Článek
Rusko konečně oficiálně přiznalo něco, co už celý svět dávno ví. Vlajková loď Černomořské floty a největší plavidlo ztracené od konce druhé světové války raketový křižník Moskva se nepotopil kvůli nehodě na palubě a nepřízni počasí, ale byl potopen zásahem ukrajinských raket Neptun.
Nebylo by to však Rusko, aby takovou věc přiznalo otevřeně. Stalo se tak vlastně jaksi mimochodem a nejspíš nechtíc, když vojenský soud druhého západního okruhu v Moskvě na svých webových stránkách zveřejnil rozsudek nad ukrajinským plukovníkem Andrijem Šubinem. Ten byl odsouzen na doživotí v nepřítomnosti (A ne k trestu smrti, jak některá také seriózní média uvádějí. Na ten je v Rusku stále alespoň oficiálně uvaleno moratorium, byť v posledních letech, a zvláště pak o teroristických útocích v Krasnogorsku dochází k diskuzi o jeho znovuzavedení a samozřejmě se občas nepohodlným osobám stane nehoda u otevřeného okna). Provinit se měl tím, že jako velitel 406. dělostřelecké brigády ukrajinského námořnictva vydal rozkaz k útoku na křižník Moskva a fregatu Admiral Essen. Ty se v době útoku měly nacházet v mezinárodních vodách Černého moře, kde zajišťovaly bezpečnost mezinárodních námořních tras a chránily černomořská zařízení pro těžbu zemního plynu. Lodě podle oficiálního vyjádření nebyly součástí a neplnily úkoly ve spojení se speciální vojenskou operací. Po jejich zásahu i přes úsilí o záchranu plavidla došlo k jeho ztrátě s veškerým vybavením a při potopení lodi mělo zahynout 20 členů posádky, 24 jich bylo zraněno a dalších 8 zůstává nezvěstných.
Dopustit se tak měl organizování výbuchů a žhářství mimo území Ruské federace, které ohrožují život, zdraví a nedotknutelnost občanů Ruské federace, za účelem narušení mírového soužití států a národů (sic) a namířeného proti zájmům Ruské federace, s následkem smrti osoby čili ve zkratce spáchání činu mezinárodního terorismu. Kromě toho, že má Šubin strávit zbytek života ve vězení a trestní kolonii, soud mu ještě nařídil uhradit škodu 2 233 307 584 rublů 88 kopějek ruskému ministerstvu obrany.
Celé soudní řízení je samozřejmě jen absurdní divadlo, ve kterém je souzen velitel jednotky, která zaútočila na legitimní vojenský cíl agresora. Nelze ani předpokládat, že Šubin skutečně skončí za mřížemi ruského kriminálu nebo, že se by se měl k placení podezřele přesně stanovené škody. Ještě mnohem absurdnější jsou však tanečky Ruska okolo celé záležitosti.
Je zřejmě, že pro ruské sebevědomí muselo být obrovskou ránou, když pýcha jejich flotily, zabiják letadlových lodí, který neměl ve světě obdoby a měl být postrachem flotil států NATO, nedokázal v konečném důsledku ochránit ani sám sebe a byl zničen zásahem pouhých (!) dvou raket Ukrajinců.
I tak zůstává otázkou, proč se až doposud Rusko domnívalo, že bude lepší držet se oficiální verze o nehodě a požáru na palubě lodi, který měl vést k výbuchu munice a následnému potopení plavidla při pokusu o jeho odtažení do přístavu. Proč je vlastně pro Rusy varianta absolutního šlendriánu a neschopnosti vlastních lidí lepší než přiznání bojových schopností nepřítele.
Buď, jak buď, dalo by se čekat, že se k celé situaci Rusko nebude chtít vícekrát vracet. Odsouzením ukrajinského velitele stejně nic nezíská, protože ten si jistě dá pozor, aby nikdy nevstoupil na území pod jeho kontrolou. Nový rozsudek však opět vrátil celou událost na stránky novin.
Do oči bijící je přitom absurdita celého rozsudku a tvrzení, že se křižník neúčastnil bojových operací, přičemž jen o několik týdnů dříve ostřeloval Hadí ostrov a stal se terčem legendární věty: „Ruská válečná lodi, jdi do prdele.“ Namísto toho měl dle rozsudku v Černém moři plnit humanitární úkoly. Při čtení rozsudku zkopírovaného a zveřejněného na stránkách Mediazony se vybavuje ironická glosa Karla Čapka: „Nepřítel se pokoušel zákeřně střílet na naše letadla, pokojně shazující bomby na jeho města.“
Těžko říci, čí dílo mi celé jednání Ruska okolo potopení Moskvy a současný rozsudek více připomínají. Zda Orwella pro neustálé vršení lží jedné za druhou, náhlé změny oficiální propagandy, které na hlavu převracejí vše, co donedávna platilo nebo Kafku, pro celou absurditu a zbytečnost soudního procesu a tvrzení v něm zveřejněných.
