Železná Bella – příběh jediné ženy popravené v poválečném SSSR za korupci

Berta Naumovna Borodkinová přezdívaná „Železná Bella“ patří k nejznámějším postavám sovětské kriminality i dějin obchodu. Do historie se zapsala jako jediná žena v poválečném Sovětském svazu, která byla odsouzena k trestu smrti nikoli za vraždy, ale za hospodářské zločiny, úplatkářství a spekulace ve zvláště velkém rozsahu. Její příběh je ukázkou nejen osobní chamtivosti, ale i rozkladu pozdního brežněvovského systému, v němž se korupce stala každodenní normou.

Berta Naumovna Korol se narodila 6. června 1927 ve městě Bílá Cerekev v Ukrajinské SSR do poměrně zámožné židovské rodiny. Osud k ní nebyl laskavý – matka zemřela, když jí byly pouhé čtyři roky, a otec, Naum Korol, padl či zmizel během druhé světové války, když bylo Bertě čtrnáct.

Oficiální prameny neuvádějí, jak přesně přežila válku a německou okupaci v Oděse, kde dokončila sedm tříd školy. Po válce se v roce 1945 provdala za Konstantina Ajzenberga a v roce 1948 se jim narodila dcera Alexandra. Manželství se však v roce 1951 rozpadlo – podle svědectví proto, že Berta nechtěla žít s mužem, který nebyl „dostatečně perspektivní“.

Nelíbilo se jí ani její rodné jméno – začala se představovat jako Bella, protože to znělo elegantněji.

Po válce vystudovala obchodní akademii a později dálkově Moskevský obchodní institut (fakultu). Pracovní kariéru začínala skromně – jako servírka.

Na počátku 50. let se objevila v Gelendžiku, černomořském letovisku, kde se v roce 1961 provdala za vysloužilého kapitána Nikolaje Borodkina. Tím získala nejen jeho příjmení, ale i dům a postavení manželky veterána Velké vlastenecké války. Podle pozdějších vyšetřovacích materiálů pašovala z práce velké množství alkoholu a podle svědků manžela doslova „utopila“ v alkoholu – když po jedné z opileckých nocí upadl do bezvědomí a zemřel. Bella pak zdědila jeho úspory i majetek.

S pozicí servírky se však rozhodně nehodlala spokojit. Díky mimořádné energii a ambici rychle postupovala – z bufetářky se stala vedoucí kavárny a v 70. letech už patřila k nejvlivnějším lidem gelendžického pohostinství.

Mezi lety 1975–1982 byla dokonce zástupkyní městského sovětu lidových poslanců a členkou městského výboru KSSS. Roku 1974 dosáhla vrcholu – byla jmenována ředitelkou Gelendžického trustu restaurací a jídelen. De facto tak ovládala veškeré veřejné stravování v celém letovisku, kde se každý rok točily davy turistů a miliony rublů. Její kariérní vzestup by nebyl možný bez vlivného přímluvce – prvního tajemníka městského výboru KSSS Nikolaje Pogodina.

Borodkinová si v Gelendžiku vytvořila rozsáhlou a propracovanou korupční síť, projevila se jako kreativní manažerka, která dokázala z běžného provozu vytěžit maximum. Šizení masa bylo na denním pořádku – kuchařům nařídila šetřit, do karbanátků se přidával chleba namísto masa. Takto ušetřené maso se prodávalo bokem stánkům se šašlikem. Podle odhadů tak získala až 80 000 rublů. Ani mléčné výrobky nezůstaly ušetřeny – smetana a mléko se ředily vodou, máslo v pokrmech se šidilo na polovinu normy.

Zvláštní kapitolu představovaly nápoje. Čaj se ředil a barvil karamelizovaným cukrem, aby získal správnou barvu, a uspořené čajové lístky se prodávaly na černém trhu. Drahý arménský koňak se vylepšoval levnou žitnou vodkou ochucenou jablečnými listy, takže chuť byla k nerozeznání.

Některé restaurace podávaly boršč či hrachovou polévku zcela bez masa – a sovětští hosté zvyklí na ledacos se neptali. Borodkinová dbala na to, aby jídlo nebylo zkažené a lidé se neotrávili, protože to by mohlo přitáhnout nechtěné kontroly. Proto trvala, aby se vše ředilo výhradně převařenou vodou.

Dalším zdrojem příjmů byl „výběr daní“ od podřízených. Každý, kdo pod ni spadal – od kuchaře po ředitele restaurace – musel platit pravidelně poplatky. Nižší personál odváděl stovky rublů měsíčně, vedoucí tisíce a navíc dary: zlato, kožešiny, kaviár. Tím si kupovali klid a jistotu lukrativního zaměstnání.

Bez politického zázemí by Borodkinová nikdy nedosáhla takové moci. Místní elita v čele s prvním tajemníkem KSSS v Gelendžiku, Nikolajem Pogodinem, od ní během dvou let získala úplatky v hotovosti a zboží v hodnotě 15 000 rublů.

Ještě silnější ochranou byla přízeň Sergeje Medunova, prvního tajemníka Krasnodarského krajského výboru KSSS a blízkého člověka Leonida Brežněva. Bella často organizovala a z vlastní kapsy financovala luxusní bankety pro Brežněva i Medunova – gesto, které jí dlouho zaručovalo jejich přátelství a nedotknutelnost. Za svou práci se dokonce dočkala dekretem Nejvyššího sovětu RSFSR ocenění „Zasloužilé pracovnice obchodu a veřejného stravování.“

Na přelomu 70. a 80. let se Bella zdála být neohrožená. Přesto její impérium začalo praskat – ne kvůli jídlu, ale kvůli politickým hrám v zákulisí.

Tehdejší předseda KGB Jurij Andropov se snažil oslabit Medunovovu pozici a připravit půdu pro reformátory v čele s Michajlem Gorbačovem. Potřeboval velký protikorupční proces v Medunovově regionu – a Bella byla ideálním terčem.

Ironií osudu nebyla Borodkinová odhalena kvůli hospodářským zločinům, ale kvůli pornografii. V roce 1981 obdržela prokuratura udání, že se v jedné z kaváren promítají tajně pornografické filmy. Organizátoři byli dopadeni a rychle přiznali, že projekce schvalovala právě ředitelka trustu Bella Borodkinová, která dostávala podíl ze zisku.

Byla zatčena 1. června 1982 a rychle následovala domovní prohlídka. Ta šokovala i zkušené vyšetřovatele. V jejím domě se našlo astronomické bohatství v hodnotě přes půl milionu tehdejších rublů. Peníze byly ukryty v radiátorech, pod koberci, v cihlách na dvoře i v zavařovacích sklenicích ve sklepě.

Zpočátku se Bella chovala arogantně a sebejistě – tvrdila vyšetřovatelům, že se jí budou muset omluvit, až zasáhnou její ochránci na vysokých místech. Když jí došlo, že tentokrát jí nikdo nepomůže, začala vypovídat. Borodkinová detailně popsala celý systém úplatků a pojmenovala desítky vysoce postavených úředníků, kteří od ní přijímali dary a peníze. Hovořilo se o více než 50 osobách.

Brzy po jejím zatčení a zahájení vyšetřování zmizel Nikolaj Pogodin, první tajemník gelendžického výboru KSSS. Detaily jeho zmizení jsou dodnes nejasné, po jednání na místním sovětu opustil své služební vozidlo s řidičem a vydal se sám směrem k moři. Od té doby je jeho osud nejasný. Pátralo po něm více než 300 milicionářů a potápěčů, nenašli však po něm žádné stopy. Podle některých teorií byl zavražděn a tělo ukryto, podle jiných zaplatil pašerákům za převoz a zmizení v Turecku. Dodnes jeho památku připomíná hlavní náměstí v Gelendžiku pojmenované jeho jménem a také pamětní deska tamtéž.

Jeho patron Sergej Medunov patřil na počátku soudního líčení také mezi obviněné, ale i přes množství dalších korupčních kauz byl nakonec soudem očištěn. Přesto musel pozici tajemníka Krasnodarského kraje a další své funkce opustit a odejít do důchodu.

Případ Borodkinové měl 20 svazků a před soudem s ní stanulo dalších 70 lidí. Při jednání se pokusila simulovat šílenství, psychiatři však rychle její snahu odhalili.

V dubnu 1984 padl rozsudek: trest smrti zastřelením. V Sovětském svazu šlo o mimořádně vzácný verdikt, v jeho poválečné historii šlo o jediný případ nejvyššího trestu uděleného ženě za obdobný zločin. Vynesení rozsudku 20. dubna 1984 bylo pro ni šokující a podle svědků v cele v noci hrůzou vyla jako vlk. Její žádost o milost byla zamítnuta 1. července 1985. Podle archivů měla být popravena ve věznici v Novočerkassku, ale kolem její smrti dodnes panují pochybnosti – v dokumentech chybí záznam o vykonání trestu a tělo nebylo rodině nikdy vydáno.

Případ „Železné Belly“ se stal symbolem konce jedné epochy – éry, kdy se osobní moc a loajalita k systému stávaly zástěrkou pro nekonečnou korupci. Mnozí historici se domnívají, že její poprava byla především politickým gestem – měla umlčet ženu, která věděla příliš mnoho o svých někdejších patronech. Dodnes zůstává Berta Borodkinová jedinou ženou v dějinách Sovětského svazu, která byla popravena za hospodářské zločiny. Její příběh je mementem, že ani ti, kdo se zdají být neohrozitelní, nejsou nedotknutelní.

Zdroje:

https://mvdmedia.ru/publications/shield-and-sword/bylo-delo/zheleznaya-bella-shakhinya-gelendzhikskogo-rozliva/

https://novayagazeta.eu/articles/2024/06/09/gelendzhikskaia-shakhinia

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%BA%D0%B8%D0%BD%D0%B0,_%D0%91%D0%B5%D1%80%D1%82%D0%B0_%D0%9D%D0%B0%D1%83%D0%BC%D0%BE%D0%B2%D0%BD%D0%B0

https://www.techinsider.ru/history/1625225-berta-borodkina-zagadochnaya-istoriya-glavnoi-vzyatochnicy-sssr/

Youtube:

История Железной Беллы. За что расстреляли Берту Бородкину

The Only Soviet Woman to Face the Ultimate Punishment… For Greed