Článek
Ruská válečná loď připlula k britským břehům, vyzvala plavidlo Royal Navy, aby se vzdálilo, a poté zahájila palbu ostrou municí. Takto podaná zpráva zní jako popis námořní konfrontace, při níž museli Britové ustoupit před ruskou fregatou. Přesně tak ji také bylo možné prodávat ruskému publiku a podobně dramatický obraz nabízely i titulky některých západních a českých médií. Ve skutečnosti šlo o krátké cvičení v mezinárodních vodách, které proběhlo pod nepřetržitým dohledem britských lodí a letadel. Ruské námořnictvo tím mnoho nového nepředvedlo, zato kremelská propaganda získala téměř dokonalý materiál.
Ještě výmluvnější je přitom samotná fregata Neustrašimyj. Loď postavená na konci existence Sovětského svazu kdysi kotvila v britských přístavech, cvičila se státy NATO a s Brity společně bojovala proti pirátům. Dnes její příběh připomíná, jak hluboce se změnilo Rusko, jeho vztahy se Západem i stav jeho námořnictva.
Ruská fregata pálila ostrými u britských břehů
Zpráva na první pohled působila téměř jako začátek vážného námořního incidentu. Ruská válečná loď připlula k britským břehům, namířila dělo a zahájila palbu ostrou municí. V době mimořádně napjatých vztahů mezi Londýnem a Moskvou nebylo potřeba mnoho dalšího, aby média zaplnily dramatické titulky o ruské fregatě střílející nedaleko pobřeží.
Fregata Neustrašimyj zahájila cvičení v pondělí 20. července přibližně 40 námořních mil, tedy asi 74 kilometrů, jižně od přístavního města Plymouth. Z hlavního palubního kanonu ráže 100 milimetrů střílela ostrou municí a celé cvičení trvalo přibližně půl hodiny. Stručný popis události mohl snadno vyvolat dojem, že ruské námořnictvo bez varování pálilo prakticky nadohled od Velké Británie, skutečnost však byla méně dramatická.
Ruská loď se nenacházela v britských teritoriálních vodách, ale na volném moři, samotné provedení cvičení proto nebylo porušením britské svrchovanosti ani mezinárodního práva. Ruská posádka před zahájením střelby oznámila svůj záměr britské hlídkové lodi HMS Tyne a požádala ji, aby se kvůli bezpečnosti vzdálila, Britové následně zaujali přibližně pětimílový odstup a pokračovali v monitorování fregaty. Palba začala kolem půl desáté dopoledne a po třiceti minutách skončila. Neustrašimyj pokračoval v plavbě, zatímco dohled nad ním po HMS Tyne později převzala další britská hlídková loď HMS Mersey. Royal Navy tak o pohybu ruského plavidla vědělo a sledovalo ho po celou dobu.
Neznamená to samozřejmě, že šlo o úplně běžnou a bezvýznamnou událost, náhlé oznámení ostrých střeleb v blízkosti cizího pobřeží je neobvyklé, zejména v oblasti navazující na jeden z nejrušnějších námořních koridorů světa. Podobná cvičení se zpravidla plánují s větším předstihem a provádějí v místech, kde méně komplikují civilní plavbu.
Přesto je celá situace mnohem méně dramatická, než by se na první pohled z mediálních titulků mohlo zdát. Neustrašimyj nevplul do britských vod, nestřílel směrem k pobřeží a nepřekvapil Royal Navy nepřipravené. Šlo o předem oznámené cvičení v mezinárodních vodách, nikoli o námořní střet, dramatický obraz celé události vznikl až způsobem, jakým byl následně převyprávěn.
Ruské námořnictvo mnoho nezískalo…
Pro posádku Neustrašimého samozřejmě nešlo o úplně zbytečnou půlhodinu, námořníci si procvičili přípravu kanonu, komunikaci před zahájením palby i samotnou střelbu na moři. Z vojenského hlediska však Rusko nepředvedlo žádnou novou schopnost a poměr sil se nijak nezměnil. Střílet z palubního děla dokázala fregata dávno předtím, nepronikla nepozorovaně k britskému pobřeží, neunikla sledování a nedonutila Royal Navy změnit své plány.
Ostrá střelba zároveň něco stojí. Loď spotřebovala palivo a munici, její technika nasbírala další provozní hodiny a po cvičení musela posádka provést kontroly kanonu i dalších systémů. To všechno je běžná součást výcviku a žádné námořnictvo se bez podobných nákladů neobejde. V tomto případě však Rusko za vynaložené prostředky získalo pouze potvrzení, že posádka dokáže provést předem připravenou střelbu v klidných podmínkách a bez odporu protivníka.
Jednorázově vypálit několik granátů navíc není totéž jako prokázat skutečnou námořní převahu. Ta by vyžadovala schopnost udržet v oblasti větší svaz lodí, dlouhodobě jej zásobovat, chránit před útokem a v případě potřeby nahradit poškozená nebo porouchaná plavidla. Neustrašimyj ukázal, že stále dokáže připlout a vystřelit. Neprokázal však, že by za ním stála flotila schopná dlouhodobě ovládnout prostor před britským pobřežím.
Cvičení probíhalo pod dohledem britských lodí a francouzského vojenského letounu. Západní síly tak mohly sledovat ruskou komunikaci, rychlost přípravy, průběh střeleb i následné chování fregaty. Každá demonstrace síly prováděná přímo před očima protivníka zároveň poskytuje informace také jemu. Rusko tak vojensky získalo především krátké procvičení posádky. Mnohem cennější výsledek na něj čekal v médiích a na sociálních sítích.
…zato propaganda získala spoustu
Stačilo správně popsat několik minut před zahájením střelby. Ruská fregata oznámila, že hodlá použít ostrou munici, a vyzvala HMS Tyne, aby se vzdálila. Britská loď požadavek respektovala. V námořním provozu šlo o bezpečnostní opatření, v propagandistickém podání však mohla tatáž situace vypadat jako rozkaz, kterému se Royal Navy podřídilo.
Takový obraz nevznikal pouze na ruském internetu. Také některá česká média zvolila titulky, které nabízely nejdramatičtější možný výklad ještě před otevřením článku. Novinky například napsaly: „Odplujte, nacvičujeme ostrou střelbu, vyzvali Rusové u anglických břehů. Britové poslechli.“ Voxpot zase uvedl, že ruská loď vyzvala HMS Tyne, „aby se stáhla“.
Samotné texty sice většinou vysvětlovaly, že cvičení proběhlo legálně v mezinárodních vodách, titulek už však vytvořil působivější příběh. Rusové vydali příkaz, Britové ustoupili a Královské námořnictvo pouze přihlíželo, když ruská fregata zahájila palbu.
Propaganda přitom nemusí celou událost vymyslet. Stačí vybrat několik pravdivých údajů, vypustit jejich kontext a seřadit je tak, aby vznikl požadovaný obraz. Neustrašimyj skutečně připlul k Británii, vyzval britskou loď, aby se vzdálila, a potom zahájil ostrou střelbu. Teprve chybějící vysvětlení z toho vytváří domnělou potupu Royal Navy.
Pro ruské publikum jde o téměř dokonalý materiál. Země vyčerpaná válkou na Ukrajině vyslala válečnou loď až k britským břehům a před očima protivníka zahájila palbu. Z půlhodinového cvičení bez většího vojenského významu tak může vzniknout obraz návratu velmoci, před níž ustupuje i někdejší vládkyně světových moří.
Nic nového pod sluncem
Ruská fregata střílející poblíž britských břehů působí jako neobvyklá provokace, samotný děj však není ničím novým. Válečné lodě a letadla se v blízkosti území protivníka pohybovaly po celou dobu studené války. Obě strany pořádaly rozsáhlá cvičení, testovaly reakce druhého tábora a současně vysílaly politický vzkaz: dokážeme se k vám přiblížit a jsme připraveni bojovat.
Sovětský svaz například v dubnu 1970 uspořádal globální námořní cvičení Okean, do něhož se podle západních odhadů zapojilo více než 200 plavidel operujících v Atlantiku, Tichém oceánu, Středozemním moři i dalších oblastech. Další rozsáhlé cvičení stejného názvu následovalo v roce 1975. Moskva jimi dokazovala, že její námořnictvo už není omezeno na obranu vlastního pobřeží a dokáže působit na hlavních světových námořních trasách.
Podobně postupovalo NATO. V severním Atlantiku a Norském moři nacvičovalo přesun amerických posil do Evropy, ochranu konvojů a obranu skandinávských států. Cvičení Northern Wedding 1978 mělo ověřit schopnost rychle dopravit vojáky a techniku do Norska a Dánska. V Baltském moři se od počátku sedmdesátých let konal BALTOPS. NATO manévry označovalo za obranné, Sovětský svaz je považoval za přípravu na válku poblíž svých základen.
Stejný vzorec přežil konec studené války, například v roce 2018 se přibližně 50 tisíc vojáků, 250 letadel a 65 lodí zapojilo do cvičení Trident Juncture v Norsku, severním Atlantiku a Baltském moři. NATO jej prezentovalo jako prověrku schopnosti bránit členské státy, zatímco ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ho označoval za vysoce agresivní.
Podobně Moskva reagovala na cvičení Sea Breeze v Černém moři. V roce 2021 požadovala jeho zrušení, varovala před zvyšováním napětí a obviňovala NATO z vojenského tlaku podél ruských hranic, současně však sama na okupovaném Krymu pořádala vlastní manévry s bojovými letouny a systémy protivzdušné obrany.
Každá strana tak označuje vlastní cvičení za obranná, nutná a zcela legální, zatímco stejné počínání protivníka popisuje jako agresi a provokaci. Také palba Neustrašimého zapadá do tohoto starého scénáře. Rusko ukázalo, že dokáže vyslat fregatu k britskému pobřeží Británie zase předvedla, že o ní ví a po celou dobu ji kontroluje. Největší význam proto neměly vystřelené granáty, ale obraz, který si z celé události každá strana vytvořila.
Neustrašimyj jako odraz Ruska a jeho námořnictva
Fregata Neustrašimyj je pro podobnou demonstraci síly skvělým symbolem. Vznikla jako ambiciózní projekt skomírajícího Sovětského svazu, do služby vstoupila v době postsovětského chaosu, později se účastnila společných cvičení se státy NATO a spolupracovala s britskými námořníky. Po anexi Krymu strávila téměř deset let v opravě, kterou komplikovala závislost na ukrajinských motorech. Její historie tak v mnohém kopíruje proměnu Ruska i jeho flotily.
Kýl lodi byl položen v kaliningradské loděnici Jantar v březnu 1987, ještě za vlády Michaila Gorbačova. Na vodu byla spuštěna v květnu následujícího roku a zkoušky zahájila na konci roku 1990. Neustrašimyj měl být prvním plavidlem nové třídy sovětských fregat projektu 11540 Jastreb, určených především k vyhledávání a ničení ponorek. Sovětské námořnictvo původně počítalo se sedmi loděmi, které měly nahradit starší konstrukce a doprovázet jeho svazy v Baltském moři i oceánech. Rozpad Sovětského svazu však přišel dříve, než mohl být plán uskutečněn a z plánované série byly nakonec dokončeny pouze dvě.
Většina stavby Neustrašimého proběhla ještě za existence SSSR, ruskou válečnou vlajku nad ním však vztyčili až v lednu 1993. Loď tak vstupovala do služby ve flotile, jež zdědila obrovské sovětské ambice, ale neměla peníze ani kapacity k jejich naplnění. Rusko převzalo množství lodí, základen a rozestavěných projektů. Mnohem obtížněji je ovšem dokázalo udržovat a nahrazovat.
Neustrašimyj v následujících dekádách prožil poměrně aktivní kariéru. V devadesátých letech navštívil německý Kiel a později se účastnil mezinárodních cvičení v Baltském moři. Ruské lodě se zapojovaly do manévrů BALTOPS, jejich posádky nacvičovaly součinnost s námořnictvy států NATO a připlouvaly na přátelské návštěvy do západních přístavů.
V červnu 2003 Neustrašimyj zakotvil přímo v Londýně během státní návštěvy Vladimira Putina v Británii. Na jeho palubu vstoupil ruský prezident, aby tam podepsal několik mezinárodních dohod. Putin tehdy britské námořnictvo označil za vzor významné námořní mocnosti a spolupráci Ruska s NATO na moři za dobrou věc, kterou je třeba dále rozvíjet.
Dalším odrazem rusko-západních vztahů byla mise u pobřeží Somálska v roce 2008. Neustrašimyj tam chránil mezinárodní lodní dopravu před piráty a v Adenském zálivu spolupracoval také s britskou fregatou HMS Cumberland. Ruská a britská posádka tehdy měly společného protivníka i společný zájem na bezpečnosti námořních tras.
Kromě toho se účastnil množství dalších kulturních, historických a diplomatických akcí po celé Evropě a opakovaně navštěvoval přístavy států NATO.
Potom přišel rok 2014. Rusko obsadilo Krym, vztahy se Západem se začaly rychle rozpadat a Neustrašimyj zamířil do loděnice na plánovanou generální opravu. Ta se nakonec protáhla téměř na desetiletí. Jedním z hlavních problémů byly jeho plynové turbíny vyrobené na Ukrajině. Sovětský vojenský průmysl byl rozložen mezi několik republik a značná část schopností potřebných pro pohon velkých válečných lodí zůstala po roce 1991 v ukrajinském Mykolajivu. Dokud spolu obě země obchodovaly, nebyl to pro Moskvu problém, po anexi Krymu však Ukrajina vojenskou spolupráci zastavila.
Termíny dokončení opravy se opakovaně posouvaly a námořnictvo loď převzalo zpět teprve v dubnu 2023, fregata tak strávila přibližně devět let v loděnici. Když do ní vplula, Rusko právě zahájilo konflikt s Ukrajinou, když ji konečně opustila, obě země už vedly otevřenou válku a Moskva bombardovala stát, jehož průmysl kdysi pomáhal pohánět její válečné lodě.
Přerušení dodávek ukrajinských turbín se netýkalo pouze Neustrašimého. Zpozdilo stavbu několika novějších ruských fregat a část rozestavěných plavidel Moskva nakonec nedokončila pro své vlastní námořnictvo, ale přesměrovala k prodeji Indii. Rusku se postupně podařilo vyvinout vlastní náhrady pro některé projekty, ztracené roky však ukázaly slabiny průmyslu, který nedokázal nahradit důležité části někdejšího sovětského systému.
Mezitím se ruská hladinová flotila dostávala pod stále větší tlak. V Černém moři dokázala Ukrajina bez vlastního srovnatelného námořnictva poškodit nebo zničit značnou část ruských plavidel a donutit Moskvu přesunout řadu lodí ze Sevastopolu. Ruská flotila přišla o část úderných, výsadkových a podpůrných kapacit a v západní části Černého moře už se téměř ani nepokouší operovat.
Rusko samozřejmě nadále disponuje jadernými ponorkami, střelami s plochou dráhou letu a snaží se stavět a vyvíjet také nové fregaty, korvety a další menší plavidla. Problémy hladinové flotily však přetrvávají a Rusko ztrácí schopnost vyvíjet, stavět a udržovat velká hladinová plavidla. Jeho flotila se proto stále spoléhá na řadu lodí navržených nebo postavených Sovětským svazem, zatímco starší plavidla musí sloužit déle, než jejich konstruktéři původně očekávali.
I proto je Neustrašimyj tak přesným obrazem dnešního Ruska. Vznikl z velkého sovětského plánu, z něhož většina zůstala nedokončena. Do služby vstoupil v chudé a oslabené zemi, později pomáhal vytvářet obraz Ruska jako partnera Západu, a nakonec se na dlouhá léta zastavil v docích kvůli motorům ze země, kterou Moskva napadla.
V současnosti je fregata Neustrašimyj ve službě již přes třicet let, z toho však téměř třetinu strávil čekáním na opravy. Loď mezitím přinejmenším morálně zastarala za plavidly ve službách jiných států. Její hodnota jako bojového plavidla bezesporu postupně klesá, jak však ukázaly poslední dny, ve správnou chvíli si dokáže udržet alespoň hodnotu propagandistickou.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-odplujte-nacvicujeme-ostrou-strelbu-vyzvali-rusove-u-anglickych-brehu-britove-poslechli-40588992
https://www.voxpot.cz/live-feed/36514/ruska-valecna-lod-strilela-u-britskeho-pobrezi-v-den-nastupu-noveho-premiera
https://www.reuters.com/world/europe/new-uk-defence-minister-calls-russias-military-exercise-off-uk-coast-2026-07-21/
https://ria.ru/20030624/398386.html
https://www.theguardian.com/world/2008/nov/12/somalia-russia
