Článek
Hana zdědila před několika lety po rodičích byt 2+kk v pražských Vršovicích. Dlouho ho pronajímala, když ale nájemníci odešli, rozhodla se ho nějakou dobu nechat prázdný.
Právě tehdy se její neteř Lucie dostala na vysokou školu v Praze. Neustále si stěžovala, že nemůže najít rozumné bydlení a za obyčejný pokoj po ní chtějí částky, které si jako studentka nemůže dovolit.
„Bylo mi jí líto. Je to dcera mého jediného bratra a vždycky jsme spolu měly hezký vztah. Řekla jsem jí, že může bydlet u mě. Osm tisíc měsíčně i s částí poplatků mi přišlo fér,“ popisuje Hana.
Lucie byla nadšená. Slibovala, že se o byt bude starat jako o vlastní, a Hana byla ráda, že nemusí hledat cizího nájemníka.
První měsíce vše fungovalo bez problémů.
Pak si Hana začala všímat několika zvláštností.
Sousedka se zmínila o lidech s kufry
Nejprve jí zavolala starší sousedka z vedlejšího bytu. Ptala se, jestli Hana svou nemovitost nezačala pronajímat turistům.
„Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. Řekla mi, že tam skoro každý víkend potkává jiné lidi. Jednou mladý pár, potom nějakou rodinu a naposledy tři cizince s kufry,“ vzpomíná Hana.
Neteři okamžitě zavolala.
Lucie se jí vysmála a tvrdila, že u ní pouze přespávají kamarádi ze školy. Hana tomu chtěla věřit. Nakonec si sama připadala hloupě, že mladou dívku kontroluje.
O několik týdnů později však potřebovala z bytu vyzvednout staré dokumenty po rodičích. Lucie jí telefon nezvedala, a tak se Hana rozhodla, že se tam zastaví cestou z práce.
Když vystoupila z výtahu, stáli před jejími dveřmi muž a žena s velkými kufry.
„Mluvili anglicky a ukazovali mi telefon. Nejdřív jsem si myslela, že si spletli patro. Pak jsem na displeji uviděla fotografie svého bytu,“ popisuje.
Svůj vlastní byt našla na internetu
Hana si ještě na chodbě nechala ukázat rezervaci. Dvojice měla její byt pronajatý na tři noci.
Za jednu noc zaplatili přes 3 200 korun.
„Myslela jsem, že omdlím. Na fotografiích byla moje kuchyň, pohovka po mamince, dokonce i stará váza, kterou jsem tam nechala. Neteř pronajímala můj byt úplně cizím lidem,“ píše Hana.
Turistům nakonec dovolila zůstat, protože už měli pobyt zaplacený. Sama ale okamžitě začala hledat nabídku na internetu.
Našla ji během několika minut.
Byt měl desítky hodnocení.
Teprve tehdy Haně došlo, že nešlo o jeden víkend. Lucie podle ní musela byt nabízet už několik měsíců. Nejvíce ji rozčílilo, že v inzerátu byly fotografie jejích osobních věcí a byt byl popisován jako „útulné ubytování v klidné části Prahy“.
„Já jí dotovala bydlení a ona na mém bytě podnikala,“ zlobí se žena.
Neteř nechápala, proč se teta zlobí
Večer si na Lucii počkala. Čekala omluvu, místo ní ale přišel další šok.
Neteř podle Hany vůbec nechápala, co tak hrozného provedla.
„Řekla mi, že o víkendech často jezdí za přítelem a byt by stejně zůstal prázdný. Tak prý nechápala, proč by si nemohla něco vydělat,“ popisuje Hana jejich hádku.
Když se jí zeptala, kolik tím získala, Lucie dlouho odpovědět nechtěla. Nakonec přiznala, že v některých měsících si krátkodobými pobyty vydělala více než 20 tisíc korun.
Hana jí oznámila, že v bytě končí.
Tím ale rozpoutala válku v celé rodině.
Její bratr tvrdí, že svou dceru zbytečně trestá a že Hana přece každý měsíc dostala dohodnutých osm tisíc korun. Podle něj by jí mělo být jedno, co Lucie s bytem dělala, když nic nezničila.
Hana to vidí úplně jinak.
„Kdyby se mě alespoň zeptala, řekla bych ne. Ale ona věděla, že bych jí to nedovolila, proto mi lhala. Nejhorší je, že se mi dodnes pořádně neomluvila,“ uzavírá.
Lucie nyní hledá nové bydlení a s tetou téměř nemluví. Hana zase přemýšlí, zda svým rozhodnutím skutečně nepřehnala situaci a nestálo za to dát neteři ještě jednu šanci.
Dokázali byste jí po něčem takovém znovu věřit?
