Hanáci v Andách - Moci a nemoci

Čekám, kdy nastane modrání jazyka, ztráta pohybové koordinace, dezorientace, otok mozku a smrt. Musí to přijít každým okamžikem. Zatím na mě duchové starého inckého sklepa, ve kterém jsme ubytováni, sesílají pouze milosrdné mdloby, doprovázené historicko-dokumentárními sny ve formátu 3D.

Slyšte:

Na počátku světa vyšli z Chrámu Tří oken praotec Manco Capac a pramáti Mama Okljo. Podobně jako náš praotec Čech na Řípu, stanuli na místě, jež se nazývalo Coricanchou, tedy pupkem světa a pravili sobě: „Hergot, mámo, není na tom zatraceném světě krásně?“ „Ale to víš, že je, táto! Tady to zapíchneme,“ a zapíchli do země zlatý prut, jak jim to přikázal sluneční bůh Inti. Od té chvíle se pro jejich potomky stala Coricancha středem města Cuzca, později středem incké říše a de facto středem celého jim známého světa. Zde nechali vztyčit velkolepé chrámy Slunce a Měsíce, oba marnotratně pokryté tlustými pláty zlata, jež zářilo do všech stran. Nastalo pak velké dobývání měst, budování cest a rozšiřování říše. Každý vůdce podrobeného kmene byl nucen postavit si v Cuzcu dům a každoročně v něm strávit tři měsíce pod dohledem mocného Inky, aby jej přešly chutě na rebelie. Územní plán Cuzca byl navržen tak, aby obrysem připomínalo pumu a městu náležely stejné pocty, jako tomuto posvátnému zvířeti.

„Žije se těm mým lidem sakra dobře, to nemohu říct,“ pochvaloval si tuhle úspěchy svého vládního programu v pořadí už jedenáctý Inka Huayna Capaca. „Zdá se ale, že jich nějak ubývá, či co. Nemůžou za to ti srandovní bílí oplechovaní muži, co se tady nedávno vylodili? Asi nařídím sčítání lidu,“ škrábal se synek Slunce za uchem. A škrábal se i pod bradou, na zádech, na břiše, prostě všude, kde mu naskákaly ty ošklivé svědivé puchýřky.

Kdyby puchýřky panovníka v krátké době nezahubily, ukázalo by sčítání, že už první epidemie neštovic znamenala populační pokles o 30–50 procent. Následovaly spalničky, které způsobily další pokles o 25–30 procent. Poslední epidemie neštovic a spalniček souběžně zahubila dalších 30–60 procent obyvatelstva. Souhrnně tyto nemoci měly za následek snížení počtu obyvatel o 93 procent oproti předkolumbovské populaci v oblasti And. Španělé byli prvními válečníky, kteří sice jaksi bezděčně, nicméně velmi efektivně využili bakteriologických zbraní.

A jak už má každý vyspělý a civilizovaný národ tendenci vytvářet si majetková práva na území, která mu nepatří, pod záminkou internacionální pomoci získával conquistador Pizarro postupně na svoji stranu představitele politických menšin, kteří ne zcela nadšeně souhlasili s vedoucí úlohou velkého Inky. Pomocí planých slibů a lží, čemuž se dnes říká politika a diplomacie, dobyl Peru jen tím, že jím prošel. Takřka bez boje. Dokonce i oba synové zesnulého Inky Huayna Capace se sami pustili do bratrovražedné bitvy o trůn, při které si navzájem zmasakrovali většinu vojska i šlechty. Zvítězil Atahualpa, ale triumfu si dlouho neužil.

V úterý 15. listopadu 1532 kolem půl čtvrté hodiny odpoledne se nově samozvolenému Inkovi Atahualpovi mocně zachtělo nějakého povyražení, aby se povznesl z kalu a rmutu všedního života. Sebral tedy všechny své manželky, děti, tchýně, třicetitisícovou armádu, také veškeré obyvatele města Cajamarca, kde zrovna přebýval a vydali se vespolek kempovat k nedalekým termálním pramenům. Tohoto vládcova rozmaru ihned lstivě využil Pizarro. S pouhými dvaašedesáti jezdci, sto dvěma pěšáky a s prstem v nose obsadil opuštěnou Cajamarcu, načež vyslal k Inkovi kurýra s pozváním na kafe. Že by s ním rád pohovořil, anžto má pro něj dvě zprávy. Dobrou a špatnou.

Následujícího dne byl čistě vymydlený a ještě rozehřátý Atahualpa ve zlatých nosítkách dopraven na náměstí. Spolu s ním přiskotačil i mnohatisícový rozjásaný, leč neozbrojený doprovod. Dominikánský kněz Vicente de Valverde přistoupil k nosítkům, aby Atahualpovi strčil pod nos bibli, řka, že jest to zvěstování pravého Boha, ať knihu políbí. Inka však vcelku logicky opáčil, že on sám jest pravým Bohem a synem Slunce, ať mu fráter s tou svojí bichlí políbí výtrusnici.

Jakmile to Pizarro zaslechl, hodil na sebe sváteční zbroj a řinče vyrazil přímo k Atahualpovi. Uchopil jej směle za paži a vzkřikl: „Santiago!“ Na tento povel dosud ukrytí Španělé zaútočili. Z domů se vyřítilo jezdectvo, z paláce pálilo dělostřelectvo, pěchota sekala šavlemi a bodala bodáky.

„Atahualpa na Hrad! Pizarra do koše! Máme holé ruce!“ volali bezbranní indiáni a marně se pokoušeli o bezhlavý úprk. Španělé řádili jako kuna v kurníku.

Když byl Inka jat, uvězněn a nebylo už koho masakrovat, shledali překvapení conquistadoři, že vyvázli zcela bez ztrát na životech. Tak alespoň Atahualpu křivě obvinili, že při zatýkání tři vojáky zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. A aby si to nemusel natvrdo odsedět, byla stanovena kauce za propuštění – jedna místnost plná zlata a dvě místnosti plné stříbra. Nazítří už conquistadoři v němém úžasu sledovali vršící se majetek. Obytnou jednotku 2+1 bez příslušenství plnily tuny a tuny drahých kovů. Velitel hrstky španělských dobyvatelů byl během chvíle závratně bohatý.

„Tos nečekal co? Je vidět, žes ještě nebyl v Cuscu. Tam se takového zlata válí celé hromady,“ prsil se Inka Atahualpa před slintajícím Pizarrem. „A cos mi to vlastně chtěl, ty plechová hlavo?“

„Co… Cože?“ procitnul Pizarro neochotně ze zlatého opojení. „A jo, ty dvě zprávy. Víš, jak jsem ti sděloval tu dobrou zprávu, že po složení kauce tě propustím na svobodu? No, tak to jsem lhal. A to je ta špatná zpráva.“

Načež opět 15. listopadu, avšak o rok později, dobyli Španělé opět bez boje hlavní město Cuzco. Celou metropoli opravdu pečlivě vyplundrovali, pobořili a vypálili, aby ji mohli na původních základech zase vystavět, avšak novým, domněle lepším způsobem. Obzvlášť odflákli přestavbu inckého chrámu Coricancha na kostel s klášterem Santo Domingo, který museli po každém zemětřesení stavět znovu a znovu, jelikož zemětřesení jsou zde častější, než u nás volby. Také se příliš nevycajchnovali s adaptací jednoho sklepa na hotelový pokoj v ulici Calle Resbalosa, kde, jak mohu osobně potvrdit, dodnes straší.

Takový hezký sen to dneska byl.