Hlavní obsah

Jela překvapit přítele do Pardubic. Když se minou, chtěl, aby se za ním vrátila do Prahy ona

Foto: chatgpt.com

Klára už zná cestu k Ondřejovi skoro nazpaměť. Tento pátek mu veze večeři a chystá překvapení. Jenže Ondřej má také tašku, jízdenku a výjimečně stejný nápad.

Článek

Co je na vztahu mezi Prahou a Pardubicemi tak složitého? Sednout do vlaku, chvíli koukat z okna a pak už někomu zvonit u dveří. Klára si to v pátek opakuje, když na pražském nádraží zvedá tašku z mokré dlažby. Krabička s pečenou zeleninou se jí naklání mezi náhradním svetrem a kosmetikou. Z kanceláře odešla rovnou sem. Doma zase zůstaly ručníky v pračce.

Ondřejovi neřekla, že přijede. Ve středu spolu měli nepříjemný hovor: on navrhl, ať v pátek dorazí později, protože si chce po práci zaběhat. Ona se zeptala, kdy si vlastně stihne zaběhat ona, když každý druhý pátek tráví cestováním. Odpověděl, že přece nemusí jezdit. Od té doby v ní ta věta sedí jako drobek pod oblečením. Dnes mu chce ukázat, že přijet chce. Jen nechce být pokaždé ta, která přijíždí.

Ve vlaku si sundá kabát a sevře telefon v ruce. Mohla by napsat. Jenže pak by ze všeho bylo obyčejné hlášení příjezdu, stejné jako minule a předminule. Představuje si, jak Ondřej otevře a vezme jí tašku. Sama ví, jaký je v tom rozpor: protestuje proti věčnému cestování a na usmířenou mu veze večeři. Přesto doufá, že povedené překvapení zařídí to, co ve středu nedokázali domluvit.

Dvě překvapení proti sobě

Telefon zazvoní, až když má většinu cesty za sebou. Ondřej se ptá, jestli je doma. Klára se usměje do tmavého okna a řekne, že není. Z jeho strany se ozve hlášení o příjezdu do Prahy. Nejdřív má za to, že stojí někde u televize. Pak jí Ondřej vysvětlí, že jede za ní. Vzal snídani, sportovní věci a tentokrát i pracovní notebook, aby u ní mohl zůstat do pondělí.

Rozesmějí se oba. Klára tak hlasitě, že muž přes uličku zvedne oči od počítače. Dvě dospělé osoby, které si ve středu nedokázaly domluvit víkend, právě dokonale sladily jedno jediné: minout se. Ondřej říká, že ho mrzí, jak odbyl její výtku. Chtěl to napravit bez dalších řečí. Kláru na chvíli zahřeje, že ji přece jen slyšel. Pak Ondřej dodá: „Tak se v Pardubicích otoč a přijeď za mnou.“

„Proč já?“ vyletí z ní. Smích je pryč tak rychle, až se za vlastní hlas zastydí. Ondřej namítne, že už bude u ní, zatímco ona může rovnou přestoupit. Praktické řešení. Samozřejmě. Zase nejlépe vychází, aby Klára zůstala v pohybu. Připomene mu dvě neděle, kdy kvůli zpoždění přijela domů až po desáté. On připomene, že minule hlídal jejího psa, když byla na školení. Ani jedno teď nijak nepomáhá.

Za oknem se objeví osvětlené sklady. Klára se sehne pro spadlou šálu a řekne, že už dnes nikam zpátky nepojede. Ondřej chvíli mlčí. Potom oznámí, že on také ne. Zní to jako začátek mnohem horší hádky. Jenže Kláře při pohledu na klíče připnuté uvnitř kabelky dojde, že ani jeden nemusí stát uraženě na nádraží. Jeho byt je prázdný. Její taky. Oba do nich mají přístup.

Večer na cizí straně

U Ondřeje rozsvítí jen lampu nad jídelním stolem. V lednici najde místo na krabičku, ale nakonec polovinu zeleniny sní přímo z ní. Tašku nechá stát v předsíni. Kdyby tu byl, nejspíš by už měla vybaleno, prala by s jeho tmavým prádlem i vlastní tričko a společně by vybírali film. Teď slyší lednici a sousedovo pouštění vody. Je naštvaná. Současně se jí nechce rušit to nezvyklé ticho.

Ondřej pošle zprávu, že našel čisté povlečení, a zeptá se, jestli může vyndat mokré ručníky z pračky. Klára napíše: „Jo. Nestihla jsem je pověsit, běžela jsem na vlak.“ Chvíli váhá, pak zprávu odešle bez smajlíku. Odpověď přijde za několik minut: „Už visí.“ Pak fotografie jeho přivezených housek na jejím kuchyňském stole. Klára mu napíše, ať je nenechává rozbalené, jinak budou ráno tvrdé.

Zavolají si znovu až před spaním. Klára sedí na kraji Ondřejovy postele, on u ní hledá nabíječku. Řekne mu, že nechce přestat jezdit, ale přestává se těšit na pátky. Ondřej namítne, že dnes přece přijel on. „Já vím. A za dva týdny?“ zeptá se. Chvíli slyší jen šoupání křesla. Pak Ondřej přizná, že tak daleko nepřemýšlel. Počítal s tím, že dnešním příjezdem bude jejich středeční hovor vyřízený.

Klára si opře paty o rám postele. Ani její večeře nic nevyřídila; zbytek teď stojí v cizí lednici. Řekne mu, že se nechce hádat i zítra přes telefon. Ondřej navrhne snídani v Kolíně. Tentokrát se nejdřív domluví na čase i na kavárně a teprve potom hledají spoje. Než zavěsí, zeptá se Klára ještě jednou: „A příští návštěva?“ Ondřej řekne, že vezme notebook znovu s sebou.

Ráno na něj Klára čeká před kavárnou. Ondřej vytáhne sáček a nabídne jí housku na posledních pár kroků. Je trochu gumová. U stolu si objednají vejce a kávu a otevřou kalendáře: za dva týdny jede Ondřej do Prahy, další návštěva bude její. Každý si hned koupí svou jízdenku. Klára mu připomene, že v pátek končí až v šest. „Počkám u tebe,“ řekne. „A večeři?“ zeptá se. Ondřej už otevírá ústa, ale pak se podívá na její tašku. „Přivezu já.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz