Článek
Alena zavřela svou provozovnu rok předtím. Bolely ji ruce a po celém dni u křesla neměla sílu ani vařit. Na důchod se těšila. Přesto jí chyběly zákaznice i pravidelný režim. Dceřin plán poslouchala s větším zájmem než zbytek rodiny.
Lenka měla zkušenosti z recepce většího salonu. Uměla objednávat klienty, jednat s dodavateli a hlídat, aby se při rezervacích neztrácely volné hodiny. Sama však potřebnou odbornou kvalifikaci neměla. Do nové provozovny chtěla přijmout dvě vyučené kadeřnice a sama se starat o chod podniku. Odpovědnou zástupkyní se nabídla matka.
„Byla jsem ráda, že jí ještě můžu k něčemu být. Při vlastním začínání jsem spoustu věcí zjišťovala za pochodu. Ona alespoň nemusí dělat stejné chyby,“ vzpomínala Alena. Domluvily se na průběžné odborné spolupráci. Jak často bude matka docházet a co bude mít na starosti, však nerozebraly.
Zpočátku měla matka ke všemu co říct
Před otevřením trávily v provozovně několik odpolední společně. Alena pomohla vybrat umývací box a upozornila, že u jednoho křesla bude málo místa na pohyb. Lenka její návrhy přijímala. Když matka doporučila posunout skříňku s ručníky, dcera ještě ten večer požádala manžela, aby ji převrtal.
Alena si toho vážila. Po otevření pak automaticky čekala, že spolu budou mluvit podobně. Při první návštěvě si všimla nové nabídky na sociálních sítích. Lenka chtěla zavést slevu pro studentky. Matka jí začala vysvětlovat, že příliš nízká cena přitáhne zákaznice, které se potom nevrátí za běžnou částku. Dcera odpověděla, že propagaci si chce dělat sama.
„Věděla mnohem víc o tom, jak se dnes zákaznice objednávají. Jen jsem měla pocit, že když něco nemusí fungovat, mám jí to říct,“ vysvětlovala Alena. Při další návštěvě před zákaznicí poznamenala, že mladší kadeřnice neměla stříhat tak krátkou ofinu. Zaměstnankyně ztichla. Lenka odvedla matku do zadní místnosti.
Řekla jí, že takhle se s lidmi v práci mluvit nedá. Alena nejprve namítla, že šlo jen o její názor. Potom si uvědomila, že zákaznice ještě seděla v křesle a mohla kvůli poznámce odejít nespokojená. Slíbila, že příště podobné věci nejdřív probere s dcerou o samotě.
Když se chtěla zastavit, nikdy se to nehodilo
Následující týdny Lenka její návštěvy přesouvala. Ve středu měla plno, v pátek přijížděl dodavatel, další týden se jí nehodilo opustit recepci. Alena nechtěla překážet. Nakonec se domluvily alespoň na půlhodině po zavření. Když přišla, dcera už stála u dveří v kabátě a řekla, že musí vyzvednout dítě.
„Nechtěla jsem tam sedět celé dny. Ale začalo mi vadit, že když jsem se na něco zeptala, dostala jsem jen odpověď, že všechno funguje. Jenže já jsem u toho nebyla,“ popisovala Alena. Když se snažila domluvit pevný termín, Lenka jí připomněla poznámku o ofině. Podle ní byla matka zvyklá rozhodovat ve vlastním salonu a teď se pokoušela pokračovat v jejím.
Alena přemýšlela, zda dcera nemá pravdu. Sledovala obsazenost křesel, komentovala spotřebu ručníků a ptala se, proč zákaznice čeká. Řekla si, že příště bude mlčet. Jenže pokud bude jen mlčet, těžko může plnit roli, se kterou souhlasila.
Při nedělním obědě Lenka před rodinou řekla, že maminka chodí do salonu hlavně kontrolovat, jestli je všechno po jejím. Alena se zasmála spolu s ostatními. Nechtěla dceři kazit vyprávění o prvních měsících podnikání. Když ale později odnášely nádobí, zeptala se jí, jestli ji tedy v salonu ještě potřebuje. Lenka odpověděla, že samozřejmě. Jen ji prosila, aby jí trochu věřila.
Jedna zákaznice se ozvala přímo jí
O několik dní později Aleně zavolala bývalá zákaznice. Do nového salonu šla na její doporučení a nebyla spokojená s barvou. Nechtěla se hádat, jen nevěděla, s kým se domluvit na opravě. Alena jí slíbila, že se zeptá dcery. Lenka ale odpověděla, že už se ženou mluvili a novou návštěvu jí nabídli.
Alena chtěla vědět, co se při barvení stalo a jak se domluvili na dalším postupu. Dcera její otázky vzala jako další pochybnost o práci zaměstnankyň. Řekla, že přece nemusí matce hlásit každou nespokojenou zákaznici. Alena neměla důkaz, že někdo udělal chybu. Poprvé si ale naplno uvědomila, jak málo o běžném provozu ví.
„Ona už v každé otázce slyšela výčitku. A já v každém odmítnutí slyšela, že jsem dobrá jen na podpis,“ říkala Alena. Večer dceři napsala, že si potřebují sednout a domluvit další spolupráci. Bylo jí nepříjemné takovou schůzku vyžadovat. Zároveň už nechtěla předstírat, že o provozu ví dost.
Lenka odpověděla, že do konce týdne nemá čas. Alena tentokrát nenabídla další čtyři termíny. Napsala jí, že takhle pokračovat nechce. Pokud nemají najít způsob, jak bude její role skutečně fungovat, bude potřeba najít jiného odpovědného zástupce.
V salonu mohla být matkou, nebo spolupracovnicí
Sešly se v sobotu před otevřením. Lenka připustila, že matku nechtěla úmyslně odstavit. Když však stála u recepce, zaměstnankyně se při některých otázkách obracely rovnou na ni. Dcera měla pocit, že vlastní salon řídí jen do chvíle, než vejde Alena. Také se bála, že pokud matce odporuje, bude před ostatními vypadat jako nevděčné dítě.
Alena jí připomněla, že se také necítila dobře, když byla před lidmi představována jako maminka, která se přišla podívat. Nakonec připustila, že do odborné pomoci zamíchala i vlastní názory na ceny a propagaci. Dceři se omluvila za poznámku před zákaznicí. Lenka jí naopak řekla, že měla už dávno vysvětlit, proč se jejich společným návštěvám vyhýbá.
Dohodly se na pravidelných schůzkách mimo provozní dobu a na tom, které otázky budou řešit spolu. Alena přestala komentovat objednávky a nabídky na internetu. Když si všimla problému, napsala si ho a probrala ho s Lenkou později. Zaměstnankyně už neposlouchaly jejich rodinné dohady mezi dvěma zákaznicemi.
Lenka se později domluvila se zkušenější zaměstnankyní, která splňovala potřebné podmínky, zda by roli nemohla převzít. Alena se nejprve ptala, jestli jejich nová dohoda nefunguje. Dcera řekla, že funguje lépe. Přesto by raději některé spory řešila jen v práci a nenosila je na rodinné obědy.
Změnu společně připravily. Aleně se ulevilo, že už nemusí vyžadovat informace, ale první volnou středu nevěděla, co s odpolednem. Do telefonu dceři řekla, že je ráda. O tom, že se už dopoledne oblékla, jako by měla jít do salonu, se nezmínila.
Lenka ji později pozvala na kávu. Sedly si v kavárně o ulici dál. Když dcera začala vyprávět o práci, Alena se automaticky zeptala, jestli nepotřebuje přijít. Lenka zavrtěla hlavou. Jen měla těžký den. Matka se o něj zajímala dál. Sešit s poznámkami tentokrát zůstal doma.
