Lékař Noel Chavasse vyměnil Oxford za peklo zákopů a stal se nejvíce vyznamenaným Britem Velké války

Nejvyšší britské vojenské vyznamenání za statečnost většinou získávali vojáci, kteří v rozhodujících okamžicích zvrátili průběh bitvy, dobyli nepřátelské postavení nebo zachránili své jednotky před zničením. Jen výjimečně se mezi nimi objevil lékař. A ještě výjimečnější bylo, když jej získal dvakrát.

Noel Godfrey Chavasse nevstoupil do dějin počtem padlých nepřátel ani odvážným útokem se zbraní v ruce. Na západní frontě opakovaně vyrážel pod dělostřeleckou a kulometnou palbu, aby našel a zachránil raněné vojáky. Často přitom riskoval více než ti, které se snažil dostat do bezpečí. Za tyto činy se stal jediným mužem první světové války, který obdržel Victoria Cross and Bar, tedy Viktoriin kříž udělený dvakrát.

Noel Godfrey Chavasse se narodil 9. listopadu 1884 v anglickém Oxfordu jako jedno z jednovaječných dvojčat. Jeho bratr Christopher přišel na svět o pouhých dvacet minut dříve a oba chlapci spolu sdíleli nejen nápadnou fyzickou podobu, ale i velmi úzký vztah. Přestože se jejich životní cesty později rozešly, zůstali si po celý život mimořádně blízcí.

Noel pocházel z početné a vzdělané rodiny. Otec Francis James Chavasse byl významný anglikánský duchovní, který se v roce 1900 stal biskupem v Liverpoolu. Matka Edith Maude Chavasseová se starala o domácnost a výchovu sedmi dětí – čtyř synů a tří dcer. Rodina kladla velký důraz na vzdělání, víru a službu druhým. Tyto hodnoty se později výrazně promítly i do Noelova života.

První měsíce života přitom nebyly jednoduché. Obě dvojčata se narodila drobná a slabá a během prvního roku prodělala břišní tyfus, zdravotní komplikace však nezanechaly trvalé následky. Naopak, z Noela vyrostl výborný sportovec. Po přestěhování rodiny do Liverpoolu navštěvoval Liverpool College, kde vynikal nejen ve studiu, ale také v rugby, atletice a lakrosu.

V roce 1904 byli Noel i Christopher přijati na Trinity College v Oxfordu. Zde se jejich profesní směřování začalo odlišovat. Christopher následoval otce a rozhodl se pro duchovní dráhu, Noel si zvolil medicínu. Po studiích přírodních věd pokračoval na lékařské fakultě Univerzity v Liverpoolu, kde se kromě klinické medicíny věnoval také patologii a bakteriologii – oborům, které tehdy procházely bouřlivým rozvojem a zásadně měnily pohled lékařů na vznik i léčbu nemocí. Součástí studia byla také povinná nemocniční praxe, kterou absolvoval v dublinské Rotunda Hospital. V lednu 1912 úspěšně složil závěrečné lékařské zkoušky, získal prestižní univerzitní ocenění Derby Exhibition a v červenci byl zapsán do registru General Medical Council jako kvalifikovaný lékař.

Vedle náročného studia nepřerušil ani sportovní kariéru. V roce 1908 reprezentoval společně se svým bratrem Velkou Británii na olympijských hrách v Londýně v běhu na 400 metrů. Přestože ani jeden z nich nepostoupil z rozběhů, samotná účast na olympiádě potvrzovala jejich mimořádné sportovní nadání.

Po promoci nastoupil Chavasse do Royal Southern Hospital v Liverpoolu, kde nejprve působil jako sekundární lékař a později jako chirurgický asistent pod vedením uznávaného ortopedického chirurga Sira Roberta Jonese. Vedle náročné nemocniční práce se věnoval také dobročinnosti – pomáhal v průmyslové škole Grafton Street Industrial School, která pečovala o opuštěné a zanedbané chlapce.

Přesto mu civilní medicína nestačila. V roce 1913 dobrovolně vstoupil do Royal Army Medical Corps jako důstojník teritoriální armády. Od té chvíle skloubil dvě náročná povolání – přes den pracoval jako nemocniční lékař a ve volném čase plnil své vojenské povinnosti. Zdálo se, že před sebou má slibnou kariéru chirurga. O rok později však Evropu zachvátila první světová válka. Nemocniční sály vyměnil za západní frontu, kde měl své lékařské schopnosti využít v podmínkách, na které nemohla připravit žádná univerzita.

Po vypuknutí první světové války byl Noel Chavasse jako důstojník Royal Army Medical Corps mobilizován a na podzim roku 1914 odplul do Francie. Byl přidělen k 10. praporu King's (Liverpool Regiment), známému jako Liverpool Scottish – dobrovolnické jednotce složené převážně z mužů z Liverpoolu a okolí. Její příslušníci patřili mezi první vojáky teritoriální armády, kteří byli nasazeni na západní frontě.

Na rozdíl od pěšáků neměl Chavasse za úkol dobývat nepřátelské zákopy nebo se účastnit bojů v první linii. Jako praporní zdravotnický důstojník byl zodpovědný za veškerou lékařskou péči o několik stovek mužů svého praporu. Organizoval síť nosičů raněných, vybíral místa pro zřízení předsunutých obvazišť, ošetřoval zraněné přímo za první linií a rozhodoval, kteří vojáci mohou po ošetření pokračovat v boji a kteří musí být okamžitě evakuováni do polních nemocnic. V době velkých ofenziv šlo o nepřetržitou práci trvající desítky hodin. Ranění přicházeli po desítkách a často bylo nutné rozhodovat během několika minut.

Na jaře 1915 prošel se svým praporem druhou bitvou u Ypres. Zde Němci poprvé ve velkém měřítku nasadili chlor, čímž otevřeli novou kapitolu moderního válčení. Chavasse se vedle střelných a střepinových poranění začal setkávat také s vojáky, kteří se dusili po zásahu bojovým plynem, utrpěli těžké popáleniny dýchacích cest nebo oslepli. Medicína tehdejší doby na podobná zranění hledala účinnou léčbu teprve za pochodu.

Následující měsíce strávila jednotka střídavě v zákopech a v týlu. Život na frontě se řídil stále stejným rytmem – několik dnů v první linii, krátký odpočinek, další návrat do zákopů. Vlhkost, bahno, krysy a všudypřítomné vši byly stejně běžnou součástí služby jako dělostřelecké ostřelování. Lékaři navíc bojovali s nemocemi, které si dnes s moderní armádou spojujeme jen stěží. Úplavice, infekce ran nebo omrzliny vyřazovaly z boje tisíce mužů.

Tato každodenní zkušenosti z fronty vedly Chavasse k tomu, že začal otevřeně upozorňovat na nedostatky armádního zdravotnictví. Byl přesvědčen, že řadě úmrtí lze zabránit lepší organizací práce i důslednější prevencí. Kritizoval špatnou hygienu v zákopech, nedostatečnou péči o vojáky i zbytečné prodlevy při transportu raněných. Prosazoval rychlejší ošetření co nejblíže frontě, protože dobře věděl, že právě první hodiny po zranění často rozhodují o životě a smrti.

Stejně otevřeně vystupoval také proti podceňování pohlavních nemocí. Syfilis a kapavka představovaly pro britskou armádu překvapivě vážný problém a každoročně vyřazovaly z boje desetitisíce vojáků. Chavasse prosazoval větší důraz na prevenci i léčbu, přestože šlo o téma, o němž mnozí velitelé i politici raději mlčeli.

Nejvíce však předběhl svou dobu postojem k psychickým následkům války. Takzvaný „shell shock“ byl tehdy stále jen málo pochopeným jevem. Muži, kteří po dlouhém ostřelování ztratili schopnost mluvit, třásli se nebo nebyli schopni pokračovat v boji, byli často označováni za simulanty nebo zbabělce. Někteří skončili před vojenskými soudy, jiní byli potrestáni za údajnou zbabělost. Chavasse tento pohled odmítal. Tvrdil, že psychické zhroucení je skutečné zranění, které si zaslouží stejnou péči jako fyzické zranění v důsledku boje.

Stejnou rozhodnost projevoval i na bojišti. Během bojů u Hooge v Belgii v červnu 1915 opakovaně ošetřoval a zachraňoval raněné pod nepřátelskou palbou, za což obdržel Vojenský kříž (Military Cross). Krátce předtím byl povýšen do hodnosti kapitána a na konci roku 1915 byl navíc zmíněn v oficiálních depeších (Mentioned in Despatches) za svou službu na frontě. Už během prvního roku války tak patřil mezi nejrespektovanější zdravotnické důstojníky britské armády. Ani tato ocenění však zdaleka nepředstavovala vrchol jeho kariéry, ten měl přijít o rok později na krvavých bojištích na Sommě.

Léto roku 1916 přineslo britské armádě dosud největší ofenzivu celé války. Bitva na Sommě měla prolomit německou frontu, ulevit Francouzům svádějícím zoufalý boj u Verdunu a vrátit Dohodě iniciativu. Místo rychlého průlomu se však změnila v jednu z nejkrvavějších bitev vojenských dějin. Už první den ofenzivy, 1. července 1916, ztratila britská armáda téměř 58 000 mužů, z toho více než 19 000 padlých. boje se pak táhly další čtyři měsíce.

Na konci srpna dostal rozkaz k útoku také prapor Liverpool Scottish. Jeho cílem byla obec Guillemont, kterou Němci proměnili v pevnost tvořenou sítí zákopů, kulometných hnízd a dělostřeleckých postavení. Každý postup vpřed znamenal vysoké ztráty a zdravotníci měli práce více než kdy jindy. Pro Noela Chavasse začalo nejnáročnější období jeho dosavadní služby. Prakticky bez přestávky ošetřoval raněné přímo za první linií, často jen několik desítek metrů od německých pozic. Když se palba na chvíli utišila, vyrážel s nosiči raněných do země nikoho hledat muže, kteří zůstali ležet mezi zákopy. Mnozí byli zranění už celé hodiny a bez rychlé pomoci neměli šanci přežít.

Během jedné z těchto akcí jej zasáhla střepina dělostřeleckého granátu. Zranění však odmítl řešit a pokračoval v práci. Přes den ošetřoval raněné na otevřeném prostranství pod nepřátelskou palbou, často přímo na dohled německým pozicím. Následující noc strávil čtyři hodiny hledáním zraněných v zemi nikoho před nepřátelskými zákopy. Další den společně s jediným nosičem odnesl těžce raněného vojáka přibližně pět set metrů do bezpečí, přestože byli po celou dobu pod intenzivní dělostřeleckou palbou. Cestou jej zasáhla další střepina do boku, ani tentokrát však nepřerušil svou práci.

Ani tím jeho nasazení neskončilo. Téže noci vedl skupinu dvaceti dobrovolníků, s nimiž se znovu vydal mezi zákopy. Pouhých pětadvacet metrů od německých pozic vyprostili z kráteru tři těžce raněné vojáky. Zároveň pohřbili těla dvou padlých britských důstojníků a sesbírali jejich identifikační známky, přestože se po celou dobu pohybovali pod palbou kulometů i ručních granátů.

Podle oficiální citace během bojů zachránil život přibližně dvaceti těžce raněným vojákům, k nimž je třeba připočíst desítky dalších mužů, kteří prošli jeho obvazištěm. Britská armáda jeho mimořádnou statečnost ocenila Viktoriiným křížem (Victoria Cross), nejvyšším vyznamenáním za statečnost. V odůvodnění stálo, že jeho „odvaha a obětavost byly nade vší chválu“.

Vyznamenání převzal z rukou krále Jiřího V., ale sám je nikdy nepovažoval za svůj osobní triumf. Tvrdil, že pouze dělal práci, kterou od něj jeho povolání vyžadovalo. Po krátkém zotavení se proto vrátil ke svému praporu na západní frontě. O necelý rok později měl během bitvy u Passchendaele vykonat čin, který z něj udělal jediného muže první světové války oceněného dvěma Viktoriinými kříži.

V létě roku 1917 zahájila britská armáda třetí bitvu u Ypres, známější pod názvem Passchendaele. Jejím cílem bylo prolomit německou obranu ve Flandrech a obsadit strategické hřebeny v okolí města Ypres. Ambiciózní plán však ztroskotal na houževnaté německé obraně i počasí. Vytrvalé deště proměnily bojiště v nekonečné moře bahna, které pohlcovalo lidi, koně i dělostřelectvo. Mnoho raněných neumíralo na samotná zranění, ale proto, že se nedokázali z rozbahněných kráterů dostat včas.

Do ofenzivy byl nasazen také 10. prapor. Noel Chavasse zřídil předsunuté obvaziště jen kousek za první linií, odkud koordinoval ošetřování a odsun raněných. Už v prvních hodinách útoku jej však zasáhla střepina granátu do lebky. Zranění bylo natolik vážné, že mu kolegové nařídili okamžitou evakuaci, Chavasse ji odmítl.

Přes silné bolesti pokračoval v práci. Dva dny téměř bez přestávky ošetřoval raněné, organizoval jejich transport a opakovaně vyrážel do prostoru mezi zákopy hledat muže, kteří zůstali ležet v bahně pod nepřátelskou palbou. Podle svědků se pohyboval naprosto bez ohledu na vlastní bezpečnost a často se objevoval tam, kam se ostatní zdravotníci báli vstoupit.

Oficiální citace k udělení druhého Viktoriina kříže uvádí, že i přes vlastní těžké zranění nepřestal po dva dny vykonávat své povinnosti. Nejenže osobně ošetřoval nejtěžší případy, ale také neustále povzbuzoval své podřízené a organizoval záchranu dalších raněných. Jeho příklad měl podle armády zásadní vliv na morálku mužů i na počet zachráněných životů.

V průběhu bojů dopadl 2. srpna 1917 přímo na obvaziště německý dělostřelecký granát. Chavasse utrpěl devastující poranění břicha a dalších částí těla. Tentokrát už jej spolubojovníci odvezli do polní nemocnice v Brandhoeku. I přes veškerou péči lékařů o dva dny později, 4. srpna 1917, svým zraněním podlehl, bylo mu pouhých dvaatřicet let.

Britská armáda jeho čin ocenila posmrtným udělením druhého Viktoriina kříže. Noel Chavasse se tak stal jediným mužem první světové války, který získal Victoria Cross and Bar, tedy Viktoriin kříž udělený podruhé.

V závěru oficiální citace stálo, že jeho „mimořádná energie a inspirativní příklad byly rozhodujícím faktorem při záchraně mnoha raněných, kteří by jinak nepochybně zahynuli.“ Jen málokterá slova vystihují Chavassův život lépe. Do dějin nevstoupil jako muž, který bral životy, ale jako lékař, který je zachraňoval až do svého posledního dechu.

Noel Chavasse byl pohřben 8. srpna 1917 na vojenském hřbitově Brandhoek New Military Cemetery nedaleko belgického Ypres, jen několik kilometrů od míst, kde během posledních dnů svého života zachraňoval raněné. Pohřbu se zúčastnili jeho spolubojovníci z Liverpool Scottish i příslušníci zdravotnické služby, kteří dobře věděli, o jak mimořádného člověka britská armáda přišla.

Jeho smrt těžce zasáhla především rodinu, otec Francis James Chavasse přišel o syna, kterého přežil o dalších šest let. Jednovaječné dvojče Christopher, s nímž byl Noel od dětství nerozlučně spjat, pokračoval během války ve službě jako armádní kaplan. Také on prokázal mimořádnou statečnost a obdržel Vojenský kříž (Military Cross). Po válce se stal biskupem v Rochesteru a později převzal stejnou diecézi v Liverpoolu, kterou před ním vedl jejich otec. Po celý život se podílel na uchovávání bratrovy památky.

Posmrtně udělený druhý Viktoriin kříž převzali Chavassovi rodiče z rukou krále Jiřího V. Otec později při několika příležitostech připomínal, že jeho syn nikdy neusiloval o slávu ani vyznamenání a své činy považoval pouze za povinnost vojenského lékaře. Oba Chavassovy Viktoriiny kříže se dochovaly dodnes a patří mezi nejcennější exponáty plukovního muzea King's Regiment v Liverpoolu. Jeho jméno nesou ulice, školy, zdravotnická zařízení i vojenské budovy po celé Velké Británii. V Liverpoolu mu byla odhalena bronzová socha a připomínají jej také pamětní desky v Oxfordu, Liverpoolu i na dalších místech spojených s jeho životem.

Jedním z nejnavštěvovanějších míst zůstává jeho hrob v Brandhoeku. Na náhrobku jsou vytesány dva Viktoriiny kříže – připomínka ocenění, které v celé historii Britského impéria získali pouze tři lidé. Noel Chavasse zůstává jediným mužem první světové války, kterému bylo toto nejvyšší britské vyznamenání za statečnost uděleno dvakrát.

Více než sto let po své smrti je stále považován za jednu z nejvýznamnějších osobností vojenské medicíny. Ne kvůli hodnosti nebo počtu vyznamenání, ale proto, že opakovaně dokazoval, že úkolem lékaře je zachraňovat životy bez ohledu na vlastní bezpečí.

Právě tím se zapsal do dějin způsobem, který se během první světové války nepodařilo zopakovat nikomu dalšímu.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

https://www.britishlegion.org.uk/get-involved/remembrance/stories/noel-chavasse-vc-and-bar-ww1

https://www.liverpoolscottish.org.uk/index.php?page=captain-noel-chavasse-vc-and-bar-mc-ramc

https://www.spc.ox.ac.uk/about/history/chavasse-family

https://www.victoriacross.org.uk/bbchavas.htm

https://victoriacrossonline.co.uk/noel-godfrey-chavasse-vc-and-bar-mc/

https://www.lmi.org.uk/t-n-noel-chavasse

https://www.liverpoolscottish.org.uk/index.php?page=the-chavasse-memorial

https://news.liverpool.ac.uk/2012/01/13/chavasse-statue-finds-permanent-home-on-university-campus/