá nabízí to, co jedí místní obyvatelé. Jelikož svorně odmítáme turistické pozlátko a toužíme proniknout do skutečného života domorodců, volíme také v jídle vždy druhou variantu. Ano, je to poněkud riskantní a nerozvážné, ale člověk zase pozná, jak chutná pravé Peru. Navíc za oběd s polévkou, hlavním chodem a nápojem často neutratí víc, než padesát korun. A má-li host v podniku tohoto druhu problém urvat volné místo k sezení, je to jasný signál, že dostane jídlo zaručeně autentické, čerstvé, vydatné a mnohdy i chutné. Neříkám, že pokaždé v souladu s hygienickými standardy. Do kuchyně je lepší raději nekoukat. Ale jednomu to stejně nedá, že. Jestliže však odvrhnete hygienické předsudky, pošmáknete si znamenitě. Hlad je nejlepší kuchař. Ostatně mám za to, že by nám dnes chutnalo výtečně, i kdybychom poslední tři dny normálně jedli. Takový hezký den to dneska byl.
05
