Článek
Poprvé se chlapec objevil na konci zimy.
Antonín seděl v dílně a čistil staré rámky. Matěj zůstal ve dveřích. Chvíli pozoroval jeho ruce a potom se zeptal, jestli by se mohl naučit včelařit.
Antonín odpověděl, že na to jsou kurzy. On už nikoho učit nebude.
Bylo mu šestasedmdesát. Včely měl skoro půl století a poslední roky už ho práce unavovala víc, než si chtěl přiznat. Nejvíc mu vadilo nošení těžších věcí. Přistihl se, že některé odkládá jen proto, aby se nemusel znovu ohýbat.
Rozhodl se postupně všechno prodat.
Matěj se zeptal, jestli by alespoň nemohl pomáhat. Antonín ukázal na rámky a řekl, že jestli opravdu nemá co dělat, může si vzít jeden. Chlapec si sundal bundu a posadil se.
Práce mu nešla. Antonín mu dvakrát ukázal, jak držet nástroj, a pak ho nechal. Myslel si, že se za chvíli začne ptát na telefon nebo na to, kdy uvidí včely.
Matěj se nezeptal.
Když odcházel, chtěl vědět, zda může přijít i příští sobotu. Antonín řekl, že pokud se mu chce dělat pořád to samé, bránit mu nebude.
Přišel.
A potom znovu.
Někdy společně pracovali, jindy Antonín potřeboval jen přenést krabice nebo zamést dílnu. Matěj zvedal věci, u kterých by starý muž musel hledat jiný způsob. Nedělal to ale vždycky dobře. Jednou upustil krabici a několik rámků se rozsypalo na podlahu.
Antonín se rozčílil. Řekl, že nemůže každou chvíli hlídat i jeho.
Chlapec si klekl a začal je sbírat. Potom se zeptal, které má dát stranou. Antonín mu ukázal dva poškozené. Čekal, že si Matěj příště najde lepší program.
Jenže v sobotu znovu zazvonil.
Antonín začal nechávat boční branku odemčenou. Když čekal návštěvu, připravil druhou židli. Pořád však mluvil o prodeji a Matěj se ho na to nevyptával.
Jednoho odpoledne zazvonil telefon. Volal muž, který chtěl přijet obhlédnout vybavení. Antonín s ním domluvil termín. Když zavěsil, Matěj se zeptal, jestli už potom nebude mít důvod chodit.
Antonín odpověděl, že nemůže pokračovat jen kvůli němu.
Matěj přikývl a vrátil se k práci. Šlo mu to už rychleji. Antonín ho chvíli sledoval a potom se zeptal, proč vlastně nejde za někým mladším. V okolí nebyl jediný včelař.
Chlapec položil nástroj na stůl.
Jeho dědeček měl také včely. Antonín to věděl, ale nikdy se neznali. Bydlel v jiné vesnici a předchozí podzim zemřel. Matěj řekl, že za ním jako malý jezdil často. Později už většinou nechtěl.
Měl kamarády, tréninky a o víkendech jiné plány. Když ho děda zval do dílny, odpovídal, že třeba příště. U babičky jedl med na chlebu, ale na to, co dědeček dělá, se nikdy pořádně nezeptal.
Po jeho smrti pomáhal vyklízet dílnu. Nevěděl, co je na vyhození a co by si měl nechat. Čekal, až mu to někdo řekne.
„Chtěl jsem si něco vzít,“ vysvětlil. „Ale ani jsem nevěděl co.“
Antonín se podíval na nástroj, který měl chlapec před sebou. Pak se zeptal, kdo se teď stará o dědovy včely. Převzal je jeden známý. Matěj za ním nechtěl. Stál by v dědově zahradě a připadalo by mu, že tam přišel pozdě.
Tady mohl začít od začátku.
Antonín chvíli mlčel. Potom řekl, že patnáctiletý kluk nemusí trávit všechny víkendy s dědou. Matěj odpověděl, že to ví. Jenže teď už se ho nemůže na nic zeptat.
Starý muž nevěděl, co na to říct.
Posunul mu jeden rámek a ukázal místo, které nedočistil. Matěj vzal nástroj. Pokračovali. Ten den Antonín neoznámil, že si všechno rozmyslel, ani mu neslíbil, že ho naučí úplně všechno.
Když zájemce přijel, prodal mu část vybavení, kterou už nepotřeboval. Jednání o úlech nechali na později. Antonín nechtěl rozhodovat ve spěchu.
Na jaře vzal Matěje poprvé s sebou ke včelám.
Chlapec měl připravené ochranné oblečení, přesto chodil opatrně a držel se blízko něj. Antonín mu vysvětloval, co právě dělá. Matěj se ptal víc než v dílně. Někdy tak rychle, že starý muž nestíhal odpovídat.
Po práci si sedli před domem. Antonín byl unavený a Matěj ještě pořád mluvil. Nakonec mu řekl, že si nemusí zapamatovat všechno za jediné odpoledne.
Příště budou pokračovat.
Matěj se zeptal, jestli se příště může zase dívat. Antonín mu řekl, ať přijde v sobotu ráno. Tentokrát si některé věci vyzkouší sám.
V sobotu přišel chlapec o deset minut dřív. Antonín ho pustil do dílny a zeptal se, co si budou muset připravit.
Matěj začal vyjmenovávat věci. Na jednu zapomněl. Antonín se už nadechoval, aby ho doplnil, ale ještě počkal.
Chlapec se rozhlédl po dílně a potom pro ni sám došel.
