Článek
Byl podvečer 7. února 1981, na letišti Puškinovo u tehdejšího Leningradu se ke vzletu chytal Tu-104A patřící Tichomořské flotě Sovětského svazu. V letadle se spolu s posádkou letadla nacházelo téměř celé velení flotily. Až do vzletu se zdálo vše v pořádku, ale již několik málo vteřin po vzletu došlo k pádu letadla, který si vyžádal životy všech 50 lidí na palubě. Odehrála se tak nejhorší letecká katastrofa v dějinách Tichomořského loďstva, která v jediném okamžiku připravila celou flotilu o její nejvyšší velení.
Cesta ke katastrofě
Ve dnech 1. a 7. února probíhalo setkání velitelů všech sovětských flotil. Pod vedením samotného velitele sovětského námořnictva admirála Sergeje Georgijeviče Gorškova probíhá na půdě námořní akademie v Leningradu velitelské a štábní cvičení, hodnocení výsledků předchozího roku a plánování cílů pro další období. Na těchto cvičeních bylo jako nejlepší hodnoceno právě velení tichomořské flotily. Po ukončení setkání se personál vydal zpět do místa své služby. Vše probíhalo podle plánu a důstojníci se vraceli domů v dobré náladě.
Příslušníky Tichomořské floty čekal návrat do místa jejich domácí základny ve Vladivostoku. Přepravu na trase o délce 9 000 kilometrů zajišťoval Tupolev Tu-104, který je o několik dnů dříve přepravil na konferenci. Jednalo se o dvoumotorový proudový úzkotrupý dopravní letoun, který svou službu začal v druhé polovině 50. let. Patřil mezi první proudové modely v civilní službě, a kromě plnění vojenských úkolů létal také ve službách Aeroflotu a Československých aerolinií.
Tu-104 ve službách Československých aerolinií
Tu-104 byl z politických důvodů urychleně zařazen do služby, aniž by byly odstraněny jeho problémy. Sověti nechtěli zaostávat za kapitalistickými státy, které v 50. letech také zařazovaly proudová letadla do komerčního provozu. Konstrukční nedostatky tak nebyly nikdy za dobu provozu zcela odstraněny, letoun byl znám svými nároky na zkušené piloty, zvláště ve fázích vzletu a přistání, mizernými bezpečnostními záznamy a s mírou nehodovosti mnohem vyšší než u jakéhokoli srovnatelného sovětského letadla.
Na počátku 80. let už byl z komerčního provozu vyřazen po fatální nehodě na moskevském letišti v březnu 1979, která si vyžádala životy 94 cestujících. Nadále však působil ve službách ozbrojených sil a také při výcviku sovětských kosmonautů.
Posádku letadla představovalo šest mužů pod velením 50letého podplukovníka Anatolije Ivanoviče Injušina. Podplukovník měl s létáním na Tupolevu bohaté zkušenosti, nalétáno měl oficiálně více než 8 tisíc hodin a z toho 5 730 hodin na typu Tu-104. Jeho druhý pilot byl Vladimir Aleksandrovič Poslychalin, zbylí čtyři členové posádky obsluhovali rádio a další systémy letadla.
Posádka měla za úkol přepravit 44 pasažérů. Jednalo se o špičky Tichomořské floty – byl mezi nimi velitel samotné flotily admirál Emil Nikolajevič Spiridonov, ale také velitelé jednotlivých částí – velitel ponorkové flotily viceadmirál Belašev, velitel letectva flotily generálporučík Pavlov a též vedoucí politického oddělení viceadmirál Sabanejev. Spolu s nimi cestovali jejich přímí podřízení, zástupci a pobočníci, další níže postavení důstojníci a také několik příbuzných vysoce postavených důstojníků. Ve zkratce bylo na palubě 16 admirálů a generálů a 12 (námořních) kapitánů čili s několika málo výjimkami celý vrchní velitelský štáb Tichomořského loďstva.
Kromě lidí měl do Vladivostoku putovat také všemožný náklad. Jeho důležitou částí byly štosy dokumentů, map a dalšího papíru, který si sebou důstojníci vezli zpět. Nebylo to však zdaleka vše. Jak bylo při podobných událostech zvykem, vojáci a jejich rodiny využili návštěvy Leningradu k nákupům zboží, kterého se na Dálném východě nedostávalo. V praxi direktivní sovětské ekonomiky to mohlo být takřka cokoliv.
V nákladovém prostoru i kabině letounu tak bylo uloženo všechno možné – různé druhy potravin, především konzerv a masných výrobků, náhradní díly pro osobní auta admirálů, oblečení a spotřební zboží, vybavení do domácnosti, nábytek a další. Kromě přihrádek nad hlavami cestujících bylo zboží uloženo na volných sedačkách především v zadní části letadla. Nadto byly ještě na poslední chvíli do nákladního prostoru uloženy dvě 500kilové role papíru pro potřeby flotily. Letadlo tak bylo naloženo nad maximální povolený limit.
Havárie a následky
V podvečer 7. února bylo vše připraveno, na letišti panovaly slušné meteorologické podmínky s lehkým sněžením a mírným bočním větrem. V 18 hodin místního času zahájil letoun vzlet z dráhy číslo 21. Zpočátku vypadalo vše normálně, letadlo začalo nabírat rychlost i výšku, ale pouhých 8 sekund po vzletu se ve výšce přibližně 50 metrů nad zemí prudce nadzvedla přední část stroje a následně se stroj otočil prudce napravo. Letadlo pokračovalo v naklánění doprava, a nakonec se zřítilo přibližně 20 metrů od konce ranveje. Po dopadu bylo téměř převrácené vzhůru nohama a okamžitě vzplálo.
Místo tragédie na letišti Puškinovo
Z 50 lidí na palubě bylo 49 lidí okamžitě zabito, jeden z členů posádky byl nárazem vymrštěn z kabiny stroje, zemřel však při převozu do nemocnice. Palivové nádrže plné paliva se okamžitě vzňaly a požár se podařilo záchranným týmům uhasit až za hodinu, veškeré snahy o záchranu přeživších tak byly marné. I tak na letišti zavládl čilý ruch,
Samozřejmostí bylo téměř okamžité zahájení vyšetřování, pro které byla hned následující den vytvořena zvláštní vyšetřovací komise. Ještě předtím však byl na letišti vyhlášen poplach a celá oblast byla neprodyšně uzavřena. Ještě, než uhasly poslední plameny, začali přítomní vojáci a důstojníci pročesávat okolí a pátrat po tajných dokumentech, které mohl výbuch vymrštit z letadla a vítr případně roznést po okolí.
Poplach byl preventivně vyhlášen také u Tichomořské flotily. Paranoidní vojenské vedení totiž předpokládalo, že se jednalo o útok nepřítele, který měl zlikvidovat velení flotily před zahájením vlastního útoku. Tento nápad byl záhy opuštěn. Přece jen úspěšný průnik nepřátelských sabotérů do uzavřeného a přísně střeženého areálu vojenského letiště nebyl příliš pravděpodobný.
Podezření tak padlo na ty, kteří by z katastrofy a úmrtí velení mohli mít prospěch. Podezření padlo na jednoho z důstojníků, který byl na seznamu pasažérů, ale nakonec do letadla nenastoupil a těsně před odletem měl cestovat jinam. Později se však ukázalo, že byl dopředu domluvený s velitelem flotily, který mu přislíbil, že v případě dobrých výsledků mu povolí dovolenou a návštěvu blízkých.
Pro rozřešení záhady bylo třeba počkat na závěry vyšetřovací komise. Ta vyzvedla z místa dopadu černou skříňku a prozkoumala její záznamy. Z nich vyplynulo, že jen krátce po vzletu došlo bez zásahu pilota k prudkému zvednutí přídě letounu, ztrátě rychlosti a následné rotaci, která vedla k pádu. K vysvětlení nekontrolovaného pohybu letadla pak přispěly výpovědi svědků.
Z nich vyšetřovatelé zjistili, že při nakládání letadla byly zcela ignorovány bezpečnostní předpisy. V případě Tu-104 bylo kvůli jeho problematickým letovým vlastnostem striktně vyžadováno pečlivé rozložení váhy v trupu letounu. S něčím takovým se však velitelé námořnictva nehodlali obtěžovat.
Ti naopak striktně trvali na usazení podle vlastních preferencí pohromadě v přední části letadla a naprosto ignorovali jim přidělená místa. Naopak vzadu ukládali nakoupené zboží. Na zadních sedačkách, v uličce a přihrádkách se tak vezly mimo jiné metráky nakoupených klobás a sýra. Pilotovy protesty byly ignorovány a odmítnutí splnit rozkaz nejvyšších velitelů odletět i s nebezpečně naloženým letadlem by se rovnal konci jeho kariéry. Rozhodl se proto pro odlet bez ohledu na situaci. Ještě horší situace, než v kabině letadla však panovala v jeho nákladovém prostoru.
Pozemní personál letiště čelil obdobnému tlaku jako piloti. Tedy urychleně naložit letadlo a připravit ho na start. Bezpečnostní postupy a kontroly tak byly zcela ignorovány a náklad tak byl ukládán bez řádného zajištění a rozložení tak, jak zrovna přišel pod ruku. Posledním hřebíčkem do rakve byly dvě půltunové roli tiskařského papíru dovezené na poslední chvíli a uložené také bez řádného zajištění.
Podle závěrů vyšetřovatelů to byly právě tyto role, které vedly bezprostředně k havárii. Pilot by možná byl schopen odletět i s přetíženým letadlem. Zrychlení letadla a jeho náklon však podle všeho vedly k uvolnění rolí, které se následně překulily do zadní části stroje, čím finálně přetížily letadlo a vedly k jeho pádu. Arogance admirálů trvajících na brzkém startu a vlastním pohodlí v kombinaci se slepou poslušností jejich podřízených tak nakonec vedly ke katastrofě.
To reflektoval také závěr oficiálního vyšetřování, když stanovil, že hlavní příčinou havárie bylo nesprávné usazení cestujících a nedostatečné zajištění nákladu, což vedlo k posunu těžiště letadla nad přípustné limity krátce po startu. Závěry vyšetřování však byly vzhledem k citlivosti situace a tehdejšímu systému po léta utajovány. O katastrofě nebyla kromě krátkého nekrologu ve vojenských novinách informována ani veřejnost.
V důsledku havárie byl odvolán velitel vojenské jednotky zodpovědné za přepravu nejvyšších důstojníků. Katastrofa však vedla také k finálnímu vyřazení Tu-104 ze služby také u vojenského letectva.
Většina zemřelých byla pohřbena na Serafimovském hřbitově v dnešním Petrohradě. O dva roky později byl na příkaz velitele sovětského námořnictva na místě vybudován památník obětem. Ten byl několikrát restaurován a vylepšován, naposledy v roce 2017.
Památník mrtvým námořníkům na Serafimovském hřbitově
Neštěstí na letišti Puškinovo je do dnešních dnů nejhorší leteckou katastrofou v historii Sovětského svazu a Ruska, ve kterém zemřeli takto vysoce postavení důstojníci. Pro kontext – za necelé čtyři roky války s nacistickým Německem ztratil Sovětský svaz pouze čtyři admirály, zatímco zde jich během okamžiku zemřelo hned 16 a s nimi v podstatě celé velení Tichomořské flotily. Nejde tak jen o tragédii, ale také varování před arogancí mocných.
Zdroje:
https://simpleflying.com/tupolev-tu-104-grounding/
https://www.wearethemighty.com/mighty-history/shopping-caused-plane-crash-that-killed-soviet-admirals-and-generals/
https://simpleflying.com/tupolev-tu-104-history/
https://www.aerotime.aero/articles/22981-soviets-almost-beat-the-west-the-tupolev-tu-104-story
https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/tupolev-tu-104-crash.html
https://www.upi.com/Archives/1981/02/10/The-commander-of-the-Soviet-Pacific-fleet-was-killed/3831350629200/
https://www.historicmysteries.com/history/pushkin-crash/34963/
