Článek
Je to něco přes týden, kdy open-source zpravodajská organizace Frontelligence Insight ve spolupráci s analytickou firmou Dallas publikovala své zjištění o roli evropských a tchajwanských firem při rozšiřování a modernizaci jednoho z klíčových ruských zbrojních závodů, v tomto případně konkrétně Závodu č. 9 v Jekatěrinburgu.[1]
Závod se specializuje na výrobu tankových a dělostřeleckých hlavní pro klíčové dělostřelecké systémy, moderní ruské tanky T-90 a T-14 Armata, ale také pro modernizaci starších typů jako T-62 a T-72. Ačkoliv jsou na závod uvaleny sankce EU, USA, Ukrajiny, Japonska a Švýcarska, Rusku se daří provádět modernizaci a rozšiřování jeho kapacit nejméně od roku 2016 to i po invazi v roce 2022. Tento proces by nebyl možný bez dodávek strojů a technologií ze Západu.
Jak Frontelligence Insight poznamenává, nejde přitom o drobné součástky dvojího využití jako například běžná elektronika, kterou Rusko následně využije pro vojenské účely, ale o průmyslová zařízení umožňující ruským společnostem vysoce sofistikovanou průmyslovou výrobu. V tomto případě jsou dodavatelé výhradně západoevropské a tchajwanské společnosti. United24 pojmenovala zjištění velmi trefně ve svém článku „Tato ruská továrna by neměla existovat. Západní nástroje ale udržují závod č. 9 při životě.“ (This Russian Factory Shouldn’t Exist. But Western Tools Keep Plant No. 9 Alive).[2]
Zjištění publikovaná v textu se samozřejmě týkají pouze jednoho konkrétního podniku v jednom specifickém odvětví. Ačkoliv s růstem významu dronů dochází k relativnímu poklesu důležitosti dělostřelectva, to stále představuje jeden z klíčových faktorů na ukrajinském bojišti a schopnost produkce dělostřelecké munice je často zmiňovanou výhodou Ruska ve srovnání se státy NATO.[3]Při takto enormní výrobě a spotřebě munice lze samozřejmě očekávat také enormní opotřebení dělostřeleckých hlavní. Nicméně to už jsou spíše detaily, ne až tak důležité pro celkový obraz.
Hlavním problémem je celkový přístup evropských zemí. Z jedné strany zaznívají hlasy o neoblomné podpoře Ukrajiny a o nebezpečí, které Rusko představuje pro evropskou bezpečnost a evropské hodnoty. Evropské státy se (často spíše verbálně) připravují na možné ohrožení, navyšují vojenské rozpočty a vysílají vojáky na podporu členských států NATO na jeho východním křídle.
A na druhou stranu ty samé státy (v článku jsou zmíněni němečtí, britští či italští výrobci) pomáhají budovat zbrojní průmysl a vojenské schopnosti té samé země, proti které budují obranu. Není to samozřejmě poprvé, co jsou evropské státy ochotné doslova za pár šupů podrazit své spojence. A tak jako v minulosti je nepoměr mezi ziskem, který mohou tyto společnosti z těchto kšeftů získat a škodami, které jejich pomoc způsobí v naprostém nepoměru. Text se věnuje pouze jedinému závodu a některým doložitelným dodávkám. Je však naivní si myslet, že podobné dodávky neprobíhají ve všech dalších oblastech ruské vojenské výroby.
Příliš málo, příliš pozdě
Je samozřejmě pravda, že se EU a její členské státy snaží postupně bránit možnostem těchto dodávek. Řešení jsou to ovšem opět pomalá a polovičatá. Ukázkovým příkladem je plánovaný 20. balíček evropských sankcí proti Rusku. O jeho plánované podobě informoval před týdnem Reuters.[4]Návrh poprvé zahrnuje použití nástroje proti obcházení opatření vůči třetí zemi. Nová omezení by zakázala prodej obráběcích strojů a komunikačních zařízení pro přenos hlasu, obrazu a dat, jako jsou modemy a routery, do Kyrgyzstánu.[5]
Jen zcela naivnímu člověku by unikl důvod prudkého nárustu exportu evropských států do Kyrgyzstánu po únoru 2022. Obrovská část tohoto obchodu je pouhý reexport dále do Ruska, se kterým je středoasijský stát v zóně volného obchodu.[6] Z tohoto pohledu se jeví omezení exportu klíčových produktů a technologií logický.
Nicméně tento stát není zdaleka jediným, do kterého začali evropští výrobci od roku 2022 vyvážet násobně větší množství své produkce. Můžeme jmenovat Arménii, Kazachstán a další státy. Cynický pozorovatel by však mohl poznamenat, že po výpadku ruské ropy a plynu může Kazachstán do budoucna představovat jednoho z klíčových dodavatelů a v Arménii mají v současnosti čím dál jasně protiruského a prozápadního premiéra Pašijana. Naproti tomu na nerostné zdroje bohatému Kyrgyzstánu právě tyto suroviny chybí a podle všeho se ani v nejbližší době nechystá otočit se k Rusku zády.
Pokud skutečně dojde k prosazení balíčku v současné popisované podobě, lze vzhledem k předchozím zkušenostem očekávat, že evropské společnosti pouze přesměrují tok své produkce do jiných zemí. Nemluvě o faktu, že první takovéto omezení přichází až téměř 4 roky po vypuknutí plnohodnotné války a ve 20. balíčku sankcí. Tímto stylem dojde na zmiňovanou Arménii s Kazachstánem nejspíš opět k nějakému tomu výročí.
Lenin kdysi o kapitalistech prohlásil, že jednou prodají i provaz, na kterém je revolucionáři pověsí. Ukazuje se, že tato stará pravda stále platí. Zatímco veřejnost pořádá sbírky na obnovu zničené ukrajinské infrastruktury a ulehčení údělu ukrajinských civilistů, státní dluh evropských států utěšeně roste s navyšováním výdajů na zbrojení, evropské zpravodajské služby se potýkají s ruskou špionáží a sabotážemi po celém kontinentu, pro část výrobců je to zatím byznys jako vždycky a bez skrupulí pokračují v obchodování s ruskými zbrojovkami.
To vše za tichého a pasivního přihlížení vlád a úřadů, které své obyvatele opakovaně varují před Ruskem, které má být neustále schopno obnovovat a rozvíjet své vojenské schopnosti i přes veškeré sankce a utrpěné ztráty. Není divu, pokud velmoci jako Čína, Indie či Turecko neberou Evropu v této a mnoha dalších věcech vážně. Nedělá to totiž ani Evropa sama.
[1] https://frontelligence.substack.com/p/behind-the-guns-western-tools-russian
[2] https://united24media.com/latest-news/this-russian-factory-shouldnt-exist-but-western-tools-keep-plant-no-9-alive-15774
[3] https://www.euronews.com/my-europe/2025/07/16/is-russia-producing-a-years-worth-of-nato-ammunition-in-three-months
[4] https://www.reuters.com/world/eu-proposes-add-two-third-country-oil-ports-new-sanctions-package-2026-02-09/
[5] https://www.elibrary.imf.org/view/journals/002/2024/065/article-A002-en.xml
