Článek
Jako každá jiná válka, také aktuální válka proti Íránu má své vítěze a poražené. Mezi poražené logicky patří všichni, kteří byli boji přímo nebo nepřímo zasaženi. Tedy příslušníci íránského režimu a jeho ozbrojených sil, ale bohužel také běžní Íránci, kteří nejspíš s válkou nechtějí mít nic společného. Mezi nepřímo zasažené touto válkou patří všichni ti, kteří musí šáhnout hlouběji do svých peněženek v důsledku zvýšených cen paliv a tím zvýšených cen téměř všeho. Tedy plus mínus téměř celý zbytek světa.
Válka však má také své vítěze. Rusko je mezi ně v médiích opakovaně řazeno, a to se do ní vlastně ani nemuselo přímo zapojit. Důvod je nasnadě – prudce rostoucí zisky z vývozu ropy, zemního plynu a v budoucnu nejspíš také produktů na těchto surovinách založených jako jsou chemické výrobky či hnojiva. První zprávy ukazují nárůst příjmů z prodeje ropy již v prvních dnech či týdnech bojů. Napomáhají tomu také (zatím) dočasné uvolnění amerických sankcí na ruské vývozy. Objevují se tak zprávy o podobné situaci jako v roce 2022, kdy se ruská státní kasa rychle plnila díky rekordním ziskům způsobených vysokou cenou ropy.
To vše se může jevit jako dar z nebes v těžkém období pro ruskou ekonomiku. I přes snahu o pozitivní informování o vývoji ekonomických ukazatelů nemohlo zapadnout, že už za první dva měsíce roku 2026 se propadl státní rozpočet do deficitu 3,449 bilionů rublů (cca 907 miliard korun) čili 1,5 % HDP, přičemž deficit na celý rok 2026 byl plánován na 3,786 bilionů rublů, tedy 1,6 % HDP.
Jak je vidět z tohoto důležitého údaje, Rusko dnes zdaleka není v situaci jako před čtyřmi lety a jeho ekonomika je ve vážném stavu. Velká část problémů, se kterými se země potýká navíc nejsou jednoduše řešitelné pomocí finančních injekcí v podobě zisků z prodeje ropy.
V současnosti Rusko stále čelí rostoucí inflaci. Ačkoliv centrální banka opakovaně snižovala základní sazbu, ta se i po posledním snížení před několika dny stále drží na 15 %. Znamená to, že veškeré úvěry, ať již firem nebo spotřebitelů, jsou stále velmi nákladné a ujídají z potencionálních zisků či spotřebitelské poptávky. Ačkoliv je růst příjmů z ropy obecně pozitivní, centrální banka ústy své šéfky Elviry Nabiullinové varuje, že i přes možný růst exportních příjmů a posílení rublu, bude pravděpodobně působit také proinflačně. Z tohoto důvodu hrozí setrvání vyšší základní sazby po delší dobu – tedy budou i nadále trpět sektory mimo export uhlovodíků.
Ten samotný je navíc v mnohem horší situaci, než tomu bylo krátce po zahájení války. Před zahájením útoku na Írán muselo Rusko svým partnerům nabízet svou produkci s rekordními slevami. Ty jsou momentálně pryč a hlavní odběratelé v podobě Číny a Indie aktuálně dokonce přeplácejí nad cenu ropy Brent, oproti které je cena ruské ropy poměřována.
Nicméně vlivem vnějších událostí mimo kontrolu ruských exportérů nemohou této příležitosti ani zdaleka naplno využít. Aktuálně asi nejdůležitějším důvodem je neutuchající ukrajinská bombardovací kampaň s cílem vyřadit ruskou ropnou produkci a export. Po měsících úspěšných zásahů rafinérií se přidaly útoky také na ropné terminály. Agentura Reuters odhaduje, že v současnosti Rusko přišlo zhruba o 40 % svých vývozních kapacit. Hlavní cíle útoků se navíc nacházejí na pobřeží Baltského a Černého moře, ruské tankery tak musí nakládat v přístavech jako Murmansk, odkud však musí urazit výrazně delší trasu, což опът ujídá z možných zisků.
Dalším faktorem přispívajícím k omezené vývozní kapacitě je vyřazení ropovodu Družba. Ačkoliv v současnosti EU dokonce nabízí peníze a pomoc při zprovoznění ropovodu, nezdá se, že by mělo v nejbližších dnech dojít k jeho znovu zprovoznění. A zatímco především Slovensko a Maďarsko velmi tlačí ta otevření této cesty, další evropské státy, především pak Francie a skandinávské země, čím dál častěji neváhají zabírat podezřelá plavidla. Ačkoliv jsou posléze lodě i s posádkou propuštěny, neobejde se to bez obrovských pokut, což spolu se zdržením při přepravě, ujídá z marží exportérů.
Další faktory jsou pak, ve zkratce řečeno, strukturální, tedy neřešitelné pouhým přísunem peněz. Prvním je celkový pokles ekonomické aktivity v zemi. Z těch údajů, které ještě stále Rosstat zveřejňuje, vyplývá, že ruský průmysl končil únor 2026 opět v červených číslech. Z 28 odvětví sledovaných Rosstatem se 22 nacházelo v recesi. Klesají dokonce i sektory, které patřily mezi prioritní a měly např. nahrazovat dovoz ze zahraničí (produkce potravin, oděvy, chemická výroba), ale klesá také, v terminologii ruských statistiků, výroba „hotových kovových výrobků,“ za čímž se skrývá z velké části právě produkce zbraní a munice. Zdá se tak, že se boom státních investic na podporu zbrojní výroby začíná vyčerpávat.
Odrazem této situace tak je omezování výroby v klíčových strategických podnicích. Příkladem mohou být ocelárny v Magnitogorsku, které patří mezi největší producenty oceli v Rusku. Podnik v současnosti plánuje omezování výroby a propouštění. Obdobně se nacházejí v krizi také ruské železnice, které se chystají řešit své rostoucí ztráty a dluhy propouštěním. Ruských podniků v podobné situaci je obrovské množství, a to především ve sféře malých a středních podniků mimo státní sektor a vojenskou výrobu. Tyto příklady strategických podniků, u kterých lze očekávat v době války naopak růst produkce zisků, jsou zmíněny úmyslně jako vzorové příklady současné situace.
Kromě výše zmíněných problémů se ruská ekonomika potýká s celou řadou dalších obtíží. Jsou jimi například nedostatek pracovních sil (podpořený ještě zpřísňujícími se opatřeními proti migraci a deportacemi nelegálních migrantů), pokles produkce ropy a neschopnost udržet kvóty přidělené organizací OPEC, ve chvíli, , kdy příjmy z ropy stát nejvíce chvíli, ohledně dalšího ekonomického vývoje jak na straně ruských firem, tak spotřebitelů a mnoho dalších.
Zdá se tak, že ačkoliv je prudký růst cen a tím způsobený příliv financí pro ruský rozpočet a ruskou válečnou mašinerii vítaným jevem, dostala se země za předchozí čtyři roky do obtížné hospodářské situace, ze které ji nedokáže ani masivní příliv peněz snadno vytáhnout. O to více, že i samotné vedení země považuje tento příliv pouze za dočasný jev.
