Masakr na sv. Valentýna 1929. Al Caponeho mafiáni v převleku za policii zavraždili sedm konkurentů

Masakr na svatého Valentýna představuje jednu z nejznámějších a nejbrutálnějších událostí v dějinách amerického organizovaného zločinu. Došlo k němu 14. února 1929 v Chicagu během éry prohibice, kdy se mezi sebou mafie přetahovaly o kontrolu nad nesmírně výnosným obchodem s ilegálním alkoholem. V převleku za policisty postříleli členové takovéto organizace sedm svých konkurentů. Masakr přilákal pozornost celých Spojených států k problematice mafiánského násilí, vedl ke změně zákonů a policejních postupů a umístil pomyslný terč na záda nejznámějšího mafiána té doby – Alfonse „Al“ Caponeho.

Rok 1920 přinesl zákaz alkoholu v podobě přijetí 18. dodatku americké ústavy. Zákon zakazoval výrobu, přepravu a distribuci všech alkoholických nápojů s obsahem vyšším než 0,5 %. Měl vést k morální obrodě společnosti, místo toho však vytvořil obrovský černý trh s alkoholem, ze kterého profitovaly gangy po celých Spojených státech. Mafiáni se o své zisky samozřejmě nechtěli dělit a během prohibice docházelo k úrovni násilí, jakou dříve v zemi neznali.

Jedním z epicenter tohoto podsvětí se díky své strategické poloze blízko kanadských hranic, velkému počtu přistěhovalců a slabé zkorumpované policii stalo Chicago. Nešlo však zdaleka jen o alkohol, ve hře byly také ilegální sázky, prostituce, výpalné a vykrádání skladů. Obě organizace měly navíc na svých výplatnicích místní policii a dokonce politiky, kterým pomáhali finančně v politických kampaních nebo naopak zastrašovali jejich oponenty. Toto propojení organizovaného zločinu, policie a politiků umožňovalo oběma stranám dlouhodobě provozovat svůj byznys, aniž by je úřady příliš obtěžovaly.

O kontrolu nad územím se dělily dvě organizace. North Side Gang či někdy také North Side Mob (Severní gang/mafie) byl většinově irsko-americký gang. Vznikl už v době před první světovou válkou a zpočátku se zaměřoval především na drobnou kriminalitu jako kapsářství. Postupně začal rozšiřovat své portfolio a s příchodem prohibice rychle naskočil do rozjetého vlaku. Na konci 20. let byl hlavou organizace George „Bugs“ Moran poté, co byli jeho předchůdci zabiti v bojích s konkurencí.

Druhou skupinou byl Chicago Outfit (Outfit ve smyslu tým), někdy známý také pod jmény jako Chicagská mafie či v kontrastu ke své hlavní konkurenci jako South Side Gang. Jeho historie byla velmi podobná jako u nepřátelské organizace s tím rozdílem, že své členy organizace rekrutovala především z řad italských přistěhovalců a jejich potomků. Do roku 1925 vedl organizaci Johnny Torrio, v tom roce byl však málem zabit při útoku Bugse Morana. Torrio sice přežil, ale stáhl se do ústraní a vedení po něm převzal jeho chráněnec Al Capone. Ten gang zreorganizoval a výrazně rozšířil jeho činnost, kontakty a samozřejmě také profit.

Ačkoliv obě organizace občas spolupracovaly při pašování a přeprodávání ilegálního alkoholu, po většinu času byla dělba území nedobrovolná a obě organizace se po celá 20. léta střetávaly v krvavých pouličních bojích. Odhaduje se, že až pětina vražd spáchaných v Chicagu a okolí připadala na vrub bojům těchto organizací. Přestřelky propukaly často při vzájemných pokusech o uloupení přepravovaného alkoholu, vykradení skladů či přepadech ilegálních náleven. Bugs Moran otevřeně Al Caponem pohrdal. Capone totiž profitoval z prostituce, což pro irského katolíka bylo nepřijatelné. Tyto vzájemné střety byly známé jako „beer wars“ čili pivní války.

Jejich antipatie se propsaly také do několika vzájemných pokusů o likvidaci. Při jedné z nich bylo na hotel, ve kterém Al Capone pobýval a ze kterého řídil svůj byznys vypáleno více než tisíc střel. Jako zázrakem při útoku nikdo nezemřel a došlo „pouze“ k několika zraněním. Capone tehdy ukázal také svou lidskou stránku – jedné ze zraněných při tomto útoku uhradil účet za léčbu ve výši 10 000 tehdejších dolarů. Bylo jasné, že tyto vzájemné pokusy o odstranění hlavy nepřátelské organizace jen tak neustanou a je pravděpodobné, že to byla příčina, která vedla k nechvalně proslulému masakru.

Informace o přesném dění před masakrem se liší. Podle některých měl Moran dostat den předem nabídku na dodávku ukradené whisky a k předání mělo dojít ráno 14. února v autoservisu na adrese 2122 North Clark Street. Podle jiných historiků se však mělo jednat o schůzku mezi Moranem a jeho nejbližšími pobočníky a nejlepšími zabijáky. Na schůzce se měl řešit poslední vývoj situace, kdy byl Moran zraněn při dalším z pokusů o atentát a jeho organizace ztrácela území v boji v Al Caponem.

Ať byl důvod jakýkoliv, čekala na místě pětice členů Moranova nejbližšího kruhu. Na místě byli Albert Kachellek (alias James Clark), Moranův zástupce a švagr, Adam Heyer, účetní a „obchodní manažer“ gangu, Albert Weinshank, který pro Morana řídil několik provozů a vymahač Frank Gusenberg a jeho bratr Peter. Přítomni byli také dva lidé mimo gang – Reinhardt H. Schwimmer, bývalý optik, který se stal hazardní hráčem a rád se s gangem zdržoval a John May, příležitostný pracovník v autoservisu. Ten sebou do dílny vzal svého psa jménem Highball. Gangsteři čekali na příjezd Morana a dalších členů mafie, kteří se zdrželi na cestě.

Okolo půl jedenácté zastavil na ulici před servisem černý Cadillac. Na předních sedačkách seděli dva muži v uniformách místní policie, trojice na zadní sedačce byla v civilu. Všech pět vystoupilo a vydalo se do budovy. Krátce poté na místo přijel také Bug Moran. Viděl však domnělé policejní auto před garáží a domníval se, že v budově probíhá zátah. Zajel proto to blízkého podniku, aby počkal, jak se bude situace vyvíjet.

Přesné dění na místě lze jen odhadovat. Je však zřejmé, že falešní policisté a jejich společníci donutili přítomné postavit se čelem ke zdi. Vzápětí je popravili palbou ze samopalů Thompson a palbou z brokovnic. Vrazi postupovali velmi systematicky, celkem vypálili více než 70 střel ve výšce hlavy, hrudi a břicha jejich obětí. Dva ze zavražděných ještě dostali ránu z milosti z brokovnice, když už leželi na zemi. Následně vyšli muži v civilu ven s rukama nad hlavou, „policisté“ na ně mířili, jako by se jednalo o zadržené při zátahu.

Po chvíli přilákal pozornost štěkot psa uvázaného na místě. Sousedi přivolali na místo činu policii. Ta našla šest mrtvých a Franka Gusenberga, který dokázal přežít několik zásahů a pokoušel se odplazit se z místa popravy. Policisté ho okamžitě odvezli do nemocnice a jeden z policejních seržantů se ho pokoušel vyslechnout. Na svou otázku, kdo střílel však dostal odpověď: „Nikdo na mě nestřílel“ ("No one. … No one shot me"). Gusenberg zemřel krátce po převozu do nemocnice. Chladnokrevná vražda sedmi lidí, a ještě k tomu muži v převleku za policisty samozřejmě okamžitě vyvolala bouřlivou reakci. Událost se stala středem zájmu veřejnosti, médií a konečně také úřadů.

Masakr vyvolal v Americe obrovský šok. Veřejnost se pídila po detailech a noviny věnovaly události nebývalý prostor a prodávaly díky tomu miliony výtisků. Násilí gangů nebylo nic nového, tentokrát však byla překročena hranice a brutalita této akce překračovala dříve „běžné“ zločiny.

Hlavní cíl útoku Bugs Moran unikl, jen díky pozdnímu příjezdu. Po akci se několik dní skrýval pod falešným jménem v nemocnici St. Francis. Novináři, který ho tam našel sdělil, že takto zabíjí jen Capone. Policii však poslal vzkaz, že neví, kdo vraždil a že jsou s policí tváří v tvář nepříteli ve tmě.

Al Capone v době masakru pobýval ve svém sídle ve floridském Miami, kde se údajně léčil z plicního onemocnění. Ve skutečnosti se však spíše skrýval před vyšetřováním a soudním procesem kvůli neplacení daní ze svých nelegálních příjmů. Toto obvinění nakonec vedlo k jeho pádu. Vyšetřovatelé ho nedokázali spojit s množstvím objednaných vražd, do vězení ho však dostali za daňové úniky.

Oficiální vyšetřování se rozběhlo ještě téhož dne. Separátně a nezávisle na sobě událost vyšetřovala chicagská okresní policie (county police), městská detektivní kancelář, kancelář generálního prokurátora státu Illinois a kancelář koronera. Počátky vyšetřování provázely zmatky, když například vysoký prohibiční úředník prohlásil, že vraždy provedla policie a jeho slova obratem na titulních stránkách téhož dne vytiskly některé noviny.

Muži zákona postupovali dům od domu a vyslýchali možné svědky události. Majitelka pensionu naproti budovy dokázala popsat dva možné pachatele, kteří v přestrojení za taxikáře působili jako hlídky. Policisté tlačení veřejným pohoršením a politiky také provedli razie v několika nálevnách patřících chicagské mafii, což této organizaci způsobilo značné finanční ztráty.

Několik dní po akci našli také ohořelé vraky aut, kterými na místo dojeli pachatelé. Na místě našli také policejní sirény a místní lékař jim sdělil, že ho navštívil neznámý muž s požadavkem na ošetření popálenin, ale že záhy bez ošetření odešel. Při pátrání po majiteli vozu zjistili, že byl koupen z druhé ruky, ale nepodařilo se jim identifikovat skutečnou totožnost kupce.

Postupně policie přišla na stopu několika velkým jménům v americkém podsvětí a někteří z mužů, vesměs známí zabijáci v řadách Chicago Outfit, skončili v zadržovacích celách. Všichni si však dokázali zajistit alibi, případně museli být propuštěni pro nedostatek důkazů. Mnozí podezřelí navíc v následujících měsících či letech zemřeli, někteří rukama samotného Caponeho. Vyšetřování mířilo do slepé uličky.

K dopadení jednoho z mužů, který byl nejspíš na místě, pomohla vyšetřovatelům náhoda. Jeden z Caponeho mužů, Frank Burke v opilosti naboural do jiného vozu. Pokusil se ho zastavit dopravní policista, Burke po něm však začal střílet, třikrát ho zasáhl a policista Charles Skelly svým zraněním později podlehl. To vedlo k policejní razii v Burkeho domě. Při ní našli množství hotovosti a dluhopisů uloupených při nedávné bankovní loupeži a také množství zbraní a munice. Mezi nimi se nacházely také dva samopaly Thompson, které se shodovaly se zbraněmi použitými 14. února a při dalších vraždách. Nakonec jej však dokázali odsoudit „pouze“ za vraždu dopravního policisty, a to na doživotí. Burke zemřel za mřížemi v roce 1940.

V listopadu 1931 bylo vyšetřování případu konečně zastaveno s odůvodněním, že všichni podezřelí jsou již po smrti, kromě jednoho, který dostal doživotní trest. V letech po uzavření vyšetřování došlo k zatčení některých gangsterů v souvislosti s trestnými činy bez spojení s valentýnským masakrem. Výpovědi zadržených potvrdily tehdejší závěry vyšetřovatelů, jména podezřelých a také fakt, že hlavním cílem akce měl být Bug Moran.

Konflikt obou organizací pokračoval ještě v následujících dvou letech. Během nich dokázal Capone porazit své severní konkurenty a ovládnout jejich teritorium. I jeho zločinecké kariéře však zvonila hrana. V červnu 1931 byl odsouzen za daňové úniky k 11 letům za mřížemi. Část z nich si odseděl v obávaném Alcatrazu, kde ho dostihl neléčený syfilis.

Vražda sedmi lidí a další zločiny jako bylo působení Johna Dillingera a smrt starosty Chicaga Antona Cermaka vedly k přijetí National Firearms Act of 1934 (Národní zákon o střelných zbraních z roku 1934). Ten zavedl zdanění automatických zbraní, které tím pádem fakticky dvojnásobně zdražily a pro jejich prodej zavedl přísné licenční podmínky.

Autodílna na adrese 2122 North Clark Street byla zbourána v roce 1967 a místo bylo přetvořeno na veřejnou zeleň. Cihly severní zdi, o kterou byly oběti zastřeleny, koupil kanadský podnikatel. Po mnoho let byly vystavovány v různých expozicích souvisejících s kriminalitou. Mnoho z nich bylo později jednotlivě rozprodáno sběratelům a od roku 2025 zbytek vlastní muzeum mafie v Las Vegas.

Hromadná vražda se stala také vděčným námětem pro novináře, spisovatele a historiky. Kromě dokumentární tvorby byla událost také zfilmována, například ve filmu Scarface z roku 1932 nebo Masakr na svatého Valentýna (The St. Valentine's Day Massacre) z roku 1967.

Průběh zločinu dle fantazie filmařů, film Masakr na svatého Valentýna 1967

https://www.ebsco.com/research-starters/history/saint-valentines-day-massacre

https://michiganology.org/stories/michigan-and-the-st-valentines-day-massacre/

https://themobmuseum.org/exhibits/massacre-wall/

https://www.britannica.com/event/Saint-Valentines-Day-Massacre

https://www.history.com/this-day-in-history/february-14/the-st-valentines-day-massacre

https://www.wttw.com/chicago-stories/al-capones-bloody-business/how-the-st-valentines-day-massacre-unfolded-and-shocked-america