Článek
Rusko vstupovalo do letošní sklizně s očekáváním, že naváže na předchozí silné roky a znovu potvrdí svou pozici největšího světového exportéra pšenice. První týdny žní ale ukazují, že letošní sezona bude podstatně složitější. Sklizeň v řadě oblastí nabírá zpoždění a stále více odborníků upozorňuje, že se na něm nepodílí jediná příčina. Ruské zemědělství letos zasáhla nepříznivá kombinace počasí a problémů s dodávkami pohonných hmot.
Počasí a paliva komplikují žně
Ještě na začátku roku převládal v Moskvě opatrný optimismus. Ruské ministerstvo zemědělství očekávalo, že letošní sklizeň překoná loňský výsledek a vrátí se k růstu. Ministryně zemědělství Oksana Luť opakovaně prohlašovala, že země musí produkovat více, aby splnila cíl prezidenta Vladimira Putina zvýšit do roku 2030 zemědělskou produkci o čtvrtinu. Zároveň ale připouštěla, že rozhodující slovo bude mít počasí.
Takový optimismus nebyl bezdůvodný. Rok 2022 přinesl Rusku historicky rekordní sklizeň 157,7 milionu tun obilí. O rok později sice produkce klesla přibližně na 145 milionů tun, stále však šlo o jeden z nejlepších výsledků v moderních dějinách země. Rok 2024 už znamenal výraznější propad přibližně ke 130 milionům tun, především kvůli nepříznivému počasí. Letošní sezona měla být návratem k růstu. První týdny žní ale naznačují, že očekávání ministerstva zatím narážejí na realitu.
První komplikace přišly už na jaře. V některých zemědělských oblastech vydatné deště ztížily setí a následovalo chladnější počasí, které zpomalilo růst i dozrávání plodin. Zemědělci tak vstupovali do léta se skluzem, který se nyní promítá i do samotných žní. Podle ruských zdrojů se růst ve středu země, na jihu i v Povolží opozdil v průměru o deset až čtrnáct dní. Už před začátkem sklizně proto část analytiků upozorňovala, že letošní úroda pravděpodobně nedosáhne hodnot, s nimiž Moskva počítala.
Ani ruští odborníci se netváří příliš optimisticky. Upozorňují, že sklizeň se v řadě regionů opozdila přibližně o jeden až dva týdny a její další průběh bude záviset především na počasí v následujících týdnech. Pokud budou podmínky příznivé, část zpoždění lze ještě dohnat. Samotné počasí by přitom ještě nemuselo představovat zásadní problém. Rusko je obrovská země a podobné výkyvy jednotlivé regiony zažívají téměř každoročně. Letos se však ke zpožděným žním přidala druhá komplikace v podobě ukrajinské kampaně proti ruským rafinériím a palivové logistice.
Moderní sklizeň nestojí jen na tom, zda obilí dozrálo. Stejně důležité je, zda se dá včas posekat, odvézt, usušit a dostat dál do skladů nebo přístavů. Nejde jen o kombajny a traktory na polích, ale také o další zemědělskou techniku, nákladní dopravu i provoz skladů a sušáren. Problém už není jen teoretický. K 1. červenci bylo v Rusku sklizeno pouze 1,3 až 1,5 milionu hektarů obilovin, tedy asi tři procenta plánované plochy. Ve stejnou dobu před rokem už to bylo 4,2 až 4,6 milionu hektarů. Zpoždění začalo počasím, ale dále se prohlubuje kvůli palivům. Někteří zemědělci narážejí na nedostatek nafty v tendrech i u překupníků a dodávky, které dříve trvaly jeden až tři dny, se nyní protahují na pět až deset dní. Každý další den zpoždění zvyšuje náklady a zhoršuje schopnost dostat sklizené obilí dál. V době, kdy už sklizeň nabrala skluz kvůli počasí, se tak jednotlivé problémy začínají sčítat. Podle ruských odhadů mohou podniky kvůli nedostatku pohonných hmot přicházet o dvě až čtyři procenta denního objemu prací.
Palivová krize zasahuje velkou část země, ruské regiony začaly omezovat prodej některých druhů benzinu a nafty, u čerpacích stanic se tvoří fronty a v některých oblastech platí limity na množství paliva pro jedno vozidlo. V části regionů úřady mluví o dočasných logistických potížích, jinde už otevřeně přiznávají nedostatek některých druhů paliv.
V důsledku nedostatku logicky rostou ceny, v některých regionech se pohonné hmoty dostaly na mimořádně vysoké úrovně a nedostatek paliva začal zasahovat i běžný provoz. Reuters popsal situaci, kdy se kvůli výpadkům dodávek šíří omezení prodeje, fronty u čerpacích stanic a obavy farmářů v obilných oblastech, zda budou schopni úrodu včas sklidit. Dražší palivo se navíc promítá i do dopravy. Zemědělci často nemají vlastní nákladní auta a v podmínkách nedostatku paliv je těžší sehnat dopravce. Silniční přeprava obilí podle ruských údajů zdražila v průměru o 20 až 30 procent. Ani přesun části nákladů na železnici problém úplně neřeší, protože i železniční logistika a překládka v přístavech jsou dražší než dříve. Každá tuna obilí se tak prodražuje ještě předtím, než se vůbec dostane k odběrateli. Moskva proto začala sahat k mimořádným opatřením. Ruský parlament schválil změny, které mají pomoci řešit nedostatek paliv, včetně podpory dovozu a možnosti prodávat palivo nižší kvality, země už zakázala vývoz benzinu a leteckého paliva a zvažuje také zákaz vývozu nafty.
Počasí je pro zemědělce tradiční riziko, nedostatek paliva je ale důsledek války, útoků na energetickou infrastrukturu a přetíženého domácího trhu. Samostatně by Rusko pravděpodobně dokázalo horší počasí zvládnout, nyní se však potkalo ve stejný čas s dražšími palivy a problémy v logistice.
Když chybí ruská pšenice, znervózní svět
Ruská sklizeň není důležitá jen pro samotné Rusko, země je největším světovým exportérem pšenice a její dodávky představují jeden z pilířů světového trhu s obilím. Jakákoliv zpráva o slabší úrodě, zpoždění sklizně nebo komplikacích při vývozu proto okamžitě přitahuje pozornost obchodníků i vlád států, které jsou na dovozu obilí závislé.
Neznamená to, že by světu hrozil hladomor podobný obavám z prvních měsíců po ruské invazi na Ukrajinu. Globální trh je dnes stabilnější a většina zemí se na novou situaci postupně adaptovala. Přesto zůstává mimořádně citlivý na jakýkoliv problém u největších vývozců. Pokud se ruská sklizeň opozdí, prodraží nebo zkomplikuje její vývoz, projeví se to dříve či později na cenách světového trhu.
Výpadek části dodávek znamená větší poptávku po produkci ostatních exportérů, vyšší přepravní náklady i tvrdší soutěž o dostupné zásoby. Bohaté státy si podobný vývoj většinou mohou dovolit zaplatit. Mnohem citlivější je situace v zemích severní Afriky, na Blízkém východě nebo v části Asie, kde je dovoz pšenice dlouhodobou nutností a kde vlády často dotují základní potraviny, především chléb.
V těchto oblastech může mít i relativně omezený růst cen mnohem větší dopady než v Evropě nebo Severní Americe. Tam, kde domácnosti vydávají podstatnou část příjmů za potraviny a státní rozpočty už nyní balancují na hraně možností, se zdražení obilí rychle promítá do sociálního napětí. Historie opakovaně ukázala, že prudký růst cen potravin může být jedním z faktorů, které urychlují protesty nebo dále oslabují už tak křehké režimy. Nejde o automatickou příčinu politických krizí, ale o významný rizikový faktor, který vlády těchto zemí velmi pozorně sledují.
Na první pohled tak jde jen o několik týdnů zpožděné žně, ve skutečnosti však může mít každé zdržení dopad tisíce kilometrů daleko – od světových burz přes státní rozpočty dovozců až po stabilitu zemí, které jsou na levném obilí životně závislé. V těchto regionech si Rusko v posledních letech budovalo prostřednictvím obilí svůj politický vliv a špatná sklizeň tak může překračovat hranice „pouhého“ obchodu.
Obilí jako nástroj ruského vlivu
Pro většinu států je obilí především zemědělskou komoditou. Pro Rusko však představuje mnohem víc. Patří mezi nejvýznamnější vývozní artikly země, přináší miliardové příjmy ze zahraničí a pomáhá vyrovnávat ztráty v jiných částech ekonomiky. V době války, kdy řada tradičních odvětví čelí sankcím nebo jiným omezením, získává jeho význam ještě větší váhu.
Důležitou roli hraje i skutečnost, že západní sankce nikdy nemířily na ruské potraviny jako celek. Evropská unie, Spojené státy i další země opakovaně zdůrazňovaly, že nechtějí ohrozit globální potravinovou bezpečnost. Řada států v severní Africe, na Blízkém východě nebo v Asii je na dovozu obilí existenčně závislá a plošné omezení ruského exportu by nejtvrději dopadlo právě na ně. Přestože obchod komplikují finanční nebo logistická omezení, samotná pšenice zůstala mimo hlavní sankční režim.
Pro Kreml to znamená nejen pravidelný přísun tvrdé měny, ale také možnost udržovat dlouhodobé obchodní vztahy s desítkami zemí mimo západní blok. Každoročně jde o desítky milionů tun pšenice a miliardové příjmy z exportu. Není proto náhodou, že ruská vláda označuje zemědělství za jeden z oborů, na kterém chce stavět další hospodářský rozvoj.
Tím ale význam obilí nekončí, v mnoha dovozně závislých zemích představují dodávky pšenice otázku ekonomické i politické stability. Stát, který dokáže zajistit dostatek základních potravin, získává přirozeně větší vliv než ten, který nabízí pouze politická prohlášení. Moskva si tento fakt dobře uvědomuje a v posledních letech jej začala stále častěji využívat ve své zahraniční politice.
Nejviditelnějším příkladem byly bezplatné dodávky obilí africkým státům po odstoupení Ruska od Černomořské obilné iniciativy. Vladimir Putin tehdy slíbil, že Moskva nenechá své partnery bez pomoci, a několik měsíců poté skutečně odeslala přibližně 200 tisíc tun pšenice do šesti afrických zemí. Samotný objem nebyl ve srovnání s běžným exportem nijak mimořádný, politický efekt však byl značný. Kreml tím vyslal signál, že i v době války zůstává spolehlivým dodavatelem a partnerem pro státy globálního Jihu.
Proto mohou být letošní problémy se sklizní významnější, než napovídají samotná čísla. Slabší úroda nebo dražší logistika neznamenají jen nižší příjmy z vývozu. Mohou také omezit prostor, který má Moskva k rozdávání humanitární pomoci, uzavírání nových kontraktů nebo upevňování vztahů se zeměmi, jejichž přízeň je pro ni stále důležitější.
Obilí se tak stalo jedním z nenápadných pilířů ruského mezinárodního postavení. Pokud začne slábnout i tento nástroj, nepůjde o událost, která sama o sobě změní průběh války nebo postavení Ruska ve světě. Zapadne však do širšího obrazu postupného oslabování prostředků, jimiž Kreml v posledních letech prosazoval své zájmy za vlastními hranicemi.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
https://www.reuters.com/business/energy/russian-frustration-rises-fuel-crisis-bites-2026-07-02/
https://www.reuters.com/business/energy/russia-may-allow-lower-quality-fuel-production-imports-supply-crisis-bites-2026-06-29/
https://www.reuters.com/business/russia-wants-boost-agriculture-exports-through-processing-ventures-abroad-2026-01-21/
https://www.reuters.com/business/energy/fuel-shortages-sales-restrictions-across-russia-2026-06-23/
https://www.reuters.com/markets/commodities/russian-farmers-ditch-wheat-other-crops-after-heavy-losses-2024-11-20/
https://www.reuters.com/markets/commodities/russia-sets-price-floor-wheat-international-tenders-sources-say-2024-10-11/
https://www.reuters.com/world/europe/russia-declares-federal-state-emergency-10-agricultural-regions-2024-06-07/
https://www.reuters.com/markets/commodities/russia-says-it-shipped-200000-tonnes-free-grain-six-african-countries-2024-02-20/
https://www.zois-berlin.de/en/research/research-clusters/global-issues/russias-africa-policy
