Článek
Po rozvodu zůstala Helena v přízemním bytě sama. Manžel si odvezl pracovní stůl, kávovar a přesvědčení, že se vlastně rozešli po dobrém. Dcera bydlela v Olomouci. Když se na jaře objevil na balkoně mourovatý kocour, Helena mu otevřela dřív, než si stihl o vstup říct.
Nejdřív dostal vodu do podšálku. Pak Helena cestou z práce koupila kapsičku, protože návštěva přece nemůže sedět vedle prázdného talíře. Pracovala v účtárně stavebnin a celý den kontrolovala, co komu chybí. Doma jí najednou připadalo příjemné něco prostě dát a nechtít k tomu doklad.
Kocour byl čistý, dobře živený a neměl obojek. Helena usoudila, že ho někdo opustil teprve nedávno. Bylo to vysvětlení, které z něj dělalo potřebného tvora a z ní člověka, jenž přišel včas. Po domě se na něj nezeptala. Věřila, že hladový kocour si pomoc hledá sám, a tento ji zjevně našel.
Pojmenovala ho Matěj. Na jméno nereagoval, ovšem reagoval na zásuvku s krmením, což Helena pokládala za dostatečný základ vztahu. V létě už měl u balkonových dveří keramické misky a pod radiátorem pelíšek za sedm set devadesát korun. Účtenku vyhodila, než si cenu stačila pořádně rozmyslet.
Dceři posílala fotografie. Matěj na dece, Matěj na židli, Matěj přesně na místě, kde chtěla žehlit. Dcera jednou napsala, že je ráda, že má máma společnost. Helena si zprávu přečetla dvakrát. Pak kocoura vyfotila znovu, tentokrát tak, aby nebyla vidět druhá, nepoužívaná polovina pohovky.
Jeho režim byl poměrně přesný. Objevil se ráno, o víkendech občas až po deváté. Přes den spal, odpoledne kontroloval kuchyň a večer odcházel balkonem do zahrady za domem. Helena před spaním nechávala škvíru pod roletou. Kočka potřebuje svobodu, říkala kolegyni, která měla psa a kvůli němu vstávala v šest.
Na začátku listopadu se ve vedlejším vchodě objevil papír s barevnou fotografií. Helena nesla tašku brambor a nejdřív si všimla známého bílého flíčku pod kocourovým nosem. Pod obrázkem stálo, že se majitelé stěhují a potřebují zjistit, kam jejich Mourek přes den chodí. Prosili sousedy, aby ho teď pár dní nepouštěli dovnitř.
Nebylo tam napsáno, že se ztratil. To Helenu zarazilo nejvíc. S taškou opřenou o nohu četla oznámení znovu, jako by v něm napodruhé mohla najít nějakou chybu.
Večer u ní zazvonil Radek z vedlejšího vchodu. Helena ho znala od vidění; montoval si za domem kola na auto a vždycky zdravil. Teď se představil a ptal se, jestli u ní náhodou nebývá jejich kocour.
Helena stála ve dveřích tak, aby nebylo vidět do předsíně. Matěj právě ležel v obýváku na jejím svetru. Řekla, že kočky po zahradě chodí různé a ona se v nich nevyzná. Radek jí ukázal fotografii na telefonu. Připustila, že takového možná zahlédla. Dál už se neptal, poděkoval a šel o patro výš.
Po jeho odchodu zavřela balkon. Kocour se za chvíli postavil ke sklu a díval se na ni. Helena mu otevřela další kapsičku. Snědl ji, olízl misku a vrátil se ke dveřím. Nevděčník, pomyslela si, ale hned se za to zastyděla. Přece nemohl vědět, co právě udělala.
Tu noc se několikrát probudila. Kocour škrábal u balkonu, potom shodil prázdný podšálek a nakonec se usadil na parapetu zády k ní. Ráno Helena povolila. Dívala se, jak proklouzl mezi květináči, seskočil do trávy a bez jediného ohlédnutí zmizel za rohem domu. Do práce přišla pozdě.
Další dva dny se vracel jako obvykle. Helena si jeho příchody vykládala ve svůj prospěch. Kdyby chtěl být u nich, přece by tam byl. Tady měl klid, nikdo ho nezvedal, když spal, a kupovala mu dražší krmení, než původně zamýšlela. Jenže na otázku, kde tráví každou noc, už si odpověď dávat nechtěla.
V pátek odpoledne zaslechla z chodby posouvání nábytku. Za oknem stálo stěhovací auto, u vedlejšího vchodu se vršily krabice. Helena si sundala kabát a sedla do kuchyně. Matěj přišel z obýváku, otřel se jí o nohavici a vyskočil na volnou židli. Na chvíli měla chuť stáhnout roletu až dolů.
Radek obcházel dům s přepravkou. Zastavil se u jejího balkonu a zavolal Mourka. Kocour okamžitě seskočil ze židle. Helena mu vstoupila do cesty, ale protáhl se kolem ní a postavil se k balkonovým dveřím s ocasem vzhůru. Radek ho přes sklo uviděl. Oba lidé chvíli stáli, každý na jedné straně, a čekali, co udělá ten druhý.
Helena otevřela. Kocour vyběhl ven, otřel se Radkovi o lýtko a nechal se zvednout. Muž mu automaticky nastavil předloktí, jako by takovou věc dělal každý večer. „Tak tady máš tu denní směnu,“ řekl. Teprve pak se podíval na Helenu. Ta začala vysvětlovat, že k ní chodí od jara.
Radek přikývl. Večer se prý Mourek vracel domů, najedl se a spal u jejich syna v pokoji. Poslední dobou snídal málo, takže si mysleli, že mu nechutná. Helena se ohlédla po svých dvou miskách u dveří. Vzpomněla si, kolikrát dceři vyprávěla, jak ji kocour každé ráno vítá. On přitom zřejmě jen přicházel na další snídani.
Chtěla říct, že nevěděla, komu patří. To byla pravda ještě před několika dny. Místo toho přiznala, že ho měla doma už při Radkově první návštěvě. Muž přestal zapínat dvířka přepravky. Helena čekala výčitku a připravovala si obhajobu. „Kdybyste ho dnes zavřela, nevěděli bychom, kde ho před odjezdem hledat,“ řekl.
Na to nebylo moc co odpovědět. Přinesla z kuchyně načatý sáček granulí a kapsičky, které ještě zbývaly v zásuvce. Radek je převzal, pořád trochu rozpačitě. Zeptal se, kolik za krmení dluží. Helena zavrtěla hlavou. Představa, že jí teď vyplatí půl roku společných odpolední, byla horší než jeho oprávněná zlost.
Stěhovali se do bytu na druhém konci města. Helena tedy nemohla doufat ani v občasnou návštěvu. Přidržela Radkovi zahradní branku, aby mohl s přepravkou projít. Kocour uvnitř krátce zamňoukal. Radek mu odpověděl, že už jedou, a odnesl ho k autu mezi krabice s peřinami a kuchyňským nádobím.
Doma Helena vylila vodu a umyla misky. Při utírání si všimla zaschlého proužku krmení na hraně jedné z nich a musela ji opláchnout znovu. Byla to obyčejná práce na dvě minuty. To odpoledne jí ale zabrala skoro půl hodiny.
Pelíšek pod radiátorem zvedla, aby pod ním vysála. Pak ho položila zpátky. Věděla, že se kocour nevrátí, a neměla v úmyslu si na balkon lákat jiného. Jen ještě nechtěla, aby po něm bylo uklizeno úplně.
