Článek
Když synovci Tomášovi dosloužilo staré auto, zavolal mi téměř zoufalý. Pracoval ve skladu za městem, kam se veřejnou dopravou dostával velmi špatně. Tvrdil, že pokud bude chodit pozdě, zaměstnavatel ho propustí.
S manželem jsme měli dvě auta. Druhé jsme používali jen občas, většinou o víkendech. Nabídla jsem proto Tomášovi, že si ho může na několik týdnů půjčit, než si našetří na levnější ojetinu.
Domluvili jsme se, že auto bude používat hlavně na cestu do práce, bude tankovat a zaplatí případné pokuty.
Nic dalšího jsem po něm nechtěla.
Z několika týdnů bylo půl roku
První měsíc mi Tomáš několikrát poděkoval. Tvrdil, že už si hledá vlastní auto a že jsem mu zachránila práci.
Pak se o koupi přestal zmiňovat.
Když jsem se po dvou měsících zeptala, jak hledání pokračuje, odpověděl, že jsou ojetá auta předražená a nechce koupit první vrak. Protože jsme vůz akutně nepotřebovali, nechala jsem ho u něj dál.
Postupně ale začaly chodit pokuty.
Nejdřív za parkování v centru města. Tomáš tvrdil, že si po práci něco zařizoval. Další pokuta přišla za stání na místě pro zásobování a třetí za překročení rychlosti na opačném konci města.
Začalo mi být divné, proč s autem, které měl používat hlavně na cestu do skladu, tolik jezdí po Praze.
Když jsem si vůz po půl roce vzala na víkend, zjistila jsem, že od posledního servisu najel téměř 18 000 kilometrů.
Tomáš přitom bydlel od práce necelých 20 kilometrů.
Na displeji se objevily placené jízdy
Zavolala jsem mu a zeptala se, kde s autem tolik jezdí. Odpověděl, že občas vozí kolegy a o víkendech navštěvuje přítelkyni.
Jeho vysvětlení mi nesedělo.
Když jsem auto nastartovala, automaticky se připojil telefon, který Tomáš nechal v přihrádce. Na displeji se objevilo oznámení z aplikace pro přepravu osob. Ukazovalo přijatou jízdu, adresu zákazníka a přehled výdělku za předchozí týden.
Otevřela jsem historii oznámení. Některé dny absolvoval deset i více placených jízd.
Za poslední měsíc měl příjem přes 31 000 korun.
Tomáš nakonec přiznal, že po večerech a o víkendech vozí lidi už několik měsíců. Když jsem se ho zeptala, proč mi nic neřekl, odpověděl, že auto by jinak jen stálo před domem.
Podle něj mě to nic nestálo, protože si benzín platil sám.
To ale nebyla pravda.
Opotřebovával brzdy, pneumatiky i motor. Navíc používal auto k placeným jízdám bez mého vědomí. Netušila jsem, zda by pojišťovna případnou nehodu vůbec uhradila.
Servis vyšel na 27 000 korun
Auto jsem odvezla do servisu. Mechanik doporučil výměnu předních brzd, dvou pneumatik, oleje a několika filtrů. Celkový účet činil téměř 27 000 korun.
Tomášovi jsem poslala kopii a požádala ho, aby zaplatil alespoň polovinu.
Odmítl.
Tvrdil, že servis bych musela dříve nebo později řešit stejně a že se snažím vydělat na vlastním synovci. Připomněl mi také, že díky autu nepřišel o práci.
To byla pravda. Jenže místo aby si díky půjčenému vozu šetřil na vlastní auto, používal ho k dalšímu výdělku a všechny náklady nechával na mně.
Oznámila jsem mu, že auto zůstane u nás.
Tomáš se rozčílil. Byl pátek a na víkend měl naplánované jízdy, ze kterých prý mohl vydělat několik tisíc korun.
Řekla jsem mu, že právě proto už vůz nedostane.
Vlastní auto si koupil za tři týdny
Bez mého auta vydržel necelé tři týdny. Potom si koupil starší vůz za 95 000 korun.
Ukázalo se, že peníze měl. Jen je nechtěl použít, dokud mohl bezplatně vydělávat s mým majetkem.
Část servisu mi nakonec zaplatil až poté, co se do celé věci vložila jeho matka. Naše vztahy se na několik měsíců ochladily a Tomáš dodnes tvrdí, že jsem mu auto mohla nechat ještě nějakou dobu.
Možná mohla. Kdyby mi řekl pravdu a sám nabídl, že zaplatí servis i část pojištění, nejspíš bych o tom uvažovala.
Pomoc ale neznamená, že člověk může tajně podnikat s cizím majetkem a všechny náklady i rizika nechat jeho majiteli.
