Článek
První hodiny operace Barbarossa jsou většinou připomínány v souvislosti s drtivým německým útokem, chaosem v sovětském velení nebo Stalinovou neochotou uvěřit množícím se varováním. Jedno z nejpřesnějších varování přišlo od samotného německého vojáka, kteýr se měl těchto údalostí účastnit. Desátník Alfred Liskow večer 21. června 1941 přeplaval řeku Bug a několik hodin před začátkem invaze oznámil sovětským pohraničníkům, že Hitler zaútočí za úsvitu po celé délce hranice.
Jeho příběh by mohl připomínat špionážní román. Přesvědčený komunista a odpůrce nacismu se stal tváří sovětské propagandy a symbolem německého odporu proti Hitlerovi. Jenže idealistický dělník brzy narazil na realitu Stalinova Sovětského svazu. Z někdejšího hrdiny se stal podezřelý člověk, kterého nakonec semlelo soukolí režimu, jemuž věřil a který se snažil zachránit.
Německý komunista v Hitlerově armádě
Alfred Liskow se narodil v roce 1910 ve vesnici Drenow nedaleko Kolbergu v tehdejším Německém císařství, dnes polském Kołobrzegu. Pocházel z chudých poměrů. Jeho otec pracoval jako zemědělský dělník a matka se živila jako uklízečka. Po vychození školy nastoupil do továrny na nábytek v Kolbergu, kde se vyučil a pracoval jako výrobce nábytku.
V období Výmarské republiky se přiklonil k levicovým myšlenkám. Od roku 1930 byl členem Komunistické strany Německa (KPD). Podle polského historika Hieronima Kroczyńského hluboce věřil komunistickým ideálům a měl také básnické nadání. Jeho tvorba však nikdy nebyla publikována. Kroczyński později uvedl, že Liskowovy názory byly na svou dobu příliš odvážné. Některé pozdější sovětské materiály tvrdily, že byl rovněž členem organizace Roter Frontkämpferbund, polovojenského uskupení spojeného s německými komunisty. Tyto informace však pocházejí především ze sovětských zdrojů a nelze je s jistotou nezávisle ověřit.
Po vypuknutí druhé světové války byl v roce 1939 povolán do Wehrmachtu. Přestože byl přesvědčeným komunistou, stejně jako miliony dalších Němců skončil v Hitlerově armádě. Sloužil v hodnosti desátníka u velitelské roty 222. pěšího pluku 75. pěší divize. Na jaře 1941 se jeho jednotka přesunula do prostoru severně od Sokalu na řece Bug, přímo k hranicím Sovětského svazu.
V červnu 1941 se na německé straně odehrávaly horečné přípravy na dosud největší invazi v dějinách. K hranicím proudily další jednotky, tanky i letadla a mezi vojáky se šířily zvěsti o blížícím se útoku. Alfred Liskow, který se s nacismem nikdy neztotožnil, sledoval přípravy s rostoucími obavami. Když jeho jednotka obdržela rozkazy k zahájení invaze následujícího dne, rozhodl se jednat. Poté, co se dozvěděl o chystaném útoku na Sovětský svaz, opustil večer 21. června 1941 svou jednotku. Okolo 21. hodiny přeplaval řeku Bug a vzdal se příslušníkům sovětské pohraniční stráže. Během výslechu oznámil, že německá armáda zahájí za úsvitu 22. června rozsáhlou ofenzivu po celé délce sovětsko-německé hranice.
Německý desátník tak několik hodin před začátkem Operace Barbarossa varoval Sověty před největší invazí v dějinách. Jeho informace se ukázaly jako přesné. Zda by však jeho čin mohl změnit běh událostí, zůstává otázkou. Varování totiž přišlo v době, kdy sovětské vedení dostávalo podobných zpráv celou řadu a Stalin stále odmítal uvěřit, že Hitler skutečně zaútočí. O několik hodin později se naplno rozběhla operace Barbarossa a Liskow se stal mužem, který měl pravdu, ale kterému nikdo nenaslouchal.
V sovětských službách
Pravdivost Liskowova varování se potvrdila už během jeho výslechu. Velitel 90. pohraničního oddílu major Michail Byčkovskij sice jeho tvrzením zpočátku plně nevěřil, přesto nařídil posílit ochranu hranice a nechal povolat učitele němčiny, aby zajistil přesný překlad výpovědi. Když Liskow během opakovaného výslechu znovu uvedl, že Němci zaútočí za úsvitu, ozvala se od hranic silná dělostřelecká palba. Německý desátník jen suše potvrdil, že invaze právě začala. Telefonní spojení s pohraničními jednotkami bylo už v té době přerušeno.
V prostoru Sokalu se sovětští pohraničníci a vojáci pokusili německý útok zastavit a během dne dokonce podnikli protiútok, který Němce na některých místech dočasně zatlačil zpět za řeku Bug. Za cenu těžkých ztrát však museli ustoupit. Samotný Liskow byl převezen na polní letiště u Lvova a jedním z posledních letadel, která se podařilo zachránit před postupujícími Němci, dopraven do Moskvy.
Sovětská propaganda si rychle uvědomila hodnotu jeho příběhu. Z německého desátníka se stal důkaz, že ani všichni Němci nepodporují Hitlera. Jeho fotografie se objevovaly v novinách a propagandistických materiálech s popisky jako: „Tento německý voják, který nechtěl bojovat proti sovětskému národu, k nám přeběhl.“ Liskow se účastnil protinacistických akcí a jeho příběh byl využíván při propagandistických kampaních po celé zemi.
Sovětský propagandistický leták s příběhem desátníka Liskowa
Sovětský tisk mu připisoval také slova: „Pocházím z dělnické rodiny z Kolbergu. Moji rodiče i já nenávidíme Hitlera a jeho režim. Sovětský svaz je pro nás přátelskou zemí a nechceme bojovat proti sovětskému lidu. V Německu je mnoho podobných rodin. Nepřejí si válku s vámi.“ Ať už byl jejich skutečný autor kdokoliv, dokonale zapadala do obrazu „dobrého Němce“, který se sovětské propagandě hodil.
Němci se zpočátku domnívali, že Liskow padl během prvního dne války nebo se utopil při přechodu řeky Bug. Pravda vyšla najevo až poté, co se jim do rukou dostaly sovětské propagandistické materiály nalezené v troskách sestřeleného letadla. Gestapo následně předvolalo jeho rodinu k výslechu a Alfred Liskow byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti za velezradu. Jeho matka byla donucena veřejně se svého syna zříci a prohlásit, že zradil vlastní národ. Muž, který riskoval život, aby varoval Sovětský svaz před Hitlerovým útokem, tak přišel i o poslední vazby na svůj domov.
Problematický idealista
Vstup do Kominterny představoval pro Alfreda Liskowa splnění snu. Muž, který celý život věřil v komunistické ideály, se najednou ocitl mezi lidmi, které považoval za elitu světového revolučního hnutí. Poznal Georgiho Dimitrova, Dmitrije Manuilského i Palmiro Togliattiho a z bývalého desátníka Wehrmachtu se stal součástí sovětské propagandistické mašinérie.
Jenže nadšení nevydrželo dlouho. Podle německého historika Igora Petrova Liskowa brzy přestala bavit role jakéhosi „výstavního propagandistického desátníka“. Zřejmě očekával, že bude moci osobně přispívat k vedení boje proti nacismu a radit sovětskému vedení. Místo toho měl stále dokola vyprávět svůj příběh a sloužit jako živý symbol německého odporu proti Hitlerovi.
Brzy se začal odcizovat lidem kolem sebe. Nebyl obeznámen s nepsanými pravidly sovětského systému a na rozdíl od zkušených komunistických funkcionářů nevěděl, kdy je lepší mlčet. Otevřeně kritizoval vedení Kominterny a obviňoval jeho představitele ze zrady ideálů, kterým sám celý život věřil. Ve svém memorandu nazvaném „Co dělá Kominterna?“ dokonce odsuzoval politiku vedení organizace i sovětsko-německé dohody z roku 1939.
Takové výroky nemohly zůstat bez následků. V denících Georgiho Dimitrova se objevují stále znepokojenější poznámky o německém přeběhlíkovi. Liskow tvrdil, že „komunisté pracují pro fašisty“ a že vedení Kominterny představuje „zrádcovské vedení“. Dimitrov si dokonce kladl otázku, zda není duševně nemocný nebo německý agent. V září 1941 proto ustanovil komisi vedenou Walterem Ulbrichtem, která měla jeho činnost prošetřit.
Podezření se dále stupňovala. Liskow začal věřit, že je obklopen agenty NKVD, a podle výpovědí svých kolegů přicházel s čím dál podivnějšími teoriemi. Byl přesvědčen, že skutečný Georgi Dimitrov zemřel už dávno v nacistickém vězení a muž stojící v čele Kominterny je ve skutečnosti jeho dvojník nasazený fašisty. Ve svých spolubydlících viděl špiony a provokatéry, zatímco sám sebe považoval za jednoho z posledních skutečných komunistů.
Pro zkušené aparátčíky, jakými byli Dimitrov, Manuilskij nebo Togliatti, představoval stále větší problém. Zatímco oni už dávno pochopili, že v Sovětském svazu rozhoduje loajalita vůči Stalinovi a ne revoluční idealismus, Liskow se stále držel představ o spravedlivé společnosti, kvůli nimž kdysi riskoval život. Ve chvíli, kdy se členové Kominterny na podzim 1941 stěhovali z Moskvy do Ufy, byl už muž, který před několika měsíci zachránil Sověty před úplným překvapením, považován za nebezpečného a krajně podezřelého člověka.
Dne 23. prosince 1941 požádal Dimitrov NKVD, aby přijala „nezbytná opatření“ proti německému přeběhlíkovi. Ve zprávě pro Lavrentije Beriju ho dokonce označil za fašistu, antisemitu a možného německého agenta. Pro Alfreda Liskowa tím začínala poslední kapitola jeho tragického příběhu.
Kam zmizel desátník Liskow?
Po žádosti Georgiho Dimitrova o „přijetí nezbytných opatření“ na sebe nenechala reakce dlouho čekat. Dne 15. ledna 1942 byl Alfred Liskow zatčen NKVD. Oficiálně byl obviněn z „šíření pomlouvačných výmyslů proti vůdcům Kominterny“. Muž, který před několika měsíci varoval Sovětský svaz před Hitlerovým útokem, se tak sám stal nepřítelem systému, kterému celý život věřil.
Během vyšetřování se objevily zmínky o jeho údajných psychických problémech a Liskow byl odeslán do Ústředního ústavu soudní psychiatrie. Dodnes není jasné, nakolik byly zprávy o jeho duševním stavu oprávněné. Není vyloučeno, že se na něm podepsaly měsíce izolace, ztráta rodiny, neustálé podezírání i střet mezi jeho idealistickými představami a realitou Stalinova Sovětského svazu.
Případ nakonec nabral překvapivý obrat. Dne 15. července 1942 bylo vyšetřování zastaveno a o den později byl rehabilitován. Koncem července se znovu ocitl na svobodě. Místo návratu do propagandistické služby však následoval přesun do Novosibirsku. Proč právě tam a jakou práci zde vykonával, není dodnes jasné.
Právě v Novosibirsku se stopa po muži, který několik hodin před operací Barbarossa marně varoval Sověty před největší invazí v dějinách, začíná ztrácet. Podle dokumentů archivu baškortostánské pobočky FSB „beze stopy zmizel“ koncem roku 1943 nebo na počátku roku 1944. Co se s ním stalo, není známo.
Existuje několik teorií. Podle některých autorů zemřel v blízkosti Novosibirsku za dosud neznámých okolností. Objevila se i tvrzení, že Stalin nechal popravit německého přeběhlíka za „šíření dezinformací“, není však jisté, zda se tento příkaz týkal právě Liskowa. Jiní badatelé se domnívají, že mohl zahynout v některém z táborů nebo být odstraněn příslušníky NKVD. Přímý důkaz však chybí a jeho konec zůstává dodnes zahalen tajemstvím.
Alfred Liskow po sobě nezanechal paměti ani hrob. V Německu po něm zůstala matka, sestry, bývalá manželka a jedenáctiletý syn Lothar. V Sovětském svazu po něm zůstala jen hrstka archivních dokumentů a fotografie, na nichž se usmívá muž, který věřil, že bojuje za lepší svět.
Jeho příběh je tragickým paradoxem 20. století. Přesvědčený komunista riskoval život, aby varoval Sovětský svaz před Hitlerovým útokem. Za svou odvahu byl nejprve oslavován, později označen za fašistu a možného agenta. A nakonec nejspíš zahynul rukou lidí, kterým chtěl pomoci a v jejichž ideály věřil od mládí. Muž, který měl pravdu, tak nakonec zmizel beze stopy v soukolí režimu, který se snažil zachránit.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
https://www.ntv.ru/novosti/231547/
https://ria.ru/20200302/1567419836.html
