Článek
Příjmení je pro někoho jen údaj v občanském průkazu, pro jiného symbol rodiny a tradice. Své o tom ví také Petra K. z Olomoucka, jejíž manžel nedokáže přijmout rozhodnutí jejich jediného syna.
David se letos na jaře oženil se svou dlouholetou přítelkyní Klárou. Krátce před svatbou rodičům oznámil, že si po sňatku vezme její příjmení.
„Mě to překvapilo, ale nijak jsem to neřešila. Manžel na něj ale chvíli jen koukal a pak se zeptal, jestli si z něj dělá legraci,“ popisuje Petra.
Otec počítal s tím, že syn ponese jméno dál
David je jediným synem Petry a jejího manžela Radka. Má ještě starší sestru, která se před několika lety vdala a přijala příjmení svého muže.
Radek proto vždy automaticky počítal s tím, že rodinné jméno jednou předá dál právě David.
„Nikdy jsme z toho doma nedělali nějaké velké téma. Manžel ale občas říkal, že alespoň David naše příjmení zachová. Asi ho vůbec nenapadlo, že by to mohlo být jinak,“ vysvětluje Petra.
David své původní příjmení podle matky nikdy příliš rád neměl. Lidé ho často komolili a Klářino mu jednoduše připadalo hezčí a praktičtější.
„Říkal, že mu nezáleží na tom, jestli žena přijme jméno muže, nebo naopak. Klára ho do ničeho netlačila, bylo to opravdu jeho rozhodnutí,“ říká Petra.
Radek to ale viděl jinak. Synovi řekl, že nechápe, proč se chce svého jména dobrovolně vzdát, když ho nosil celý život.
Před svatbou se kvůli tomu několikrát pohádali
Radek se syna ještě několikrát snažil přesvědčit, aby si vše rozmyslel. Navrhoval mu i dvojité příjmení, jen aby jejich rodinné jméno úplně nezmizelo.
David ale ustoupit nechtěl.
„Manžel to bral mnohem osobněji, než jsem čekala. Říkal, že mu připadá, jako by se David za naše jméno styděl. Syn se zase zlobil, že z úplně obyčejného rozhodnutí dělá rodinnou tragédii,“ vzpomíná Petra.
Sama se snažila stát mezi nimi a oba uklidňovat. Chápala, že manžela změna zasáhla, zároveň ale neviděla důvod, proč by měl o příjmení dospělého syna rozhodovat někdo jiný.
Na svatbu nakonec oba rodiče samozřejmě přišli a den proběhl bez většího konfliktu. Petra už doufala, že se situace časem uklidní.
Nestalo se tak.
„Tak už vlastně nejsi náš“
Největší hádka přišla několik týdnů po svatbě, když David přijel za rodiči a ukázal jim nový občanský průkaz.
Radek si nového příjmení všiml a znovu se k tématu vrátil. Podle Petry synovi vyčetl, že definitivně zahodil jméno, které po generace nosili jeho otec i dědeček.
David mu odpověděl, že jeho vztah k rodině se změnou několika písmen nezměnil.
„Pak manžel řekl něco, co už bylo opravdu přes čáru. Řekl mu: Tak už vlastně nejsi náš. David se zvedl, řekl, že jestli podle něj rodinu určuje příjmení, tak se nemají o čem bavit, a odešel,“ popisuje Petra.
Radek později přiznal, že to v hádce přehnal. Omluvit se ale zatím nedokázal. Tvrdí, že syn dobře věděl, jak moc pro něj rodinné jméno znamená, a přesto jeho pocity vůbec nebral v úvahu.
David naopak čeká, že první krok udělá otec.
Petra se bojí, aby kvůli příjmení nepřišli o syna
Od hádky uběhly téměř tři měsíce. David rodiče navštěvuje méně často a pokud je doma Radek, drží se oba spíš stranou.
Petra se mezi nimi snaží vztahy urovnat, zatím ale bez většího úspěchu.
„Já chápu, že je manžel zklamaný. Celý život si představoval, že náš syn bude mít děti se stejným příjmením jako on. Ale kvůli tomu přece nemůže přijít o vlastního syna,“ říká.
Situaci může v budoucnu ještě zkomplikovat to, že David s Klárou plánují rodinu. Jejich děti samozřejmě ponesou stejné příjmení jako rodiče.
Petra ale doufá, že do té doby už bude spor minulostí.
„Manžel má pocit, že David zahodil rodinu. Já mám naopak strach, že jestli v tom bude pokračovat, zahodí rodinu on,“ dodává.
