Yang Kyoungjong: korejský voják měl za 2. světové bojovat ve 3 armádách. Možná však ani neexistoval

Příběh Yang Kyoungjonga, Korejce, o němž se říká, že během druhé světové války sloužil ve třech různých armádách, se stal jednou z nejšířenějších a nejvíce diskutovaných historek populární vojenské historie. Objevuje se v online článcích, na válečných fórech, v dokumentárních scénářích, a inspiroval také korejský film My Way z roku 2011. Nejčastější verze příběhu sleduje podivnou cestu mladého Korejce — v mnoha podáních identifikovaného jako Yang Kyoungjong — vláčeného, nikoli z vlastní vůle, ale okolnostmi, přes obrovské vzdálenosti a skrze armády tří velmocí: Japonska, Sovětského svazu a nacistického Německa. Podle legendy byl nakonec naposledy zajat americkými jednotkami v Normandii, zmatený, vyčerpaný a neschopný domluvit se jazykem, kterému by někdo z přítomných rozuměl.

Tento těžko uvěřitelný příběh začíná v Koreji dvacátých a třicátých let, kdy byl celý Korejský poloostrov pod kontrolou Japonska, a to od roku 1910, kdy po vítězné válce proti Číně anektovalo Japonsko celou zemi a Korea se tak ocitla v pozici japonské kolonie. Koloniální vláda ovlivňovala vše od školství po každodenní komunikaci. Korejské děti byly stále více vzdělávány v japonštině; vlastenecké projevy a korejská kultura byly potlačovány a možnosti sociální mobility se zužovaly, jak Japonsko rozšiřovalo svůj vliv na asijský kontinent. Mladí muži, zvláště z chudších venkovských oblastí, se ocitali v systému, kde se pracovní odvody, průmyslová mobilizace a vojenská služba stávala nevyhnutelnou povinností. Koncem třicátých let bylo běžné stěhování do japonskou kontrolovaného státu Mandžukuo. Někteří odcházeli dobrovolně za prací, jiní byli tlačeni ekonomickou situací a zpřísňující se japonskou kontrolou nad Koreou. Mandžusko bylo prezentováno jako země příležitostí, ale ve skutečnosti se stalo militarizovaným pohraničím, kde Korejci pracovali jako zemědělci, tovární dělníci, železniční personál a stále častěji také vojáci v podpůrných jednotkách.

Podle nejrozšířenější verze příběhu byl Yang Kyoungjong odveden kolem roku 1938 nebo 1939 do loutkové Mandžuské císařské armády. Tato armáda byla formálně mandžuská, ve skutečnosti však byla pevně pod japonskou kontrolou a Korejci v ní jen zřídka získali jakékoli významnější postavení. Sloužili nejčastěji jako pěšáci, v pracovních jednotkách a jako pohraniční hlídky. Jejich vybavení bylo často horší, výcvik krátký a jejich role v bojích velmi riskantní. Když se napětí mezi Japonskem a Sovětským svazem podél mandžusko-mongolské hranice vystupňovalo do otevřených bojů, byla to právě tato armáda, spolu s pravidelnými japonskými jednotkami, která byla vržena do přímého střetu.

V roce 1939 eskalovaly opakované pohraniční potyčky do bitvy u řeky Chalchyn (také známá jako bitva u Chalchyn-Golu), velké konfrontace, které na sovětské straně velel budoucí maršál Georgij Žukov. Bitva představovala zlom v nevyhlášené sovětsko-japonské pohraniční válce a svou velikostí zásadně předčila dřívější střety. Nasazeny byly ve velkém množství tanky, letadla i dělostřelectvo. Když Žukov zahájil masivní dvojité obchvatné manévry proti japonským a mandžuským silám, jejich linie se zhroutily. Váleční historici odhadují, že možná ztráty japonských, mandžuských a korejských vojáků až na 20 tisíc padlých, zraněných, zajatých a nezvěstných. Mezi zajatci, jak tvrdí příběh, byl i Yang Kyoungjong, jehož život se tak vydal už druhou nečekanou cestou.

Převezen do sovětského zajetí, ocitl by se v podmínkách typických pro válečné zajatce v sovětských táborech: tvrdá práce, skromné příděly a nejistota ohledně vlastní budoucnosti. Zacházení se zajatci se v Sovětském svazu lišilo, ale po německé invazi v roce 1941 byla poptávka po pracovních silách tak zoufalá, že někteří váleční zajatci, včetně Japonců, Mandžuů a možná i některých Korejců, měli být přeřazeni do pracovních nebo trestních vojenských jednotek. Podle legendy stál Yang před krutou volbou: zůstat na neurčito v pracovním táboře na Sibiři, nebo vstoupit do takovéhoto útvaru Rudé armády. Mnohé takové jednotky byly jen stěží odlišitelné od trestních pracovišť; jejich úkoly zahrnovaly kopání obranných linií pod palbou, odminování a někdy sloužily jako žrádlo pro děla ve vysoce rizikových operacích. Korejci, Japonci a Číňané museli překonávat obrovské jazykové bariéry, často odkázáni jen na gesta nebo pomoc dvojjazyčných prostředníků. Přesto byl sovětský válečný aparát natolik rozsáhlý a chaotický, že se do něj člověk s téměř nulovou znalostí ruštiny mohl dostat a být poslán na frontu.

Východní fronta byla pro obě bojující strany místem obrovských ztrát a neustálého pohybu. Pro jeho další osud existují dvě verze příběhu. Podle první měl být zajat ještě během let 1941-42 v některé z velkých německých ofenzív. Podle druhé verze se tak mělo stát v roce 1943 v průběhu třetí bitvy o Charkov, která probíhala od 11. do 15. března. I druhé zajetí mělo pro Yang Kyoungjonga znamenat zásadní přelom v jeho vojenské „kariéře.“

Ačkoliv nacistické Německo považovalo Slovany a další etnické skupiny, se kterými se jeho vojáci setkávali na východní frontě za podlidi a často s nimi podle toho jednalo, po obrovských ztrátách v bojích s Rudou armádou začalo také využívat zajaté sovětské vojáky k doplňování svých řad. Jak válka pokračovala, byli tito muži známi jako Hiwis (Hilfswillige, pomocní dobrovolníci) čím dál důležitější součástí německých jednotek. Pojem dobrovolník je ovšem často velmi nadsazený, protože mnozí souhlasili jen proto, aby unikli smrti hladem v zajateckých táborech. Hiwis pocházeli z desítek etnických skupin napříč Sovětským svazem. Často nebyli nasazováni do bojových jednotek, ale využíváni ve stavebních praporech, zásobovacích jednotkách, na letištích a v pozdějších letech v očekávání spojeneckého vylodění v západní Evropě také v útvarech vyčleněných pro pobřežní obranu. Tak se mezi mnohými etnickými jednotkami složenými z různých neněmeckých vojáků ocitl při obraně Atlantického valu na francouzském pobřeží také Yang Kyoungjong.

Logika takového nasazení byla jednoduchá: předpokládalo se, že cizí vojáci mají menší šanci dezertovat, pokud jsou umístěni daleko od vlasti, a zároveň zaplňovali místa, která už Němci obsadit nedokázali. Normandie se tak stala domovem jednotek Gruzínců, Ukrajinců, Rusů a různých asijských vojáků. Zprávy amerických vojáků z invaze potvrzují, že mezi zajatci narazili na muže asijského vzhledu v německých uniformách.

Když nad ránem 6. června 1944 přistáli spojenečtí parašutisté, zjistili k svému překvapení, že někteří z mužů, kteří se jim vzdávají, nejsou Němci a nedokáží komunikovat ani německy, ani anglicky či jiným jim srozumitelným jazykem. Podle legendy byl mezi nimi i Yang. Údajně způsobil zmatek mezi americkým personálem, který se jej snažil identifikovat. Některé verze příběhu tvrdí, že jej považovali za Japonce kvůli rysům obličeje; jiné říkají, že mluvil tak málo, že byl „odbaven,“ aniž by úřady skutečně zjistily, odkud pochází. Byl poslán do zajateckého tábora v Británii, kde se údajně jeho neuvěřitelný příběh postupně skládal pomocí tlumočníků.

Co se stalo po válce, závisí na preferované verzi příběhu. Některé verze tvrdí, že Yang Kyoungjong zůstal dočasně v Evropě jako vysídlená osoba a později emigroval do Spojených států, kde se oženil, měl děti a dožil do konce života, aniž by s někým svůj příběh sdílel. Jiné zdroje uvádějí, že se vrátil do Asie a žil v ústraní, přičemž v 50. letech se měl znovu zapojit do bojů, tentokrát v průběhu války na Korejském poloostrově.

Celý příběh je jen velmi uvěřitelný. A s velkou pravděpodobností se také nikdy nestal. Jedním z důvodů kontroverze je, že neexistují žádné archivní dokumenty, v žádné ze zúčastněných zemí, které by jednoznačně spojily konkrétního Korejce s touto s tímto dramatickým průběhem událostí. Japonské odvodní záznamy z Mandžukua jsou neúplné; sovětské seznamy trestních praporů děravé; německá dokumentace pomocných jednotek nespolehlivá; a americké seznamy zajatců neobsahují potvrzený záznam. Historici, kteří příběh zpochybňují, zdůrazňují, že se objevil poměrně pozdě, až několik desetiletí po konci války, a nikoli v dobových pramenech. Například korejští historici zabývající se tímto příběhem upozorňují, že žádné rané poválečné korejské publikace se o Yangovi nezmiňují, což je zvláštní vzhledem k rozsahu příběhu. Fotografie často uváděná jako důkaz, zobrazující vojáka asijského vzhledu zajatého v Normandii, je skutečná, ale osoba na ní zůstává neidentifikovaná. Snímek původně nebyl spojován s žádným Korejcem, tato asociace se objevila až dlouho po válce.

Další badatelé tvrdí, že struktura příběhu je příliš úhledná, příliš „filmová“: tři zajetí, tři uniformy, tři armády a tato „narativní symetrie“ vzbuzuje podezření. Vojenský historik Stephen Ambrose potvrdil přítomnost mimoevropských vojáků v německých řadách v Normandii, ale nikdy neověřil žádného vojáka původem z Koreje mezi nimi. Kritici naznačují, že populární verze může být výsledkem poválečného mytologizování, podpořeného skutečnou fotografií, dramatickou premisou a moderní fascinací mimořádnými válečnými historkami.

Protiargument je však rovněž přesvědčivý: i když podrobný životopis nelze ověřit, na příběhu není nic nemožného. Každý jednotlivý krok — Korejci odvedení do mandžuské armády, Korejci zajatí Sověty, cizí zajatci v sovětských trestních jednotkách, sovětští zajatci sloužící jako němečtí Hiwis, Asiaté v pomocných jednotkách v Normandii, je historicky doložen. Absence konkrétní identity může jednoduše odrážet chaos ve vojenské byrokracii, roztříštěnost záznamů v Mandžusku nebo zmatky poválečné Koreje.

Nejužitečnější způsob, jak chápat tento příběh, je možná nevidět jej pouze jako doslovný životopis, ale jako symbolický narativ zakořeněný v reálných historických událostech. Ať už Yang Kyoungjong skutečně prožil přesně to, co příběh popisuje, nebo ne, okolnosti, které mohly takový život vytvořit, nepochybně existovaly. Kolonizovaní Korejci nedobrovolně sloužili japonskému impériu, někteří padli do sovětského zajetí, mnozí zmizeli z dějin. Sovětský svaz používal trestní jednotky z různorodého prostředí. Německo naverbovalo či donutilo obrovské množství sovětských zajatců k pomocným službám. A v Normandii se skutečně objevili zajatci asijského původu v německých uniformách. Na celém příběhu tak nakonec může být více pravdy, než se na první pohled může zdát.

Zdroje:

https://www.piie.com/blogs/north-korea-witness-transformation/antony-beevor-yang-kyoungjong

https://en.wikipedia.org/wiki/Yang_Kyoungjong?

https://sofrep.com/news/yang-kyoungjong-the-korean-soldier-who-fought-for-japan-the-soviets-and-the-nazis/

https://rarehistoricalphotos.com/yang-kyoungjong-1944/