Článek
Píše se rok 1704. Nekonečný Pacifik se rozprostírá na všechny světové strany, vlny narážejí na skalnaté pobřeží malého vulkanického ostrova zvaného Más a Tierra, ležícího přibližně 670 kilometrů západně od chilského pobřeží. Na břehu stojí vousatý, svalnatý Skot v roztrhaném oblečení, s puškou v ruce a pohledem upřeným na loď, která právě zvedá kotvy a pomalu mizí za obzorem. Muž se jmenuje Alexander Selkirk a právě se dobrovolně, i když toho začal okamžitě litovat, nechal vysadit na neobydleném ostrově uprostřed ničeho. Začíná tím čtyři roky a čtyři měsíce absolutní izolace, které ho později proslaví po celém světě a stanou se hlavní a reálnou inspirací pro slavný román Daniela Defoea Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoa.
Život Alexandra Selkirka
Alexander Selkirk (někdy zapisovaný podle rodného příjmení Selcraig) se narodil v roce 1676 v malé rybářské a obchodní vesnici Lower Largo v kraji Fife ve Skotsku. Byl sedmým synem místního obuvníka a koželuha Johna Selcraiga a jeho ženy Euphan Mackie. Už od raného věku se u Alexandra projevovala jeho hádává a bouřlivá povaha.
Už v devatenácti letech se dostal do konfliktu s církevními úřady – místní náboženské představenstvo ho obvinilo z neslušného chování v kostele, což mohlo zahrnovat rvačku nebo jiné prohřešky proti mravům. Byl předvolán k vysvětlení svého chování, ale namísto toho raději uprchl na moře. V roce 1695 se stal námořníkem a brzy se přidal k bukanýrům, tedy k námořním lupičům, kteří se od ostatních pirátů lišili hlavně tím, že v době války o španělské dědictví dostávali od britské koruny povolení napadat španělské lodě a kolonie.
Selkirk se rychle vypracoval díky svému matematickému talentu, výborné orientaci a zručnosti v navigaci. V roce 1703 se stal hlavním navigátorem na šestnáctidělové Cinque Ports o výtlaku devadesát tun. Loď vyplula na výpravu do Jižního Pacifiku pod velením mladého kapitána Thomase Stradlinga, který měl tehdy pouhých jednadvacet let. Celá expedice byla součástí větší flotily vedené slavným kapitánem Williamem Dampierem, ale brzy se oddělila.
Cesta byla katastrofální. Cinque Ports utrpěla v bojích se Španěly těžké poškození, trup byl prožírán červotočem, posádka trpěla kurdějemi a dalšími nemocemi a do trupu lodi neustále pronikala vody. Selkirk který uměl přesně měřit a počítat, jasně viděl, že loď se na zpáteční cestě téměř jistě potopí. Když v září 1704 zakotvili u souostroví Juan Fernández pro doplnění vody a zásob, Selkirk se rozhodl jednat. Po prudké hádce s kapitánem prohlásil, že raději zůstane sám na ostrově, než aby riskoval jistou smrt na palubě. Stradling to vzal doslova a s radostí. Selkirk si směl vzít jen to nejnutnější: oblečení, přikrývku, pušku s omezeným množstvím prachu a olova, nůž, sekeru, hrnec na vaření, Bibli, trochu tabáku, dýmku a několik navigačních pomůcek. Loď odplula. Selkirk okamžitě litoval, když sledoval, jak se veslaři vzdalují, a zoufale křičel, aby se vrátili, ale kapitán Stradling ho odmítl vzít zpět na palubu.
Možná to však bylo nakonec štěstí, protože o budoucím osudu Cinque Ports měl pravdu. Loď později ztroskotala u pobřeží dnešní Kolumbie na vulkanickém ostrově Malpelo. Kapitán Stradling a několik málo mužů jeho posádky přežili, byli však zajati Španěly, odvezeni do města Lima, kde strávili čtyři roky v tvrdém španělském žaláři.
Život na ostrově
První měsíce byly pro něj peklem. Držel se blízko pobřeží, živil se humry, kraby a rybami, které chytal rukama nebo improvizovanými sítěmi. Aby si udržel mentální zdraví, četl donekonečna Bibli, zpíval žalmy a vyhlížel plachty na obzoru. Osamělost ho málem zlomila, podle pozdějších výpovědí zvažoval sebevraždu, hlad ho trýznil, ale zároveň ho paradoxně udržoval v bdělosti. Postupně se ale začal přizpůsobovat drsné realitě. Ostrov nebyl úplně pustý, Španělé sem v minulosti vysadili kozy, které se rychle zdivočely, přibyly krysy a divoké kočky. Selkirk si postavil dvě chaty ze dřeva a listí, jednu na spaní, druhou na vaření a skladování. Naučil se chytat kozy, nejprve střílel, když mu došel prach, honil je pěšky po skalnatých svazích, až se stal tak rychlý a vytrvalý, že je dokázal během několika minut dostihnout a zabít nožem. Pil kozí mléko, jedl maso, z kůží si šil oblečení, kalhoty, čepice i boty. Ochočil si divoké kočky, které mu pomáhaly hubit krysy, jež mu jinak ničily zásoby a v noci lezly po těle.
Ostrov Robinsona Crusoe (původně Más a Tierra)
Aby si udržel duševní i fyzické zdraví, zavedl si přísný denní režim. Každý den četl Bibli, modlil se, zpíval žalmy, udržoval oheň, opravoval oblečení a nářadí. Postavil si malou zahrádku s divokými bylinami. Ostrov několikrát navštívili Španělé, Selkirk se však musel skrývat v horách, protože by ho buď zabili jako nepřítele, nebo odvlekli do otroctví. Jednou unikl střelbě jen o vlásek, když se schoval v jeskyni. Po čtyřech letech a čtyřech měsících už vypadal jako divoch – dlouhé vousy a vlasy, šaty a obuv ze kozích kůží, opálená kůže, ale fyzicky byl v mnohem lepší kondici než před exilem. Žádný alkohol, přirozená strava a neustálý pohyb ho zocelily.
Ilustrace z knihy The Life and adventures of Alexander Selkirk, the real Robinson Crusoe
Dne 1. února 1709 se u ostrova objevily dvě britské korzárské lodě – Duke a Duchess – pod velením kapitána Woodese Rogerse. Selkirk na vrcholu kopce zapálil velký signální oheň. Když posádka přistála, našla muže, který sice vypadal jako divoch, ale mluvil anglicky a byl schopen normální konverzace. Kapitánem na lodi Duke byl William Dampier, který Selkirka znal z předchozí výpravy a zaručil se za něj. Rogers ho později ve své knize A Cruising Voyage Round the World popsal jako „guvernéra ostrova“ – fyzicky neobyčejně zdatného, duševně vyrovnaného a okamžitě připraveného k práci. Selkirk se stal navigátorem a později i velitelem jedné z lodí flotily. Do Anglie se vrátil v říjnu 1711 s asi 800 librami, na tehdejší dobu značným jměním.
Jeho příběh se šířil rychlostí blesku. Rogers ho detailně popsal ve své knize z roku 1712, esejista Richard Steele s ním připravil interview pro časopis The Englishman. Daniel Defoe, tehdy už známý novinář a spisovatel, tyto texty znal. V dubnu 1719 vydal román Život a podivuhodná dobrodružství Robinsona Crusoa. Kniha se stala okamžitým bestsellerem Defoe si ze Selkirkova osudu vzal základní kostru: dobrovolné opuštění na pustém ostrově, dlouhou samotu, přežití díky vynalézavosti, lov koz, ochočení zvířat i duchovní rozměr díky Bibli. V mnoha dalších aspektech se však příběh románu dramaticky odlišuje. Crusoe je na ostrově 28 let, prožívá bouři a ztroskotání, setkává se s domorodci a získává sluhu a společníka Pátka, bojuje s piráty a kanibaly. Selkirk byl drsný, hádavý námořník a korzár, Crusoe je spíš puritánský a přemýšlivý člověk.
Zachráněný Selkirk nastupuju na palubu lodi Duke
Přesto zůstává Selkirk hlavním reálným předobrazem. V roce 1966 chilská vláda přejmenovala Más a Tierra na Robinson Crusoe Island a sousední ostrov na Alejandro Selkirk Island. Na ostrově dodnes existují stopy – jeskyně, kde údajně bydlel, vyhlídka s pamětní deskou z roku 1869.
Sám Selkirk se už nikdy plně nepřizpůsobil životu na pevnině. Krátce po návratu se oženil (měl dvě ženy, které se o něj později soudily), ale v roce 1720 se vrátil na moře jako důstojník Královského námořnictva. Zemřel 13. prosince 1721 na palubě lodi Weymouth u západoafrického pobřeží na tropickou horečku. Bylo mu pouhých 45 let.
Alexander Selkirk nebyl romantický hrdina z knihy. Byl tvrdohlavý, impulsivní Skot, který si raději vybral samotu než jistou smrt na rozpadající se lodi. Přežil díky houževnatosti, inteligenci, fyzické zdatnosti a nezlomné disciplíně. Jeho příběh pomohl zrodit jednu z nejslavnějších postav světové literatury – Robinsona Crusoa, věčného symbolu lidské samostatnosti, vnitřní síly a přežití navzdory všem okolnostem.
Zdroje:
https://education.nationalgeographic.org/resource/rescue-real-life-robinson-crusoe/
https://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Selkirk
https://www.britannica.com/biography/Alexander-Selkirk
https://dvojka.rozhlas.cz/alexander-selkirk-skutecny-robinson-crusoe-prozil-na-opustenem-ostrove-roky-jen-9400019
