Článek
Když se 6. října 1973 syrské tanky převalily přes izraelskou obranu na Golanských výšinách, jednadvacetiletý poručík Cvi „Zvika“ Greengold neměl vlastní jednotku, posádku ani připravený stroj. Přesto nasedl do narychlo opraveného Centurionu a vyrazil proti nepříteli, který už pronikal hluboko do izraelského týlu. Z improvizované skupiny nazvané Síla Zvika brzy zůstal jediný bojeschopný tank.
Během následujících dvaceti hodin Greengold několikrát změnil stroj, přežil zásahy, popáleniny i smrt členů posádky a dál zdržoval syrský postup. Kolik nepřátelských tanků skutečně zničil, zůstává dodnes předmětem sporů. Jisté je, že v nejkritičtější noci jomkipurské války pomáhal získat čas, který Izrael zoufale potřeboval k přísunu záloh a záchraně Golanských výšin.
Vystřízlivění v den svátku
V sobotu 6. října 1973 se v Izraeli téměř zastavil život. Připadal na Jom kipur, nejvýznamnější židovský svátek, ulice byly prázdné, rozhlasové a televizní vysílání zastaveno a většina vojáků záloh se nacházela doma. Krátce před druhou hodinou odpoledne se však nad Golanskými výšinami objevily syrské letouny a izraelská postavení zasypaly první dělostřelecké salvy. Ve stejnou chvíli překračovaly egyptské jednotky Suezský průplav a Izrael se během několika minut ocitl ve válce na dvou frontách.
Útok nepřišel bez varování, izraelské zpravodajské služby zachytily přesuny vojáků, tanků i protiletadlových systémů a ze země narychlo odjížděli sovětští poradci se svými rodinami. Vedení státu však stále věřilo, že Egypt a Sýrie válku nezahájí. Izrael stále žil z vítězství v šestidenní válce. V roce 1967 během několika dnů rozdrtil armády několika arabských států a obsadil Sinajský poloostrov, Západní břeh Jordánu i Golanské výšiny. Izraelské ozbrojené síly získaly pověst protivníka, který dokáže díky lepšímu velení, výcviku a letectvu porazit mnohem početnějšího nepřítele. O šest let později ale proti nim nestály stejné armády, Egypt i Sýrie se z předchozí porážky poučily, získaly moderní sovětské zbraně a připravily společný útok založený na překvapení, početní převaze a mohutné protiletadlové obraně.
Syrské tankové kolony při postupu na Golany
Na Golanských výšinách vyrazily vpřed tři syrské divize podporované dělostřelectvem, ženisty a stovkami obrněných vozidel. Syrský plán počítal s rychlým obsazením celého území, které Izrael získal v roce 1967, ještě předtím, než dorazí jeho zálohy, na rozdíl od rozlehlé Sinaje totiž Golany tvořily úzký pás země. Za izraelskými jednotkami nebyly stovky kilometrů pouště, do nichž by mohly ustupovat, ale svahy klesající ke Galilejskému jezeru a severnímu Izraeli.
Proti syrské mase stály především tanky 188. obrněné brigády Barak a na severu také část 7. obrněné brigády. Jejich úkolem bylo protivníka pouze zadržet, dokud nebudou povolány a přepraveny záložní jednotky, na nichž izraelská armáda stavěla svou schopnost vést delší válku. Během prvních hodin však nebylo jisté, zda obránci potřebný čas získají.
Na severu Golanských výšin dokázaly izraelské tanky využít připravená postavení, terén i úzké přístupové cesty. Syrský postup se zde zpomalil a později přerostl v bitvu, kterou Izraelci nazvali Údolím slz. Na jihu byla situace mnohem horší, prostor byl otevřenější, obranná linie řidší a syrské jednotky zde našly mezery, jimiž začaly pronikat do týlu. Některá izraelská postavení byla obcházena, jiná rozdrcena přímým útokem. Tankové čety ztrácely spojení s velením a pouštěly se do boje bez znalosti, zda mají po stranách vlastní jednotky, nebo už nepřítele. Během několika hodin byla izraelská obrana v jižním sektoru prolomena.
Izraelský tank Centurion
Na silnicích se mísily ustupující izraelské tanky, vozidla se zásobami, ranění vojáci i první zálohy spěchající opačným směrem. Syrské kolony postupovaly k důležitým křižovatkám a k Nafachu, kde sídlilo velení izraelských sil na Golanech. Zprávy přicházely se zpožděním a často si odporovaly. Velitelé kreslili polohu jednotek do map, které přestávaly odpovídat skutečnosti dříve. Na některých místech už Syřané pronikli za izraelskou linii, aniž o tom posádky vzdálené jen několik kilometrů věděly.
U Nafachu se sbíhaly komunikace vedoucí napříč jižní částí Golanských výšin. Jeho ztráta by rozvrátila velení, zásobování i přísun záloh a otevřela Syřanům cestu dál do vnitrozemí. Izraelské velení potřebovalo každou hodinu, aby mohlo do boje vrhnout mobilizované tankové posádky. Na jihu Golanských výšin však zůstávaly jen izolované skupiny obránců a jednotlivé tanky bojující proti nepříteli, jehož skutečnou sílu nikdo neznal.
Do tohoto zmatku dorazil večer jednadvacetiletý poručík Cvi „Cvika“ Greengold. Neměl vlastní jednotku, posádku ani připravený tank. V Nafachu našel pouze několik poškozených strojů, které se mechanici snažili vrátit do boje.
Jednadvacetiletý důstojník bez jednotky
Když válka začala, byl Cvi „Cvika“ Greengold doma v kibucu Lochamej ha-Geta’ot v západní Galileji. Bylo mu jednadvacet let a jako poručík sloužil u 188. obrněné brigády, v danou chvíli však nepatřil k žádné konkrétní jednotce. Předchozí zařazení už ukončil a čekal na další kurz a nové působiště, teoreticky tedy neměl kam nastoupit ani koho hledat. Jakmile pochopil, že nejde o další poplach, ale o skutečnou válku, vydal se na sever. Během Jom kipuru téměř nefungovala veřejná doprava a silnice byly prázdné, takže se k armádě dostával částečně stopem. Nakonec dorazil do Nafachu, místo připravené obrany tam však našel chaos.
Cvika Greengold, kolorizováno
Na základnu přijížděly poškozené tanky, sanitky přivážely raněné a jednotliví vojáci hledali své jednotky, o nichž často nikdo nevěděl, zda ještě existují. Z jižní části Golanských výšin přicházely zprávy o syrském průlomu, ale jejich rozsah nebyl zřejmý. Jedni tvrdili, že se situaci podařilo stabilizovat, jiní hlásili nepřátelské tanky hluboko v izraelském týlu. Greengold byl připraven bojovat, jenže neměl tank ani posádku. Zpočátku proto pomáhal s raněnými a čekal, zda pro něj velení najde nějaké využití.
V dílnách mezitím mechanici horečně pracovali na strojích, které by za normálních okolností zůstaly odstavené. Izraelská armáda používala britské tanky Centurion, upravené a modernizované pro místní podmínky. Některé se vracely z boje s poruchami, jiné byly poškozené už před útokem a čekaly na opravu. V situaci, kdy se počítal každý alespoň částečně bojeschopný stroj, však nebyl čas na důkladné zkoušky. Stačilo, aby tank dokázal nastartovat, pohybovat se a střílet.
Nejčastěji uváděná verze hovoří o dvou narychlo opravených Centurionech. Stejně provizorní byly jejich posádky, muži byli sestaveni z tankistů, kteří se na základně ocitli bez vlastních strojů nebo byli odděleni od svých jednotek. Neměli za sebou společný výcvik a někteří se předtím vůbec neznali. Greengold se stal jejich velitelem jednoduše proto, že byl důstojníkem, měl bojové zkušenosti a nabídl se, že vyrazí.
Kolem deváté hodiny večer dostal rozkaz projet po silnici vedoucí na jih a zjistit, kam až syrské jednotky pronikly. Velení potřebovalo především informace a někoho, kdo by se pokusil ucpat jednu z děr v rozpadající se obraně. Greengold nevěděl, jak silného nepřítele potká ani zda silnice před ním stále patří Izraelcům.
Provizorní skupina dostala označení Síla Cvika. Název zněl, jako by se za ním skrývala přinejmenším tanková rota. Ve skutečnosti vyrazily do tmy jen dva opravené stroje s narychlo sestavenými posádkami. Ani tato skromná síla však dlouho nevydržela pohromadě.
Zde Síla Cvika
Krátce po deváté hodině večer vyjely z Nafachu dva narychlo opravené Centuriony. Prvnímu velel Greengold, druhému poručík Chagaj Cur. Po navázání spojení s plukovníkem Jicchakem Ben-Šohamem, velitelem 188. obrněné brigády, se představili jako Koach Cvika – Síla Cvika. Neřekli však, kolik tanků se pod tímto označením skrývá. V armádním rádiovém provozu nešlo o nic výjimečného. Improvizované skupiny obvykle dostávaly jméno podle svého velitele a slovo „síla“ samo o sobě nevypovídalo nic o jejich velikosti. V tomto případě ale vytvořilo iluzi jednotky, která byla mnohem silnější než ve skutečnosti.
Oba tanky zamířily po silnici na jihovýchod směrem k Chušnije. Fronta na mapách už v této oblasti prakticky neexistovala. Syrské jednotky pronikaly mezerami mezi izraelskými postaveními, jejich tanky se pohybovaly po cestách v izraelském týlu a některé kolony pokračovaly směrem k Nafachu. Greengold nevěděl, zda narazí na několik zbloudilých strojů, nebo na čelo celé obrněné brigády.
Izraelský tank v palebném postavení během bitvy o Golanské výšiny
Přibližně půldruhého kilometru severně od křižovatky u Chušnije se před Izraelci náhle objevil syrský tank. Obě posádky se spatřily na vzdálenost pouhých deseti až patnácti metrů. Greengoldův střelec vypálil jako první a syrský stroj zničil. Téměř okamžitě se však ukázalo, že výbuch poškodil elektrickou soustavu jeho Centurionu. Greengold proto přešel do druhého tanku, zatímco Cur se s porouchaným strojem obrátil zpět k Nafachu. Síla Cvika se tím smrskla na jediný tank.
Greengold tuto skutečnost velitelství neoznámil. Jeho nadřízení slyšeli ve vysílačce hlášení velitele pojmenované bojové skupiny, neměli však představu, že za jejím názvem stojí čtyři muži uvnitř jediného Centurionu. Oficiální zdůvodnění jeho pozdějšího vyznamenání přímo uvádí, že zatímco bojoval osamoceně, v jednotlivých velitelských sítích jej považovali za velitele tankového uskupení.
Podle Greengoldova pozdějšího líčení nemohl skutečnou situaci popsat ani ve chvíli, kdy se jej Ben-Šoham zeptal, kolik tanků má k dispozici. Izraelci museli počítat s tím, že nepřítel jejich rádiovou komunikaci zachytává. Přímé oznámení, že mezi syrskými kolonami a Nafachem stojí jediný tank, mohlo protivníkovi prozradit nejen Greengoldovu slabost, ale také rozsah rozpadu celé izraelské obrany. Odpověděl proto pouze v tom smyslu, že jeho situace není dobrá a počet strojů nemůže sdělit.
Tato nejasnost pomáhala oběma směry. Vlastní velitelé mohli alespoň po určitou dobu věřit, že v rozpadlém jižním sektoru stále působí organizovaná obrněná skupina. Syřané zase nedokázali z jednotlivých výstřelů a neustálého přesouvání protivníka určit, jak velké síle čelí. Greengold však dobře věděl, že iluze vydrží jen tak dlouho, dokud bude jeho kanon dál střílet.
Před sebou měl syrské tanky, za sebou cestu k Nafachu a nikde poblíž žádnou jednotku, která by jej mohla vystřídat. Síla Cvika zněla jako jméno zálohy vyslané zastavit průlom, ve skutečnosti byla v té chvíli posledním bojeschopným tankem na několika kilometrech fronty.
Souboj na několik desítek metrů
Greengold nemohl bojovat jako velitel běžné tankové jednotky, neměl další stroje, které by kryly jeho boky, upozorňovaly na nové cíle nebo převzaly boj ve chvíli, kdy musel nabíjet či změnit postavení. Jediný přímý zásah by jeho odpor ukončil, musel proto zabránit Syřanům, aby zjistili, odkud střílí a jak slabý protivník před nimi ve skutečnosti stojí.
Využíval zvlněný terén, kamenné výčnělky a nízké návrší podél silnice. Centurion ukryl za terénní hranou tak, aby nad ní vyčnívala, pokud možno jen věž s kanonem. Nechal syrské tanky přiblížit, krátce vyjel nebo vystřelil z připraveného postavení a okamžitě nařídil řidiči couvat. Než protivník stačil zaměřit místo, odkud rána přišla, izraelský tank už mizel ve tmě. Posádka přejela o několik desítek či stovek metrů dál a objevila se z jiného směru.
Některé souboje se odehrávaly na vzdálenost pouhých padesáti až šedesáti metrů. V běžném denním boji by tankisté zahajovali palbu na mnohonásobně větší vzdálenost, v noci však Golany pokrývala téměř úplná tma, přerušovaná světly vozidel, záblesky výstřelů a požáry zasažených strojů. Greengold někdy rozpoznával protivníka jen podle slabých pozičních světel, siluety nebo zvuku motorů.
Opuštěné syrské tanky po bitvě na Golanech
Po přejetí jednoho z návrší narazil na tři syrské tanky postupující se zapnutými světly. Jeho střelec vypálil v rychlém sledu a všechny tři stroje zasáhl. Jejich hořící vraky na několik okamžiků osvětlily okolí, současně však prozradily přibližný prostor, ve kterém se Centurion nacházel. Greengold proto znovu změnil pozici. O několik minut později zahájil palbu z jiného místa.
Syřané měli u části svých T-55 infračervené vybavení pro boj v noci, jejich výhoda se však v nastalém zmatku neuplatnila tak, jak předpokládali. Tankové kolony postupovaly po silnici do prostoru, který měly podle plánu dávno ovládat vlastní jednotky. Místo souvislé izraelské obrany narážely na jednotlivé přesné výstřely. Jednou přicházely zleva, podruhé zprava a vzápětí z místa, které už syrští tankisté považovali za opuštěné.
Greengold později narazil na delší kolonu T-55 doprovázenou nákladními vozidly. Nechal její čelo přiblížit přibližně na dvacet metrů a prvním výstřelem zasáhl vedoucí tank. Zastavený stroj zablokoval vozidla za sebou a kolona se na úzké cestě začala tísnit. Centurion znovu ustoupil mezi kameny a křoviny, změnil pozici a po chvíli vypálil z jiného úhlu.
Takový boj pokračoval déle než hodinu. Greengold vystřelil, zmizel a nechal Syřany hádat, kde se objeví příště. Když některé posádky zapnuly světlomety a snažily se izraelské tanky najít, pouze mu usnadnily vyhledávání dalších cílů. Podle jedné vojenské studie byla během tohoto střetu zničena nebo poškozena přibližně desítka syrských obrněných vozidel, než se zbytek uskupení stáhl, přesné počty však v nočním chaosu nelze bezpečně ověřit.
Greengoldovým největším úspěchem však nebylo samotné množství zasažených tanků. Dokázal v protivníkovi vytvořit dojem, že podél silnice působí větší izraelská skupina. Syrští velitelé nemohli vědět, zda proti nim stojí jeden Centurion, několik čet nebo předsunutá část záložní brigády. Každé zdržení přitom poskytovalo izraelskému velení další čas k dopravě posil na Golanské výšiny. Uvnitř jediného tanku však žádná iluze neexistovala. Posádka věděla, že nemá kam ustoupit, že pomoc nemusí přijít a že každý další výstřel může odhalit její postavení.
Posily, které během několika minut zmizely
Ještě před půlnocí se Greengold konečně dočkal posil. Z Nafachu dorazila skupina osmi až deseti tanků pod velením podplukovníka Uziho Mora. Po několika hodinách osamělého boje se zdálo, že Síla Cvika přestane být pouhým názvem a promění se ve skutečnou obrněnou jednotku. Greengold nové velitele stručně seznámil se situací a Mor nařídil postup proti Syřanům. Úleva však trvala jen několik minut.
Izraelské tanky vyrazily do tmy, aniž přesně věděly, kde se nachází hlavní syrská síla. Brzy se dostaly před postavení nepřátelských tanků, které na ně zahájily palbu. Střet připomínal předchozí Greengoldovy útoky ze zálohy, při nichž si sám vybíral místo a okamžik výstřelu, tentokrát však byli překvapeni Izraelci. Syrské granáty zasahovaly jeden Centurion za druhým a skupina, která měla zacelit mezeru v obraně, se během krátké chvíle rozpadla. Podplukovník Mor utrpěl těžké zranění a většina jeho tanků byla zničena nebo vyřazena.
Zasažen byl také Greengoldův stroj. Uvnitř věže vyšlehly plameny a začala hořet jeho uniforma. Greengold se společně se střelcem dostal ven, řidič však v tanku zahynul. Oba přeživší po seskoku z hořícího stroje na krátkou dobu ztratili vědomí. Když se Greengold probral, měl popálený obličej i ruce a byl otřesen výbuchem. Přesto se nepokoušel vrátit do týlu.
Z původní skupiny zůstalo jen několik pohyblivých tanků. Dva převzaly raněné a zamířily zpět, zatímco Greengold se vyšplhal do dalšího bojeschopného Centurionu. Posádce oznámil, že přebírá velení, a znovu se přihlásil do rádiové sítě. Síla Cvika tak pokračovala, přestože muž, podle něhož nesla jméno, právě přišel o další tank, řidiče a část schopnosti vůbec vnímat, co se kolem něj děje. Greengold mohl nasednout do tanku směřujícího s raněnými do bezpečí. Místo toho přešel do dalšího stroje a obrátil jeho kanon znovu k Syřanům.
Úsvit nad Golany
Noc skončila, bitva však nikoli. Kolem půl šesté ráno se ke Greengoldovi připojily další izraelské tanky, které se podařilo shromáždit z různých jednotek a zbytků předchozích skupin. Z osamělého Centurionu a několika rozptýlených posádek postupně vzniklo uskupení přibližně čtrnácti strojů. Poprvé od večera mohla Síla Cvika alespoň vzdáleně připomínat jednotku, za kterou ji okolí považovalo.
Proti Izraelcům se mezitím pohyboval předvoj syrské 51. obrněné brigády. S příchodem světla zmizela část výhod, které Greengoldovi poskytovala noc. Už se nemohl tak snadno objevit na jednom místě, vypálit a nepozorovaně zmizet o několik set metrů dál. Syrské posádky nyní lépe viděly terén i izraelská postavení a mohly využít svou početní převahu.
Na druhé straně se zlepšily podmínky také Izraelcům. Velitelé konečně dokázali určit, odkud nepřítel přichází, jednotlivé tanky spolu mohly lépe spolupracovat a posádky už nemusely rozpoznávat cíle jen podle záblesků, světel a zvuku motorů. Improvizovaná skupina se pustila do dalšího boje a snažila se syrský postup zpomalit dříve, než dorazí hlavní izraelské zálohy. Greengold byl tou dobou popálený, otřesený a hodiny v boji bez odpočinku. Od příjezdu na Golanské výšiny vystřídal několik tanků, přišel o členy posádky a opakovaně unikl z hořícího stroje.
Syrský tank vyřazený při útoku na izraelské postavení
Během dopoledne přišla zpráva, která změnila směr boje. Jiná syrská skupina obešla izraelská postavení a pronikla až k Nafachu. Nepřátelské tanky se objevily přímo u základny, odkud Greengold předchozího večera vyjel. Velitelské stanoviště, dílny i zásobovací uzel se ocitly v bezprostředním ohrožení.
Část izraelských tanků se proto obrátila zpět. Na cestách kolem Nafachu už panoval úplný zmatek. Syrské stroje se mísily s ustupujícími izraelskými vozidly, jednotlivé posádky bojovaly bez jasného velení a protivníci na sebe někdy naráželi na minimální vzdálenost. Velení 188. obrněné brigády se pokusilo průlom zastavit přímo v prostoru základny a utrpělo katastrofální ztráty. Padl také velitel brigády Jicchak Ben-Šoham a další vysocí důstojníci.
Syřané se však dostali na hranici svých možností. Jejich jednotky byly po nočním postupu rozptýlené, část tanků ztratila spojení a další narazily na přicházející izraelské zálohy. Průnik k Nafachu vypadal jako okamžik, kdy se jižní část Golanských výšin definitivně zhroutí, nedokázal se ale proměnit v rozhodující průlom. Izraelci základnu udrželi a postupně začali obnovovat souvislejší obranu.
Greengold pokračoval, dokud mu to dovolovalo tělo. Když nakonec opustil poslední tank, byl popálený, dehydrovaný a téměř neschopný stát. Podle pozdějšího líčení položil hlavu na rameno jednoho z důstojníků a řekl, že už nemůže dál. Poté byl odvezen k ošetření.
Jeho boj trval přibližně dvacet hodin. Během nich vystřídal několik strojů, přežil jejich zásahy a pomáhal zadržovat syrský postup v době, kdy na jihu Golanských výšin neexistovala souvislá izraelská fronta. V nemocnici však dlouho nezůstal, přibližně po týdnu se vrátil ke své brigádě a pokračoval s ní v boji.
Kolik tanků skutečně zničil?
Přesný počet syrských tanků, které Greengold během svého dvacetihodinového boje zničil, dnes nelze spolehlivě určit. V různých verzích jeho příběhu se objevují čísla od přibližně dvaceti přes čtyřicet až po šedesát zasažených strojů. Nejvyšší odhady z něj dělají jednoho z nejúspěšnějších tankistů moderních dějin, jejich ověření je však prakticky nemožné.
Boj probíhal převážně v noci, v prostoru bez souvislé fronty a proti syrským kolonám, které napadaly také jiné izraelské jednotky. Greengold několikrát změnil tank i posádku, střídavě bojoval sám a společně s dalšími stroji. Některé zasažené syrské tanky mohly být pouze poškozené, jiné mohlo zasáhnout více izraelských posádek. V nastalém chaosu nikdo nevedl přesnou evidenci toho, který výstřel patřil, kterému tanku.
Výmluvné je, že oficiální zdůvodnění Medaile za hrdinství, nejvyššího izraelského vojenského vyznamenání, žádné konečné skóre neuvádí. Greengold nebyl oceněn za konkrétní počet zničených protivníků, ale za to, že se dobrovolně vrátil k jednotce, sestavil improvizovanou bojovou skupinu a několik hodin pokračoval v boji proti přesile. Vyznamenání připomíná také jeho návraty do boje po ztrátě tanků, utrpěném zranění a smrti členů posádky.
Jeden z památníků na Golanech věnovaných vojákům 188. brigády
Pochybnosti o rozsahu jeho osobního výkonu zesílily v roce 2016, kdy se objevilo tvrzení, že příběh osamělého tankisty byl po válce výrazně přikrášlen. Podle této kritiky potřeboval Izrael po šoku z prvních dnů konfliktu hrdinu, který by zakryl zmatek, chyby velení a těžké ztráty 188. obrněné brigády. Greengold, další účastníci bojů i část historiků takové vysvětlení odmítli. Otázkou zůstává především jeho osobní bilance a pozdější představa, že jediným tankem zastavil celou syrskou armádu.
Vedle Greengolda bojovaly stovky dalších tankistů, dělostřelců, pěšáků, mechaniků a příslušníků narychlo mobilizovaných záloh. Mnozí padli dříve, než se jejich jména mohla stát součástí podobné legendy. Syrský postup nakonec zastavila kombinace jejich odporu, postupně přicházejících posil, problémů syrského velení a vyčerpání útočících jednotek.
Podstatné bylo, že se jeho kanon stále znovu ozýval z prostoru, který Syřané považovali za dobytý. Dokud Síla Zvika střílela, nemohli si být jistí, zda proti nim stojí poslední izraelský tank, nebo první stroje přicházejících posil.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
