Článek
Děti někdy dokáží rodiče svým chováním pořádně překvapit. Zatímco některé své problémy okamžitě vyklopí, jiné si nechávají důležité věci pro sebe. Přesně to zažila také paní Lucie z menšího města na Vysočině se svou devítiletou dcerou Eliškou.
Ze školy chodila hladová
Lucie připravovala dceři svačinu každý večer. Do krabičky jí dávala pečivo se šunkou nebo sýrem, ovoce, zeleninu a někdy také něco sladkého.
Ještě na začátku školního roku si všimla, že Eliška nosí domů krabičku vždy úplně prázdnou. Nejdříve měla radost. Dcera totiž nikdy nepatřila mezi děti, které by toho příliš snědly.
Jenže postupně jí začalo být něco divné.
„Přišla ze školy a první, co udělala, bylo, že šla do lednice. Někdy snědla dva rohlíky a ještě se ptala, co bude k večeři,“ popisovala později Lucie.
Začala proto dceři připravovat větší porce. K jednomu rohlíku přidala druhý, přibalila jablko a malou sušenku. Ani to však nic nezměnilo.
Krabička se každý den vracela prázdná a Eliška měla po příchodu ze školy stále hlad.
Maminka se na dceru rozzlobila
Lucii nakonec napadlo, že dcera svačiny nejí, ale vyhazuje je.
Jedno odpoledne už to nevydržela a Elišky se zeptala přímo. Dívka jí tvrdila, že nic nevyhazuje. Zároveň ale nechtěla vysvětlit, proč má každý den takový hlad.
Maminku její tajnůstkářství naštvalo.
„Řekla jsem jí, že jídlo něco stojí a že jestli svačiny nechce, nemusím jí je připravovat,“ vzpomínala Lucie.
Eliška se rozplakala a odešla do svého pokoje. Lucie měla chvíli výčitky, ale stále byla přesvědčená, že jí dcera něco tají.
Pravdu zjistila o několik dní později.
Zavolala jí třídní učitelka. Lucie se nejprve lekla, protože si myslela, že má Eliška nějaký problém ve škole. Učitelka jí ale chtěla říct něco úplně jiného.
Svačinu dávala spolužákovi
Eliška seděla ve třídě s chlapcem jménem Matěj. Učitelka si všimla, že si téměř nikdy nenosí svačinu a během přestávek často jen sedí v lavici.
Jednou mu Eliška nabídla polovinu svého rohlíku. Další den znovu.
Nakonec mu začala dávat téměř celou svou svačinu.
„Eliška mi řekla, že Matěj má někdy hlad a že doma nemají moc peněz. Prosila mě, abych vám to neříkala, protože nechtěla, aby se mu ostatní děti smály,“ vysvětlila učitelka.
Lucie v tu chvíli nevěděla, co říct. Ještě před několika dny dceři vyčítala, že jídlem plýtvá. Ve skutečnosti se o něj celé týdny dělila s někým, kdo ho potřeboval více než ona.
Když Eliška přišla domů, maminka ji objala a omluvila se jí.
Od dalšího dne začala chystat svačiny dvě.
Zároveň se s učitelkou domluvila, že situaci Matějovy rodiny vyřeší dospělí tak, aby se chlapec před spolužáky necítil špatně.
Lucie byla na svou dceru pyšná. Devítiletá Eliška totiž udělala něco, co někdy nedokáží ani dospělí. Všimla si člověka, který potřeboval pomoc, a jednoduše se s ním rozdělila.
