Článek
Irena odešla do důchodu před osmi měsíci. Bylo jí pětašedesát a v malé velkoobchodní firmě zpracovávala faktury přes dvacet let. Při rozloučení jí vedoucí řekl, že bez ní bude v kanceláři zvláštně prázdno.
S manželem chodili dopoledne na procházky a jednou týdně jezdila za vnučkou. Některé dny se jí přesto táhly. Když bývalá kolegyně telefonovala, ptala se na práci.
Na konci března jí zavolal vedoucí Kamil. Účetní Petra si při lyžování zlomila nohu a několik týdnů nebude moci přijít. Potřebovali někoho, kdo zná dodavatele i způsob, jak se ve firmě schvalují faktury. Napadla ho Irena.
„Aspoň na tři týdny. Dopoledne, jak by se ti hodilo.“
Irena řekla, že může chodit čtyři dny v týdnu. Středu chtěla nechat vnučce. Kamil souhlasil a slíbil připravit dohodu.
U jejího stolu už někdo seděl
V pondělí přijela o dvacet minut dřív. Vrátný ji poznal a ptal se, jestli přišla na návštěvu. V kanceláři měla připravený jiný stůl, těsně vedle kopírky. Její původní místo po odchodu převzala Petra. Teď na něm zůstala fotografie dětí a rozevřený diář.
Kolegyně Zuzana jí uvařila kávu a ukázala hromádku dokladů. Irena v ní poznala několik dodavatelů.
Kamil přinesl dohodu krátce před devátou. Irena si zkontrolovala osobní údaje, dny a počet hodin. U odměny se zastavila. Sto padesát korun za hodinu. Před odchodem do důchodu jí mzda po přepočtu vycházela podstatně lépe.
Zeptala se, jestli je částka správně.
„Je to záskok na pár hodin. Ne celé místo,“ odpověděl Kamil.
Irena řekla, že tomu rozumí. Jen měla za to, že bude dělat stejnou práci jako dřív. Kamil připomněl, že Petra má dál na starost celou agendu a po návratu převezme i věci, které nyní počkají.
Zuzana stála ve dveřích s hrnkem.
„A ty už přece máš důchod. Tohle je pro tebe navíc,“ řekla.
Irena podepsala. Nechtěla po deseti minutách začít návštěvu, na kterou se těšila, hádkou o peníze. Řekla si, že jde jen o tři týdny.
Dopoledne končilo pokaždé později
První den se zasekla u nového způsobu schvalování dokladů. Zuzana k ní přisunula židli a ukázala jí, kam se nyní ukládají přílohy. Irena si postup napsala na papír. Večer ji napadlo, že se možná vrátila příliš sebejistě.
Za několik dní se už nezdržovala hledáním každého tlačítka. Lidé jí nosili doklady a oslovovali ji jako před odchodem. Když ve skladu nemohli dohledat dodávku, vzpomněla si na změnu názvu firmy a pomohla najít správnou objednávku.
Jenže čtyřhodinová dopoledne se postupně prodlužovala. Jednou zůstala kvůli chybějícímu potvrzení, podruhé dokončovala podklady, které jí přinesli před odchodem. Hodiny si zapisovala. O jejich proplacení se s ní nikdo nepřel.
Přesto jí začalo vadit, že během těch hodin řeší stejné dotazy jako předtím. Zuzana jí posouvala složitější doklady a Kamil si pochvaloval, že zná dodavatele.
Jednou večer si Irena sedla k výpisu svých hodin. Manžel se zeptal, jestli jí něco chybí. Odpověděla, že ne. Po chvíli dodala, že se asi neměla vracet.
„Vždyť jsi byla ráda,“ řekl.
Byla. Jen si začínala připadat hloupě, že pro ni návrat znamenal víc než pro ostatní. Oni dostali člověka, který mohl okamžitě pracovat. Ona možnost být zase součástí kanceláře, a za tu jako by měla ještě poděkovat.
Na další týdny už se ptala jinak
Ve třetím týdnu Kamil přišel k jejímu stolu. Petra se vrátí později, než čekali. Potřeboval by, aby Irena pokračovala ještě měsíc.
Irena řekla, že se musí rozmyslet. Potom se zeptala, jestli by mohli znovu probrat odměnu.
Kamil se zarazil. Připomněl, že s částkou souhlasila, a Irena mu přiznala, že ano. Nechtěla měnit to, co už podepsala. O dalším měsíci se ale teprve domlouvali.
„Myslel jsem, že jsi nám přišla hlavně pomoct.“
Řekla, že pomoci chtěla. Jen jí nepřipadá, že by teď měla méně práce proto, že jí každý měsíc chodí důchod. Kamil se podíval na hodiny. Irena se přistihla, že začala mluvit rychleji, aby ho nezdržovala.
Kamil odpověděl, že na záskok má omezený rozpočet. Irena navrhla dvě stě dvacet korun za hodinu. Pokud to možné není, dokončí původní tři týdny.
Když odešel, měla potřebu zavolat za ním a ujistit ho, že se nezlobí. Neudělala to. Večer ale kontrolovala telefon, jestli odpověděl.
Kolegyni nejvíc vadilo vlastní srovnání
Zuzana se další den zeptala, proč chce měnit dohodu, když věděla, kolik dostane. Irena znovu vysvětlila, že se baví o dalším měsíci.
„Já bych byla ráda, kdybych k výplatě měla ještě důchod,“ odpověděla Zuzana.
Pak Zuzana dodala, že sama žádala o zvýšení mzdy už na podzim. Kamil jí řekl, ať počká, až se zlepší výsledky. Když nyní sháněl peníze na prodloužení záskoku, Zuzana si říkala, proč nemohl řešit také její žádost.
Irena přestala skládat prázdné kelímky. Dosud si myslela, že jí kolegyně závidí hlavně volné středy.
„Nevím, jestli mi přidá,“ řekla. „Ale když zůstanu za sto padesát, tobě se nic nezmění.“
Zuzana se podívala ke dveřím vedoucího. Potom vzala kelímky z její ruky a vyhodila je. K práci se vrátily každá ke svému stolu.
Odpověď přišla až poslední den původního záskoku. Kamil nabídl dvě stě deset korun za hodinu. Vysvětlil, že bude potřebovat dodržet domluvený rozsah a že další práci mají řešit předem. Irena souhlasila. Středu si nechala volnou.
Zuzana se jí na částku nezeptala. Viděla novou dohodu, když ji Kamil přinesl podepsat. Několik dní spolu mluvily hlavně o dokladech. Irena se jednou chystala vysvětlit, proč přijala právě tu nabídku. Nakonec jen požádala kolegyni, aby jí ukázala nový přehled nezaplacených faktur.
Další úterý dostala chvíli před odchodem složku s nesrovnalostí v dodávce. Zuzana ji položila na kraj jejího stolu a řekla, že sklad čeká na odpověď. Irena otevřela první stránku. Potom zavolala Kamilovi a zeptala se, jestli má zůstat, nebo to stačí vyřešit ve čtvrtek. Ve středu nebude.
Kamil řekl, že sklad počká. Irena mu poděkovala, zavřela složku a nechala ji vedle klávesnice. Na výkazu doplnila čas odchodu.
Zuzana právě přinesla dvě kávy. Když uviděla Irenu s kabelkou, chtěla jednu odnést ke svému stolu.
„Na tuhle ještě mám čas,“ řekla Irena.
Sedly si u okna. Zuzana se zeptala, co bude s vnučkou dělat. Irena vytáhla telefon, aby jí ukázala obrázek, který jí holčička poslala. Složka zůstala zavřená.
