Článek
Lenčině otci bylo dvaasedmdesát. Po smrti manželky zůstal v jejich brněnském bytě sám. Jaroslav si uměl uvařit, chodil nakupovat a do domácích oprav dceru nepouštěl. Když mu chtěla utáhnout úchytku skříňky, požádal ji, ať mu raději podrží dvířka.
Praní ale celý život obstarávala jeho žena. Když stará pračka začala téct, Jaroslav nejprve zavolal opraváře. Ten mu po prohlídce doporučil, aby do ní už další peníze nedával. Otec pak Lence řekl, že zatím chodí do samoobslužné prádelny. Na internetu mu ji našel soused a při první návštěvě jel s ním.
Lenka mu koupila novou pračku. Nechtěla, aby tahal tašku s prádlem na zastávku, zvlášť až začne mrznout. Vybrala model s otočným ovladačem, připlatila za odvoz starého spotřebiče a přijela ho osobně převzít.
Odpoledne spolu vyprali ručníky. Lenka mu na kartičku napsala dva programy a položila ji k pracímu prostředku. Jaroslav jí poděkoval. Měla dobrý pocit, že jednu starost vyřešili.
Pračka fungovala, táta ji nepoužíval
O několik týdnů později se u něj zastavila po práci. Otec se právě chystal ven. U dveří stála velká nákupní taška a nahoře z ní vykukovala košile. Lenka se zeptala, kam jde. Když odpověděl, že prát, nejprve si myslela, že se nová pračka porouchala.
Jaroslav ji ujistil, že funguje. Jen už měl prádlo připravené a do prádelny se mu prý stejně chtělo. Lenka mu připomněla, že doma za praní neplatí zvlášť a nemusí nikam jezdit. Otec řekl, že si to spočítal a několikrát za měsíc ho to nezruinuje.
„Tak proč jsem ti ji kupovala?“ zeptala se.
Jaroslav se podíval na tašku. „Já jsem ti přece neříkal, že ji nechci. Jen dneska půjdu tam.“
Lenka odešla podrážděná. Otec si občas stěžoval na drahé potraviny, ale za praní zbytečně platil. Napadlo ji, jestli mu ovládání není příliš složité. Příště navrhla, že spolu vyperou košile.
Jaroslav nasypal prostředek, otočil ovladačem a stiskl tlačítko. Kartičku ani nevzal do ruky. Když Lenka navrhla, že si ještě projdou ostatní programy, odpověděl, že návod má v zásuvce a písmena zatím přečíst dokáže.
V úterý měl vlastní program
Začátkem listopadu chtěla Lenka otci přivézt oběd. Nabídla úterý kolem jedenácté. Jaroslav požádal, ať přijede později, protože bude v prádelně. Lenka se zeptala, proč se musí prát zrovna v úterý dopoledne. Odpověděl jen, že mu ten čas vyhovuje.
Nabídla, že ho odveze autem. Stejně chtěla nakoupit. Jaroslav souhlasil, ale upozornil ji, že bude prádlo také sušit. Domluvili se, že se pro něj vrátí.
Prádelna byla v přízemí domu poblíž tramvajové zastávky. Vedle řady praček stálo několik židlí, úzký stolek a automat na kávu. Lenka nesla otcovu tašku. Jaroslav jí přidržel dveře a sotva vešel, žena u sušičky mu připomněla, že minule nechal na stole sáček na drobné prádlo.
„Mám ho tady,“ řekla a vytáhla ho z kabelky.
Otec jí poděkoval a zeptal se, jestli už opravili výtah v jejich domě. Žena přikývla a začala vyprávět, jak s nákupem uvázla mezi patry. Druhá paní, která seděla u stolku, se posunula a uvolnila židli. Na Lenku se podívala, jako by čekala, že si sedne také.
Jaroslav dceru představil. Paní se jmenovaly Vlasta a Zdena. Vlasta bydlela v malé garsonce, kam se jí pračka nevešla. Zdena si doma prala běžné věci, ale sem chodila kvůli větším kusům a sušičce. Lenka položila tašku k pračce. Najednou jí připadalo nezdvořilé okamžitě odjet.
Čekání mu nevadilo
Jaroslav naplnil buben a potom objednal z automatu tři kávy. Lenky se zeptal, jestli chce také. Sedli si ke stolku a Vlasta vytáhla z tašky krabičku s makovým závinem. Nabídla všem a otci řekla, že tentokrát ubrala cukr, jak jí minule radil.
Mluvili o výluce tramvají a televizním pořadu, který Lenka neznala. Otec jí vysvětlil, o co jde. Zdena ho opravila, že si plete dvě postavy. Jaroslav se zasmál a podal jí ubrousek, protože si nadrobila na kabát.
Lenka ho takhle u sebe doma poslední dobou neviděla. Když přijela, obvykle se ptala, co potřebuje koupit, jestli byl u lékaře a zda doma něco nechybí. Jaroslav odpověděl a potom poslouchal, co je nového u ní. Tady se ho nikdo neptal, jestli všechno zvládá. Vlasta chtěla vědět, jaké koření přidává do pečeného masa.
Když Lenka vstala, že pojede nakoupit, otec jí připomněl, ať pro něj přijede až za hodinu. Ještě budou sušit. Tentokrát se nezeptala, jestli to opravdu musí být.
Cestou domů jí Jaroslav vysvětlil, že se s oběma ženami začal potkávat ještě před koupí pračky. Úterní dopoledne vyhovovalo všem. Když Vlasta jednou dva týdny nepřišla, vyměnili si potom čísla, aby se příště mohli zeptat, jestli je v pořádku.
Lenka řekla, že mu přece mohla zavolat častěji ona.
„Vždyť mi voláš,“ odpověděl. „Ale ty jsi v práci. Já tam tu hodinu stejně sedím.“
Nová pračka doma zůstala
Lenka se mu omluvila za otázku, proč mu spotřebič vůbec kupovala. Jaroslav mávl rukou a připomněl, že v něm pere také. Jen kvůli němu nechtěl přestat chodit někam, kde už zná lidi.
Další úterý mu zavolala až odpoledne. Jaroslav vyprávěl, že Zdeně doporučil řemeslníka na výměnu těsnění u vany. Lenka poslouchala a tentokrát mu nepřipomínala, že by mohl ušetřit.
Když za ním přijela před Vánoci, pračka v koupelně právě odstřeďovala. Na stole ale stála připravená taška do prádelny. Otec do ní přidal malé sáčky s cukrovím, které upekl podle manželčina sešitu. Lenka se zeptala, pro koho jsou. Jaroslav ukázal na jeden sáček, kde mu praskla většina rohlíčků.
„Ten je pro mě. Vlasta už by mi zase vysvětlovala, že jsem je sundal z plechu moc brzo.“
Lenka se podívala na hodiny. Do obvyklého odchodu mu zbývalo dvacet minut. Uvařila jim čaj, ale jen do poloviny hrnků, aby ho stihli vypít.
