Raketová krize, o které jste nejspíš nikdy neslyšeli. Ta kyperská.

Když v únoru 2022 vpadlo Rusko naplno na Ukrajinu, po celém světě se zvedla vlna podpory napadené zemi. Zpočátku se jednalo především o humanitární pomoc v civilní rovině, postupně však přibývalo také vojenské pomoci. Zprvu šlo především o lehké pěchotní zbraně, ale postupně další a další státy přispěly také těžkou technikou a složitými vojenskými systémy. Řada zemí tak přispěla především starší sovětskou či postsovětskou technikou, kterou tyto země „zdědily“ díky předchozím vazbám na SSSR a Rusko. Mezi tyto systémy patřily také různé typy protivzdušných systémů a mezi potencionální dárce se zařadilo pro mnohé překvapivě také Řecko, které zvažovalo možnost předat Ukrajině svůj systém S-300. Po letech tak přišla na přetřes historie začínající dnes již takřka zapomenutou kyperskou raketovou krizí.

Vztahy v trojúhelníku Řecko-Turecko-Kypr měly, diplomaticky řečeno, vždy k ideálu daleko. Na jedné straně stály historické křivdy spáchané na Řecích především v období osmanské nadvlády, na druhé straně ve 20. století ani Řekové, jak ti na pevnině, tak na Kypru nejednali se svými tureckými spoluobčany právě v rukavičkách. Situace vyvrcholila v roce 1974, když v reakci na kyperský převrat podporovaný řeckou juntou vpadla turecká armáda na Kypr. Turecká armáda během letních měsíců obsadila přibližně třetinu ostrova a místní Turci vyhlásili na Tureckem kontrolovaném území mezinárodně neuznanou Severokyperskou tureckou republiku.

Celá situace vedla samozřejmě k obrovskému zhoršení turecko-řeckých vztahů, což se odrazilo na chování na obou stranách nově vzniklé hranice. Invaze a její následky byly spojeny s násilím proti civilistům a vedly k etnickým čistkám a deportacím, kdy Řekové prchali směrem na jih, a naopak Turci na sever. Ačkoliv po invazi došlo k zastavení aktivních bojů, tento třístranný konflikt se nepodařilo ukončit dodnes. Opakovaně propukají krize spojené s nároky obou stran na sporné ostrovy či mořská území, v mnoha případech pak pohraniční potyčky vedly k mrtvým a zraněným na obou stranách.

Paradoxem celé situace je pak fakt, že členské státy NATO Turecko a Řecko, které má s Kyprem obranou dohodu, uvízly od té doby v neutuchávajícím závodě ve zbrojení. Ačkoliv nebyl poměr sil nikdy vyrovnaný, s postupem času se výhoda nachylovala čím dál výrazněji ve prospěch Turecka. Jedním z důsledků bylo pravidelné narušování vzdušného prostoru Řecka a Kypru ze strany tureckého letectva, na který nebyly tyto státy schopné adekvátně reagovat. Aby alespoň částečně srovnala krok, rozhodla se kyperská vláda v průběhu 90. let pro nákup moderní ruské techniky. Jedním z plánovaných nákupů měl být protivzdušný systém S-300, který by pomohl položit základy do té doby takřka neexistující kyperské protivzdušné obrany.

V roce 1995 probíhala další z mnoha krizí spojených se sporným územím. Jako obvykle byla doprovázena intenzivním narušováním vzdušného prostoru ze strany tureckého letectva. Navíc na konci roku došlo k dalšímu výraznému posunu ve schopnostech tureckých sil v případě potřeby zasáhnout proti kyperským cílům, když tehdy souhlasila administrativa amerického prezidenta Clintona s dodávkou 120 střel ATACMS (těch samých které se USA dlouho zdráhaly dodat Ukrajině) Turecku.

Kyperská armáda již v předchozích letech zařadila do výzbroje množství sovětské a ruské techniky, kyperští představitelé se proto obrátili na Rusko s požadavkem na nákup systému S-300. Vzhledem k citlivosti celé situace a možnosti další eskalace probíhala jednání zpočátku v utajení.

Vše se náhle změnilo 3. ledna 1997, když nejmenovaný zdroj informoval kyperská média, že následujícího dne dojde k uzavření dohody s Ruskem o dodávce raket země-vzduch. O dva dny později bez bližších podrobností potvrdil plánovanou dodávku také kyperský ministr zahraničí. Oficiální představitelé se záměrně zdrželi bližších detailů co do plánovaného množství, schopností střel a dalších detailů. To však pouze posilovalo spekulace médií a veřejnosti, přičemž jedna věc byla vzhledem k tehdy známým či alespoň předpokládaným schopnostem systému S-300 zřejmá – kyperské síly by v případné válce dokázaly sledovat a zasáhnout turecké bojové letouny ještě nad tureckou pevninou.

Po zveřejnění této dohody varoval turecký ministr obrany, že dodávka ohrozí mír v regionu a situace začala rychle nabírat na obrátkách. Turecký ministr zahraničí obvinil z Řecko z agresivních kroků vůči jeho zemi a otevřeně prohlásil, že Turecko zabrání dodání systému na Kypr a v případě potřeby jej zničí přímo na místě. Netrvalo dlouho a ze strany Turecka začínaly zaznívat také hrozby plnohodnotnou válkou.

Všechny zúčastněné strany se začaly připravovat na možnou vojenskou eskalaci. Řecko posílilo svůj kontingent na ostrově a zvýšilo pohotovost námořních a leteckých sil. Stejně tak kyperská Národní garda byla uvedena do pohotovosti. Nezahálelo ani Turecko. V následujících měsících odeslalo své piloty na výcvik do Izraele. Zde měli turečtí letci údajně nacvičovat boj proti systému S-300, oficiálně se učili „pouze“ jak se systému vyhnout. Od podzimu pak turecké námořnictvo a pobřežní stráž začaly zastavovat a prohledávat lodě směřující na ostrov. Tou dobou už se mluvilo nejen o možné turecko-řecké válce, ale hrozilo i přímé zapojení Ruska v případě, kdy by se Turecko pokusilo provést blokádu ostrova nebo zasáhnout proti ruským lodím silou.

Od samotného počátku se v situaci angažovaly USA a evropské státy. Pro obě strany bylo klíčové vyřešit situaci diplomatickou cestou. Jednak by v případě vypuknutí bojů došlo ke zhroucení jižního křídla NATO, zároveň již také naplno běžel proces přípravy vstupu Kypru do EU (běžel samozřejmě i v případě Turecka, ale to už je jiný příběh) a vzhledem k předchozímu požadavku Řecka na vstup Kypru současně s dalšími kandidátskými státy ve stylu „všichni nebo nikdo,“ mohla situace zásadně zkomplikovat budoucí rozšíření EU.

Postoj EU i USA se dal zjednodušeně shrnout na požadavek vůči Kypru, aby ruské systémy na ostrově nerozmístil a neaktivoval a zároveň vůči Turecku, aby se zdrželo jakékoliv formy agrese vůči ostrovnímu státu. Rusko bylo logicky na situaci zaangažováno, potencionální dodávka mohla výrazně pomoci ruskému zbrojnímu průmyslu, který trpěl nedostatkem zakázek po rozpadu SSSR, ruští představitelé proto trvali na plnění objednávek bez zásahu zvenčí.

Všechny strany sporu uvízly na čas v patové situaci. Turci i Řekové stupňovali propagandistické úsilí vůči domácímu publiku, navenek pak vyvíjeli diplomatické úsilí vůči svým strategickým partnerům v USA a EU. Smírčí návrhy ze strany Kypru, například na demilitarizaci ostrova nebo na moratorium tureckých letů nad ostrovem výměnou za zbrojního kontraktu. Tyto návrhy však byly opakovaně Tureckem odmítnuty.

Nakonec se kyperský prezident Clerides koncem roku 1998 rozhodl vyřešit situaci přesunem systému na řeckou Krétu. Díky tomuto řešení si dokázala kyperská vláda zachovat tvář, když odmítla ustoupit přímému tureckému tlaku, Řekům zůstaly obranné schopnosti poskytované systémem, Rusko se dočkalo ekonomických benefitů spojených s prodejem a Turecko dosáhlo přesunu systému na vzdálenější Krétu, ze které nemohly řecké síly přímo ohrozit turecký vzdušný prostor. Systém byl zpočátku Řecku „pouze“ pronajímán, k jeho finálnímu odprodeji došlo v roce 2006, kdy Kypr výměnou obdržel různé systémy PVO kratšího dosahu a další zbraně. S-300 tak dodnes slouží řeckým ozbrojeným silám.

S odstupem více než čtvrt století od těchto událostí se situace ve Východním Středomoří výrazně posunula. Obě strany pokračují v již „tradičním“ narušování vzdušného prostoru.

Turecko, jehož ekonomická, politická a vojenská moc od této doby výrazně vzrostla se v roce 2017 rozhodlo pro zakoupení nové generace ruské PVO v podobě systému S-400. A obdobně jako dříve Kypr se dočkalo ostré reakce ze strany svých spojenců, především pak USA, které se rozhodly o vyloučení Turecka z participace na vývoji a výrobě stealth letounů F-35. Tytam jsou také dřívější skvělé vztahy s Izraelem, který mu v období krize pomáhal s nácvikem proti PVO.

Naopak došlo k posunu ve vztahu Izraele s Řeckem, které systém nadále užívá a údajně mělo pomáhat s výcvikem izraelských pilotů, kteří si tak mohli ruský systém „osahat“ a své znalosti pak použít proti jeho operátorům v Sýrii a Íránu. Ačkoliv je S-300 stále důležitou součástí řecké výzbroje, představuje zároveň překážku pro další modernizaci řeckých sil, které zvažují budoucí zapojení do programu F-35, když vlastně narážejí na stejné problémy jako Turecko se svým o generaci modernějším vybavením. Současné použití obou zbraní by mohlo umožnit Rusku získat klíčové údaje o schopnostech a slabinách letounů. Řečtí představitelé proto přišli s myšlenou výměny S-300 za americkou PVO Patriot. Tento plán zatím nebyl realizován, ale zákonitě se nabízí Ukrajina jako cílová země, kam by se následně ruský systém přesunul. Pokud by se tak v budoucnu skutečně stalo, jednalo by se historickou ironii, neboť by tento systém byl poprvé použit v boji proti svým původním tvůrcům.

Dodatek: Na pozadí opakovaných řecko-tureckých sporů a dalších mezinárodních konfliktů je dnes již tato krize takřka zapomenuta, upozaděna dalším děním v tomto na události a konflikty bohatém regionu. Krize je v našem prostředí tak málo známá, že ji vlastně neznají ani jindy „vševědoucí“ Google a jeho AI:

Zdroje:

https://www.forbes.com/sites/pauliddon/2024/05/05/greece-and-turkey-are-adamant-about-retaining-their-russian-missiles/

https://www.forbes.com/sites/pauliddon/2022/06/30/does-greece-need-those-russian-s-300-missiles-on-crete/

https://web.archive.org/web/20160826223946/http://edition.cnn.com/WORLD/9701/10/cyprus/index.html?iref=newssearch

https://greekreporter.com/2022/12/31/turkey-violated-greek-airspace-10000-times-2022/

https://web.archive.org/web/20180913114759/https://www.heritage.org/europe/report/defusing-the-missile-crisis-the-aegean

https://www.forbes.com/sites/pauliddon/2022/12/31/greek-s-300s-why-russian-officials-are-referencing-the-cyprus-missile-crisis/