Rok od Anchorage: Trump a Putin předvedli velkou show, ale nulové výsledky

Před rokem se oči světa upíraly k Aljašce. Donald Trump vítal Vladimira Putina na červeném koberci, nad základnou prolétaly americké stíhačky a americký prezident měl konečně ukázat, že dokáže splnit svůj sebevědomý předvolební slib: zastavit válku na Ukrajině.

Kulisy byly velkolepé, výsledek podstatně méně. Příměří nepřišlo, mírová dohoda také ne a další plánovaný summit už se ani neuskutečnil. Rusko pokračuje ve válce, Ukrajina se nezhroutila a základní požadavky obou stran zůstávají neslučitelné.

Rok po Anchorage tak summit působí především jako dokonalá ukázka stylu obou prezidentů. Trump dostal světovou pozornost a svůj velký „deal“ před kamerami. Putin návrat mezi nejmocnější státníky planety. Jen mír, kvůli kterému se údajně sešli, zůstal stejně vzdálený jako předtím.

Aljašké Anchorage 15. srpna 2025. Donald Trump čeká na letištní ploše americké vojenské základny, ruské prezidentské letadlo dosedá na zem a Vladimir Putin vystupuje přímo před prezidenta Spojených států. Následuje potřesení rukou, úsměvy, červený koberec, americké stíhačky F-22 a nakonec společná cesta obou prezidentů v americké prezidentské limuzíně. Symbolika nemohla být výraznější. Muž, jehož se Západ po invazi na Ukrajinu snažil izolovat, byl přivítán jako partner pro jednání o budoucnosti evropské bezpečnosti.

Celý svět sledoval Aljašku se zatajeným dechem. Trump během volební kampaně opakovaně tvrdil, že válku na Ukrajině dokáže po návratu do Bílého domu ukončit během 24 hodin. Po nástupu do úřadu začal tuto hranici postupně rozmělňovat a přiznával, že konflikt je složitější, než očekával, původní slib však žil dál. Anchorage mělo ukázat, zda za sebevědomými řečmi skutečně něco je.

Evropané mohli především čekat. Trump s jejich lídry a Volodymyrem Zelenským před summitem hovořil, samotné rozhodující jednání ale mělo proběhnout mezi prezidenty Spojených států a Ruska. Ukrajinský prezident, o jehož zemi, území a budoucnosti se jednalo, pozván nebyl. Stejně tak u stolu neseděli evropští spojenci, přestože právě oni nesli stále větší část vojenské a finanční podpory Ukrajiny.

Pro evropské vlády to nebyla příjemná pozice také kvůli tomu, jak s nimi nová americká administrativa zacházela. Viceprezident J. D. Vance je v Mnichově veřejně školil kvůli migraci, svobodě slova a stavu demokracie, Trump útočil na jejich obranné výdaje, obchodní politiku i závislost na americké bezpečnosti. Teď měli z dálky sledovat, jak americký prezident jedná s Putinem o válce na jejich vlastním kontinentu, a čekat, až jim zavolá s výsledky.

Ještě horší pozici měl Zelenskyj. Pouhých několik měsíců předtím, 28. února 2025, přijel do Bílého domu podepsat dohodu o ukrajinských nerostných surovinách. Návštěva skončila katastrofou, před kamerami se pohádal s Trumpem a Vancem, schůzka byla předčasně ukončena a Zelenskyj odjel bez dohody i plánované tiskové konference.O půl roku později už ani nebyl u stolu, zato Putin ano.

Oba prezidenti přitom na Aljašce dostali přesně to, co jim politicky vyhovovalo. Putin návrat na nejvyšší diplomatickou scénu a možnost ukázat, že Rusko nelze ignorovat. Nemusel kvůli tomu stáhnout jediného vojáka ani slíbit příměří. Trump dostal kamery celého světa a příležitost znovu vystoupit jako vrchní vyjednavač, který místo dlouhých diplomatických procesů preferuje osobní schůzky, tlak, a především schopnost uzavírat dohody.

Jenže pod tím slovem si oba představovali něco jiného. Trump hledal transakci, v níž každá strana něco dostane, něco obětuje a výsledkem bude konec války. Putin nechtěl pouze zastavit střelbu na současné frontě. Moskva chtěla řešit územní uspořádání Ukrajiny, její vztah k NATO, možnosti její armády a širší bezpečnostní postavení Ruska vůči Západu. Mezi požadavky patřilo také předání území, které ruská armáda ani nedokázala obsadit. O několik hodin později bylo jasné, že příměří čekají marně.

Za zavřenými dveřmi se velkolepé kulisy rychle začaly rozpadat. Jednání trvalo necelé tři hodiny. Když oba prezidenti předstoupili před novináře, mluvili o produktivním rozhovoru a pokroku, otázky ale nepřijali. Nebyla podepsána dohoda, nevyšlo společné komuniké a nebylo oznámeno ani příměří. Teprve později začalo vycházet najevo, že rozhovory zřejmě nebyly tak idylické, jak oba prezidenti před kamerami naznačovali. Podle pozdější rekonstrukce Financial Times přijel Trump s návrhem na zastavení bojů výměnou za určité zmírnění sankčního tlaku. Putin jej odmítl a trval na širších ruských podmínkách.

Pak se ke slovu dostala historie. Putin se údajně pustil do dlouhého výkladu o kořenech Ruska a Ukrajiny, Rurikovi, Jaroslavu Moudrém či Bohdanu Chmelnickém. Není to nic neobvyklého. Ruský prezident dlouhodobě používá vzdálenou minulost jako argument pro svou představu vztahu Ruska a Ukrajiny. Tentokrát si však vybral zvlášť nevhodného posluchače. Trump při pracovních jednáních preferuje krátké informace, jasné závěry a konkrétní nabídky. Jeho okolí tomu už během prvního prezidentského období přizpůsobovalo briefingy. Podle rekonstrukce Financial Times ho Putinova historická přednáška zjevně podráždila. Měl několikrát zvýšit hlas a v jednu chvíli pohrozit, že jednání opustí. Plánovaný pracovní oběd širších delegací se nakonec nekonal.

Byla to téměř dokonalá ukázka rozdílnosti obou mužů. Trump chtěl přeskočit dlouhé diplomatické přípravy, dostat Putina do místnosti, položit na stůl nabídku a odjet s výsledkem. Putin mu místo toho vysvětloval, proč podle jeho chápání historie nestačí jednoduše zastavit palbu.

Přesto ani jeden neodjížděl úplně s prázdnou. Putin se vrátil na scénu jako partner amerického prezidenta. Trump mohl veřejnosti říct, že diplomatický proces pokračuje a že osobně otevřel cestu k dalším jednáním. Dokonce i neúspěch při prosazování okamžitého příměří se podařilo rychle přebalit. Trump po summitu začal zdůrazňovat, že možná nemá smysl usilovat o krátkodobé zastavení palby a lepší bude rovnou vyjednávat celkovou mírovou dohodu. To byla pozice bližší Moskvě, která se příměří bez vyřešení svých širších požadavků bránila. Oba tak na chvíli získali politicky použitelný obraz úspěchu, ale ne skutečný výsledek.

Trumpův instinkt, že je lepší s Putinem mluvit než nemluvit, nebyl sám o sobě chybný, bez Moskvy válku skutečně ukončit nelze. Anchorage ale ukázalo hranici jeho osobní diplomacie, údajně dobrý vztah dvou prezidentů nemůže odstranit spor, v němž jde o území, miliony obyvatel, bezpečnostní garance, budoucnost ukrajinské armády a otázku, co zabrání další válce o několik let později. Ukrajina není obchod s nemovitostí nebo celní válka, při kterém jedna strana trochu sleví a druhá přidá. A Putin nebyl partner čekající pouze na správně stanovenou cenu, Moskva věřila, že pokračování války jí může přinést víc než kompromis.

Přesto se ještě několik týdnů zdálo, že Anchorage bude pouze prvním kolem. Trump jednal se Zelenským, evropskými představiteli a znovu telefonoval s Putinem. V říjnu se začal připravovat nový summit, tentokrát v Budapešti. Mohla z toho být ještě větší politická podívaná než na Aljašce. Putin v hlavním městě členského státu Evropské unie, Trump znovu u jednoho stolu s ruským prezidentem a Viktor Orbán v roli hostitele. Pak začala skutečná příprava jednání.

Rusko poslalo Američanům dokument, v němž v podstatě zopakovalo své dosavadní požadavky. Moskva dál chtěla celý Donbas a odmítala Trumpovu představu zastavení bojů na existující frontové linii. Nový summit tak hrozil skončit úplně stejně jako Anchorage, dvěma prezidenty před kamerami, ale opět bez dohody

Trump tentokrát nehodlal riskovat, že opět odejde s prázdnýma rukama a veřejně deklaroval, že nechce absolvovat další zbytečné setkání a 22. října summit zrušil. Jeho vysvětlení bylo výmluvné. S Putinem podle něj mívá dobré rozhovory, ale následně z nich nic nevzejde.

Tím se rozpadla představa, že osobní vztah obou prezidentů dokáže válku odblokovat.

První summit skončil bez dohody, druhý se nekonal vůbec, a zatímco diplomaté přepisovali návrhy a prezidenti telefonovali, na bojišti se prakticky nic nezměnilo.

Rok po summitu se na mapě Ukrajiny těžko hledá důkaz, že se prezidenti Spojených států a Ruska vůbec sešli. Příměří nepřišlo, ruská ofenziva se nezastavila a základní válečné cíle Moskvy zůstaly. Rusko pokračuje stejným způsobem jako před Anchorage: pomalu, draze a metodicky tlačí podél dlouhé fronty. Obsazuje jednotlivé vesnice a menší území, ale strategický kolaps Ukrajiny nepřišel. V roce 2026 se navíc tempo ruského postupu začalo zpomalovat. Moskva stále disponuje početní převahou, velkým množstvím munice a schopností dlouhodobě zasahovat ukrajinská města raketami a drony, její postup ale ani po dalším roce nepřipomíná rozhodující průlom.

Zatímco Rusko získává území po kilometrech, Ukrajina dokáže válku stále více přenášet stovky a tisíce kilometrů za ruské hranice. Dálkové drony a nově vyvíjené střely útočí na rafinerie, sklady pohonných hmot, letiště, přístavy a vojenské závody. V létě 2026 ukrajinské drony zasáhly rafinerie hluboko ve vnitrozemí Ruska, včetně Omsku a Orsku, a některé útoky začaly mít měřitelný dopad na zásobování a logistické náklady.

Rusko tak dál ničí ukrajinskou infrastrukturu, ale už dávno nemá monopol na válku vedenou hluboko v protivníkově týlu. Dávno tak neplatí Trumpovo „nemáte karty“.

Ukrajina samozřejmě nemá vítěznou kombinaci a bez zahraniční podpory by byla ve velmi obtížné situaci, její postavení dnes není stejné jako tehdy. Výrazně rozšířila vlastní výrobu dronů a dálkových zbraní a část výpadku americké podpory převzala Evropa. Evropská vojenská pomoc rostla a Evropská unie vytvořila další desítky miliard eur finančního prostoru pro ukrajinskou obranu.

Změnil se i mechanismus amerických dodávek. Evropské státy začaly ve větší míře nakupovat americké zbraně pro Ukrajinu za vlastní peníze. Pro Trumpa je to model, proti němuž by mohl jen obtížné zasáhnout: americké zbrojovky vyrábějí, Evropané platí a výzbroj míří na Ukrajinu.

Tím slábne i jedna z jeho největších pák na Kyjev. V roce 2025 mohl Zelenskému hrozit zastavením amerických peněz a dodávek. Dnes může Washington Ukrajině stále velmi ublížit – zejména u protivzdušné obrany, raket Patriot, zpravodajských schopností nebo exportních povolení. Už ale není tak jednoduché říct: přijměte naši dohodu, nebo nedostanete nic, protože významnou část financování převzala Evropa.

Putin mezitím svou základní pozici prakticky nezměnil. Moskva dál požaduje celý Donbas a zároveň si nárokuje další ukrajinské oblasti, a tedy i části, které její armáda neovládá. Logika Kremlu zůstává jednoduchá: pokud je Ukrajina nevydá při jednání, Rusko si je časem stejně vezme násilím.

Ani zde se ale ruské předpoklady zatím nenaplnily. Ukrajina se nezhroutila, Evropa ji nepřestala financovat a západní zbraně nezmizely. Ruská armáda i nadále postupuje, byť pomalu, zatímco ukrajinské útoky sahají stále hlouběji do ruského týlu.

Diplomacie úplně nezemřela. Na začátku roku 2026 se v Abú Zabí za amerického prostřednictví sešli zástupci Ruska a Ukrajiny a jednali o území, bezpečnostních otázkách i Záporožské jaderné elektrárně. Průlom nepřišel a od února se přímá mírová jednání prakticky zastavila.

Pak přišel Írán a americká válka na Blízkém východě pohltila značnou část pozornosti Washingtonu i lidí, které Trump pověřil ukrajinskou diplomacií. Steve Witkoff a Jared Kushner se začali intenzivně věnovat Íránu a Ukrajina ustoupila v americkém žebříčku priorit do pozadí. Během léta se objevily pokusy proces znovu nastartovat. Zelenskyj komunikoval s Trumpovými emisary, Kyjev v srpnu předal Spojeným státům nové návrhy a Moskva dává najevo, že je připravena americké vyjednavače znovu přijmout.

Obě strany však zůstávají na svých pozicích. Ukrajina odmítá dobrovolně odevzdat Rusku území, které jeho armáda nedobyla, a požaduje bezpečnostní záruky, aby se mír nezměnil pouze v přestávku před další válkou. Moskva své územní a bezpečnostní požadavky zásadně nesnížila. Obě strany tak současně tvrdí, že chtějí jednat, a přitom jsou stále stejně daleko od dohody.

Ukazují to i snahy alespoň o omezené příměří v Černém moři. Turecko se pokouší zprostředkovat zastavení útoků na civilní lodní dopravu, Moskva však i takový návrh odmítala jako nedostatečný.

Právě Turecko přitom zůstává jedním z nejrealističtějších kandidátů na hostitele případných dalších rozhovorů. Ankara je členem NATO a podporuje Ukrajinu, zároveň ale udržuje otevřené vztahy s Moskvou. Už dříve hostila rusko-ukrajinská jednání a pomohla zprostředkovat černomořskou obilnou dohodu. Erdoğan se opakovaně nabídl, že by mohl hostit i případné setkání Putina se Zelenským.

Vhodnou půdu mohou nabídnout rovněž Spojené arabské emiráty, které už letošní jednání hostily a udržují vztahy se všemi hlavními aktéry. Bělorusko je naproti tomu pro Kyjev jako neutrální místo prakticky nepřijatelné. Lukašenkův režim poskytl Rusku své území pro invazi v roce 2022 a zůstává jeho nejbližším vojenským spojencem. Sebelepší prostředník ale nemůže vytvořit kompromis, který žádná ze stran nechce přijmout.

A potom je tu stále Trump. Jeho kdysi slavný slib o ukončení války během 24 hodin se změnil v týdny, měsíce, a nakonec více než rok diplomatických pokusů bez výsledku. Současně před ním stojí listopadové volby do Kongresu a válka s Íránem, která zatěžuje americkou zahraniční politiku i domácí ekonomiku. Prezident, který se prezentoval jako muž míru odmítající nekonečné války a svou schopností dosahovat velkých dohod, tak může před volbami znovu čelit připomínce svých nesplněných slibů a sotva na ně bude chtít poukazovat.

Nový velký summit tedy není vyloučen. Trump má podobné schůzky rád, Putin nemá důvod odmítat jednání, které ho znovu postaví na jednu úroveň s americkým prezidentem, a Zelenskyj přímý kontakt rovněž nevylučuje. Turecko či státy Perského zálivu mohou poskytnout místo. Jenže Anchorage už naplno ukázalo, že červený koberec, kamery a několik hodin za zavřenými dveřmi k míru nestačí.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Warm words contrast with cold reality of no deal at Trump-Putin summit

https://www.reuters.com/business/media-telecom/takeaways-warm-words-contrast-with-cold-reality-no-deal-trump-putin-summit-2025-08-16/

Ukraine's Zelenskiy to meet UK PM in London ahead of Trump-Putin summit

https://www.reuters.com/world/uk/ukraines-zelenskiy-meet-uk-pm-london-ahead-trump-putin-summit-2025-08-14/

In Munich, Vance accuses European politicians of censoring free speech

https://www.reuters.com/world/europe/vance-uses-munich-speech-criticize-europe-censoring-free-speech-2025-02-14/

How Vladimir Putin’s history rant in Alaska nudged Donald Trump closer to Ukraine

https://www.ft.com/content/7af3b49e-c4da-405b-8199-3e12957b78c2

Presidential Intelligence Briefings: The Process Is Working. But Is Trump Listening?

https://www.lawfaremedia.org/article/presidential-intelligence-briefings-process-working-trump-listening

Trump says he canceled Putin summit due to stalled negotiations

https://www.reuters.com/world/europe/trump-says-he-canceled-putin-summit-due-stalled-negotiations-2025-10-22/

Putin says Russia will take all of Ukraine's Donbas region militarily or otherwise

https://www.reuters.com/world/europe/putin-says-russia-will-take-all-ukraines-donbas-region-militarily-or-otherwise-2025-12-04/

Russia bets on air war as it stumbles on the battlefield

https://www.reuters.com/world/europe/russia-bets-air-war-it-stumbles-battlefield-2026-06-03/

Ukraine support after 4 years of war: Europe steps up

https://www.kielinstitut.de/publications/news/ukraine-support-after-4-years-of-war-europe-steps-up/

Zelenskiy: Ukraine has given US negotiators proposals for ending the war with Russia

https://www.reuters.com/world/europe/zelenskiy-ukraine-has-given-us-negotiators-proposals-ending-war-with-russia-2026-08-11/

Turkey's foreign minister to visit Moscow for talks on Ukraine, Black Sea

https://www.reuters.com/world/middle-east/turkeys-foreign-minister-visit-moscow-talks-ukraine-black-sea-2026-06-15/

Trump reckons with a war that won't leave him alone

https://www.reuters.com/world/us/trump-reckons-with-war-that-wont-leave-him-alone-2026-08-13/