Vánoce 1927: Bankovní loupež v převleku Santa Clause skončila katastrofou a honičkou napříč Texasem

Kdybyste chtěli v období Vánoc vykrást americkou banku, převlek za Santa Clause by se mohl zdát jako dobrý nápad. Nepůsobili byste nápadně, vaše identita by byla skrytá a jen málokdo by očekával kriminální chování od někoho, kdo je spojován s dárky, dobrou vůlí a duchem Vánoc. Není to nijak převratná myšlenka, ale v prosinci roku 1927 ji v texaském městě Cisco jeden místní zločinec uskutečnil. Výsledkem byla jedna z nejdivočejších bankovních loupeží v dějinách Texasu, která skončila katastrofou pro pachatele a smrtí či zraněním velkého počtu strážců zákona a prostých civilistů.

Příběh začíná v Austinu v kanceláři texaské guvernérky Miriam „Ma“ Ferguson. Ta vykonávala úřad v letech 1925–1927 a znovu v letech1933–1935. Během svého působení udělila 3 595 milostí, zkrácení trestů či podmínečných propuštění. Ty obdrželi nezřídka také pachatelé těžkých zločinů, což vyvolávalo nemalé kontroverze. Příznivci této politiky tvrdili, že napravovala justiční nespravdelnost a zmírňovala nelidský právní systém, její odpůrci považovali její politiku za nezodpovědnou a věřili, že většina těchto milostí byla udělena za úplatek.

Buď, jak buď, jedním z těchto propuštěných byl Marshall Ratliff, který si odpykával 18 let za vyloupení banky v texaském městě Valera, když po pouhých 2 letech obdržel guvernérskou milost. Namísto poučení a šance zužitkovat druhou šanci a znovunabytých 16 let života se okamžitě pustil do plánování další loupeže ve svém domovském Ciscu v okrese Eastland.

Pro provedení loupeže potřeboval společníky a obrátil se proto na rodinu. Pokusil se naverbovat svého bratra Lee Ratliffa, který rovněž nedávno získal milost. Tento plán se však rychle zhroutil, protože Lee byl znovu zatčen krátce po propuštění. Marshall proto kontaktoval Henryho Helmse a Roberta Hilla, oba zkušené recidivisty, které znal ze svého předchozího pobytu za mřížemi.

Do plánu byl původně zapojen i čtvrtý muž s kriminální minulostí – specialista na otevírání trezorů. Jeho účast na plánu však skončila náhle, když onemocněl chřipkou a z akce odstoupil. Jeho nemoc mu pravděpodobně zachránila život. Jako náhradu přivedl Marshall Ratliff jiného příbuzného – Lewise Davise. Davis se od ostatních odlišoval – byl otcem rodiny a neměl předchozí kriminální záznam. Potřeboval však nutně peníze a Ratliff mu slíbil balík peněz za rychlou práci.

Místo činu – město Cisco bylo v roce 1927 typický texaský ropný „boomtown“. Nedaleká ropná pole proměnila město téměř přes noc. Hotely byly plné, podniky prosperovaly a banky přetékaly vklady od ropných magnátů a spekulantů. Možná i proto byl v té době byl počet bankovních loupeží v Texasu na svém vrcholu. V průměru byly v Texasu každý den přepadeny 4 banky – v době kdy celá populace státu nepřesahovala 5,5 milionů lidí. Texaská asociace bank (Texas Bankers Association) tomu nehodlala nečinně přihlížet a vypsala odměnu 5 000 dolarů (v dnešním kurzu cca 85 000 dolarů) pro kohokoli, kdo zabije bankovního lupiče. Na rozdíl od běžného zvyku, za zajetí živého lupiče se žádná odměna nevyplácela. A to vše v zemi, kde byly palné zbraně běžné a mnoho mužů nosilo pistole stejně samozřejmě jako hodinky.

Výše uvedené skutečnosti představovaly pro bankovní lupiče mimořádně nebezpečný mix. Když se 23. prosince Marshall Ratliff převlékal do svého kostýmu Santa Clause, který mu ušila Josephine Herron , jeho bytná ve Wichita Falls, nevěděl ještě, že povedou k tragickému konci jeho plánu.

Ráno 23. prosince ukradli ve Wichita Fall auto, kterým dojeli na místo činu okolo poledne. Ratliff vystoupil ve svém kostýmu Santa Clause o několik ulic dále a zbytek gangu dojel autem k zadnímu vchodu banky v zadní uličce. Bohužel pro lupiče se začal plán komplikovat hned ze začátku.

Den před Štědrým večerem nepřišlo nikomu podezřelé vidět za bílého dne na ulici procházet Santu. K lupiči v převleku se velmi rychle seběhl houf nadšených dětí a v jejich obležení dorazil před vchod do banky. Celou cestu se snažil působit přátelsky a odpovídal na jejich dotazy. Před budovou se mu podařilo naštěstí děti rozehnat.

Po vstupu do banky narazil zpočátku na čtyři lidi – dva zaměstnance a dva klienty banky. Ratliff se dočkal přátelského pozdravu: „Nazdar Santo,“ tím však snadná část plánu skončila. Přivábeny jeho převlekem, během krátkého okamžiku se v prostorách banky ocitl s několika dětmi. Nejdříve ze zadních místností dorazily dvě dívky, vzápětí do ní vstoupila jistá paní Blasengame se svou dcerou, která se chtěla pozdravit se Santou. Hned vzápětí dorazily také komplicové, zbraně v rukou s křikem: „Ruce vzhůru.“

V tu chvíli všechny uvnitř přešla sváteční nálada. „Santa“ nařídil zaměstnancům otevřít sejf a začal rychle cpát hotovost a dluhopisy do pytle, který si přinesl schovaný pod kostýmem. Zbytek gangu mezitím držel v šachu ostatní přítomné. Paní Blasengame však dokázala zachovat chladnou hlavu, popadla dceru a unikla s ní zadním východem. Vyrazila do kanceláře šerifa a cestou křičela na všechny okolo, že právě vykrádají banku. Vzhledem k tomu, že se banka nacházela jen ulici od služebny, místní náčelník policie Bedfort, zkušený policejní veterán, dokázal rychle vzburcovat své kolegy a v jejich doprovodu, vyzbrojen brokovnicí dorazil k bance během krátké chvíle. Mezitím se již okolo budovy srocoval také dav občanů – jak prostých čumilů, tak ozbrojenců připravených k palbě s vyhlídkou na vylepšení rodinného rozpočtu. Šerif a jeho podřízení zaujali pozice v zadní uličce banky a čekali na lupiče.

Ti velmi rychle zjistili, že jsou obklíčeni. Posbírali tedy všech osm lidí, kteří zůstali v bance a s rukojmími se vydali k únikovému autu. Přestože sebou měli rukojmí jako živé štíty, mezi nimi 2 děti, ihned po opuštění budovy se dostali pod palbu mužů zákona i místních občanů. V nastalém chaosu byli všichni 4 zločinci zranění, spolu s nimi také dalších 6 civilistů – jak na straně rukojmích, tak střelců. Nejhůře však dopadl policejní náčelník Bedford a jeden z jeho policistů George Carmichael. Oba utrpěli smrtelné zranění, Bedford zemřel ještě tého dne, Carmichael o dva týdny později. Z lupičů dopadl nejhůře dosud bezúhonný Lewis Davis. Utrpěl zásah do břicha, silně krvácel a střídavě ztrácel a nabýval vědomí.

Lupičům se podařilo dostat do auta a z místa ujet. Na místě museli nechat všechny rukojmí, kromě dvou dívek, které nacpali spolu s lupem do auta. Při úniku z města byli pronásledováni několika dalšími auty, cesto však vyhazovali z auta hřebíky, čímž se jim podařilo pronásledovatele zastavit. Nejspíš by dokázali uniknout, kdyby nezapomněli na jednu drobnost – natankovat. Po dlouhé cestě z Wichita Falls byla nádrž vozu téměř prázdná. Na okraji města však narazili na projíždějící Oldsmobile řízený 14letým Woodrow Wilson Harrisem.

Spolu se svým otcem, matkou a babičkou byl pod pohrůžkou zbraní donucen opustit rodinné auto a všichni se dali na útěk. Lupiči začali urychleně překládat lup, rukojmí a zraněného Davise do zrekvírovaného auta. Kvůli jejich zdržení se však opět dostali pod palbu pronásledovatelů. Jen co vše přeskládali, zjistili, že s novým autem nemohou odjet – Harris totiž pohotově před svým útěkem sebral klíčky od zapalování. Lupiči tak museli pod palbou opět přesednout se svými rukojmími do původního auta. Na místě však nechali krvácejícího a bezvědomého Davise. A co hůře, nechali tam také svůj lup – 12 400 dolarů v hotovosti a 150 000 dolarů v dluhopisech. Nebýt jejich zapomětlivosti, tato suma by představovala do té doby nejúspěšnější bankovní loupež v historii Texasu. Pronásledovatelé rychle zajali opuštěného Davise, který ještě té noci zemřel. Výsledkem přestřelky byli také další dva zranění na straně pronásledovatelů

S téměř prázdnou nádrží a notně prostříleným autem sjeli pachatelé z cesty a rozjeli se směrem do texaské krajiny. Keře, kaktusy a další podrost však byly na auto příliš a po chvíli museli sesednout. Nechali na místě obě dívky a dále se vydali pěšky. Začal tak dosud nevídaný lov na uprchlíky.

Šerif okresu Eastland John Hart a jeho zástupci byli na dálku informováni o dění v Ciscu. Rychle dorazili na místo opuštěného vozu. V patách jim byli v autech místní novináři a asi stovka pronásledujících, kteří dále pokračovali v autech, na koních i pěšky. Rychle se přidávali další strážci zákona a vyhlídka na odměnu přitáhla lovce ze všech koutů Texasu a jak popisovaly tehdejší noviny: brzy probíhala taková honička, jakou západní Texas nikdy předtím nezažil… Mnoho členů čety bylo na koních nebo pěšky, když si proráželi cestu skupinami stromů, prohledávali vysokou trávu na dně roklí a nahlíželi mezi balvany v kaňonech. Do večera se jim podařilo najít pouze místo krátkého odpočinku uprchlíků, na kterém našli opuštěný kufr a několik zkrvavených obvazů. Při pátrání došlo k nechtěnému výstřelu a zranění dalších dvou civilistů. Celkový počet zraněných v řadách pronásledovatelů tak dosáhl desíti. To je však neodradilo a ráno na Štědrý den pokračovalo pátrání znovu.

Večer na Boží hod vánoční tři zbývající bandité úspěšně zmocnili vozidla, které řídil Carl Wylie a donutili ho jako řídit. Během přepadení vystřelil Wylieho otec brokovnicí po ujíždějícím autě. Výstřel však zasáhl pouze jeho syna.

Poté, co se celou noc ukrývali a neměli k jídlu nic jiného než pár pomerančů, o které se se zraněným mladým rukojmím ani nepodělili, Helms, Hill a Ratliff ukradli další automobil a Wylieho i jeho vůz nechali na místě. Propuštěný později úřadům uvedl, že bandité byli ve velmi špatném stavu kvůli svým zraněním, nedostatku jídla a chladnému počasí doprovázenému mrznoucím deštěm.

Následujícího rána uprchlíkům došlo štěstí. Trojice byla spatřena při pokusu o překročení řeky Brazos. Šerif Bratford, budoucí Texas Ranger, vypálil ze své brokovnice „Old Betsy“ a zasáhl prvního z prchajících, ten se však znovu postavil a pokračoval v útěku. Šerif vypálil znovu a zasáhl dalšího, ale i ten pokračoval v úteku. Bratford přebil, znovu vypálil po dalším uprchlíkovi a opět se stejným výsledkem. Pro Ratliffa, stále oblečeného v kostýmu Santa Clause, útěk na tomto místě skončil. Vyčerpán předchozími zraněními, po dalším zásahu zkolaboval a nebyl schopen pokračovat. Když ho pronásledovatelé dopadli, zjistili, že měl šest různých střelných zranění a nesl s sebou šest pistolí. Zbývající dva kumpáni však dokázali dosáhnout okrajů lesa obklopujícího řeku a zmizet v jeho příkrovu.

Promrzlá, vyhladovělá a zraněními vyčerpaná dvojice měla v patách padesát mužů zákona a stejný počet odměny chtivých lovců, kteří jim nechtěli nechat ani chvíli oddychu. Na pomoc si navíc přivolali dvojplošník, přesto jim však dokázal Hill a Helms na několik dní zmizet.

30. prosince, sedm dní od loupeže byli oba konečně dopadeni. Pokoušeli se pronajmout si ve městě Graham pokoj, kde by mohli přečkat pátrání. Majitel ubytovny si však všiml jejich zbraní, jejich příběh v té době již byl ve všech novinách, a tak rychle zburcoval místní policii. V té době již byli oba ztrátou krve vyčerpáni tak, že se vzdali bez dalšího odporu. Hill měl u sebe tři pistole, Helms další čtyři. Byli rychle převezeni do vězeňské nemocnice, kde měli čekat na svůj další osud.

Všichni tři měli záhy stát před soudem. Vzhledem k množství zraněných, dvojici mrtvých mužů zákona a dalším zločinům a škodám, kterých se během svého nepovedeného přepadení a útěku dopustili, bylo jasné, že trojici čeká velmi přísný trest.

Jejich obhájci však dělali, co mohli. Odměna za „mrtvého bankovního lupiče“ vyvolávala kontroverze už od samého počátku. Nejviditelnějším kritikem byl legendární texaský ranger Frank Hamer, který ji bez obalu označil za „bankéřský stroj na zabíjení“. Obhájci Marshalla Ratliffa a Henryho Helmse se na toto rozpolcené veřejné mínění odvolávali u soudu a tvrdili, že právě takto nastavený systém přiměl bandity k zoufalým, krajním činům ve snaze zachránit si život.

Americký právní systém ukládá trest za každý zločin zvláště. Přeživší trojice jich za krátkou dobu spáchala bezpočet, nemluvě o předchozích odsouzeních. Vzhledem k tomu, že během svého útěku překročili hranice několika okresů a spadali tak pod jurisdikci lokálních soudů, čelili zároveň několika různým soudním procesům. Bylo by proto zbytečné vyjmenovávat všechny tresty, které jim byly uděleny. Alespoň v zkratce však:

Marshall Ratliff obdržel dva tresty doživotí a trest smrti. Během pobytu na cele smrti, zatímco čekal na projednání odvolání proti rozsudku smrti, dostal Ratliff od své matky gramofon a hromadu gospelových desek. Když kolem jeho cely procházeli odsouzenci na cestě k elektrickému křeslu, pouštěl jim píseň „When the Roll Is Called Up Yonder“. V letech 1928–1929 si tuto píseň na své poslední cestě vyslechlo sedm mužů. Když však 6. září 1929 míjel jeho celu Henry Helms na cestě do popravčí komory, Ratliff skladbu nepustil.

Píseň „When the Roll is Called Up Yonder“ doprovazející odsouzené před popravou.

Jak vyplývá z předchozího odstavce, Helms také dostal trest smrti, elektrickému křeslu se pokoušel uniknout tím, že předstíral šílenství. Porotě okresu Eastland stačilo pouhých deset minut jednání, aby prohlédla jeho pokus a potvrdila rozsudek. Poprava proběhla podle plánu 6. září 1929. Rodina si tělo nevyzvedla, a tak jej stát pohřbil na vězeňském hřbitově, který odsouzenci posměšně nazývali „Peckerwood Hill“ (Peckerwood bylo v té době posměšné rasistické označení pro chudé bělochy z venkovských oblastí).

Nejlépe z celé trojice dopadl Hill. Ten se přiznal k vině a při vynesení rozsudku jej soudem ustanovený obhájce postavil před porotu, aby popsal své dětství sirotka, který vyrůstal v pěstounské péči ve Státní škole pro chlapce v Gatesville. Toto zařízení sloužilo jednak jako polepšovna pro mladistvé odsouzené za trestné činy, jednak jako náhradní domov pro některé děti. Obhájce jej v médiích vylíčil jako „Jeana Valjeana loupeže Santa Clause,“ a jeho nelehké dětství a obraz „chlapce, který nikdy nedostal šanci“ mu vyneslo určité sympatie poroty a byl tak odsouzen „pouze“ na 99 let vězení. Aby dosáhl tohoto trestu, sliboval, že bude vzorným vězněm. Tento slib však, přinejmenším zpočátku, nehodlal dodržet.

Tou dobou byly útěky z vězení zcela běžné a Hill se zapojil do tří pokusů o útěk, pokaždé byl však znovu dopaden. Celkem strávil na útěku rok a půl a finálně byl dopaden v roce 1931 při pokusu o překročení mexických hranic. Po třetím neúspěchu se však konečně polepšil a zanechal dalších pokusů. To mu v roce 1945 vyneslo podmínečné propuštění z rukou texaského guvernéra.

Hill se po 15 letech za mřížemi rozhodnul konečně využít nabízenou šanci. Začal pracovat pro stavební firmu, oženil se, pořídil si dům, stal se otcem, a dokonce se zapojil do místní křesťanské komunity. V roce 1964 byl zcela omilostněn a po zbytek života, celkem takřka 50 let až do roku 1996 žil životem spořádaného občana. Poslední z trojice Marshall Ratliff však měl dopadnout zcela jinak.

Ratliff začal předstírat šílenství v den Helmsovy popravy a jeho matka Rilla Carterová následně podala žádost o psychiatrické přezkoumání jeho příčetnosti. Obyvatelé okresu Eastland, už tak rozzuření tím, že Ratliffova poprava byla po tak dlouhou dobu odkládána, byli tímto novým vývojem pobouřeni.

Soudce nařídil, aby byl Ratliff převezen zpět do věznice v okrese Eastland. Jeho předstírané šílenství působilo přesvědčivěji než podobný pokus Helmse, což vedlo dozorce Packa Kilborna a Toma Jonese k tomu, že polevili v ostražitosti. Vězni pomáhali s krmením a další osobní péčí. Dne 18. listopadu 1929 Ratliff uprchl z nezamčené cely a v kanceláři věznice se zmocnil revolveru. Smrtelně postřelil Jonese a s Kilbornem se pustil do brutální rvačky. Dozorce Ratliffa zbil do bezvědomí a poté jej vrátil zpět do cely.

Následujícího rána se začal shromažďovat dav a do setmění narostl na téměř tisíc lidí. Není zcela jasné, zda všichni požadovali, aby jim byl Ratliff vydán, nicméně patnáct až dvacet mužů vniklo do věznice a Ratliffa odtud násilím odvleklo. Přehodili lano přes drát natažený mezi dvěma telefonními sloupy, na němž ho hodlali oběsit. První pokus selhal – lano prasklo a Ratliff se zřítil k zemi. Podruhé však použili silnější provaz a úspěšně ukončili život muže, který téměř o dva roky dříve vykradl banku v Cisco převlečený za Santa Clause.

Následující den bylo tělo Ratliffa vystaveno v obchodu s nábytkem v Eastlandu a prohlédnout si ho přišly tisíce lidí, než soudce nařídil, aby bylo skryto před veřejností. Bylo zahájeno vyšetřování nelegálního lynče a byla svolána velká porota, avšak nikdo nebyl nikdy postaven před soud. Ratliffovo tělo si nakonec převzala jeho matka, která zajistila pohřeb ve Fort Worthu. Traduje se, že ve chvíli, kdy bylo tělo přenášeno do pohřebního vozu k převozu na hřbitov, náhodou kolem projížděl Santa Claus vedoucí vánoční průvod na podporu svátečních prodejů jednoho z místních obchodů.

Zdroje:

https://eu.timesrecordnews.com/story/news/local/2022/12/01/santa-claus-bank-robbery-1927-christmas-plans-awry-wichita-falls-texas/69690367007/

https://texashighways.com/culture/history/sinister-santa-a-look-at-the-1927-cisco-bank-robbery/

https://member.texasbankers.com/Magazine/magazine/Vault/22-01-The-Cisco-Santa-Robbery.aspx

https://www.tshaonline.org/handbook/entries/santa-claus-bank-robbery

Youtube:

https://www.youtube.com/watch?v=UHL0vgDqpIs