Mor prý v Irkutsku není. Nemocnice ale zavádějí karantény a internetem se šíří divoké teorie

Když mimořádnou a nejasnou událost doprovází mlčení úřadů a vzájemně si odporující vysvětlení, lidé si obvykle detaily rychle doplní sami. Zvlášť v Rusku, kde nedůvěru veřejnosti při podobných událostech přiživuje zkušenost s tím, že katastrofy bývají nejprve zlehčovány a podrobnosti přicházejí pozdě až když už to jinak nejde. Z jednoho nevysvětleného úmrtí se pak během několika dnů může stát směs ověřených skutečností, polopravd a stále divočejších konspiračních teorií.

Přesně to se nyní děje kolem Irkutsku. Na začátku byla smrt mladé pracovnice protimorového ústavu a nejasná diagnóza. Následovaly karantény, ochranné obleky, sledování stovek kontaktů a příjezd šéfky ruské hygienické služby. A protože úřady současně opakují, že mor nebyl potvrzen a situace je pod kontrolou, začaly mezery v oficiálním příběhu vyplňovat zvěsti o rozbité zkumavce, laboratorní kryse, Číně nebo kontrolách cestujících po příletu do Moskvy.

Ještě před několika dny mohl celý příběh působit jako další poplašná zpráva, jaké se na ruském Telegramu objevují pravidelně. Osmadvacetiletá Darja Šipilovová však skutečně pracovala v Irkutském protimorovém výzkumném ústavu Sibiře a Dálného východu, tedy v instituci, která se zabývá mimo jiné původci zvlášť nebezpečných infekcí. Koncem září vážně onemocněla, byla převezena do nemocnice v nedalekém Šelechovu a v noci na 2. října zemřela. Krátce poté se začaly šířit zprávy, že příčinou mohl být plicní mor.

Ruské úřady to popřely, Rospotrebnadzor, federální instituce, která v Rusku plní mimo jiné úlohu hygienické a epidemiologické služby, oznámil, že Šipilovová zemřela na „zápal plic neznámého původu“. Rozšířená laboratorní vyšetření podle něj v odebraných vzorcích nezjistila mikroorganismy související s její profesní činností. Dvě komise, které prověřovaly provoz protimorového ústavu, zároveň údajně nezjistily žádnou nehodu při práci s patogenními mikroorganismy.

Jenže tím případ neskončil, šelechovská nemocnice, ve které mladá žena zemřela, byla převedena do karanténního režimu a přibližně dvě stovky lidí, kteří s ní mohli přijít do kontaktu, se ocitly pod lékařským dohledem. Část pracovníků samotného protimorového ústavu byla podle médií izolována a do oblasti osobně přiletěla šéfka Rospotrebnadzoru Anna Popovová. V nedalekém irkutském hliníkárenském závodě byl zaveden rouškový režim.

Ani jedno z těchto opatření samo o sobě nepotvrzuje, že v Irkutské oblasti skutečně unikl mor. Problém nastal ve chvíli, kdy se rozsah opatření začal rozcházet s velmi uklidňujícími veřejnými prohlášeními. Nejvážnější neoficiální verzi přinesla místní média a telegramové kanály včetně projektu Ljudi Bajkala. Podle jejich zdrojů měla Šipilovová 25. září při práci poškodit či rozbít zkumavku obsahující bakterii Yersinia pestis, původce moru, a následně se nakazit. Tato verze se rychle rozšířila po ruském internetu, ale veřejně dostupný důkaz, který by ji potvrzoval, zatím neexistuje a Rospotrebnadzor ji naopak výslovně odmítá.

Objevily se také další teorie o původu nemoci, podle jedné měl ženu při práci kousnout laboratorní hlodavec, podle jiného se nakazila během služební cesty do Burjatska, kde existují přírodní ohniska moru a první zprávy dokonce hovořily o návratu z Thajska. Některé z těchto verzí si vzájemně odporují a jiné byly následně zpochybněny, což dobře ukazuje, jak málo spolehlivých informací bylo (a stále je) k dispozici.

Podezření nepřiživují pouze anonymní příspěvky na internetu. Telegramový kanál Ljudi Bajkala informovali, že několik irkutských nemocnic mělo zavést třítýdenní omezení a zdravotníci se měli připravovat na možnost práce se zvlášť nebezpečnou infekcí. Podle jejich zdroje se mezi lékaři otevřeně hovořilo o moru a připravovaly se speciální ochranné soupravy. Pacienti některých zařízení současně uváděli, že nemohou přijímat návštěvy nebo opustit oddělení.

Informace o rozsahu těchto karantén jsou však i nadále zmatečné. Mluvilo se například o městských nemocnicích číslo 1, 3 a 10, dětské Ivanovo-Matrjoninské nemocnici a nejméně jedné porodnici. Některá zařízení později tvrdila, že pracují normálně, případně že jejich omezení souvisejí se sezonními respiračními onemocněními. Na druhou stranu se 5. října objevila zpráva, že v irkutském perinatálním centru dostávají těhotné ženy formulář označený jako kontrolní seznam při podezření na zvlášť nebezpečnou infekci „mor“.

Nedůvěru k oficiálním prohlášením mezitím zvýšila série zvláštních změn ve veřejné komunikaci. Správa Bajkalsku nejprve doporučila obyvatelům, aby kvůli neoficiálním informacím o potvrzeném případu moru omezili cesty do Šelechova a okolí, následně však příspěvek odstranila. Několik zpráv stáhla také televize REN TV. Šéf sousedního Burjatska Alexej Cydenov zase původně psal o ženě, která zemřela na mor, ale formulaci později změnil na opatrnější tvrzení, že na mor „možná“ zemřela.

Jeden z údajných záběrů v Irkutské oblasti

Do případu nakonec vstoupil i Kreml, když jho mluvčí Dmitrij Peskov 5. října vyzval veřejnost, aby neposlouchala různé fámy a řídila se informacemi Rospotrebnadzoru. Oficiální stanovisko zůstává nadále totéž – mor neunikl, žádná nehoda v protimorovém ústavu nebyla zjištěna a epidemiologická situace v Irkutsku a Šelechovu je stabilní.

Právě nedostatek podrobností ale vytváří prostor pro stále nové verze a do veřejného prostoru se dostala dokonce „čínská stopa“, podle které by případná infekce mohla nějak souviset s Čínou. Pro takové spojení v současnosti není žádný důkaz, ale přírodní ohniska bakterie Yersinia pestis skutečně existují v rozsáhlém pásu zahrnujícím části Číny, Mongolska a jižní Sibiře, ale z geografické blízkosti nelze odvodit původ konkrétního onemocnění. Není ani doloženo, že by Šipilovová pracovala se vzorkem pocházejícím z Číny nebo měla jiné kontakty na zemi.

Dobrý příklad toho, jak snadno se v atmosféře nejistoty může reálné video spojit s nepravdivým vysvětlením byla zpráva šířící se od neděle na sociálních sítích. Video zachycuje pracovníka s přenosným termovizním zařízením, který v letadle v Moskvě kontroloval teplotu cestujících. Objevilo se tvrzení, že jde o cestující přilétající z Irkutsku a že ruské úřady začaly kvůli hrozbě moru kontrolovat přílety ze Sibiře. Podle následného upřesnění pocházely záběry z letu Bangkok–Moskva. Měření teploty bylo součástí sanitární kontroly mezinárodního letu a zatím neexistuje ani jiné spolehlivé potvrzení, že by Moskva zavedla plošné kontroly cestujících z Irkutsku..

Na druhou stranu už nejde pouze o ruský internet. Zprávy z Irkutské oblasti vyvolaly reakci v několika státech střední Asie. Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán posílily sanitární a karanténní kontroly na hranicích a Tádžikistán například oznámil bezkontaktní měření teploty příchozích a zvýšenou pohotovost zdravotníků. Kazachstán uvedl, že epidemiologickou situaci sleduje.

Mor dnes na rozdíl od středověku neznamená automaticky rozsudek smrti, bakterie Yersinia pestis je citlivá na antibiotika a při rychlé diagnóze a včasném zahájení léčby lze pacienta zachránit. Zvlášť nebezpečná je ale plicní forma, při níž infekce napadá plíce a může se přenášet z člověka na člověka kapénkami při blízkém kontaktu. Bez léčby postupuje nemoc velmi rychle a úmrtnost u nakažených dosahuje desítek procent.

Právě čas je proto u podezření na plicní mor zásadní, je nutné izolovat nemocného, rychle dohledat jeho kontakty, sledovat jejich zdravotní stav a v případě potřeby nasadit antibiotika. Z tohoto pohledu jsou karantény, ochranné obleky a kontrola lidí, kteří se Šipilovovou přišli do styku, naprosto logickými opatřeními.

Stejně důležité ale je, aby úřady veřejnosti jasně vysvětlily, proč tato opatření přijímají. Pokud Šipilovová skutečně zemřela na zápal plic, který neměl s její prací nic společného, zveřejnění přesvědčivých výsledků vyšetření by mohlo většinu spekulací ukončit. Pokud existovalo vážné podezření na mor, bylo by zase pochopitelné, proč úřady opatření zavádějí.

Podle Rospotrebnadzoru se mezi kontaktními osobami neobjevil potvrzený případ moru. U několika sledovaných lidí byly zjištěny běžné respirační infekce nebo covid-19 a ostatní testy byly podle úřadů negativní. Ani zahraniční zdravotnické orgány zatím nemají důkaz šíření moru.

Přitom samotný výskyt moru v této části světa není pouze teorie. Poslední potvrzený případ v Rusku pochází z roku 2016 z Altajské republiky nedaleko hranic s Mongolskem. Desetiletý chlapec se tehdy nakazil dýmějovým morem poté, co se svým dědečkem manipuloval s uloveným svištěm. Skončil v nemocnici, sedmnáct jeho kontaktů bylo izolováno a úřady tentokrát diagnózu neskrývaly a chlapec díky včasné léčbě přežil. Původce moru nadále přetrvává v přírodních ohniscích mezi hlodavci a jednotlivé lidské případy se mohou čas od času objevit.

Mnohem nepříjemnější historickou připomínkou je ale Sverdlovsk, dnešní Jekatěrinburg. Na jaře 1979 tam propukla epidemie antraxu, při níž zemřely desítky lidí. Sovětské úřady tvrdily, že se obyvatelé nakazili po konzumaci kontaminovaného masa, a tuto verzi hájily i proti pochybnostem ze zahraničí. Ve skutečnosti však unikl aerosol se sporami antraxu z tajného vojenského zařízení pracujícího na vývoji biologických zbraní. Teprve po rozpadu Sovětského svazu Boris Jelcin v roce 1992 připustil, že za epidemií stála vojenská činnost.

Sverdlovsk samozřejmě není důkazem, že se něco podobného odehrálo také v Irkutsku. Je však důvodem, proč mají současné rozpory mezi uklidňujícími prohlášeními a viditelnými opatřeními takový dopad. Rusko a před ním Sovětský svaz mají v případě nehod spojených s nebezpečnými patogeny zvyk pravdu utajovat bez ohledu na následky na lidských životech a zdraví. Když se proto v souvislosti se smrtí pracovnice protimorového ústavu objevují karantény, ochranné obleky, měněná vyjádření a kusé informace, historická zkušenost přirozeně způsobuje, že prosté ujištění „situace je pod kontrolou“ ruské veřejnosti nestačí.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.