Článek
Možná jste už jste to dávno tušili, možná je to pro vás v tuto chvíli novinka, ale přišlo se na to, že Santa je problematický nejen svým vytlačováním Ježíška, ale je k tomu také příliš bílý a k tomu ještě vykořisťovatel a kolonizátor. Přišla na to jistá Simone LaCorbinière, „vedoucí pro kulturní změny“ v charitativní organizaci Brighton & Hove Museums. Jak název napovídá, organizace se zabývá provozem muzeí a správou jejich sbírek, samotný článek byl publikován na jejich blogu.[1]
Autorka tamtéž vyprodukovala podobných woke nesmyslů vícero. V tomto konkrétním případě byl Santa kritizován za to, že je to bílý starý heterosexuální muž, že ze své pozice určuje, kdo je hodný a zlý (naughty/nice), dohlíží na elfy vyrábějící dárky, vynechává marginalizované skupiny a pomáhá udržovat „kolonialistický pohled na svět.“ Jako nápravu navrhuje autorka mimo jiné zahrnout mezi jeho pomocníky další marginalizováné skupiny, postavit Santu do jedné řady s elfy při výrobě dárků (aby bylo jasné, že jsou si všichni rovni), měl by být ztvárňovat s ohledem na kulturní rozmanitost, ideálně také jako žena atd. atd. Nápravných opatření autorka navrhuje opravdu spoustu. Článek publikovala bez přesnějšího určení data v prosinci 2023 a bohužel zatím k nápravě Santy nedošlo, protože podle všeho její text dříve nevzbudil větší pozornost.
To se změnilo v předchozích několika dnech. Článku si povšiml Tim Sigsworth z The Telegraph a 21. prosince vydal článek Santa je „příliš bílý“ s podtitulkem „Santa Claus není oprávněn soudit „zlobivé“ děti z jiných kultur, tvrdí muzeum“ (Father Christmas is ‘too white: ’Santa is not qualified to judge ‚naughty‘ children from other cultures, says museum).[2]
Jeho reakce už měla samozřejmě dopad výrazně větší, The Telegraph a různé jeho odnože měsíčně vidí více než 27 milionů Britů a díky absenci jazykové bariéry mohou jeho obsah snadno shlédnout globálně další miliony čtenářů.[3] Tim Sigsworth autorku a její myšlenky v nejmenším nešetřil a stejně tak další oslovení, kteří se pro jeho článek k celé situaci vyjádřili.
Nejnovější článek samozřejmě již spustil lavinu dalších reakcí. Obdobně jako The Telegraph se zpravidla jedná o další pravicově orientované publikace, jako například Daily Express[4]nebo bulvární plátky jako The Sun.[5]Přibývají už také různá reakční videa na Youtube, komentáře na Twitteru a všude možné po sociálních sítích. Problém je, že je to z velké části uměle vytvořená panika.
Tak jako v mnoha předchozích případech, kdy se na někoho vytáhly léta staré vyjádření, které ve své době jako problematické nikdo nebral, ideálně ve správný okamžik (v případě politiků třeba v období voleb), v tomto případě se také jedná o dobře načasovanou akci.
Zatímco původní článek dva roky „ležel“ na webových stránkách místního muzea bez většího dosahu, nyní krátce před Vánoci se na jeho textu vyřádila řada komentátorů, kteří na něm (po zásluze) nenechali nit suchou. Problém je, že se jedná o přifukování bubliny – z neznámé autorky píšící na blogu s minimálním dosahem se v předvánočním čase vytvoří případ, který oběhne celý svět. Namísto dalšího woke nesmyslu, kterého už by si v záplavě podobných textů nejspíš málokdo všimnul se vytváří rage bait, na kterém se nachytá spousta čtenářů.
Celá kauza přitom mnohem víc vypovídá o současné mediální krajině než o samotném „woke šílenství“. Nejde o to, že by se někde systematicky přepisovaly Vánoce nebo že by se chystala globální kampaň na zrušení Santy. Jde o to, že mediální prostředí – zejména to bulvární a názorově vyhraněné – je permanentně hladové po jednoduchých symbolech, na kterých lze demonstrovat úpadek světa, zdravého rozumu a „tradičních hodnot“. Santa je v tomto ohledu ideální terč: každý ho zná, každý k němu má vztah a každý okamžitě chápe, o co se má rozhořčit.
Je také dobré si připomenout, že původní článek neměl ambici měnit realitu ani zavádět konkrétní opatření. Šlo o názorový text na blogu jedné instituce, psaný jazykem, který je v určitých akademických a aktivistických kruzích bohužel běžný. Jeho reálný dopad byl prakticky nulový – až do okamžiku, kdy byl účelově vytažen, rámován jako „důkaz šílenství doby“ a naservírován masovému publiku v ideální předvánoční čas.
Paradoxem celé situace je, že čím víc se podobné marginální texty nafukují do celospolečenských kauz, tím větší význam jim sami kritici přisuzují. Místo aby zapadly tam, kam patří – do zapomenutých koutů institucionálních blogů – stávají se symbolem, zbraní v kulturní válce a zdrojem nekonečného rozhořčení. A právě tím se z původně bezvýznamného woke blábolu stává skutečný problém.
V době svátků klidu by proto možná stálo za to zachovat alespoň základní nadhled a nenechat se vtahovat do uměle vyráběných kauz, jejichž hlavním účelem není řešení reálných problémů, ale vyvolání co nejsilnější emoční reakce. A nejen o Vánocích platí, že než se člověk rozčílí nad dalším „důkazem úpadku světa“, je dobré se na chvíli zastavit a položit si jednoduchou otázku: zda se skutečně jedná o zásadní společenský problém, nebo jen o další případ, kdy někdo pro prosazení své agendy dělá z komára velblouda.
[1] https://brightonmuseums.org.uk/discovery/history-stories/decolonising-father-christmas/
[2] https://www.telegraph.co.uk/news/2025/12/21/santas-naughty-list-too-colonial-museum/
[3] https://www.iabuk.com/member-directory/telegraph-media-group#:~:text=The%20Telegraph%20reaches%20a%20wide%20range%20of,Telegraph%20recorded%20its%20largest%20ever%20multiplatform%20audience.
[4] https://www.express.co.uk/news/uk/2149083/father-christmas-too-white-brighton-museum-woke
[5] https://www.thesun.co.uk/news/37706714/woke-museum-decolonises-father-christmas/
