Článek
Vyjádření, že se situace mění z hodiny na hodinu je nejspíš až příliš slabé označení pro dění posledních dnů. Ještě den zpět se zdálo, že velmi stabilní génius bude opět tlačit Ukrajinu ke kapitulaci před Ruskem. Ale ještě ani nestihl editor zkontrolovat a schválit můj předchozí článek a už tu máme několik zvratů jak z mexické telenovely.
První den po úniku mírového plánu se zdálo, že jen Rusové narychlo přeložili své požadavky z roku 2022 do angličtiny a v rohu přepsali datum na současné. Ale vzápětí, co začala mediální kritika ze všech stran a „nový“ „mírový“ plán odmítli takřka všichni včetně Rusů samotných, zapojil se i Trump sám s tím, že plán není konečný a je pouze výchozím bodem pro jednání. A mezitím propálili republikánští senátoři, že je ministr zahraničí Rubio dříve ujišťoval, že plán nereprezentuje americkou pozici a je pouze ruským seznamem přání, zatímco Rubio zatím stále trvá na tom, že plán vznikl v USA. Pokud bych měl nějakým způsobem shrnout současné dění a jeho výsledek – slyšíme spoustu šumu, jednání probíhají, ale zdá se, že nikdo nic neví a vše se opět změní, jen co Trump dorazí z golfového hřiště. Celá situace však může mít nečekané vítěze – Ukrajinu, a především pak Volodymyra Zelenského.
Pomáhá Trump Zelenskému, když to nejvíc potřebuje?
Pokrytí aktuálních témat ze strany médií a pozornost diváků jsou samozřejmě omezené, a proto se vždy zákonitě pro danou chvíli vyprofiluje několik málo hlavních témat. Během dní a týdnů před současnou mediální smrští to v případě Ukrajiny většinou nebyly pozitivní zprávy. Pravidelně přicházely zprávy u úspěšných zásazích rafinérií a další ropné infrastruktury, ale mnohem častěji zaznívaly obavy z ruského postupu, především v okolí Pokrovsku a Myrnohradu a pak také obrovský skandál v souvislosti s korupcí v nejbližším okolí Zelenského.
Druhá jmenovaná událost představuje obrovský problém pro Zelenského a celou ukrajinskou vládu. V době, kdy počet dezercí údajně přesahuje počet 40 000 měsíčně a celá země se chystá na obtížnou zimu bez elektřiny v důsledku ruských útoků na energetickou infrastrukturu, odhalil protikorupční úřad NABU síť, ve které mělo zmizet cirka 100 milionů dolarů, původně určených právě na obranu a obnovu zničené energetické sítě. V důsledku odhalení odstoupilo několik ministrů a další lidé v prezidentově okolí byli zatčeni nebo stihli na poslední chvíli uprchnout.
Celá situace má obrovský potenciál podkopat důvěru Ukrajinců ve vedení země, a ještě zhoršit už tak oslabenou morálku vojáků na bojišti. Navíc se zákonitě odrazí na další podpoře ze zahraničí. Co na tom, že celý skandál odhalili sami Ukrajinci a ukrajinská veřejnost se sama dokázala v létě postavit proti snaze u omezení protikorupčního úřadu NABU. Většina čtenářů nejspíš pomine tyto nuance, zvláště uprostřed mediální masáže s titulky o „zlatých záchodech zkorumpovaných spojenců Zelenského.“
S klesající veřejnou podporou pro ukrajinskou věc pak stěží přesvědčí evropští politici o nutnosti dalšího navyšování nebo udržování pomoci Ukrajině. Navíc když ještě sami pamatují, jaký tlak museli na Zelenského vyvinout, aby odmítl zákon omezující NABU. Vše tak vypadalo jako další hřebíček do rakve ukrajinského odporu proti ruské agresi. Dokud ovšem neunikl do médií mírový plán a veškerá pozornost se (alespoň prozatím) obrátila k němu.
Americký chaos překrývá všechno ostatní
Korupční kauza ještě není kompletně uzavřena, ale je jasné, že zasahovala do nejvyšších míst a nejbližších kruhů Zelenského. Buď o všem sám věděl a proti korupci nezasáhl nebo ho i jeho nejbližší okolí využívá pro krytí svých špinavých kšeftů. Zákonitě se tedy dostal pod palbu kritiky. Objevily se dokonce spekulace, že celý mírový plán připravili Rusové právě nyní, ve chvíli Zelenského největší slabosti. Pokud tomu tak skutečně je, možná už se začínají chytat za hlavu, protože nejen, že se ukrajinské kapitulace nedočkají, mediální šum spojený s mírovým plánem a reakce ukrajinských spojenců pomohla vše (na čas) zakrýt.
USA hlásicí se k plánu, který by pro Ukrajinu znamenal fakticky kapitulaci donutily evropské lídry, aby se za Ukrajinu postavili jako jeden muž a podpořili ji. Ze Zelenského se rázem namísto potencionálního korupčníka stal hrdina čelící z jedné strany Putinovi, z druhé Trumpovi.
Poslední jmenovaný tomu sám přispíval svými výpady v médiích a na sociálních sítích. Jeho lži o neprojeveném vděku Ukrajinců za americkou pomoc a zpochybňování kroků jeho předchůdce v prezidentské funkci jsou už evergreenem, na který jsou všichni zvyklí. Je to mediálně vděčné téma přitahující pozornost, ale skutečný materiální dopad tyto útoky nemají. Zajímavé je také to, že Trump obvinil Ukrajinu, Zelenského a další z lecčeho, ale ve svých vyjádřeních příliš neakcentoval jinak velmi vděčné téma korupce. A jak se už v minulosti ukázalo po nepovedeném jednání v Bílém domě, výpady Trumpa a jeho administrativy proti Zelenskému dokázaly přinést podporu ukrajinskému prezidentovi nejen v zahraničí, ale co je možná ještě důležitější, především na domácí půdě.
Je tak docela dobře možné, že co na první pohled vypadalo jako velmi obtížná situace, ze které nemá Ukrajina uspokojivé východisko a musí volit mezi ztrátou důstojnosti a ztrátou blízkého spojence, nakonec naopak pomůže překonat kritickou dobu po odhalení skandálu a odvést pozornost k otázce ukrajinského odporu a přežití. Na pozadí mediálního šumu zároveň zapadly zprávy o zvýšeném tlaku Američanů na Rusko v podobě zpřísněných sankcí a útoku dalekonosnými zbraněmi na ruském území.
Nepřekvapilo by mně tedy nakonec, pokud by ukrajinští vyjednavači ve spolupráci s jejich evropskými kolegy dokázali vyjednat mnohem lepší podmínky, zahrát věc do ztracena nebo ještě lépe – předložit plán, který by odsouhlasil sám skvělý vyjednavač, jen aby ho následně shodili ze stolu Rusové, kvůli čemuž budou vzápětí potrestání dalším zpřísněním ekonomických sankcí a ukrajinskými útoky s využitím amerických zbraní.
