Článek
Elvis a mnozí jiní pohádkáři tvrdí, že jde o kamenné lázně spojované s inckým kultem vody, do nichž chodíval samotný Sapa Inka Pachacuti Yupanqui, když se potřeboval rituálně očistit. Nebo poradit s bohy o problémech. Ať už způsobených nepřáteli říše, či četnými tchyněmi. To víte, když má člověk víc než pět set manželek, o příbuzenské mrzutosti nebývá nouze. Podle jiných teorií komplex také mohl sloužit k relaxaci a odpočinku, k zavlažování polí v údolí, jako napajedlo pro alpaky, nebo si v rezervoáru ráchali unavené nohy použití poštovní běžci. Najít skutečná, historicky doložitelná fakta je (stejně jako u všech jiných inckých památek) zhola nemožné. Bez ohledu na to, kde pátráte po informacích, nejfrekventovanějšími výrazy jsou: možná, teoreticky, snad, asi, patrně, nejspíše, eventuálně, případně, pravděpodobně a stejně to postavili mimozemšťané.
Tak či tak, koupele Tambomachay jsou vzdáleny od města Cusca 8 kilometrů, od hladiny moře 3700 výškových metrů a zaujímají rozlohu 437 čtverečních metrů. Unikátní jsou systémem průtoků, kdy na sebe navazují řady kamenných, jemně vyřezávaných akvaduktů, kanálů a terasovitých kaskád. Čelní zeď je 15 metrů dlouhá a 4 metry vysoká, zdobená čtyřmi lichoběžníkovými výklenky na poslední terase. V boční stěně se nacházejí další dva podobné výklenky. Ty sloužily buďto jako prostor pro umístění mumií předků, které Inkové z úcty brali všude s sebou, nebo pro odložení ručníku a mýdla.
Omámen vznešeností přírody a atakem akutní dušnosti usedám na kámen, abych si vychutnal drsnou krásu krajiny. Tak trochu připomíná valašské kotáry. Jen na kopcích louky plné barevných kytek místo ovcí spásají alpaky, místo Valachů bodře pokřikují indiáni a místo smrkové monokultury zde rostou roztodivně zkroucené stromy rodu Polylepis, zvané Queñua. Chvilku se bavím představou, jak velký Inka v županu, s mýdlem v ruce a s ručníkem kolem krku jde každé ráno osm kilometrů sem do koupelny, aby si v ledové vodě opláchl obličej, vyčistil zuby a pak šel stejnou štreku zase zpátky do Cusca vládnout.
Ze zasnění mě probírá nadšený Elvis: „A teď všichni pozor! Víte, že lázně skrývají ještě jednu technickou záhadu? Svah kopce totiž není natolik strmý, aby z něj vytékal tak vydatný pramen. Předpokládá se tedy, že voda je přiváděna důmyslně skrytými podzemními kanály až z tááámhletoho kopce!“
Už víme, že se to od nás očekává, tak předstíráme úžas. Buďto jde o další ukázku vysoké úrovně inckého stavitelství, nebo Elvisova fabulačního mistrovství.
Pro místní obyvatele je krajina živou bytostí hodnou respektu a uctívání. Znamená to nebrat z přírody víc, než kolik je nutné a svým chováním vracet Pachamamě sílu, získanou prostřednictvím jejích darů. A tak, než vyrazíme na další cestu, míříme kolektivně k houštině rudě rozkvetlého keře Cantuty, posvátné rostliny starých Inků, s vděkem a pokorou navrátit Matce Zemi její dary. Pánové vlevo, dámy vpravo.
