Černý kuchař Doris Miller sestřeloval Japonce. USA ho přehlížely, teď mu chce Trump opět upřít poctu

Ve filmu Pearl Harbor z roku 2001 je to jedna ze scén, které běžný divák nejspíš připíše fantazii filmařů. Nad americkou základnu se valí japonská letadla, torpéda míří proti bitevním lodím, pumy trhají paluby a mezi hořícími vraky pobíhají překvapení námořníci. Americká obrana je zaskočena a muži se často dostávají ke zbraním teprve ve chvíli, kdy už kolem nich všechno hoří.

Pak se k těžkému protiletadlovému kulometu dostane muž, od kterého by to tehdejší americké námořnictvo čekalo asi ze všech nejméně. Doris „Dorie“ Miller sevře spoušť zbraně a začne pálit po útočících Japoncích. Pozdější vyprávění mu budou připisovat dva sestřelené letouny, někdy ještě více. Bezpečně doložit je nelze a sám Miller později skromně tvrdil pouze to, že se domnívá, že zasáhl jeden.

Na podstatě příběhu to ale nic nemění, Miller nebyl protiletadlový střelec. Byl černoch a na bitevní lodi USS West Virginia, sloužil v obslužné profesi a v segregovaném americkém námořnictvu ani neměl šanci dostat se na bojovou pozici a nosit zbraň. Staral se o důstojnickou jídelnu, uklízel, nosil jídlo a sbíral prádlo. Když ale 7. prosince 1941 válka dorazila k Havaji, Miller pomáhal zachraňovat raněné, pokoušel se dostat do bezpečí smrtelně zraněného kapitána své lodi, a nakonec se chopil kulometu, s nímž ho nikdo nenaučil zacházet. Muž, kterému jeho vlastní námořnictvo kvůli barvě kůže prakticky zavíralo cestu k bojovým profesím, se během několika minut stal jedním z nejslavnějších obránců Pearl Harboru, ale jeho příběh tím teprve začínal.

Doris Miller se narodil roku 1919 v texaském Wacu, vyrůstal se třemi bratry a pomáhal na rodinné farmě. Na střední škole hrál americký fotbal a vynikal svou fyzickou silou, díky čemuž později na USS West Virginia vyhrál lodní boxerský šampionát v těžké váze. Měřil kolem 190 centimetrů a vážil přes 90 kilogramů, takže na palubě mohutné válečné lodi by se pro podobného muže nabízela celá řada fyzicky náročných odborností. Jenže v americkém námořnictvu roku 1939 rozhodovalo ještě něco jiného, protože Miller byl černoch.

Do US Navy vstoupil 16. září 1939, několik týdnů před svými dvacátými narozeninami. Vojenská služba nabízela pravidelný plat, stravu a možnost dostat se z prostředí, v němž vyrůstal. Pro Millera však existovala podstatně menší nabídka než pro bílého rekruta stojícího ve stejné náborové kanceláři. Americké námořnictvo bylo rasově segregované a černé námořníky tehdy prakticky nepouštělo do běžných technických a bojových odborností. Nově přijímaní černí muži končili především v pomocných a obslužných funkcích.

Miller nastoupil jako mess attendant, tedy člen obslužného personálu důstojníků. Připravoval jídelnu, prostíral, roznášel jídlo, uklízel, staral se o nádobí a prádlo. Jeho tehdejší práce byla kombinací číšníka, pomocníka a obslužného personálu. Rozdělení mělo jasný společenský význam. Zatímco bílí námořníci mohli získávat technické a bojové odbornosti a budovat si v nich kariéru, černí muži ve velké míře obsluhovali bílé důstojníky.

Po základním výcviku v Norfolku Miller krátce sloužil na muniční lodi USS Pyro a v lednu 1940 byl převelen na USS West Virginia. Šlo o bitevní loď třídy Colorado, vyzbrojenou osmi děly ráže 406 milimetrů. Byl dost silný na to, aby reprezentoval svou bitevní loď v boxerském ringu, dost spolehlivý na službu na jednom z nejcennějších plavidel Pacifické flotily a dost dobrý na to, aby ve stejné uniformě jako ostatní riskoval vlastní život. Jeho země mu však určovala, jakou práci smí kvůli barvě kůže vykonávat.

Neděle 7. prosince 1941 začala pro Millera úplně obyčejně. USS West Virginia kotvila spolu s dalšími bitevními plavidly Pacifické flotily v Pearl Harboru a nic nenasvědčovalo tomu, že za několik desítek minut bude její paluba hořet a stovky mužů budou bojovat o život.

Krátce před osmou hodinou se nad základnou objevila japonská letadla a první torpéda a pumy zasáhly americké lodě ještě předtím, než většina jejich posádek pochopila, co se vlastně děje. Po vyhlášení bojového poplachu Miller zamířil na své přidělené stanoviště. Měl se hlásit v muničním prostoru protiletadlové baterie a pomáhat zásobovat obsluhy zbraní municí, ale japonské zásahy jeho stanoviště vyřadily, takže se vrátil na horní palubu.

Díky své mohutné postavě začal pomáhat odnášet zraněné námořníky z míst ohrožených ohněm a zaplavením vodou. Bitevní loď mezitím dostávala jeden zásah za druhým a situace na jejích palubách se rychle měnila v chaos. Těžce zraněn byl také velitel lodi kapitán Mervyn Bennion. Střepina jej zasáhla do břicha a způsobila mu smrtelné zranění. Miller patřil k mužům, kteří se snažili kapitána přenést na bezpečnější místo, avšak Benniona už zachránit nešlo a později svým zraněním podlehl. Za své jednání během útoku dostal posmrtně Medaili cti.

Na můstku byly těžké protiletadlové kulomety Browning ráže 12,7 milimetru, Miller se dostal k jednomu z nich a začal pálit po japonských letounech, které stále útočily na lodě v přístavu. Na zbraň neměl odpovídající bojový výcvik, přesto věděl, co dělat, předtím totiž sledoval ostatní námořníky, jak kulomet obsluhují. Když se ho později ptali, jak mohl bez výcviku střílet, odpověděl, že v podstatě jednoduše stiskl spoušť a zbraň fungovala.

Miller pálil, dokud mu nedošla munice a nedostal rozkaz své místo opustit. Někde tady se začal skutečný příběh prolínat s pozdější legendou. Už během války se objevovala tvrzení, že sestřelil anebo poškodil několik japonských letounů. Nejčastěji se uvádějí dva sestřelené stroje, někdy dokonce více, sám byl mnohem zdrženlivější a domníval se, že dostal jeden. Přesný počet dnes určit nelze, protože nad Pearl Harborem střílelo současně velké množství protiletadlových zbraní a na stejné letouny často mířilo několik střelců.

Pro Millerův příběh však přesný počet není zásadní. Několik hodin předtím sbíral prádlo a staral se o chod důstojnických ubikací, když však přišel japonský útok, nejprve zachraňoval raněné, pomáhal umírajícímu kapitánovi a pak se chopil těžkého kulometu.

Příběhy hrdinského jednání během útoku na Pearl Harbor se začaly dostávat na veřejnost prakticky okamžitě. Americké námořnictvo potřebovalo v těžké chvíli pozvednout morálku americké společnosti a svých námořníků, a proto shromažďovalo hlášení jednotlivých lodí a zveřejňovalo příklady mužů, kteří během katastrofy vynikli. Tak se 1. ledna 1942 objevila také informace o námořníkovi z USS West Virginia, který během útoku zachraňoval raněné a potom se chopil protiletadlového kulometu.

Jeho jméno ale chybělo, ve zveřejněném přehledu byl uveden jednoduše jako „unnamed Negro“ – neznámý černoch. Námořnictvo tedy vědělo, že se jeden z jeho černých námořníků mimořádně vyznamenal, a jeho čin považovalo za dost významný na to, aby jej zveřejnilo. Americká veřejnost se však nedozvěděla, že se jmenuje Doris Miller.

To začalo vadit černošskému tisku a organizacím bojujícím za občanská práva. NAACP (National Association for the Advancement of Colored People/Národní asociace pro povznesení barevných lidí) se obrátila na prezidenta Franklina D. Roosevelta s požadavkem, aby byl neznámý námořník za svůj výkon vyznamenán. Významnou roli při odhalení jeho identity sehrál historik a knihovník Lawrence Reddick, kterému se podařilo zjistit, že bezejmenným hrdinou je mladý námořník z Texasu Doris Miller. Informaci převzal vlivný černošský deník Pittsburgh Courier a 12. března 1942 ji rozšířila agentura Associated Press.

Více než tři měsíce po útoku tak „neznámý černoch“ konečně dostal pro širokou americkou veřejnost jméno. A s jeho jménem přišla podstatně nepříjemnější otázka o tom, jaké vyznamenání si vlastně zaslouží. Demokratický senátor James Mead a jeho stranický kolega kongresman John Dingell začali prosazovat, aby Miller dostal nejvyšší americké vojenské vyznamenání – Medaili cti. Z příběhu jednoho statečného námořníka se rychle stala politická kauza. Černošské organizace v něm viděly dokonalý příklad rozporu tehdejší Ameriky, země žádala černé muže, aby za ni bojovali a umírali, zatímco její ozbrojené síly jim stále odpíraly stejné možnosti jako bílým kolegům.

Tehdejší ministr námořnictva Frank Knox byl zastáncem separace vojáků černé barvy pleti a bránil se rychlému otevírání služby černým Američanům a Miller původně nebyl navržen k nejvyššímu vyznamenání. Tlak veřejnosti, politiků a černošského tisku však rostl. Nakonec prezident Franklin D. Roosevelt v květnu 1942 schválil udělení Navy Crossu – Námořního kříže, jednoho z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání a Miller se stal prvním Afroameričanem, který jej získal.

Na palubě letadlové lodi USS Enterprise před něj předstoupil velitel Pacifické flotily admirál Chester Nimitz 27. května 1942 a Námořní kříž mu osobně připnul na hruď. Ještě několik měsíců předtím americká veřejnost neznala ani jeho jméno. Nyní začalo námořnictvo a americká vláda zjišťovat, že černý hrdina Pearl Harboru může být mimořádně užitečný.

Spojené státy vedly obrovskou válku a potřebovaly miliony Afroameričanů jako vojáky, námořníky i pracovníky válečného průmyslu či jako „sponzory“ vládního úsilí formou nákupu válečných dluhopisů. Zároveň po nich chtěly, aby bojovali za svobodu a demokracii ve chvíli, kdy doma stále existovala rasová segregace a jejich vlastní armáda i námořnictvo je oddělovaly od bílých spolubojovníků. Miller se pro propagandu hodil dokonale, byl mladý, fotogenický, a především skutečně statečný. Jeho příběh si nebylo třeba vymýšlet – černý námořník se během nejhoršího útoku na americkou flotilu postavil Japoncům se zbraní v ruce a dostal za to jedno z nejvyšších vyznamenání.

Z nepohodlného příkladu diskriminace se tak postupně stával symbol, který bylo možné použít při získávání podpory černých Američanů pro válečné úsilí. Černošský tisk požadoval, aby byl Miller stažen z Pacifiku a stejně jako bílí váleční hrdinové vyslán po Spojených státech propagovat válečné dluhopisy. Poukazovalo se na absurditu situace, jeden z nejslavnějších hrdinů Pearl Harboru dál sloužil na moři a obsluhoval důstojníky, zatímco jiní ocenění muži vystupovali před veřejností.

Nakonec námořnictvo ustoupilo a na konci roku 1942 byl Miller vyslán zpět do Spojených států a absolvoval sérii veřejných vystoupení. Navštívil Kalifornii, rodné Waco, Dallas i výcvikové středisko Great Lakes. Stal se prvním Afroameričanem, který byl zařazen na podobné turné společně s bílými válečnými hrdiny. V roce 1943 už jeho tvář znala velká část Ameriky. Objevila se i na vládním plakátu s Námořním křížem na hrudi a hořícím Pearl Harborem v pozadí. Nad Millerovým portrétem stálo heslo „Above and beyond the call of duty“ – „Nad rámec povinnosti.“

Ještě na začátku roku 1942 byl v oficiální zprávě pouze „neznámým černochem“, o rok později byla jeho tvář na plakátech americké vlády, ale samotný systém se měnil podstatně pomaleji. Od června 1942 sice začalo námořnictvo černým Američanům otevírat další odbornosti, ale ještě v únoru 1943 sloužily více než dvě třetiny černých námořníků v obslužných funkcích. Amerika tak na plakátu ukazovala černého hrdinu s Námořním křížem na hrudi, zatímco většina mužů stejné barvy pleti v jejím námořnictvu stále neměla stejné možnosti jak jejich bílí kolegové.

Potlesk nakonec skončil a Miller se vrátil do aktivní služby. Muž, jehož fotografie se objevovala na plakátech a který měl na hrudi Námořní kříž, zůstával nadále v pomocné funkci. Byl povýšen na lodního kuchaře a vrátil se do služby.

V červnu 1943 nastoupil na novou eskortní letadlovou loď USS Liscome Bay. Když na ní zazněl bojový poplach, Miller měl sloužit u 20milimetrového protiletadlového kanónu. Muž, který se v Pearl Harboru dostal ke kulometu bez odpovídajícího výcviku, tedy o necelé dva roky později už měl protiletadlovou zbraň jako své skutečné bojové stanoviště.

Na podzim 1943 se Liscome Bay zapojila do operace Galvanic, amerického útoku na Gilbertovy ostrovy. Její letouny podporovaly jednotky na zemi a hlídkovaly nad okolním mořem. Pro Millera to byla úplně jiná válka než Pearl Harbor. Tehdy se Američané zoufale snažili zachránit vlastní lodě, nyní jejich flotila postupovala Pacifikem směrem k Japonsku.

Ráno 24. listopadu 1943 zazněl na Liscome Bay bojový poplach. K americkému svazu se mezitím podařilo nepozorovaně přiblížit japonské ponorce I-175. Krátce po 5:10 zasáhlo jedno z jejích torpéd pravobok letadlové lodi. Samotný zásah by byl vážný, to, co následovalo, ale rozhodlo o osudu celé lodi během několika sekund. Výbuch pronikl ke skladu leteckých pum, kde se nacházelo kolem 90 tun výbušnin, a následovala obrovská detonace. Zadní část Liscome Bay prakticky přestala existovat, letová paluba byla roztržena a hangár zachvátil oheň, kusy kovu a hořící trosky dopadaly i na okolní americké lodě. Pro velkou část posádky nebyla žádná šance uniknout. Muži, kteří první explozi přežili, se snažili dostat na palubu nebo skákali do moře. Zachránit samotnou loď už nešlo, protože výbuch zničil rozvody i část požárního systému, Liscome Bay se rychle nakláněla a asi 23 minut po zásahu zmizela pod hladinou.

Doris Miller mezi zachráněnými nebyl, v době potopení lodi mu bylo 24 let. Jeho tělo se nikdy nenašlo a námořnictvo jej zpočátku vedlo jako nezvěstného. Teprve 25. listopadu 1944, rok a den po potopení lodi, byl oficiálně prohlášen za mrtvého. Současné údaje amerického námořnictva uvádějí 646 mrtvých a 272 přeživších, katastrofa každopádně patřila k nejkrvavějším ztrátám amerických letadlových lodí celé války.

Smrtí Dorise Millera spor o jeho příběh neskončil, jedna otázka se vrací dodnes: dostal za Pearl Harbor odpovídající vyznamenání, nebo zda nikdy nezískal Medaili cti kvůli své barvě kůže. O nejvyšší vyznamenání se pro Millera bojovalo už v roce 1942, jakmile byla odhalena totožnost „neznámého černocha“, senátor James Mead a kongresman John Dingell začali prosazovat jeho ocenění Medailí cti. Černošské organizace rozjely kampaně a kritizovaly vedení námořnictva za jeho přístup.

Argument pro Millera je silný, sloužil v otevřeně segregovaném námořnictvu, které jej nepustilo k běžné bojové odbornosti. Za hrdinství během útoku na Pearl Harbor udělilo americké námořnictvo 15 Medailí cti a 51 Námořních křížů. Mezi držiteli nejvyššího ocenění byl například i Millerův kapitán Mervyn Bennion. Ani jeden z patnácti držitelů Medaile cti nebyl černoch.

A nešlo pouze o Pearl Harbor. Za celou druhou světovou válku nedostal žádný černý americký voják Medaili cti v době, kdy válka probíhala. Desítky let poté nechala americká armáda případy znovu přezkoumat a zjistila, že v procesu udělování vyznamenání skutečně existovala rasová diskriminace. V roce 1997 proto dostalo Medaili cti dodatečně sedm černých veteránů druhé světové války.

Námořní historik Samuel Cox připomíná, že během Pearl Harboru vykonaly desítky, možná stovky mužů mimořádně statečné skutky a mnozí z nich nedostali žádné vysoké vyznamenání. Podle něj nelze z dochovaných podkladů jednoduše prohlásit, že Millerův výkon jednoznačně překračoval činy řady dalších držitelů Námořního kříže.

Spor přežil více než osmdesát let, americký Kongres se k němu opakovaně vrací a v březnu 2025 byl předložen další návrh, který by umožnil udělit Millerovi Medaili cti posmrtně. Ani v roce 2026 však nebyla věc definitivně rozhodnuta. Doris Miller tak stále zůstává držitelem Námořního kříže. Námořnictvo mu ale mezitím připravilo jinou poctu, o jaké by si mladý černý člen personálu na USS West Virginia roku 1941 pravděpodobně nedokázal ani představit.

V lednu 2020 americké námořnictvo oznámilo, že nová jaderná letadlová loď CVN-81 ponese jméno USS Doris Miller. Jména amerických letadlových lodí patří k nejprestižnějším poctám, jaké může námořnictvo udělit, v posledních desetiletích je nesli především prezidenti a nejvýznamnější osobnosti amerických námořních dějin. Na oceánech tak sloužily nebo stále slouží USS Dwight D. Eisenhower, USS Theodore Roosevelt, USS Abraham Lincoln, USS George Washington, USS Harry S. Truman, USS Ronald Reagan nebo USS George H. W. Bush. Nová generace začala lodí USS Gerald R. Ford, následovanou USS John F. Kennedy. Jednou z nejznámějších výjimek je USS Nimitz, pojmenovaná po legendárním admirálovi Chesteru Nimitzovi.

A do této společnosti měl symbolicky vstoupit lodní kuchař Doris Miller, když měl své jméno napsané na boku jednoho z nejmocnějších válečných plavidel světa. Byla to navíc pocta v několika směrech mimořádná. USS Doris Miller měla být první americkou letadlovou lodí pojmenovanou po Afroameričanovi a zároveň první takovou lodí pojmenovanou na počest námořníka připomínaného za čin vykonaný jako příslušník mužstva.

Millerovo jméno už jednou nesla fregata USS Miller, která vstoupila do služby roku 1973. Jaderná letadlová loď třídy Gerald R. Ford však představuje úplně jinou úroveň. Mohlo se proto zdát, že se tím kruh konečně uzavřel, jenže Doris Miller má zřejmě smůlu na jednoduché konce.

V srpnu 2026 přišla americká média s informací, že vedení námořnictva za Trumpovy administrativy zvažuje změnu názvu CVN-81. Podle zdrojů obeznámených s interními diskusemi se o přejmenování mluví už několik měsíců a mezi možnostmi se objevilo jméno Donalda Trumpa.

Podle zveřejněných informací začalo námořnictvo v interní komunikaci místo názvu USS Doris Miller používat především technické označení CVN-81. Stejně byla loď označena i v dokumentech Bílého domu. Pokud by nakonec skutečně dostala jméno USS Donald J. Trump, šlo by o další historickou zvláštnost. Americké letadlové lodě sice běžně nesou jména prezidentů, žádná ale dosud nebyla pojmenována po člověku, který právě prezidentský úřad zastával. Eisenhower, Reagan ani oba Bushové se podobné pocty během vlastního působení v prezidentské funkci nedočkali.

Podle amerických médií se zároveň uvažuje o tom, že by Millerovo jméno dostala jiná válečná loď a námořnictvo by podpořilo jeho posmrtné udělení Medal of Honor. Mohl by tedy přijít o jednu z nejprestižnějších symbolických poct, jakou mu kdy americké námořnictvo udělilo, a současně dostat vyznamenání, o které pro něj jeho zastánci bojují už od roku 1942. Jeho rodina navíc podle médií o úvahách o přejmenování předem nevěděla. Pro mnohé Američany a příznivce pojmenování po černošském námořníkovi je současná situace o to nepříjemnější, že má být loď pojmenována po muži, který se podle mnohých cíleně vyhýbal službě ve Vietnamu, zatímco má být tato pocta upřena hrdinovi, kterému už bylo podle nich uznání upřeno kvůli jeho původu.

Millerův příběh tak ani více než osmdesát let po jeho smrti nemá jednoduchý konec. V roce 1941 mu americké námořnictvo kvůli barvě kůže prakticky nedovolilo stát se bojovým specialistou. Když Japonci zaútočili na Pearl Harbor, chopil se přesto kulometu a bojoval. Zpočátku byl pro veřejnost pouze „neznámým černochem“, potom z něj Amerika udělala válečného hrdinu a jeho tvář použila na propagandistických plakátech. O nejvyšší vojenské vyznamenání se pro něj bojovalo už za jeho života a spor pokračuje i více než osmdesát let po jeho smrti. Nakonec bylo rozhodnuto, že jeho jméno ponese jaderná letadlová loď – pocta, která jej postavila vedle amerických prezidentů a nejslavnějších osobností historie námořnictva. A ještě předtím, než je tato loď dokončena, může Miller o své jméno na jejím boku znovu přijít – a místo něj se tam může objevit jméno Donalda Trumpa.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

EDIT: opravena část u prezidentů Bushe staršího a Bushe mladšího - opraveno tvrzení, že se pocty nedočkali za života na místo během výkonu funkce. Za upozornění děkuji.

Zdroje:

Miller, Doris – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/research/histories/biographies-list/bios-m/miller-doris.html

Cook Third Class Doris Miller – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/content/history/nhhc/browse-by-topic/wars-conflicts-and-operations/world-war-ii/manning-the-us-navy/miller.html

H-025-1: Operation Galvanic—Tarawa and Makin – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/about-us/leadership/director/directors-corner/h-grams/h-gram-025/h-025-1.html

H-001-3: Navy Valor at Pearl Harbor – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/about-us/leadership/director/directors-corner/h-grams/h-gram-001/h-001-3.html

African Americans in General Service, 1942 – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/browse-by-topic/wars-conflicts-and-operations/world-war-ii/manning-the-us-navy/african-americans-in-general-service–1942.html

Liscome Bay (CVE-56) – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/content/history/nhhc/research/histories/ship-histories/danfs/l/liscome-bay.html

USS Miller (DE/FF-1091) – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/content/history/nhhc/research/histories/ship-histories/danfs/m/miller-de-ff-1091-i.html

Navy Cross – Naval History and Heritage Command
https://www.history.navy.mil/content/history/nhhc/browse-by-topic/heritage/awards/decorations/navy-cross2.html

Dorie Miller: Above and Beyond the Call of Duty – National Portrait Gallery, Smithsonian
https://npg.si.edu/blog/dorie-miller-above-and-beyond-call-duty

Recruitment Poster Featuring Navy Cross Recipient Dorie Miller – Smithsonian Institution
https://www.si.edu/object/recruitment-poster-featuring-navy-cross-recipient-dorie-miller%3Anmaahc_2014.320

Navy to Name Future Ford Class Aircraft Carrier After WWII Hero Doris Miller – U.S. Navy
https://www.navy.mil/Press-Office/Press-Releases/display-pressreleases/Article/2236583/navy-to-name-future-ford-class-aircraft-carrier-after-wwii-hero-doris-miller/

H.R. 2335 – Doris Miller Medal of Honor Act – Congress.gov
https://www.congress.gov/bill/119th-congress/house-bill/2335

Exclusive: Navy weighs renaming carrier slated to honor Black war hero, potentially switching it to Trump – CNN / KESQ
https://kesq.com/news/national-politics/cnn-us-politics/2026/08/20/exclusive-navy-weighs-renaming-carrier-slated-to-honor-black-war-hero-potentially-switching-it-to-trump/