Článek
Donald Trump a jeho viceprezident JD Vance nepatří v Evropě k příliš oblíbeným postavám. Pravidelné měsíční hodnocení popularity amerického prezidenta v různých evropských zemích se v posledních měsících drží okolo 10-15 % procent příznivých názorů a 75 % a více nepříznivých. Určitou výjimkou je Dánsko, kde je to 3 % příznivých a 94 % nepříznivých a také Maďarsko, kde v jiných průzkumech Trumpovi důvěřovalo přibližně 31 % dotázaných, přičemž pozitivní pohled převládal především mezi voliči Orbána, zatímco voliči tehdejší opozice měli silně negativní pohled na Trumpa.
Pro JD Vance neexistují specifické průzkumy, ale lze logicky očekávat, že budou na podobné úrovni jako u jeho šéfa, obzvláště s ohledem na fakt, že Vance byl často tváří protievropských výpadů a je znám svým negativním pohledem na současnou podobu evropské politiky. Co více, ve Spojených státech je to aktuálně nejméně oblíbený viceprezident v historii země.
Obdobně jako v Maďarsku, také v ostatních zemích mají Trump a jeho lidé poněkud lepší hodnocení mezi voliči ideologicky blízkých stran, ale ani v těchto kruzích to není žádný zázrak. Stany jako francouzské Národní sdružení, německá AfD nebo Bratři Itálie sice v minulosti patřily k nejbližším politickým podporovatelům Trumpa v Evropě, ale ty doby už jsou dávno tatam. Představitelé těchto stran to samozřejmě dobře vědí a (až na výjimku stébel se chytajícího Orbána) snaží se od Trumpa různými způsoby distancovat.
Posledním takovým případem byla Giorgia Meloniová. S počátkem Trumpova druhého funkčního období byly jejich vztahy velmi vřelé. Meloniová byla jedinou evropskou premiérkou na Trumpově inauguraci, a ještě před ní ho navštívila v jeho sídle v Mar-a-Lago. Díky jejich přátelskému vztahu a pro jejich vzájemnou ideologickou blízkost si od Trumpa vysloužila nespočet pochval a byla jednu dobu považována za Trumpovu spojku v Evropě. Nicméně i tyto vřelé vztahy jsou již nejspíš nenávratně minulostí.
Nejdříve měla díky svému spojení zmírňovat Trumpův ekonomický tlak a nejhorší dopady cel. S eratickým Trumpem, který mění i velmi zásadní strategická rozhodnutí podle momentální nálady však její snaha k ničemu nevedla a Itálie trpěla jeho rozhodnutími stejně jako kdokoliv jiný. Ta menšina, která měla Trumpa stále v oblibě se ještě zmenšila po zahájení války v Iránu a prudkém zvýšení cen paliv a zrychlení inflace.
Jak už je uvedeno výše, to se odrazilo na jeho oblíbenosti mezi Italy a vzhledem k jejich skvělým vztahům, mělo negativní dopad také na italskou premiérku. Odrazem těchto nálad se minulý měsíc stal jeden z prvních významnějších neúspěchů italské premiérky, když italští voliči v referendu odmítli její reformu soudního systému. Podle pozorovatelů nešlo až tak obsah její reformy, ale spíše o odmítnutí mezi mladými voliči, kteří takto vyjádřili svou nechuť vůči její protrumpovské politice.
Neúspěšné referendum však zdaleka není jediné politické klání, na které musí myslet. V průběhu příštího roku čekají Itálii další volby. Zatím dost neobvykle se současná vláda drží stabilně, což je na italské poměry věc zcela mimořádná. Je však třeba plánovat do budoucna a začít se připravovat už nyní.
Podle nejnovějších volebních průzkumů by současná vládní koalice dokázala znovu ve volbách zvítězit a získat většinu, její náskok by už však zdaleka nebyl tak výrazný, jako v posledních volbách. Navíc je zřejmý pokračující trend poklesu preferencí v posledních měsících. Kromě obvyklé nespokojenosti s vládou, což je běžný jev ve všech zemích, se k problémům v zahraniční politice a rostoucím životním nákladům přidává také zpomalující ekonomika a růst státního dluhu. Velká část těchto problémů však má jednoho jmenovatele – politického spojence Donalda Trumpa. Americká válka s Íránem prodražuje paliva a zrychluje inflaci, americká cla zdražují italský export a zpomalují ekonomiku a jeho přístup vůči Evropě stahuje Meloniovou dolů.
A právě zde je třeba hledat příčinu aktuální roztržky mezi Meloniovou a Trumpem. Bylo třeba se od něj nějakým způsobem distancovat, obzvláště po posledních událostech. Meloniováje však dostatečně protřelá na to, aby to provedla podobně buransky, jak to má ve zvyku americký prezident. Ten jí však poskytl skvělou příležitost a díky své politické prozíravosti ji dokázala skvěle využít.
Vše samozřejmě začalo kritikou papeže, který vystupuje proti válce s Íránem a který je podle Trumpa slabý v zahraniční politice, nepostupuje dostatečně tvrdě proti zločinu a je příliš woke. Korunu tomu pak Trump nasadil svým obrazem v podobě Mesiáše vytvořeným pomoci AI. V tu chvíli se ani nemusela pouštět do přímého sporu s americkým prezidentem. V silně katolické Itálii se prostě jen zastala hlavy římskokatolické církve, čímž samozřejmě na sebe okamžitě přivolala Trumpův hněv.
Od té chvíle se věci odehrávaly tak, že by je snad ani nemohli mít společně s Trumpem lépe domluvené. Okamžitě jí vyčetl nedostatek podpory jeho akcím na Blízkém východě, zbabělost a odmítání spolupráce s Izraelem (to poté co Itálie odmítla prodloužit smlouvu o vojenské spolupráci) a prohlásil, že jejich vztahy nejsou, jak bývaly. Ten přesně ty věci, které si její voliči prostě přejí slyšet.
Je samozřejmě možné, že se tento útok na popularitě premiérky příliš neprojeví nebo, že půjde pouze o krátkodobý růst, který zase rychle pomine. Příklady z minulosti, jako byla například hádka Zelenského s Trumpem a Vancem v Bílém domě v únoru 2025, ukazují, že mohou mít velmi výrazný vliv v těžkou chvíli. Tlak jednoduše vyvolává protitlak.
Politička na tyto výpady znovu nereagovala. Přece jenom pořád musí vyvažovat mezi vztahy s důležitým obchodním a politickým partnerem, byť se jedná o neustále názory měnícího Trumpa a vlastní politikou na domácí půdě. Zdá se však, že jí Trump pomohl ulehčit. Lze si jen těžko představit, že by po současných sporech mezi Trumpem a JD Vancem na jedné straně a Meloniovou a papežem (a celým světem) na druhé, přišel polibek smrti v podobě podpory amerických politiků těm evropským.
PS: Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, budu rád za like, sledování nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl a motivuje mě pokračovat dál.
