Článek
Začíná se z toho stávat součást blízkovýchodního koloritu. Flotila propalestinských aktivistů vypluje pod záminkou doručení humanitární pomoci Gaze prolamovat izraelskou námořní blokádu. Izraelské námořnictvo a speciální síly flotilu někde cestou zastaví, lodě obsadí, aktivisty pozatýká, vyslechne a po nějaké době propustí. Aktivisté poté do médií promluví o špatném zacházení, dopřejí si svůj moment slávy, Izrael jejich tvrzení popře a všichni si jdou spokojeně po svém. Aktivisté dosáhli svého PR kousku, Izrael zabránil jejich průniku a na pozadí pokračuje válka a humanitární katastrofa na místě.
Pro dokreslení celé situace – předchozích plaveb se účastnila mimo jiné také aktivistická megastar Greta Thunbergová. Ta na jednu stranu politického spektra působí jako rudý hadr na býka, na druhou stranu je to pomalu světice zasvěcující svůj život pro správnou věc už od nejútlejšího věku. Ani její pokusy však nedopadly jinak – plavba byla vždy zastavena.
O samotné dodávky pomoci taky samozřejmě primárně nešlo. Izrael opakovaně nabízí možnost vyložení nákladu v některém ze svých přístavů a jeho následné doručení pozemní cestou. Velká část lodí však veze spíše aktivisty než pomoc a ti by se spoluprací Izraelem nejen zapletli, jejich rétorikou, se sionistickým režimem, ale sami se připravili o svou show při hrdinném prolamování blokády.
Po současném dění ovšem získali aktivisté mnohem více, než nejspíš na počátku doufali. A nebylo to ani jejich zásluhou. Celá plavba měla obvyklý průběh. Přibližně padesátka lodí tentokrát vyplula pod hlavičkou organizace Global Sumud Flotilla z tureckého přístavu Marmaris. To samozřejmě ochotně poskytlo aktivistům podporu, turecký prezident Erdogan se rád staví do role populárního ochránce palestinských a muslimských práv a neváhá kritizovat Izrael kdykoliv jen může. Situace už zašla tak daleko, že v nedávném rozhovoru prohlásil izraelský ministr kultury a sportu, že by měl k Turecku přistupovat Izrael jako k nepřátelskému státu a že se z Ankary může v budoucnu stát nový hlavní nepřítel židovského státu.
V pondělí byla většina lodí zastavena v mezinárodních vodách, stovky kilometrů od pobřeží Gazy. V následujících dnech byly zastaveny i zbývající lodě, eskortovány do izraelského přístavu Ašdod a přibližně 430 aktivistů ze 40 zemí na jeho palubách zadrženo. Jako obvykle byli zasahující izraelští vojáci natáčeni a záběry byly okamžitě online šířeny. Objevily se proto tak jako už vícekrát předtím obvinění z násilí proti zadrženým aktivistům, nedůstojného zacházení apod. Nejde však o nic, co by už nezaznělo opakovaně a co by mohlo vyvolat větší odezvu. Fanoušci aktivistů mají Izrael beztak za fašistický režim utlačující každého, kdo se mu postaví, a tak by ani nic jiného nečekali. Podporovatelé Izraele by nejspíš takové zacházení s aktivisty tak jako tak přešli s tím, že se jedná o typickou situaci „slovo proti slovu“, že se od aktivistů dá očekávat zveličování celé situace a soudě podle častých příspěvků v diskuzích si to aktivisté beztak zaslouží.
Podobné pokusy už navíc probíhají circa 15 let. Z původně šokujícího záměru poutajícího globální pozornost se pomalu stává rutina a tím i zákonitě klesá pozornost světové veřejnosti věnovaná těmto pokusům.
Tentokrát jim prostřednictvím ministra národní bezpečnosti Itamara Bena Gvira spadl do klína nečekaný dar. Ten si nenechal ujít příležitost, aby se neprošel mezi aktivisty. Záběry spoutaných lidí na kolenou obletěly svět. Na místě se ještě stihl s některými z nich dohadovat, na dalších záběrech bylo vidět, jak je maskovaní policisté či vojáci odvádějí někam pryč, strhávají k zemi apod. Ben Gvir tím kritikům Izraele prakticky poskytl dokonalý propagandistický materiál.
Pro kontext – Ben Gvir se hlásí ke kahanismu, extrémistické sionistické ideologii a je proslulý svými výpady proti izraelským Arabům, provokacím vůči muslimům a tím, že jako právník v minulosti obhajoval židovské radikály. Pro kontext a vysvětlení charakteru tohoto člověka – v minulosti měl ve svém obývacím pokoji vystavenou fotografii židovského extrémisty a teroristy Barucha Goldsteina, který v roce 1994 v převleku v oficiální uniformě izraelské armády provedl teroristický útok proti modlícím se muslimům (tzv. masakr v Jeskyni patriarchů), v jehož důsledku zemřelo 29 osob a dalších 125 bylo zraněno.
Ben Gvir a jeho strana Židovská síla (v originále Ocma jehudit) jsou dlouhodobě terčem kritiky i mezi jinak vůči Izraeli benevolentním aktérům. Jejich účast na izraelské vládě vtipně vystihl deník Haaretz ve svém článku The Kahanists and the Homophobes: The Two Parties No One Wants but Netanyahu Needs (Kahanisté a homofobové: Dvě strany, které nikdo nechce, ale Netanyahu je potřebuje). Důvodů je mnoho, jedním z nich také hrozba trestního stíhání, kterému by Netanjahu v případě ztráty premiérského křesla čelil (premiér paktující se s extrémisty, aby utekl trestnímu stíhání, je samozřejmě v našich krajích stěží představitelná situace).
A nyní předseda této strany prochází mezi klečícími, spoutanými aktivisty, pouští jim u toho izraelskou hymnu a vysmívá se jim slovy „vítejte v Izraeli.“ Co víc, nechal se u toho ještě natočit a záběry zveřejnil. Proti tomuto zacházení se samozřejmě okamžitě ohradili jak aktivisté, tak vlády jejich států. Velká Británie, Itálie, Španělsko a Francie už oznámily, že si předvolají izraelské velvyslance, kritiky se mu dostalo taky ze strany vládních kolegů, a dokonce od administrativy amerického prezidenta, který je Izraeli jinak velmi nakloněn. Nejde však jen o dění v nejvyšších diplomatických kruzích.
Obdobné záběry se v dnešní době šíří virálně rychlostí blesku (což byl samozřejmě účel jejich zveřejnění). Všem odpůrcům Izraele se tím okamžitě dostává potvrzení jejich argumentů, že Izrael porušuje lidská práva, zachází nedůstojně se zadrženými (ať už Palestinci či jinými cizinci) a ještě to dává světu okázale najevo. To vše v době, kdy země čelí čím dál silnější kritice za své zásahy v Gaze, Libanonu a jinde a začíná ztrácet podporu i v dříve přátelských evropských zemích či USA.
Jen stěží lze navíc čekat postih, kterému by Ben Gvir nebo lidé, kteří mu jeho chování umožnili, mohli čelit. Netanjahu ho ve své současné situaci potřebuje příliš na to, aby riskoval jakýkoliv větší rozkol. Opět tak budou sílit hlasy kritizující židovský stát za chování, které ve svobodné a demokratické společnosti prostě nemá místo, ač si o názorech a chování aktivistů můžeme myslet cokoliv.
Samozřejmě nejde jenom o mediální prostor. Turecká a arabská média jsou plná zpráv o předchozích událostech a ani nyní nebude situace jiná. Z toho vytěží politický kapitál jedinci jako prezident Erdoğan nebo ještě horší. Aktivistům ve spolupráci s izraelskými extrémisty se tak podařilo, byť z velké části bezděčně, sehrát roli užitečných idiotů. Zatímco se celý svět pohoršuje nad současnými událostmi, v zákulisí z nich už mnozí aktuálně těží. I kdyby to mělo být jen odvedení pozornosti od vlastních problémů doma.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, budu rád za like, sledování nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl a motivuje mě pokračovat dál.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-v-izraelske-vlade-to-vre-kvuli-otresnemu-videu-na-kterem-ministr-ponizuje-zadrzene-zapadni-aktivisty-40579171
