Článek
Války se nevyhrávají jen na bojišti. Stejně důležité jsou továrny, banky, státní rozpočty a schopnost financovat konflikt rok za rokem. Historie zná řadu armád, které byly poraženy dříve, než jim došla munice – jednoduše proto, že jim došly peníze.
V dnešním Rusku patří mezi nejdůležitější lidi celé válečné mašinérie žena, která nikdy nevelela armádě, nenosí uniformu a na veřejnosti vystupuje jen zřídka. Přesto právě ona rozhoduje o tom, kolik bude stát stát půjčování peněz, jakou hodnotu si udrží rubl a zda se ruská ekonomika nezačne hroutit pod tíhou vlastní válečné zátěže. Jmenuje se Elvira Nabiullinová a její současné zmizení z veřejného prostoru vyvolalo otázky, které sahají daleko za hranice centrálního bankovnictví.
Putinova carevna zachraňuje ruskou ekonomiku
Když po zahájení otevřené invaze na Ukrajinu začaly Rusko zasahovat nevídané sankce, mnozí očekávali rychlé zhroucení ruské ekonomiky. Předpokládal se kolaps rublu, bankovní krize a následný masivní propad HDP. Očekávaný pád na dno se však nekonal, a i přes čtyři roky opakovanou mantru, ruská ekonomika nadále běží, byť s čím dál většími problémy, které zasahují čím dál hlouběji a šířeji další a další sektory ruského hospodářství.
Na odvracení paniky a zmírnění dopadů sankcí měla v hlavní míře zásluhu hlava ruské centrální banky Elvira Nabiullinová. V kritickém prvním období krize neváhala provádět nepopulární, ale nezbytné kroky. Při propadu rublu začala centrální banka prudce zvyšovat úrokovou sazbu až na 20 %, zavádět kapitálové kontroly a provádět další kroky, které rychle uklidnily situaci a pomohly udržet ruskou válečnou ekonomiku v chodu.
Zajímavé na tehdejším dění je to, že Nabiullinová tyto nepopulární kroky prováděla i přesto, že sama od počátku věděla, že ekonomická situace je v konečném důsledku neudržitelná. Svůj názor vyjádřila otevřeně, jak jen to v zemi, kde i okna v přízemí představují smrtelné nebezpečí, bylo možné. Žena známá svou komunikací prostřednictvím stylu oblékání a doplňků (v tomto ne nepodobná někdejší britské královně Alžbětě II.) oznamovala zaváděná opatření kompletně oděná v černé barvě. Pohřební však nebyl jen její outfit, ale také výraz tváře a celkový dojem.
Ze zákulisí ve stejné době unikly informace o tom, že Putinovi po začátku invaze nabídla svou rezignaci. Válka a sankce rychle vymazaly předchozí úspěchy, kterých během svého působení ve funkci centrální bankéřky dosáhla. V čele národní banky mohla v mezinárodně izolované ruské ekonomice maximálně hasit největší požáry a oddalovat blížící se ekonomickou katastrofu. Ke cti jí určitě slouží, že svou práci dosud vykonávala ze všech sil. I její odpůrci, jak doma, tak v zahraničí, uznávají její schopnosti. I proto si vysloužila přezdívky typu „ruská“ či „Putinova ekonomická carevna“.
Realita válečné ekonomiky
I přes veškerou její snahu a veškeré její schopnosti nemohla dělat zázraky. Vysoké úrokové sazby stabilizovaly rubl a pomohly udržet inflaci pod kontrolou, ačkoliv čím dál častěji zaznívají hlasy, že oficiálně udávaná čísla neodpovídají skutečnému stavu a běžní Rusové pociťují výrazně rychlejší růst – podle některých zdrojů až 2,5násobně větší ve srovnání s oficiálními údaji. Zároveň však sazba držící se dlouho okolo 20 % a i když později snižovaná, stále v porovnání se zbytkem světa mimořádně vysoká, prodražovala financování války a ruské ekonomiky jako celku.
Ruská vláda si i po opakovaném snižování základní sazby půjčuje za úrok okolo 15 % ročně, což ho řadí po bok zemí jako jsou Zambie, Keňa, Nigérie, Brazílie či dokonce za vyšší sazbu než chronicky zadlužený a opakovaně kolabující Pákistán. Není třeba příliš rozebírat, že obdobná situace nevěstí pro ruský státní rozpočet nic dobrého. Vysoké sazby však zdaleka neškodí jen státní kase, ale také soukromému sektoru.
Vysoké sazby pochopitelně dusí také ekonomiku jako celek a situace je obzvláště těžká pro podniky a sektory nenapojené na ruskou válečnou ekonomiku. Nejviditelnějším sektorem je pravděpodobně stavebnictví. Ruský developer Samolet, největší bytový developer v zemi, letos žádal stát o pomoc kvůli kombinaci vysokého zadlužení, konce dotovaných hypoték a vysokých úrokových sazeb. Firma měla dluh přes 700 miliard rublů a musela vyjednat refinancování s bankami, aby vůbec snížila úrokové náklady. Sama firma přiznala, že stavebnictví a realitní sektor patří mezi odvětví nejvíce zasažená přísnou měnovou politikou centrální banky. Tyto problémy se samozřejmě přenáší i do dalších sektorů a postupně tak stahují větší a větší část ruského hospodářství.
Slepá ulička
Tento vývoj se odrazil v negativních zprávách posledních měsíců a týdnů. Šéf největší ruské banky Sberbank otevřeně prohlásil, že v současné situaci je dosažení jakéhokoliv ekonomického růstu zázrak. Ještě tvrdší slova použil čtvrtý nejbohatší Rus a majitel ocelárenského gigantu Severstal Alexej Mordašov. Ten obvinil ruskou centrální banku, že na ruskou ekonomiku nachystala past, která jen zatím vedla k 30 % propadu poptávky po oceli.
Není to poprvé, co je Nabiullinová kritizována za svůj přístup k řešení současných problémů. Už od počátku války je šéfka centrální banky kritizována nacionalistickými kruhy pro svůj údajný přílišný liberalismus. Její pověsti neprospělo, že v minulosti absolvovala prestižní několikaměsíční program Yale World Fellows určený pro vybrané politiky, úředníky a podnikatele. Škola si kvůli tomu vysloužila zařazení na seznam nežádoucích organizací (vzdělával se tam mimo jiné Alexej Navalnyj) a Nabiullinová tak náhle v očích mnohých stála po boku ruské opozice. Objevily se dokonce komentáře, že slouží zájmům Mezinárodního měnového fondu a úmyslně poškozuje ruskou ekonomiku. I přes veškerou tuto kritiku si zjevně uchovávala podporu Putina, se kterým spolupracovala již dvě dekády před vypuknutím války. Tedy přinejmenším do současnosti. Její současná pozice totiž není úplně jasná.
Nabiullinová se už několik týdnů neukazuje na veřejnosti. Vynechala také účast na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru (SPIEF), což bylo s výjimkou roku 2020 kdy se událost kvůli covidovým opatřením nekonala, vůbec poprvé. Měla také vystoupit na každoroční konferenci Národní asociace účastníků trhu cenných papírů 9. června, ale nakonec se neobjevila ani na poradě s Vladimírem Putinem o ekonomice a úrokových sazbách, což jsou témata, za něž ona a její organizace přímo zodpovídají.
Oficiálním vysvětlením její nepřítomnosti se stala dovolená z důvodu blíže neurčených zdravotních problémů. Problémem však bylo, že na poradě s Putinem nebyl ani žádný z nejbližších náměstků. To samozřejmě vede ke spekulacím, co se za její absencí skrývá a zda ve skutečnosti nejde o mnohem více než o pouhou nemocenskou.
Ke spekulacím se již vyjádřil i mluvčí Kremlu Peskov slovy: „Lidé někdy onemocní — není na tom nic neobvyklého. Neměl by to být důvod pro žádné konspirační teorie.“ Putin zároveň během porady pochválil předchozí měnovou politiku centrální banky a prohlásil, že přijatá opatření přinesla výsledky. Nicméně její absence a absence nejbližších spolupracovníků na klíčových událostech poslední doby ukazují, že důvody mohou být hlubší. Už jenom potřeba rychle se vyjádřit a okomentovat situaci ukazuje, jak moc je situace pro Kreml citlivá.
I přes veškerá prohlášení o síle ruské ekonomiky už ani ti největší optimisté nemohou zakrývat, že země skutečně hospodářsky trpí. Ekonomika zpomaluje, vysoké úrokové míry prodražují každodenní financování provozu ruských firem a takřka znemožňují kapitálové investice, zemi chybí pracovní síla a potýká se s dalšími balíčky sankcí. Do toho přicházejí teď už každodenní ukrajinské údery proti ropné infrastruktuře, což zasazuje další rány churavějícímu národnímu hospodářství.
Opatření zaváděná od roku 2022 nemohou vyřešit výše uvedené problémy a země tak zjevně stojí před těžkou volbou. Zda dále dusit ekonomiku vysokými úrokovými sazbami nebo je uvolnit, ale tím zároveň riskovat prudký růst inflace. Za této situace může jakýkoliv zásah proti nezávislosti centrální banky nebo otevřený konflikt s jejími představiteli vést ke ztrátě důvěry ve schopnosti instituce kontrovat monetární politiku.
Kam taková situace může vést se na vlastní kůži mohlo přesvědčit Turecko. Prezident Erdoğan ignoroval rostoucí inflaci a postupně odvolal tři guvernéry centrální banky poté, co při boji proti inflaci zvýšili úrokové sazby nebo je nesnižovali dle jeho požadavků dostatečně rychle. Situace vedla ke kolapsu národní měny a prudkému růstu inflace, která překračovala klidně 100 % ročně. Nakonec i zarputilý Erdoğan musel ustoupit a přijmout přinejmenším částečné zvýšení sazeb.
Zároveň však Putin jednoduše potřebuje další peníze na svou válku. Dumou již prošel zákon, který umožňuje zvyšovat plánované zadlužení i bez předchozího schválení parlamentem. Současné vysoké ceny ropy částečně situaci zmírňují, další půjčování při aktuálních úrokových sazbách je však neudržitelné. Vláda tak nemá jiné východisko, než je snížit. Zároveň však musí opatrně našlapovat na tenkém ledě.
Kreml si dobře uvědomuje, že Nabiullinová není jen další úředník. Pro zahraniční investory, domácí podnikatele i samotné Rusy představuje symbol určité ekonomické racionality. Otevřené přiznání, že byla odstavena nebo že prohrála mocenský boj se zastánci válečného utrácení, by mohlo vyvolat otázky podobné těm, které před lety otřásly důvěrou v tureckou centrální banku po zásazích prezidenta Erdoğana. Proto je pro Kreml mnohem bezpečnější tvrdit, že je prostě nemocná.
V tom spočívá současné dilema Kremlu. Rusko potřebuje financovat válku, sanovat rostoucí rozpočtové schodky a zároveň udržet v chodu ekonomiku, která se po čtyřech letech konfliktu stále více zadýchává. Jenže peníze nejsou zadarmo. Každá další miliarda rublů vypůjčená za současných podmínek prodražuje obsluhu státního dluhu a zvyšuje tlak na veřejné finance. Na druhé straně stojí riziko, že příliš rychlé snížení sazeb roztočí inflaci a urychlí odliv důvěry v rubl.
Nabiullinová dlouhodobě zastává názor, že stabilita měny a boj s inflací mají přednost před krátkodobými politickými cíli. Pro zastánce agresivnějšího financování války se tak stává překážkou. Ne proto, že by byla protiválečnou političkou nebo odpůrkyní režimu, ale proto, že matematika centrální banky se neřídí politickými prohlášeními. Každý účet jednou přijde k zaplacení.
Pokud se skutečně odehrává mocenský střet mezi ekonomickými technokraty a zastánci dalšího utrácení, bude muset být dříve či později rozhodnut. Současný stav nelze udržovat donekonečna. Rusko může pokračovat ve vysokých sazbách a postupně dusit stále větší část civilní ekonomiky, nebo může sazby výrazněji snížit a riskovat novou inflační vlnu. Ani jedna z cest není bezbolestná.
Proto je dnešní nepřítomnost Elviry Nabiullinové tak pozorně sledována. Nejde jen o osud jedné úřednice. Ve skutečnosti jde o otázku, zda bude ruskou ekonomiku i nadále řídit skupina technokratů snažících se oddalovat nejhorší důsledky války, nebo zda převáží politická potřeba získat za každou cenu další peníze. Odpověď na tuto otázku může v příštích měsících rozhodnout nejen o osudu Nabiullinové, ale také o tom, jak dlouho bude ruská ekonomika schopna nést náklady války bez vážnějšího otřesu.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
https://www.reuters.com/business/finance/russias-sanctioned-businessmen-accuse-authorities-setting-trap-economy-2026-06-05/
https://www.reuters.com/business/russian-government-wins-right-change-debt-spending-plans-with-no-public-hearings-2026-06-10/?utm_source=chatgpt.com
