Článek
S Lenkou jsme spolu jedenáct let a máme čtyřletou Aničku. Vždycky jsme mluvili o dvou dětech, jen jsme po narození dcery další těhotenství odkládali. Špatně spala, Lenka byla unavená a nechtěli jsme nic uspěchat. Teď chodí Anička do školky, Lenka se před třemi měsíci vrátila do práce a doma máme konečně klidnější období. Začal jsem tedy znovu mluvit o sourozenci. Chybí mi večery, kdy mi Anička usínala na hrudi a já ji nechtěl položit. Lenka řekla, že by další dítě chtěla. Tentokrát by ale po prvních měsících chtěla zpátky do zaměstnání a doma s ním bych zůstal já. Od té doby o druhém dítěti mluvíme mnohem méně.
Začal jsem počítat peníze
Moje první námitka byla výplata. Vydělávám víc a připadalo mi samozřejmé, že nemá smysl připravit rodinu o vyšší příjem. Sedli jsme si k výdajům, prošli splátku bytu, jídlo i rezervu. Museli bychom omezit dovolené a méně odkládat. Nebylo by to pohodlné, ale podle našich propočtů ani nemožné. Přesto jsem dál hledal, co jsme zapomněli započítat.
Pak jsem navrhl pomoc babiček. Lenčina máma by občas mohla přijet, moje by si třeba upravila směny. Lenka se zeptala, proč sháním další lidi, když se bavíme o mně. Dotklo se mě to. Chtěl jsem přece najít řešení pro nás všechny. Jenže ona po mně nechtěla, abych péči zařídil. Chtěla, abych ji převzal.
Nejde mi jen o výplatu
Minulou sobotu jsme spolu seděli v kavárně, zatímco byla Anička u babičky. Vysvětloval jsem Lence, že v práci právě přebírám zajímavé zakázky a nebylo by dobré teď vypadnout. „Myslíš kvůli penězům, nebo kvůli sobě?“ zeptala se. Začal jsem jí vyprávět o novém projektu, ale zarazila mě: „Já ti to nevyčítám. Jen mi neříkej, že je to všechno kvůli nám.“
Chvíli jsem se díval do hrnku a pak přiznal, že mi záleží i na ostatním. Na tom, že se mnou kolegové počítají, že něco dokončím a někdo si toho všimne. Těší mě společné obědy i obyčejné řeči cestou z kanceláře. Lenka řekla, že přesně tohle jí doma chybělo. Pamatoval jsem si, jak si stěžovala, ale tehdy jsem jí odpovídal, že s Aničkou přece dělá něco důležitějšího. Najednou jsem se styděl tu větu zopakovat sám sobě.
Ani ona nechce začínat znovu
Lenka práci neopouštěla s nechutí. Měla ji ráda a teď si znovu zvyká na kolegy i vlastní peníze. Když mi vypráví, co se jí povedlo, mám radost. Jen jsem si zároveň představoval, že to kvůli druhému dítěti zase odloží. Slíbil jsem, že si v práci domluvím rozhovor a zjistím, jaké možnosti bych měl já. Ještě jsem o něj nepožádal. Lenka se už neptá a nedávno dala kamarádce Aniččiny malé zimní boty. Dřív jsme takové věci schovávali.
Včera se v kanceláři řešilo, kdo by příští rok jel na několikadenní školení. Hned jsem se přihlásil. Až potom mi došlo, jak snadno si plánuji další rok v práci, zatímco doma pořád tvrdím, že ještě nemůžu nic slíbit.
