Hlavní obsah
Lidé a společnost

Kyjevská travička byla poslední popravenou v SSSR. Oběti vraždila kvůli urážce i zbytkům pro prasata

Foto: OpenAI

V kyjevské školní jídelně se z obyčejné pohankové polévky stala smrtící zbraň. Za hromadnou otravou stála žena, jejíž honba za majetkem neznala hranic — ani když šlo o lidské životy.

Článek

Ve dnech 17. a 18. března 1987 bylo náhle do kyjevských nemocnic převezeno 13 lidí s příznaky otravy jídlem – tři žáci 6. třídy a deset zaměstnanců ze školy č. 16 v kyjevském Minském rajónu (dnešní Oboloňský rajón). Dva dospělí a dvě děti zemřeli krátce po převozu do nemocnice a zbylí postižení byli umístěni na jednotce intenzivní péče.

Všichni trpěli podobnými příznaky, jako byla slabost, nevolnost, závratě, bolesti kloubů a nohou. Lékaři si nevěděli rady a měli zpočátku podezření na propuknutí chřipky nebo střevní infekci, záhy však obětem začaly vypadávat také vlasy, což ukazovalo na jiný původ obtíží. Začala se tak rozplétat historie travičské rodiny, na jejím konci padl trest smrti – poslední vykonaný na ženě za dobu existence SSSR.

Narození a život travičky

Budoucí Kyjevská travička se narodila jako Tamara Antonovna (Antonivna v ukrajinské verzi jména) Ivanjutina v roce 1941 v ruské Tule. Vzhledem k tehdejší válečné situaci není známo přesnější datum narození, ví se však, že Tamara byla čtvrtým z šesti dětí Antona Mitrofanoviče a Marie Fjodorovny Maslenkových. Celé dětství vyrůstala v obrovské chudobě a s rodiči a sourozenci sdílela život v komunálním bytě.

Možná právě kvůli jejich chudobě vštěpovali rodiče všem svým dětem, že v nejdůležitější věcí v životě jsou peníze a materiální zabezpečení a bohatství představuje hlavní měřítko úspěchu. V důsledku jejich instrukcí snila Tamara o luxusním životě. Jejím největším snem bylo pořízení luxusního vozu Volha, určeného většinou pouze nejvyšším stranickým představitelům a dalším privilegovaným skupinám či nejasná představa „o horách zlata,“ kterou později sdělila vyšetřovatelům.

Foto: IlIPEK111, own work, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication, Wikimedia Commons

Vysněná vůz - GAZ 24 „Volha“ kvůli kterému neváhala Tamara vraždit

Její rodiče byli sami nadto podle všeho velmi mstiví a zlomyslní lidé a mladá Tamara tak již od raného dětství dostávala školu, kterou následně uplatnila v dospělosti. Vzájemné třenice vzniklé ze soužití se sousedy v komunálním bytě řešili Maslenkovi za použití jedu. Rodiče neváhali otrávit souseda ve svém společném bytě, který si pustil televizi příliš nahlas a bránil jim ve spánku. Dokonce otrávili i příbuzného, ​​který je pokáral za neuklizený společný záchod. Byl to jejich způsob, jak se „pomstít za urážky.“ Tento postup si do budoucna vybrala i Tamara.

V dospělosti střídala různá zaměstnání. Zločincem se mladá Tamara stala ještě předtím, než začala používat jed. V mládí byla odsouzena na jeden rok odnětí svobody za spekulaci. Přistihli ji totiž, jak se snažila vylepšit si příjem obchodem s nedostatkovým zbožím.

Brzy však měla nastoupit travičskou kariéru. Její první obětí se stal její první manžel, kterého si vzala krátce po ukončení střední školy. Manžel Tamary byl výrazně starší než ona sama, co bylo však nejdůležitější – živil se jako řidič dálkových kamionů. Tito lidé v tehdejším Sovětském svazu představovali elitu. Možnost vyjíždět za hranice a dovážet načerno nedostatkové zboží představovaly nedostižný sen mnoha obyčejných sovětských občanů.

Manžel navíc vlastnil dvoupokojový byt, což v té době představovalo obrovské bohatství. Manželství netrvalo dlouho. Tamara začala přimíchávat do jídla thalium, vysoce toxický kov používaný jako jed na krysy. Příznaky jako slabost, vypadávání vlasů a bolesti vypadaly přirozeně. Muž zemřel po několika měsících, oficiálně na srdeční infarkt. Lékaře tenkrát ještě výrazné vypadávání vlasů nezajímalo. Tamara zdědila byt, prodala ho a přestěhovala se do Kyjeva za dalšími příležitostmi.

Vdova netruchlila dlouho. V Kyjevě se rychle znovu provdala za mladšího Olega Ivaňutina. Oleg samotný neměl větší majetek nebo zajímavé zaměstnání, byli zde však jeho rodiče. Ti vlastnili dům s pozemkem. Tamara viděla příležitost: chtěla založit farmu prasat a prodávat maso na černém trhu. Podle jiných zdrojů se travička jednoduše pohádala se svou tchyní, ta trvala na tom, že bude mít vnoučata, a vyhrožovala, že jinak rodinu vydědí. Ať už to bylo jakkoli, krátce po svatbě se Tamara rozhodla oba zlikvidovat.

Foto: OpenAI

Ilustrační foto

Začala tchánem. Do té doby relativně zdravý muž začal trpět silnými bolestmi nohou a necitlivostí v chodidlech. Navštívil proto nemocnici, tam mu diagnostikovali polyartritidu, předepsali léky a poslali ho k léčbě domů. Tmara předstírala krajní obavy o osud svého tchána a navrhla manželovi, aby navštívil jeho rodiče. Ve skutečnosti však chtěla jen dokončit své dílo. Jako správná snacha krmila tchána polévkou, kterou mu předtím uvařila. Tuto péči již nešťastník nepřežil, v noci se mu udělalo zle, byl rychle převezen do nemocnice, kde záhy zemřel.

Další na řadě byla tchýně. Na pohřbu svého manžela utrpěla způsobeným vypětím slabost, podle některých dokonce infarkt. Snacha jí ochotně nabídla lék, místo úlevy však starší žena pocítila silnou nevolnost a ztrátu vědomí. Vdova začala křičet, že ji otrávila. Jedna žena přítomná na pohřbu potvrdila, že viděla Tamaru nalévat něco z podivné lahvičky do sklenice. Když travička viděla všeobecný rozruch, předstírala hněv nad nespravedlivým obviněním a rozbila sklenici se zbývajícím „lékem“ o zem. Oleg se za svou ženu přimluvil a napětí brzy ustoupilo. Mezitím se u tchyně projevily stejné příznaky jako u jejího zesnulého manžela a o několik dní později zemřela.

Smrtí obou manželů se konečně splnil Tamařin sen. Přesvědčila manžela, aby se přestěhovali a pořídila na chov prasata a slepice. Začala také po malých dávkách trávit svého chotě. Tentokrát ovšem postupovala pomalu, potřebovala nejdříve vyřídit dědické řízení a počkat, až na ni přepíše majetek.

Jako krmivo pro své hospodářství pořizovala zbytky ve školních jídelnách. Po čase však už nechtěla za zbytky platit a rozhodla se tak začít pracovat v jedné ze školních kuchyní. Aby mohla toto místo získat, musela zfalšovat svou pracovní knížku. Kvůli záznamu v trestním rejstříku totiž nesměla pracovat v zařízení péče o děti. Ve školní jídelně začala pracovat někdy v průběhu roku 1986. Už krátce po nástupu se však začala naplno projevovat její povaha.

Foto: Google Maps/Street view

Dnešní podoba školy č. 16 v Kyjevě

Její kolegové – učitelé, kuchařky a další personál dokázal ocenit její pracovitost. Problémem však byly neustále spory s ostatními zaměstnanci školy i žáky. Opakovaně se dostávala do střetů kvůli svému hrubému chování. Hádkou s Tamarou však ze sebe kolegové nevědomky udělali terč pro další várku jedu. Ačkoliv jako myčka nádobí neměla mít přístup při vydávání jídla, ochomýtala se u výdejního okénka a měla tak příležitost otrávit jídlo svých obětí.

Už na podzim roku 1986 se začaly objevovat první záhadné případy onemocnění, dospělých i dětí. Do té chvíle zcela zdravým jedincům se začalo dělat špatně, pociťovali slabost a nevolnost, trpěli bolestmi nohou a začaly jim vypadávat vlasy. První mrtvou se stala Jekatěrina Arseněvna, učitelka a politická pracovnice školy, která často kritizovala Tamaru za její chování a hrubost. Její smrt ve věku 55 let vyhodnotili lékaři jako srdeční selhání.

Poté přišly na řadu první děti – dívka v první třídě a chlapec v páté začali pociťovat stejné příznaky. Nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o práci traviče, a to ani tehdy, když jim začaly vlasy vypadávat do té míry, že zcela vyplešatěli! „Zločinem“ těchto dětí byla jejich snaha vzít si domů zbytky pro své mazlíčky, což Ivanjutinová nemohla tolerovat.

Dalšími na řadě byl učitel chemie, který napomínal Tamaru za její chování, nutriční sestra, která bránila rozkrádání a zbytečnému vyhazování potravin, což kazilo Tamaře její plány. Chemikář přežil, ale nutriční sestra zemřela, ale ještě před svou smrtí stihla jmenovat Tamaru jako pachatele otravy a své smrti. Žádné z těchto úmrtí nevyvolalo podezření ani pátrání. Vše se však změnilo 17. března 1987, když došlo k hromadné otravě 13 lidí.

Osudná pohanková polévka

Když začaly sanitky rozvážet vážně nemocné žáky a zaměstnance školy do kyjevských nemocnic, začaly se věci konečně hýbat. Lékaři si zpočátku nevěděli rady, opět se objevila teorie o střevní infekci nebo neznámém kmenu chřipkového viru či jiná forma onemocnění. Silné plešatění obětí však dovedly lékaře konečně k podezření na otravu a bylo zahájeno vyšetřování.

Vyšetřovatelé po výslechu přeživších obětí zjistili, že se všem začalo nevolno poté, co 16. března ve školní jídelně snědli pohankovou polévku a smažená játra. Vyvstala otázka, zda někdo sleduje kvalitu jídla ve školní jídelně, a bylo zjištěno, že nutriční sestra Natalia Kucharenko zemřela před dvěma týdny podle oficiálních údajů na kardiovaskulární onemocnění. Okolnosti smrti vyvolaly u vyšetřovatelů pochybnosti, a proto bylo rozhodnuto o exhumaci jejího těla. Po provedení testů byly v tkáních Kucharenkové nalezeny stopy extrémně toxického thalia.

Vyšetřovatelé následně prohledali veškeré školní prostory, odkud mohlo thalium, byť jen teoreticky pocházet. Prohlédli všechny technické místnosti, učebny chemie a biologie a samozřejmě také všechny kuchyňské prostory. Prošli veškeré zásoby pohanky v kuchyňském skladu, veškeré nádoby, ve kterých se vařila polévka, hrnce a další nádobí použité při vaření, a dokonce odtokové trubky u dřezu myčky nádobí. Nikde však nenašli stopy thalia. Škola neprováděla ani hubení hlodavců v předchozích týdnech, vyšetřovatelé tak nemohli přijít na možný zdroj otravy. Zaskočilo je však agresivní a hádavé chování Tamary, která po svém zvyku vystupovala velmi konfrontačně a agresivně také proti vyšetřovatelům na místě. V tu chvíli však ještě nepatřila mezi podezřelé.

Detektivové poté začali prověřovat osobní údaje a biografie zaměstnanců jídelny. Tehdy zjistili, že tchán Tamary nedávno zemřel za podezřelých okolností a dva dny po jeho pohřbu zemřela i její tchyně. Několik Ivanjutiných nepřímých příbuzných – manželka jejího bratra a manžel její sestry – také trpělo záhadnou nemocí, velmi podobnou otravě thaliem. Stěžovali si na silné bolesti nohou a přicházeli o vlasy. Navíc Tamařin manžel, o devět let mladší než ona, v poslední době trpěl bolestmi kloubů. Podle sousedů Tamara opakovaně zmiňovala: „Můj manžel je velmi nemocný; brzy zemře na stejnou dědičnou chorobu, která zabila jeho rodiče“ Když policie tyto okolnosti shrnula, začala Tamaru a její okolí vyšetřovat.

Prohlídka domu Tamary Ivanjutinové trvala několik hodin. Zpočátku nenašli vyšetřovatelé nic podezřelého. Spíše náhodou si jedna z vyšetřovatelek všimla v zásuvce šicího stroje lahvičky strojního oleje a zaznamenala, že je na svůj obsah poměrně těžká. Ve skutečnosti to nebyl olej, ale Clericiho ​​roztok používaný v geologii a obsahující velké množství thalia. Poté, co tento fakt zjistila policejní laboratoř, byla Tamara obratem zatčena pro podezření z vraždy.

Když později došlo k exhumaci těl tchána a tchýně a byl v ostatcích nalezen pozůstatek jedu, Tamara se s neskrývaným potěšením rozpovídala. Ukázalo se, že polévka a játra, které studenty a zaměstnance poslaly do nemocnice, byly určeny pro ředitele jídelny. Ivatjunina věděla, že ředitel přijde na oběd později, a tak otrávila jídlo, které bylo pro něj připraveno. Spolu s ředitelem se však zpozdili i někteří další kolegové a žáci. Tamara klidně sledovala, jak děti i dospělí jedí otrávený oběd, skutečnost, že budou trpět nevinní lidé, ji vůbec netrápila.

Díky ochotné až vychloubačné výpovědi Tamary přišli vyšetřovatelé brzy také na původ jedu. Rodině ho po více než 11 let dodávala laborantka v geologickém ústavu. Ta vypověděla, že ji rodina v průběhu let nejméně devětkrát požádala o jed na krysy. To vedlo vyšetřovatele ke zjištění, že má, co dočinění s celou rodinou travičů.

Sestra Nina použila jen k vraždě svého 69letého manžela, který ji předtím měl nahlášenou ve svém bytě v Kyjevě. Lékaři smrt vyhodnotili jako smrt stářím. Rodinu nezastavilo ani policejní vyšetřování jejich dcery. Maria Maslenková, matka Tamary, se v době, kdy již dceru zatkla policie pokusila otrávit sousedku. Ta již naštěstí věděla o činech Tamary, a tak odmítla sníst připravené pohoštění. Důvodem pro její smrt mělo být pouze to, že ji Maria záviděla zvýšený důchod. Manželé Maslenkovi a jejich dcera Nina brzy následovali Tamaru Ivanyutinu do vazby. Svou vinu nepopírali.

Co víc, zdálo se, že se svými činy a chytrostí chtějí dokonce pochlubit. Při výsleších to vypadalo, že je celá rodina hrdá na to, jakým způsobem se jim po léta dařilo škodit lidem v okolí, aniž by je kdokoliv odhalil. Otec Anton Maslenko dokonce ochotně demonstroval způsob, jakým trávil vejce či ovoce, které poté podával svým obětem.

Vyšetřování zjistilo, že rukou rodiny Maslenkových utrpělo 40 lidí, z nichž 13 zemřelo. Anton a Maria Maslenkovi dostali za tyto zločiny tresty odnětí svobody v délce 13 a 10 let, ale ani jeden z nich se konce trestu nedožil. Jejich dcera Nina strávila 15 let za mřížemi a po propuštění v roce 2002 není její další osud znám.

Foto: Artemka; Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International; Wikimedia Commons

Věznice, kde byla vězněna a popravena Kyjevská travička

Tamara Ivanjutina až do samého konce nevěřila, že bude potrestána. Kyjevská travička naopak doufala, že vyšetřovatele podplatí a za své propuštění jim u soudu slibovala „spousty zlata.“ Když zjistila, že její plán nevyjde, odvolala svou výpověď a tvrdila, že její doznání bylo vynuceno. Když to nezabralo, pokusila se vše uhrát na svou nepříčetnost. Soudní psychiatři ji prohlásili za zcela příčetnou, odhalili však u Tamary vlastnosti jako přehnané sebevědomí, extrémní egoismus spojený s mstivostí, závistí a záští vůči svému okolí. U soudu také odmítla přiznat vinu nebo projevit lítost. Za 9 dokonaných vražd a 20 pokusů o vraždu byla odsouzena k trestu smrti zastřelením. Po zamítnutí odvolání byl rozsudek vykonán 6. prosince 1990 v kyjevské Lukjanovské věznici.

Uzavřel se tak život ženy, která se kvůli honbě za mamonem a kvůli naprostým malichernostem neštítila vraždit ani děti nebo své nejbližší. Stala se poslední popravenou ženou za doby existence Sovětského svazu a její případ je dodnes připomínán v učebnicích kriminalistiky.

Zdroje:

Youtube:

Советская серийная убийца. Последняя женщина, казненная в СССР

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz