Hlavní obsah

Sabina chtěla zachránit knihovnu před stěhováním. Její kamarádka ale přesun podpořila

Foto: gemini.com

Sabina svěří moderování debaty o stěhování knihovny své dlouholeté kamarádce. Počítá s tím, že Zuzana chápe, proč musí knihovna zůstat. Jenže Zuzanina matka už do staré budovy nedojde.

Článek

Sabina rozloží na kavárenském stolku program a přidrží jeho roh podšálkem. Sousedský spolek, v jehož výboru pracuje, pořádá s městem veřejnou debatu o knihovně. Sál už mají potvrzený, zástupci města přijdou. Chybí jim člověk, který udrží večer pohromadě, i kdyby se lidé začali překřikovat.

Zuzana umí nechat druhého domluvit. Na schůzích spolku dokáže zastavit i pana Vacka, aniž by ho urazila. Sabina ji zná sedmnáct let a několikrát si před ní zkoušela vystoupení pro veřejnost. Zuzana pokaždé poznala, kde mluví příliš dlouho a kde se schovává za slova, která by normálně nepoužila.

„Jestli tam budeš ty, nebudu se tolik bát,“ řekne jí. Zuzana souhlasí, vytáhne diář v telefonu a zeptá se, kdo přijde za město. Sabina jí posune program blíž. V tu chvíli vnímá hlavně úlevu. Kamarádka si na ni udělá čas, stejně jako už tolikrát.

Místo, které nechce ztratit

Město chce přestěhovat knihovnu z domu u náměstí do volných prostor u autobusového nádraží. Sabina sbírá podpisy proti přesunu. Ve staré knihovně vede jednou měsíčně čtenářský večer, pomáhá tam po práci v účtárně. Zná zásuvku, do které patří prodlužovačka, i okno, jež se musí zavírat oběma rukama.

Nové prostory si prohlédla. Jsou světlé a větší, na plánku je dětský kout i společenská místnost. Cestu od školy si pak zkusí projít s učitelkou, která s dětmi chodí do knihovny. Ke staré budově stačí přejít náměstí. K nové jdou podél silnice, u nádraží musejí kus zpátky k přechodu.

Když dojdou ke vchodu, učitelka zkontroluje čas. „S prvňáky si na to budu muset nechat víc než jednu hodinu,“ řekne. Sabina si později představuje, jak se budou návštěvy odkládat, protože se nevejdou mezi ostatní vyučování. Nechce přijít ani o dospělé čtenáře, kteří se nyní zastavují cestou z obchodů na náměstí.

Do přípravy dává všechen volný čas. Tiskne letáky, obchází obchody a večer upravuje své vystoupení. Zuzaně posílá fotografie plného sálu z posledního čtení. Když se pod nimi objeví odpověď, že by do programu měly zařadit také přístupnost budovy, bere to jako připomínku jednoho z mnoha detailů.

„To určitě zazní,“ napíše. Pak se vrátí k odstavci o cestě od školy.

Otázka, která zůstává

O dva dny později sedí Zuzana u Sabinina kuchyňského stolu. Mezi hrnky leží otázky od sousedů, které přišly přes internetový formulář. Sabina je rozdělila podle témat. U některých udělala hvězdičku, dvě přeškrtla jako příliš osobní. Zuzana si jednu z nich přitáhne blíž.

Pisatelka se ptá, dokdy má člověk, který nevyjde schody ke vchodu, čekat na jejich řešení. Sabina namítne, že stejnou věc určitě otevře zástupce města. Nechce, aby se celá debata zúžila na jedinou překážku, když zatím nikdo pořádně neřekl, co se starým domem bude.

„Tak na ni odpovíte dvakrát,“ řekne Zuzana. „Tu otázku nechám.“

Sabina jí nabídne, že ji přesunou do závěru. Nejdřív by podle ní měli dostat prostor lidé, kteří knihovnu používají pravidelně. Zuzana položí list zpátky a chvíli hledí na přeškrtnutou větu.

„Máma tam chodila každý týden. Teď se dovnitř nedostane. Proto už nemá přijít na řadu?“

Sabina zrudne. Takhle to nemyslela. Ví, že paní Jandové schody dělají potíže, několikrát jí odnesla knihy cestou z práce. Jenže teď připravuje debatu o celém místě, ne o jednom člověku. Při vysvětlování sama slyší, jak nepříjemně to zní, a začne znovu.

„Chci, aby město nejdřív prověřilo úpravu vstupu. Nemusíme přece hned všechno stěhovat.“

„A když se to bude prověřovat další rok? Máma viděla nové prostory. Dostala se tam sama a chce, aby knihovna byla tam.“ Zuzana se odmlčí. „Já taky.“

Sabina začne vysvětlovat, kolik času do záchrany knihovny vložila a že přece nemůže slíbit termín za město. Zuzana přikývne. Jen znovu řekne, že otázku nevyřadí. Právě nejistý termín je pro ni důvod, proč ji položit.

Na opačné židli

Sabinu nejvíc zabolí, že se musí obhajovat právě před ní. Představovala si jejich společnou přípravu jinak: Zuzana jí pomůže uhlídat čas, zklidní rozčilené sousedy a nedovolí, aby město odbylo jejich námitky. Teprve teď si uvědomuje, kolik toho do prosby o moderování vložila, aniž by to vyslovila.

„Jestli to vidíš takhle, tak vystup za druhou stranu,“ řekne. Má to být ostrá věta, po které Zuzana couvne a vysvětlí jí, že přece stojí při ní. Místo toho kamarádka chvíli přejíždí palcem po uchu hrnku.

„Dobře. Jestli tam bude prostor pro obyvatele, vystoupím.“

Sabina přikývne, přestože jí ztuhne žaludek. Když Zuzana odchází, nepohádají se ani se neobejmou. Ve dveřích si ještě upřesní začátek debaty. O pátečním víně, na které spolu chodí téměř každý týden, se nezmíní ani jedna.

Následující večer Sabina napíše do poznámek větu o lidech, kteří kvůli vlastnímu pohodlí obětují společné místo. Čte si ji několikrát. Ví, koho si při ní publikum může představit, a právě proto jí připadá účinná. Podtrhne ji a uloží dokument.

Později ji napadne zavolat Zuzaně. Mohla by říct, že to s druhou stranou přehnala. Jenže by hned musela dodat, že od kamarádky čekala něco jiného. Telefon nechá na stole.

Výboru spolku oznámí, že Zuzana chce vystoupit jako zastánkyně přesunu. Kolegové navrhnou učitele z místní školy, který ve spolku není. Sabina mu zavolá. Souhlasí, pokud si pořadí otázek sestaví sám a všichni řečníci dostanou stejný čas. Sabina to potvrdí a pošle mu celý seznam, i přeškrtnuté otázky.

Před začátkem

Debata se koná v přízemním sále kulturního domu. Sabina přichází o hodinu dřív a pomáhá rozestavovat židle. Pro řečníky připraví stůl, džbán s vodou a čtyři sklenice. Zuzaninu jmenovku položí vedle svojí, pak mezi ně vsune místo pro místostarostu. Přistihne se při tom a zastydí se.

Zuzana přivede matku deset minut před začátkem. Paní Jandová se opírá o chodítko a zastaví se u první řady. Zuzana se jí zeptá, zda chce sedět na kraji. Sabina přinese židli o kus blíž, aby kolem ní zůstal volný průchod. Paní Jandová poděkuje a pochválí jí modrou halenku.

Její laskavost Sabinu skoro rozpláče. Bylo by snazší, kdyby jí někdo něco vyčetl. Takhle si musí vedle sebe udržet dvě věci: nechce paní Jandové bránit v návštěvě knihovny, ale pořád nechce, aby se knihovna odstěhovala. Dosud věřila, že když se její návrh podaří prosadit, nakonec na tom budou všichni lépe.

V sále se postupně zaplní většina míst. Lidé si odkládají mokré bundy, někdo hledá odkaz na městský plán v telefonu. Sabina před sebou srovná papíry. V podtržené větě o vlastním pohodlí jí najednou vadí každé slovo.

Co zatím neumí slíbit

Místostarosta představí nové prostory a vedoucí knihovny vysvětlí, co by se do nich vešlo. Pak dostane slovo Sabina. Mluví o čtenářských večerech, návštěvách školních tříd a lidech, kteří se nyní stavují cestou přes náměstí. Z první řady na ni povzbudivě kývne sousedka, která jí pomáhala sbírat podpisy.

Když dojde k podtržené větě, odmlčí se. Napije se vody, ačkoli nemá sucho v ústech. Zuzana sedí o dvě místa dál, ruce položené na svých poznámkách. Nedívá se na ni prosebně ani vyzývavě. Jen čeká, co Sabina řekne.

„Náš návrh má slabinu,“ vysloví nakonec. „Chceme knihovnu zachovat, ale nemáme vyřešené, jak se do ní dostanou lidé, kteří nevyjdou schody. A nedokážeme jim říct, kdy se to změní.“ V sále někdo zašustí bundou. Sabina sklopí oči k papíru a pak je znovu zvedne.

Řekne, že žádá město, aby dřív než o přesunu rozhodne, nechalo prověřit úpravu vstupu a sdělilo, co by znamenala. Nedokáže slíbit, že bude možná nebo že se na ni najdou peníze. Přesto chce, aby staré místo dostalo ještě tuhle šanci. Mluví pomaleji než při domácím nácviku a své vystoupení dokončí bez původní poslední stránky.

Moderátor se zeptá, jak dlouho by podle ní mělo město s rozhodnutím počkat. Sabina sevře okraj papíru. Neví, jaký termín může požadovat, aby neřekla jen další prázdný slib. Přizná to. Místostarosta dostane stejnou otázku a odpoví, že termín prověření musí zjistit. Moderátor si zapíše, že odpověď zatím nezazněla.

Zuzana potom vysvětlí, proč přesun podporuje. Její matka si nové prostory vyzkoušela a dostala se do nich bez pomoci. Možnost úpravy starého domu by uvítala, ale nechce na ní stavět další čekání. „Nevím, jestli se to podaří,“ řekne. „A nechci mámě tvrdit, že to bude brzy, když to neví nikdo z nás.“

Sabina se nutí dívat na ni, ne do poznámek. Nesouhlasí s ní o nic méně než ráno. Jen už nedokáže její stanovisko slyšet jako odmítnutí všeho, co sama dělá. Když se jeden muž ze zadní řady zeptá, zda by tedy kvůli několika lidem měli ostatní přijít o knihovnu na náměstí, Sabina se přihlásí.

„Já nechci, aby se za zachování budovy mluvilo takhle,“ řekne. Muž rozhodí rukama. Její sousedka se na ni zamračí. Sabina cítí rozpaky a také strach, že oslabuje vlastní podporu, ale větu nevezme zpátky. Zuzana se k ní krátce otočí. Moderátor mezitím předá slovo další ženě v publiku.

Po odchodu ostatních

Večer nepřinese rozhodnutí. Město slíbí zveřejnit odpovědi na zbývající otázky a Sabina si poznamená, co bude chtít doplnit. U dveří jí dva sousedé poděkují, třetí řekne, že měla být důraznější. Zuzana vyprovodí matku k bratrovu autu a pak se vrátí do sálu pro tašku.

Sabina právě skládá židle. Zuzana jednu zvedne a postaví ji k ostatním. Několik minut pracují vedle sebe, domlouvají se jen na tom, kam co patří. Když dojdou k první řadě, Sabina řekne: „Nechtěla jsem tě mít za moderátorku jen proto, že jsi dobrá.“

„Já vím,“ odpoví Zuzana. Pak dodá, že ji to mrzelo. Sabina se omluví. Neptá se, jestli je tedy všechno v pořádku; na to je příliš brzy. Společně odnesou poslední dvě židle ke stěně a Zuzana zkontroluje, zda pod nimi nezůstala matčina šála.

Před kulturním domem se zastaví. Od vinárny přes ulici je vidět světlo a u jejich obvyklého stolku nikdo nesedí. Sabina se nadechne, ale pozvání nedořekne. „Dneska půjdu domů,“ řekne Zuzana. Sabina přikývne. Rozloučí se a každá se vydá jiným směrem. Pod paží Sabinu tlačí desky s podpisy. Přendá si je do druhé ruky a nese je dál.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz