Článek
„Koupím pohled a hned jsem zpátky.“
Milan přikývl. Seděl na lavičce před zámeckým obchodem a prohlížel si plánek.
Na zájezdu jsme byli poprvé po několika letech. Mně bylo osmapadesát, jemu jednašedesát. Doma jsme měli pořád něco na práci a já chtěla jeden den, kdy nebudeme řešit nákup ani zanesený okap.
Po prohlídce jsme dostali hodinu a půl volna. Domluvili jsme se na kávě.
Pohled jsem vybírala nejvýš deset minut.
Lavička byla prázdná.
Šedá bunda a brýle
Prošla jsem nádvoří, nahlédla do zahrady a zavolala mu. Nezvedal to.
U kašny jsem potkala průvodkyni.
„Neviděla jste manžela? Šedá bunda, brýle.“
Podívala se na skupinku mužů u brány. Všichni měli šedou bundu a dva z nich brýle.
„On je vysoký,“ dodala jsem.
Jeden z mužů si stoupl na špičky, aby lépe viděl přes zeď.
Šla jsem hledat dál.
Nebála jsem se, že se Milan ztratil. Bála jsem se, že někde objevil starý motor a zapomněl, že přijel se mnou.
Nevhodný okamžik
Hudba se ozývala z restaurace vedle zámku. Na dveřích stálo Soukromá společnost, ale byly pootevřené.
Milan stál uvnitř.
Mladší žena mu právě připínala na bundu bílou mašličku. Držel skleničku a smál se.
Vešla jsem dřív, než jsem si rozmyslela, co řeknu.
„Tak tady tě hledám.“
Otočil se. Úsměv mu na okamžik zmizel.
„Alenko, já…“
„Telefon máš na ozdobu?“
Žena pustila jeho klopu. Teprve tehdy jsem si všimla nevěsty za ní.
Radek od soustruhu
Muž ve světlém obleku ke mně natáhl ruku.
„Radek. Já vám manžela unesl.“
Kdysi se u Milana učil v dílně. Poznal ho na nádvoří a pozval na přípitek. Telefon Milan nechal v batohu v autobuse.
„Měl jsem pro tebe dojít,“ řekl mi.
Čekala jsem ještě nějaké „ale“. Nepřišlo.
Nevěsta přinesla další židli. Sedla jsem si, pořád rozčilená, jen už potichu.
Radek nám nalil trochu vína.
„Nebojte, vrátím vám ho včas. Nerad bych mu zase něco dlužil.“
Milan zavrtěl hlavou.
„Nic mi nedlužíš.“
Ten známý sešit
Radek vyprávěl, že první měsíce v dílně pro něj byly těžké. Uměl pracovat rukama, ale pletly se mu výkresy. Jednou pokazil několik kusů za sebou.
Milan s ním tehdy po směně zůstal. Nakreslil mu postup do čtverečkovaného sešitu a druhý den se k němu vrátili.
„Ten sešit mám dodnes,“ řekl Radek.
Věděla jsem přesně, který myslí. Milan do takových kreslil všechno. Návod na vypouštění vody na chalupě, zapojení televize pro mou maminku i polici, kterou chtěl vyrobit dceři.
„On vám tam udělal i ty šipky?“ zeptala jsem se.
Radek se zasmál.
„Spoustu.“
Milan se napil a díval se ke dveřím.
Napadlo mě, kolikrát jsem doma podobný sešit odsunula z kuchyňského stolu, aby bylo kam položit talíře.
Máme ještě chvíli
Když Radka zavolali ke společné fotografii, zůstali jsme s Milanem sami.
„Promiň,“ řekl. „Začal vyprávět a já přestal hlídat čas.“
Podívala jsem se na hodinky. Do odjezdu zbývalo skoro půl hodiny.
„Já chtěla být dneska taky chvíli s tebou.“
Přikývl a položil skleničku.
Z vedlejší části sálu se ozvala pomalá písnička. Několik párů už tančilo.
Milan mi podal ruku.
„Tak pojď.“
Záda dnes nebolí
Nejdřív jsem se rozhlédla. Neznala jsem tu nikoho a na podobnou hudbu jsme spolu netančili roky.
„Tobě nebolí záda?“
„Trochu. Jeden tanec zvládnu.“
Vstala jsem.
Při prvním kroku jsme se srazili koleny. Milan se omluvil, já řekla, že to bylo moje, a začali jsme znovu.
Za jeho ramenem jsem viděla nevěstu, jak hledá na stole vlastní skleničku. Vedle nás se někdo smál. Nikdo si nás zvlášť nevšímal.
Položila jsem Milanovi ruku výš na rameno.
Když písnička skončila, pustil mě, ale za ruku jsme se drželi ještě cestou k našim věcem.
Mlýn může počkat
K autobusu jsme došli včas. Na další zastávce byl v programu starý vodní mlýn, na který se Milan těšil od rána.
Když jsme vystoupili, ukázal mi ceduli s otevírací dobou.
„Prohlídka začíná za dvacet minut.“
Kousek od nás byla kavárna se dvěma stolky venku. Podívala jsem se na ni.
Milan si toho všiml.
„Můžeme nejdřív na tu kávu.“
„A když to nestihneme?“
Chvíli hleděl směrem ke mlýnu.
„Tak si ho prohlídnu zvenku.“
U stolku vytáhl telefon z kapsy. Už ho měl u sebe.
Položil ho mezi nás a zeptal se, jestli jsem si koupila nějaký pěkný pohled. Vyndala jsem ho z kabelky.
Tentokrát se podíval.
