Článek
Opravnu, kde jsem pracoval skoro třicet let, zavřeli dva roky před mým důchodem. Když knihovnice Eva hledala dobrovolníky na opravárenské odpoledne, přihlásil jsem se ještě ten večer.
Eva mi přidělila stůl pod pódiem. V šest potřebovala sál předat tanečnímu kurzu.
První přišla paní s rádiem. Stačilo vyčistit kontakty v prostoru pro baterie. Pak jsem zprovoznil stolní lampu. Její majitel mi potřásl rukou a přes celý sál oznámil, že takového člověka dnes aby pohledal.
Eva se zeptala, kolik dalších věcí ještě přijmu. Ukázal jsem na volný konec stolu.
Šroubky jsem dával do číslovaných sáčků. Pětku jsem napsal tak nešťastně, že ji Eva četla jako šestku. Smáli jsme se tomu, dokud jsem nevzal víčko od jiného rádia a nezačal hledat, proč nesedí. Eva mi podala správné. Majitel druhého rádia si své víčko podržel na klíně.
Do půl šesté to bude
Vysavač přinesla drobná žena v prošívané vestě. Vypínal po několika minutách provozu. Zeptal jsem se, jak je starý. Nevěděla, kupovala ho z druhé ruky.
Vyzkoušel jsem ho ještě sestavený. Když se vypnul, vytáhl jsem přívod ze zásuvky a sáhl po šroubováku.
„Přijďte v půl šesté, to už bude hotový.“
„Opravdu? Já bych potřebovala…“
„Tyhle znám,“ řekl jsem. Za ní už stál muž s kazetovým přehrávačem a já se obrátil k němu.
Byl to těžký stolní přístroj, jaké jsem kdysi míval v opravně denně. Kazetu prý přehrával zpomaleně a teď už ji nešlo vyndat. Přes okénko jsem viděl ručně popsaný štítek.
„Hlavně abyste dostal ven tu kazetu.“
„Dostanu. A rovnou vám ho spravím. V půl šesté se stavte.“
Známý model mi zvedl náladu. Tenhle stál za práci. U vysavače jsem už v duchu počítal, zda by jeho majitelka neměla raději koupit jiný.
Kazetu jsem vyjmul a uložil do sáčku. Pak jsem přijal další lampu a mixér. Lampu jsem dokončil, mixér zůstal zavřený v krabici. Když Eva přinesla kávu, oba větší přístroje už byly rozebrané.
V přehrávači jsem našel popraskaný řemínek. Náhradní jsem neměl. Místo abych majiteli zavolal, začal jsem hledat, co dalšího by mohlo zlobit. U vysavače jsem také neměl jasno. Přecházel jsem mezi nimi. Příčina přece musela být na dosah.
Půl šesté
Žena se vrátila první. Podívala se na vysavač bez horního krytu a nechala si tašku na rameni.
Začal jsem vysvětlovat možné závady a cenu opravy. Přerušila mě otázkou, jestli s ním zítra může pracovat.
Uklízela kanceláře a v neděli měla domluvený byt po malování. Vlastní vysavač vozila autobusem. Vytáhla telefon; sousedka jí ráno nabízela svůj, ale teď odjížděla na chalupu.
„Kdybyste mi řekl rovnou, že to dnes nebude, už ho mám doma.“
Měl jsem chuť připomenout, že tu sedím zadarmo. Pak mi došlo, že jsem ji nepustil ani k tomu, aby dořekla větu.
„Promiňte. Slíbil jsem vám opravu a neměl jsem. Dnes ho nezprovozním.“
Neodpověděla. Poodešla k oknu a telefonovala.
Muž s přehrávačem přišel vzápětí. Oznámil jsem mu nález řemínku a ze zvyku dodal, že příští týden bych to určitě zvládl. Eva, která skládala židle, se zastavila.
Ani jsem nevěděl, zda náhradní seženu.
„Ne, to vám teď nemůžu slíbit,“ opravil jsem se. „A dnešní termín jsem přehnal. Omlouvám se.“
Muž chtěl nejdřív kazetu. Byla na ní jeho žena, jak učí malou dceru říkat jména příbuzných. Dcera měla brzy čtyřicátiny.
Podal jsem mu sáček. Zkontroloval štítek, palcem uhladil jeho odchlíplý roh a schoval kazetu do kapsy.
„A tohle mi vrátíte celé?“ Ukázal na stůl. „Doma už mám jednu krabici, ze které se nic nesložilo.“
Co se vešlo do slibu
Eva ukončila příjem. Majiteli mixéru jsem vrátil neotevřenou krabici. Řekl, že se kvůli nám vracel přes celé město. Tentokrát jsem mu nezačal nabízet další termín.
Eva četla čísla sáčků a já přístroje sestavil jen pro převoz. Na příjemky jsme napsali, že oprava ani kontrola nejsou hotové. Majitelům jsem řekl, aby je do kontroly v servisu nepoužívali. Sál jsme opustili až v šest deset. Tanečníci už čekali u dveří.
Opsal jsem si označení přehrávače. Domluvili jsme se, že do úterý zjistím dostupnost dílu a zavolám. Přístroj si odnesl, sáček s drobnostmi si ještě prohlédl.
Sousedku zastihla. Musela však vyrazit hned, aby ji stihla doma. Pro půjčený vysavač jela taxíkem; poslední vhodný autobus už jí ujel.
Nabídl jsem večerní odvoz jejího přístroje.
„V sedm. Později už ne, ráno vstávám.“
V sedm jsem zazvonil. Převzala vysavač ve dveřích a na mou další omluvu jen kývla. Dovnitř mě nepozvala.
V úterý ještě dodavatel neodpověděl. Zavolal jsem přesto. Muž si povzdechl, ale dohodli jsme se na dalším telefonátu v pátek. Oprava se podařila za dva týdny; původní nahrávku jsme k vyzkoušení nepoužili.
Žena mi později u samoobsluhy řekla, že servis opravoval motor. Připočetla i taxi. Neptal jsem se, proč raději nekoupila nový.
Na dalším odpoledni jsem měl v pořadníku tři místa. Když se zaplnila, přinesl někdo rádio a řekl, že určitě půjde jen o maličkost. Už jsem mu uvolňoval roh stolu. Pak jsem krabici posunul zpátky k němu a ukázal na vyvěšený termín další akce.
Odešel otrávený. Zbylé odpoledne jsem dokončil přijaté věci. Eva mě tentokrát nemusela hledat mezi tanečníky.
